I V'Z E L E N É H OS P OD £
V ptt badia tilir
Sest dn( jsem o stérk cest dral perka bez ustànl
a sedmy k Charleroi jsem doSel navefer.
V Zelené hosfodè ini dali na me p?à"ni
chléb s màslem, nazluklym, a sunku, chladnou, zel !
S nohama pod stolem, zelenym jako tràva,
spokojen hledèl jsem na obraz Calounu.
A bylo rozkosné, kdyz dfvka usmévavà
dvou o£f uhliku a nader melounù
- takovou hubièka taksnadno nepolekl ! mi
z nèho pedala chléb s màslem s vùnl mléka
a teplou suneichi na pestrém podnose,
.
rfliovou Sunfiìku, Sesnekem navonènou,
a nalila mi dzbàn svym pivem s bflou pénou,
zlacenou sluncem dne jiz kon£iclho se.
V ftjn* 1870
CTVERACKA
Rozlozen na kresle jak paga sedei jsem
v pochrnurné jidelné starosvétského sìdla,
vonici pakostem a cerstvym ovocem,
pfed misou jakéhos snad belgického jidla.
/
Za hodù naslouchal jsem Sfasten hodinàm.
Vtom vrzly za tahu vSak dvefe do kuchynè
a vesla sluzebna —duvod ini nebyl znàm—
s rozpjatym fisàtkem a s pendi na ofinè.
A pfejfidèjfc si koneEkem malftku
broskvovè hebouckou rùzovou tvafitku
a Spulic rozkosné svà dètskà osta stale,
upravovala stul, pokryty misami.
Pak - jìsté, abych jì dalpusu, Septla mi:
,,Zkus, prosim, chytla jsem v tvàf prùvan nenadàle..."
V Ciarlimi v fljax 187U
53
M O J E B O H É M A H A V R A N I
Sem tam jsem chodfval, v déravych kapsich pèsti.
Mùj kabàt taky byl uz jenom ideai.
Tvùj vasai, Muzo ma', pod nebem jsem se bral.
O jakych. Uskàch ji to snival v lichèni stesti!
Jediné kalhoty mi praskly na noze.
Blouznivec Palecek, ]à cestou louskal rymy.
Hospodou Velky Vùz v tèch dobrych dobàch byl mi. :
Me hvèzdy sustily na modré obloze.
A ja jim naslonchal za kràsnych nocf ziri,
sedaje na mezich a citè rosu v tv^fi
jak vfno ohnivé v maliòkych kapifk^ch,
kdyz s nohou na srdci, tak jako se svou lyrou,
jsem brnkal na gumy svych vetchych perek s dfrou
a bàsnil o pfekot ve fantasticky"ch tmàch.
Kdyz z chladné louky nynf vane,
kdyz v potemnélych vesnicfch
zpèv dlouhych Andél Pane ztich,
spusf se svych sirych nebes, Pane,
jiz na kraj zimou odrany
rozkoSné mile havrany !
Podivné vojsko pfisnych hlasfi,
tvà hnizda ostry vftr ztek.
Na bfczfch dlouhych zlutych fek,
na kalvàrifch z dàvnych èasù,
na starych sachttìch s prachem let
se rozptylte a spojte hned !
Nad vseini poli pò Fnmcii,
kde rartvf drimou svoje sny,
zavifte, pravda, za zimy,
at! zavzpomfnà, kdo vds mfjf.
Nds cerny ptàku, zvédej krik
a pfipominej nàm nàs dìk !
57