I
Pàpérka natàhl ruce ven z postele a podivil se, ze nenarazil na zecf. ,,Hm," pomyslel
si, ,,asi ji sezrali mravenci" - a spal dal.
Kràtce nato - popadia ho jeho zena a zacloumalajìm.
,,Tady to mas, ty jeden hnipale," rekla mu. ,,Nevis nic lepsiho nez spàt, a zatim
nàm ukradli dùm." A skutecnè, kam se podìval, bylo jen holé nebe. ,,No, stalo se stalo,"
pomyslel si.
Kràtce nato se ozval nèjaky ràmus. Byl to vlak a plnou parou se hnal rovnou na
né. ,,Kdyz ma tak naspéch," pomyslel si, ,,to tam urcitè bude dfiv nez my," a spal dal.
Pak ho probudila zima. Byl cely promoceny od krve. Opodàl lezelo par kusù, co
zbyly z jeho manzelky. ,,S krvi," pomyslel si, ,,je vzdycky spousta neprijemnostì.
Vùbec bych se neziobii, kdyby se nàm ten vlak byl radsi vyhnul. Ale zkràtka, nevyhnul
se..." A spal dal.
,,Prosim vàs," fikal soudce, ,,vysvètlete nàm laskavè, jak si vase zena mohla sama
zpùsobit zranéni takového ràzu, ze jsme ji nasli rozfezanou na osm kusù, a jak to,
ze vy jste byl u tono, a nehnul jste prstem, abyste ji v tom zabrànil, ba ze vàm to
vsechno snad vùbec uslo! To je ta zàhada. V tom je cele jàdro véci."
,,Vtomhle smèru mu opravdu nepomùzu," pomyslel si Pàpérka, a spal dal.
,,Poprava bude vykonàna zitra. Obzalovany, chcete k tomu nèco dodat?"
,,Prominte," fekl, ,,nevim, o co jde, nedàval jsem pozor." A spal dal.
i
,,Ano, ovsem... Jà jenom... Chtèl jsem vàs poprosit o pohlednici, o fotografi!...
>y snad... pfilezitostnè..." A odjede z mèsta, aniz co videi.
Nebo na lodi, kdyz na nèj palubni dùstojnik najednou ukàze prstem: ,,A co ten:ady
pohledàvà? Koukàm, ze tam dole uz nevèdi, co je to kàzen. Sundejte mi ho
rychle do kotelny, druhà sména uz zvonila." A jde pryc, pohvizduje si, kdezto
Srka pak dre a dfe, dokud lod nedopluje.
Ale nic nenamità, nestézuje si. Mysli na ty nestastniky, kteri cestovat vùbec nelou,
zatimco on si cestuje, cestuje dnes a dennè.
IV
V komnatàch Krélovninych
Kdyz se Pàpèrka dostavil do palàce s povéfovacìmi listinami, rekla mu Kràlovna:
,,0vsem Kràl je v télo chvili siine zanepràzdnèn. Setkàte se s nim pozdéji.
Zajdeme za nim spolecnè kolem pàté, jestli proti tomu nic nemàte, Jeho Velicenstvo
ma Dàny v oblibè, Jeho Velicenstvo vàs prijme s velkym potésenim, zatim byste se
snad mohl se mnou trochu prochàzet.
Tenhle palàc je tak obrovsky, pokazdé màm strach, ze v nèm zabloudim a najednou
se ocitnu tfeba v kuchyni, coz jak sàm uznàte, by na Kràlovnu bylo opravdu trapné.
Pùjdeme tudy. Nebojte, vyznàm se tu. A tohle je moje loznice."
Vejdou do loznice.
,,Màme pfed sebou dobré dvè hodiny, takze byste mi treba mohl chvili predcitat,
jenze tady nemàm nic moc zajimavého. Moznà hrajete karty? Ale musim vàs upozornit,
ze jà hned prohràvàm.
Hlavné mi tu poràd nestùjte, unavite se; vsedé se clovék hned nudi, tak co kdybychom
se natàhli na tuto pohovku."
Ale hned je zas na nohou.
,,V tomhle pokoji panuje pofàd nesnesitelné vedrò. Byla bych moc ràda, kdybyste
mi pomohl sundat ty saty. Potom si budeme moci pèknè popovidat. Tolik
bych se chtèla dovèdèt rùzné véci o Dànsku. Ty saty ostatnè jdou dolù skoro samy,
az je mi divné, jak to vydrzim cely den oblecenà. Ty saty jdou dolù, ani o tom nevite.
Vidite, zvednu ruce, a tea" by mi je stànlo i dite. Samozfejmé bych mu to nedovolila.
Màm je moc ràda, ale pò palaci se toho naklevetì, a navic déti vsechno za-
§antroci."
A Pàpèrka ji svlékne.
,,A co vy, poslechnète, vy si neodlozite? Zùstat v loznici takhle navleceny pùsobi
skrobené, a nemùzu se na vàs divat, pripadà mi, ze odejdete a nechàte me samu samotinkou
v tomhle velikànském palaci."
A tak i Pàpérka se svlékne a pfilehne si jen v kosili.
,,Je teprve ctvrt na ctyfi," pravi Kràlovna. ,,Vite toho o Dànsku opravdu tolik,
abyste me tim dokàzal zabavit celou hodinu a tri ctvrtè? To pò vàs nemùzu chtit.
Chàpu, ze by to bylo velice obtizné. A vite co, kdyz uz vàs tu màm, ukàzu vàm jednu
véc, kterà mi notnè vrtà hlavou. Moc by me zajimalo, co na to jako Dàn feknete.
Podivejte, tady pod pravym prsem màm tri znaménka. Vlastnè ne tri: dvè mala
a jedno veiké. Vidite to veiké, vypadà skoro jako... Je to vàzné divné, vicfte, a ted'srovnejte
levy prs: bélounky, cisty, bez poskvrnky!
Tak co, reknète nèco, ale nejdriv si to porédnè prohlédnète, dejte si na cas..."
A Pàpérka zkoumà, prohlizi. Sahé si, ohmatàvà chvèjicimi se prsty, zpytovàni skutecnosti
ho ohromuje a prsty znovu a znovu vykruzuji ty krivky a ty obliny.
A Pàpérka rozvazuje.
,,Jak vidim, kladete si otàzku," rekne pò chvili Kràlovna, ,,ted' uz je mi jasné, ze
jste znalec. Rad byste védél, zda nemàm jestè nèjaké jiné. Ne, nemàm," rekne a hned
zrudne, cela zmatenà.
,,A ted1 mi povidejte o Dànsku, ale hodnè se ke mnè pritisknète, af nepfeslechnu
jediné vase slùvko."
Pàpérka se pfisune bliz; lehne si k ni, a ted uz se mu nepodafi nic zakryt.
Vzàpétì také:
,,Poslyste," rekne Kràlovna, ,,cekala jsem, ze budete mit ke Kràlovné vìe ùcty, nicméné
kdyz uz jste to tak dopracoval, nechtèla bych, aby nàm tohle bylo na zàvadu pfi
nasem dalsim hovoru o Dànsku."
A Kràlovna ho strhne k sobè.
,,Hlacrte me hlavnè na nohou," rìkala mu, ,,jinak hned myslim na nèco jiného,
vlastnè uz nevim, proc jsem si vùbec lehala..."
A pfesné v tu chvili vesel dovnitf Kràl.
132
Vy strasné dobrodruzstvi, Ihostejno uz jak zapredenà a jak usoukanà, tryznivà dobrodruzstvi,
jez s nàmi zahràvà nesmifitelny nepfitel.
133
-••-
VI
Pàpèrkovo vidèni
Tàhly, zluty syr, vàznym krokem pohfebnìho konèsprezi, tàhly, zluty syr, vàznym
krokem pohrebnìho konésprezì, pfevaloval se v sobé jako ùzlabi svèta. Bylo to spìs
obrovské nadro, starà homole masa, a zaléhalo nedozirny kraj, ktery musei byt priserné
zapafeny.
Po levici sjizdèla kavalerie. Byl to ale pohled, ti konè, jak brzdì zadnimi kopyty.
Takovi pysni jezdci - coz nikdy nepojedou vzhùru? Nikdy! A velitel usilovné rozkladal
rukama na protest, ale hlàsek mèi uz takovy slaboucky, bylo by s podivem, kdyby se
nèkdo chtél ohlizet na to, co fikal, to zrovna jako kdyby promluvilo zrnicko ryze.
Nakonec se zacali nèjak borit a propadat, a uz se neobjevili. Nàhle v té mèkké véci
néco jako by spustilo, jako by povolilo, a z ùtrzkù odpadlych do vsech stran se pò
néjaké dobé utvofil dlouhy pàs, dlouhatànsky, a prece tak pevny, ze by se pò ném icela
kavalerie mohla tryskem prohànèt. Jeji ùtvary vsak zmizely. Jenom postava velitele
se jesté rysovala.Bylo by se dokonce màlem zdàlo, ze setrval ve svém protestujicim
postoji, kdyby mu ùplné nesklesla ta jeho namyslenà biava. A jako by ho do té
chvile jen ta hlava drzela na nohou a zprìma, svalil se vzépèti cely. Takovy byl z ného
lehounky vélecek a kutàlel se dolù pò tom pàsu, lise zvonil a jistè byl uvnitr cely duty,
a kràsnèvesely.
A Papèrka? Ten sedei vedle postele, dìval se, dìval a mlcky pfemital.
138
Jak Pàpèrku bolel prst
Pàpèrku néjak pobolival prst.
,,Asi bys mèi radsi zajìt k doktorovi," rekla mu zena. ,,Vètsinou to spravì mastic-
ka.
Papèrka poslechl.
,,Jedno uriznuti prstu," fekl chirurg, ,,malickost. S narkózouto mate bratru za sest
minut. Mate dost penèz,k cemu je vàm tolik prstù. Opravdu s potésenim vàm ten malicky
zàkrok udélàm. Potom vàm ukàzu néjaké vzorky umèlych prstù. Marne tam nékteré
i velmi pùvabné. Mozna ponèkud drahé. Na takovych vècechse ovsem nedà setfit.
Udélame vàm, co marne nejlepsìho."
Papèrka pohlédl zàdumcivè na svùj prst a omluvil se.
,,Vite, pane doktore, ale tohle je ukazovàk, velice potrebny prst. Ted1 kuprikladu
musim jesté odepsat mamince. Pfi psani vzdycky pouzìvàm ukazovàk. Maminka by si
dèlala staresti, kdybych ji co nejdfiv nenapsal, prijdu k vàm za nékolik dni. Je to citlivà
zena, vsechno ji hned rozrusi."
,,Snadnà pomoc," rekl chirurg, ,,tady mate papir, bìly papir, samozrejmè bez hlavicky.
Nèkolika procitènymi slovy ji navràtite radost.
Jà zatim zatelefonuji na kliniku, aby tam vsechno zafidili, nàm postaci uz jen se
chopit sterilizovanych nàstrojù. Hned jsem zpàtky..."
A také je.
,,Vsechno v pofàdku, uz nàs cekaji."
,,Prominte, pane doktore," hlesl Papèrka, ,,podìvejte, ruka se mi tfese, nic s tìm
nesvedu... a..."
,,Ano," rekl chirurg, ,,màte pravdu, lepsi bude nepsat. 2eny jsou strasné vnìmavé,
zvlàsf matky. Kdyz jde o syna, slysì hned tràvu rùst a z drobnùstky hned udèlajì
139
nevìmco. Pro né jsme pofàd jen male déti. Tady je vase hùl a klobouk. Auto ceka."
Dorazf na operacni sài.
,,Doktore, vàzné. Heledte..."
,,No tak," odbyl ho chirurg, ,,jen klid, zbytecnè si dèlàte tézkou hlavu. Napiseme
ten dopis spolu. Bèhem operace o tom popfemyslim."
Pfilozì Pàpèrkovi masku a uspì ho.
,,Taky ses me mohl nejdfìv zeptat, co jà na to," rekla Pàpèrkovi manzelka. ,,Hlavnè
si nepfedstavuj, ze ufiznuty prstti zas hned tak naroste.
Muzsky s pahylama, na to me neuzije. Jak zjistim, ze mas tu ruku uz nèjak moc
ocesanou, mùzes to u me zabalit.
Mrzàci jsou zii, jsou z nich ràzem sadisti, a me nevychovali tak, jak me vychovali,
abych se destala nèjakému sadistovi. Jestli sis namlouval, ze té z Ciré dobroty budu
v tomhle obstaràvat, tak to ses spletl, mèi sis to pfedem lip rozmyslet..."
,,Vis co," pravi Pàpérka, ,,o budoucnost si nedèlej staresti. Zbyvà mi jeèté devét
prstù, a tvoje povaha se taky mùze zmènit."
140
Vili
Trhànì hlav
Mèli v ùmyslu jenom ho zatahat zavlasy. Vùbec mu nechtèli ublìzit. A rovnou mu
utrhli hlavu. Uròité nesedéla dost pevné. Pfece se neodlepi jen tak. Urcité nebyla docela
v poràdku.
Jakmile je hlava od téla, clovék nevi, co s ni. Nejlip ji nékomu dàt. Ale nejdfiv se
musi umyt, jinak obdarovanému uspinì ruce. Museli ji umyt. Protozekdyz ji nèkdo dostane
a hned ma ruce od krve, vzkliéi v nèm podezfeni, a zadivà se na vàs jako ten,
kdo ocekàvà vysvètleni.
,,Ale, nasli jsme ji, kdyz jsme délali na zahràdce... Nasli jsme ji vedle spousty dalSich...
Vzali jsme tuhle, protoze vypadala nejcerstvèjSì." Pokud by chtèl radsi jinou...
pùjdou se podìvat. Zatim af si klidnè nechà tu, co ma...
Jdou pryc a citi v zàdech pohled, ktery nerikà ano ani ne, upreny pohled.
Co kdybychom se porozhlédli kolem rybnika. V takovém rybnice se najde ledacos.
Moznà by to spravil obycejny utopenec.
Clovék si mysli, co vsechno v rybnice nenajde. Zatim najde jen starou belu, a mùze
byt rad, ze neni jestè starsi.
Kde vzit hlavy na rozdàvàni? Kde vzìt a nevrazdit?
,,Jà bych mèi bratrance, dost vzdàleného. Ale podle hlavy jsme od sebe k nerozeznàni.
Nikdo by nevèfil, ze jsme ji nasli nàhodou."
,,Jà... byl by tu Péfa, jeden kamaràd.Ale ten si ji nenechàjen tak vzìt, je to vazba."
,,Chm, to se ukàze. Tamia sia jako pò màsle."
I vyrazi, posedli svou myslenkou, a pfijdou k Péfovi. Upusti kapesnik, Péfa se
shybne. Se smìchem ho zezadu popadnou za vlasy a zatàhnou, jako by ho chtéli zvednout.
Hlava povoli. Utrhla se.
Vfiti se Péfova zena a zufì Ochmelka jeden, uz zase pfevrhl vino! Uz se s nim
141