i SCÉNAII.
è ndmesti.
HROMOSLAV ajeho straniti, LID a VOJACI.
HROMOSLAV. Kupredu, pràtelé! At zije Vàclav a Poh
sko! Stary nicema Otec Ubu je pryc, zbyvà tedy
jen ta starà carodejnice matka Ubu se svym Palo*
tinem. Nabfzfm se, ze vàs povedu a ze nastolfm
znovu rod svych otcù.
VsiCHNl. At zije Hromoslav!
HROMOSLAV. A zrusfme veskeré dané, které na vàs
uvalil hrozny Otec Ubu!
VsiCHNl. Hurà! Kupredu! Bézme do palàce a pò*
vrazdéme tu celàdku!
HROMOSLAV. Aj, vizte Matku Ubu, ana vychàzf se
svymi stràzci na schodisté!
MATKA UBU. Co chcete, pànové? Ach, to je Hromo*
slavi
(Dav hazi kamenìm.)
PRVNI STRAZCE. Vsechna okna vymlàcena!
DRUHY STRAZCE. Pfi svatém Jirf, jsem omràcen!
TRETÌ STRAZCE. U modrorohu, umfràm.
HROMOSLAV. Hàzejte kamenim, pràtelé!
PALOTIN KLÌN. Hoho! Tedy tak! (Tasi a vrhd se do
vfavy; z.pùsobuje hroznou fez.)
HROMOSLAV. Pojdtedy! Branse, zbabélàbouchacko!
(Bijl se.)
KLÌN. Jsem mrtev!
HROMOSLAV. Vitézstvf, pràtelé! Hrr na Matku Ubu!
(Je slyset zvuk polnic.)
266
HROMOSLAV. Ha, slechta se blfzf. Rychle, zmocnéme
se té ohavné harpie.
VSICHNI. Nez zardousfme starého banditu!
(MATKA UBUprchne, prondsledovdna vsemi Polàky,
vystrely a destem
SCÉNAIII.
Polsf(4 armdda na pochodu do Uk.*~ajiny.
OTEC UBU. U modrorohu, kristova noho, pfi telecì
biave! Zahyneme, nebotumfràmezfznf ajeztojsme
unaven. Pane Vojàk, budte tak laskav a neste nasi
financni prflbu, a vy, pane Kopinfk, obtèzujte se,
prosfm, Kovniskovymi vidlemi a fysikàlnf holf,
cfmz ulevfte nasi osobe, nebot opakuji to znovu,
jsme unaven. (Vojdci poslechnou.)
SLOUP. Hola, pàn! Je podivuhodné, ze sa Rusové ne^
objevujf.
OTEC UBU. Je politovànihodné, ze stav nasich financì
nàm nedovoluje, mfti povoz vètsfch rozmerù, ne*
bot z obavy, ze bychom demolovali svoje zvifata,
vykonali jsme celou cestu pésky, vedouce koné za
uzdu. Ale az se navràtfme do Polska, vynalezneme
pomocf nasi fysické vedy a s uzitfm osvfcenosti na*
lich ministrù plachetnf vùz, ktery bude slouzit
k transportu cele armàdy.
TYCKA. Tamo leti Mikulàs Rensky.
OTEC UBU. Co je tomu chlapci?
RENSKY. Vsechno je ztraceno. Sire, Pelaci se vzbou»
167
fili, Klfn je zabit a Matka Ubu prchà do hor.
OTEC UBU. Nocnf ptàku, zvlre zlovestné, sùvo v ka*
masfch! Kdepak jsi nabrai takové nesmysly? Tak
to bychom tedy meli! A kdo to udélaU Sàzfm se,
ze Hromoslav. Odkud prìchàzfs?
RENSKY. Z Varsavy, slechetny pane!
OTEC UBU. Synu hovniska meno, kdybych ti vefil,
kàzal bych obràtit celou armàdu. Lee, pane chlap*
ce, jet na tvych plectch vice peri nez mozku a
zdàly se ti jakési hloupostì. Bez k prednim hl(d*
kàm, hochu, Rusové nejsou daleko a budeme mfti
zàKy pfilezitost zarincit svymi zbranémi hovnis?
kovymi, prave tak jako pfynancnfmi a fysikàl*
nfmi.
GENERAL LASCY. Otce Ubu, nevidfte na plani Rusy?
OTEC UBU. Opravdu, Rusové! To mne tési. Kdyby*
chom aspon mohii j(t pryc, ale to vùbec nejde.
Jsme na vysiné a vystaveni kazdé rane.
ARMADA. Rusové! Nepfltel!
OTEC UBU. Nuze, pànové, ucinme opatfeni k bitvè.
Zùstaneme na pahorku a nedopustfme se takové
posetiìosti, ze bychom sestoupili dolù. Jà budu
uprostf ed jako zivoucf citadéla avybudete krouzit
kolem mne. Doporucuji vàm, abyste nabili do pu*
sek tolik kuli, kolik jìch pojmou, nebot osm kuli
mùze zabft osm Rusù a prave o tolik min jich bu?
du mft jà na krku. Pesi infanteristy postavfme na
ùpatf, aby prijali Rusy a trosku je pfizabili; kava*
lerii dame do pozadf, abyse vrhla do vfavy, adelo*
strelectvo umistfme kolem zde pfftomného v^tr*
ného mlyna, aby stfilelo, az vznikne hromada. Co
se nàs tyce, my se budeme zdrzovati ve vetrném
268
mlynu a budeme stfflet pfynancnf potuti z okna :
do dveff postavime fysikàlnf hùl a ten, kdo se od*
vàzf vstoupit, seznàmf se s hovniskovymi vidle*
mi!!!
DOsTOjNÌCi. Vase rozkazy, Sire Ubu, budou prove*
deny.
OTEC UBU.No dobrà, vsak my zvttèzfme. Kolik je
hodin?
GENERAL LASCY. Jedenàct hodin dopoledne.
OTEC UBU. Tedy poobédvàme, nebof Rus nepodnik*
ne ùtok pfed polednem. Reknéte vojàkùm, pane
generale, aby vykonali potfebu a zanotili Financnf
Hymnu.
(Lascy odchdzi.)
VOJACI a PALOTINOVE. At! zije Otec Ubu, nàs velky
financnik! Ting, Ting, Ting, Ting, Ting, ting;
tìng, ting, ting; ting!
OTEC UBU. Ach, toho bodrého lidu, zboznuji jej!
(Pfileti ruskd kule a roz.bije gridio mlyna.) Jeje,
màm strach, pane Boze, jsem mrtev! Ackoliv . . .
ne, nic se mi nestalo.
SCÉNA IV.
PREDELLE ; KAPITÀN, pozdéji ruskd armdda.
(prichdzì). Sire Ubu, Rusové ùtocf.
OTEC UBU. No a co ma byt, co màm delat? Jà jsem
jim to pfece neporadil. Presto vsak, pànové z Fi*
nancf, pfipravme se k boji.
269
GENERAL LASCY. Druhà koule!
OTEC UBU. Ne, uz na tom netrvàm. Tady prsf zelezo
a olovo a mohli bychom tu poskoditi svoji draho*
cenou osobu. Sestupme. (Vsichni poklusem sestu*
puji. Vsichni zmìzi v kptoucich dymu na ùpati pai
horku-)
Rus (bije kolem sebo. Za Bona a za Cara!
RENSKY. Ach, jsem mrtev!
OTEC UBU. Kupredu! Atebe, pane, az popadnu, ne*
boi jsi mi ublizil, slysfs? U vsech skopkù, s tou
svou bouchackou, kterà nechce spustit!
Rus. Coze, podtvejme se! (Streli na neho z revolvera.)
OTEC UBU.Ach, och, jsem ranèn, jsem provrtàn,
jsem perforovàn, jsem vykropen, jsem pochovàn.
Ohe, ale prece jen! Aha, uzhomàm! (Rpzt.hdho.)
Tu mas! TecI mùzes zase zacit!
GENERAL LASCY. Kupredu! Nepovolmez, prekroo
mez pf{kop. Vitèzstvf je nase.
OTEC UBU. Myslis? Az doposud cfttm na svém cele
vie boulf nez vavflnù.
RUSTÌ JEZDCI. Hurrà! Misto prò Cara!
(Prichdzi CAR, provdzeny prestrojenym OBRUBOU j
PoLAK. Ach, Spasiteli! Zachran se, kdo mùzes! Car
je tu!
DRUHY. Boze na nebi! Prechàzf pfikop!
TRETÌ. Ten klacek porucfk vzal ctyfi jednou ranou!
OBRUBA. Coze, vy jestè nemàte dost? Zde mas, Jene
Sobèsky, vezmi svùj dil! (Skoli ho.) A ted na ostat*
ni! (Vrazdi Poldky.)
OTEC UBU. Kupredu, pràtelé! Chytte toho sycàka!
Na gulàs s Moskaly ! Vitézstvf je nase. At zije rudy
Orel!
270
VSiCHNi. Kupredu! Hurrà!! EC sakru! Chytte toho
holomka!
OBRUBA. Fri svatém Jirf, klesàm!
OTEC UBU (poznavaje ho). Aj, tos ty, Obrubo! Aj,
mùj stary pffteli. Jsme opravdu stastni prave tak
jako moje druzina, ze se s tebou setkàvàme. Ope*
ku si te na mirném ohnfcku. Pànové z Financf,
rozdelejte ohen. Oj, aj, oj! Jsem mrtev! Byl jsem
zasazen pfi nejmensim ranou z kanonu. Ach, mùj
Boze, odpust mi me hrfchy. Ano, je to skutecnè
rana z kanonu.
OBRUBA. Je to rana z pistole, nabité prachem.
OTEC UBU. Co, ty se mi vysmivàs i A jestè ? Do dfry!
(Vrha se na neho a rozsdpe ho.)
GENERAL LASCY. Postupujeme na vsech stranàch,
Otce Ubu.
OTEC UBU. Vidfm, vidim. Uz ale nemohu, jsem prò*
vrtàn kopanci, chtel bych se posadit na zem. O,
ma làhev!
GENERAL LASCY. Vezmète si Carovu, Otce Ubu.
OTEC UBU. Ale uz tam letim. Vzhùru! Hovniskovà
savie, konej svou povinnost, a ty, financni vidlice,
nezùstàvej pozadu! Nechl: fysikàlni hùl pracuje se
slechetnou pili a nechat se rozdèli s dfevickem
o cest rozctvrtit, vykuchat a zuzitkovat moskal*
ského vladafe. Kupredu, nàs Pane financni koni.
(Riti se na CARA.)
RUSKY DUSTOJNÌK. Do strehu, Milosti!
OTEC UBU. Tu mas! O, au! Ale pockejte! Ach, pane,
prominte, nechte mne na pokoji. Jemine, vzdyt
jsem to neudèlal naschvàl! (Utikd. CAR hopronai
sleduje.)
271
OTEC UBU. Panenko Maria, ten zbesilec mne prona*
sleduje. Co jsem udelal, velky- Boze ? Tak, tee!jes*
te, abych lezi pfes pHkop. Jé, citim ho za sebou a
prlkop pred sebou. Odvahu, zavfu oci! (Pressaci
jyfikop. CAR do nèho spadne.)
CAR. Tak, tee! jsem v tom!
POLAK. Hurrà! Car je v tomi!
OTEC UBU. Nemàm odvahu se ohlédnout! Je v tom.
Dobre na nej — a vsichni na nej ! Hola, Potaci, do
ného! Jeden pò druhém, ma tvrdà zàda, btdnlk!
Nemàm odvahu se na to dfvat. Rozhodné vsak se
vyplnìla nase pfedpovecf, fysìkàlnf hùl delala pra*
ve divy a nemùze byt nejmensi pochyby, ze bych
ho byl nadobro usmrtil, kdyby nevysvétlitelnà hrù*
za nebyla zmarila projevy nasi chrabrosti. Nàhle
vsak jsme byli nuceni se odpoutati od nepfftele a
za svoji spàsu vdéclme pouze své jezdecké hbitosti,
prave tak jako pruznosti slach svého financniho
kone, jehoz bystrosti jediné jeho sita se vyrovnà a
jehoz lehkost je jeho slàvou, jakoz i hloubce pfi*
kopu, ktery1 se jako na zavolanou vyskytl pod no*
hou nepHtele zde pritomného Velmistra Pfynan*
c(. To je vìsechno velmi kràsné, ale nikdo mne
neposlouchà. Tak proslm, uz to zacinà zase! (Rysti
dragouni podniknou ùto^ a vyprostl CARA.)
GENERAL LASCY. Tentokràt je vsemu konec.
OTEC UBU.Ach, konecnè pfuezitost uplàchnout!
Nuze tedy, pani Pelaci, vpfed! Totiz vlastnè vzad.
POLAK. Zachran se, kdo mùzes!
OTEC UBU. No tak, na cestu! To je lidi, to je lidi, jak
se z tohohle dostanu? (l\lék,do do nèho vrazi.) No
tak! Ty, poslouchej, dàvej pozor, nebopoznàsvrou*
272
cf schopnostì Velmistra Pfynancf. Aha, uz je pryc,
zmizme, a to zcerstva, dokud seLascy nedfvà. (Odet
ide, nacezprejde CAR a ruskà armdda prondsledujicì
Polàky.)
SCÉNA V.
v L,itevsku. SttezL
OTEC UBU, SLOUP, TYCKA.
OTEC UBU. Jaké psf posasi! Mrzne, az to prastf, a
osoba Velmistra Financf tfm doznàvàznacné skody.
SLOUP. Hoho, Pàn Ubu, vzpamatoval jste sa zo svojej
hrùzy a zo svojeho béhu?
OTEC UBU. Ano! Hrùzu uz nemàm, behavku jeste
ano.
TYCKA (stranou). Aké to prase!
OTEC UBU. A pane Tycko, co vase ucho, je mu lépei
TYCKA. I je mu nejlape, ako len móze byl:, ked mu je
zie. Nàsliadkom cehoz je olovem sklonèno k zemi,
nebot som nemohl vyjmùt kùlku.
OTEC UBU. Dobre na tebe ! Ty, ty jsi také chtél fezat
do lidi. Jà, jà jsem projevil nejvètsf udatnost a aniz
bych se vystavovaf nebezpecl, pobil jsem vlastno*
rucné ctyfi nepfàteie, nepocftaje ty, ktefi byli jiz
mrtvi a které jsme dorazili.
TYCKA. Vite, Sloupe, So sa staio s malym Renskym?
SLOUP. Destai kùlku do hlavy.
OTEC UBU. Tak jako divoky màk a pampeiiska jsou
v kvétu mlàdf skoseny bezlitostnou kosou bezlf*
tostného zence, ktery bezlftostnè skosi jejich Utost."