V ZELENÉ HOSPODÈ
/V PÈT H O D I N N A V E C E R /
Perka mi trhala uz tyden Skvàra samà,
do Charleroi jsem dnes doSel koneÒnè.
V Zelené hospode mi fekla panlmàma,
ze poSle màslo, chléb a Sunku pò sleÈnè.
Hned pod zeleny stùl natàhnu peknè nohy.
Na tapetàch mi zrak blazenè ustrne,
co je tam naivit. To nadchlo by i bohy,
kdyz holka, prsatà a oÒi jiskrné,
— tuhletu hubièka uz nepolekà, pane! —
s chichotem nese mi krajfce namazané
a §unku vlaznouc'kou na mise svàteCnf,
tu Sunku rùzovou a bilou, provonènou
Cesnekem, natoòf ohromnf dzbànek s pènou,
jiz zlatf poslednf paprsek sluneònf.
134
HLEDAÒKY V§Ì
Kdyz 1/éko dftète, tak rozpàlené, nyvé,
vzyvà. rqj bflych snù, tu vzduch se rozhrne
a k lùzku pfistoupi dvè sestry okouzlivé,
jimz zàff na prstech nehtfky stffbrné.
Dite si posadi az k oknu — z kvètù proudl
mokry vzduch s vùnèmi do opojenych plic,
do tèzkych kadefl mzl rosa a v nich bloudf
ty ùtlé, straglivé prsty dvou kouzelnic.
SlysfS, jak jejich dech bàzlivé zplvà, dlouze
rostlinné rùzové sladkosti vonl v nèm,
chvllemi pferuSf jej sykot, kdyz se v touze
k polibku naspull, ci slinu sliznou rtem,
SlysìS, jak fasy jim v tom vonném tichu bijl
a v jemn^ch elektrickf eh prstech zaslechnes",
zatlmco zabràny jsou v chmurnou apatii,
pod nehtem kràlovskym zapraskat malou ve§
'35
Kdyz bùhvfkomu prò franici
chléb jako houska chfupajfcf
vyndà se ven,
kdyz pod okoufenymi tràmy
zpèv vonn^ch kùrek s tiràdami
cvrèkù k nim zni
a zivot dy"chne z horké pece,
du&èky v hadrfè'kàch se pfece
tak rozziznf,
ze citi se zft mocnè, sladce,
a jezulàtka v jinovatce
tlaòi se bliz,
s modlitbiókou tam hloupè dfepf,
rudymi òumàóky se lepf
na chladnou mfiz
a tfhnou k svètu toho nebe,
které se svetlu, v nèmz to zebe,
otvirà zas,
az se jim z prasklfeh kafat mlfòi
tfepotà ve vètru, jenz fièf
a nese mràz.
ME TULACTVl
/ F A N T A Z I E /
Sei jsem a rukama mnul kapsy rozedrané,
svrchnik jen iluzf byl màlem, pfisàmbùh.
A Sei jsem pod nebem, tvùj, Muzo, vèrny druh:
co làsek jà vSak snil, oho, a jakych pane!
A kalhotami téz uz nebyl jsem sijist.
Dal, sniv^ Paleèek, jsem rymy louskal v chodè,
pod Velkym vozem byl noe co noe na hospodè.
Hvèzdiòky na nebi jsem sly§el néznè pHst.
Tak jsem jim naslouchal za blah^ch noci v zàfi,
sedai jsem. pò Skarpàch a chytal horkou tvàfi
rosu jak vineòko, jez sili nadmiru;
ry'muje uprostfed téch fantastickych stinù,
s kolenem opfenym o srdce, na pruzinu
zedran^ch perekjsem brnkal jak na lyru!
129