CYRANO, ROXANA, DUENA se pak jen mihne.
CYRANO:
Nadesla chvfle chvil, a pozehnàna bud,
pfece jste vzpomnèla na osamèlou dusi,
ach, coji reknete - zdali to aspofi tuSi?
ROXANA (kteró sundala masku):
Me srdce nejprve vàm dfky vyslovì,
Srazil jste hfebinek smésnému hejskovi.
Za ného velmoz, jenz se do mne zamiloval...
CYRANO:
De Guiche?
ROXANA (sklopfofì):
...chce provdat mne!
CYRANO:
Aby své pàdy schoval
(Zaravi ji.)
Ne za nos, ktery ten nadutec urazil,
za vaèe pùvaby - bohudik - jsem sebil.
ROXANA:
A potom... Ale nez se vyznàm, zas bych ràda
vidéla ve vàs bratta skoro... kamaràda,
ktery me, dèvÒàtko, prenàéel pfes potok...
CYRANO:
Na nasem zàmku jstefayvalarok co rok!
ROXANA:
Chocholy bodlàkù jste sràzel me^em zproutku...
CYRANO:
Ze sìtin pletla jste postylku prò svou loutku!
ROXANA:
Tobyla doba her...
CYRANO:
A malin nezralych...
310] EDMOND ROSTAND CYRANO z BERGERAKU / fragment
ROXANA:
£as tuzeb naivnich! Splnil jste kazdou z nich.
CYRANO:
Roxana?... Madlenka... v suknièkàch do pùl lytek!
ROXANA:
Byla jsem hezkà?
CYRANO:
Coz...! Hezounkà jako kvìtek.
ROXANA:
Hràl jste si divoce, nèkdy az tekla krev,
hràla jsem maminku a predstirala hnèv,
pfisnè vàs karala: ,,Musim ti vyhubovat!
(Vezmejeho ruku a podìvd se na ni.)
Co sis to udèlal?... Takhle se nesmiè chovat!"
(Zarazf se, ustrne.)
Ach, to je kruty èert!
(Cyrano chce vytrhnout ruku zjeji.)
Af je to naposled!
Uz nejste dite, je vàm jednadvacet let!
Co to màà?
CYRANO:
Hràl jsem si v noci u Nelské bràny.
ROXANA (si sedne ke stolu a namàcf èàtek ve sklenici vody):
Ukazte!
CYRANO (si také seda):
Tak mile matefska!
ROXANA:
Nez vàm z ràny
otfu krev, povèzte, kolik jich proti vàm
postali?
CYRANO:
Sotva sto.
DRUHÉ JEDNANI [311
ROXANA:
Sto? Boze! A vy sàm!
Takpovidejte!
CYRANO:
Ne! Ted, kràsko bledolicì,
chci slyset, co jste si mi netroufala fici.
ROXANA (nepouèti jeho ruku):
Pro kràsné vzpomìnky, jimz vdécim za mnoho,
se tedy vyznàvàm: Miluji nèkoho.
CYRANO:
Adi...!
ROXANA:
On nic netusl
CYRANO:
Adi!...
ROXANA:
Nevi o tom zatim.
CYRANO:
Adii...
ROXANA:
Musi se to v§ak dovèdét, nez ho ztratìm.
Ubohy chlapec... on me také miluje.
Je plachy, fici se to neodvazuje.
Ruku mi nechte!
CYRANO:
Adi...!
ROXANA:
Nemàte horkost, mily?
- Ale jà cìtim, ze làskou div nezeàflì!
CYRANO:
Ad»...!
ROXANA (mu zavazuje Sàtkem ruku):
Mohu mluvit dal...?
CYRANO:
ROXANA:
- Kde slouzi... hàdejte!
CYRANO:
ROXANA:
CYRANO:
Adi...!
ROXANA:
Ach...!
Pozor na ruku!
Ach...
U vàs... upluku.
Je tokadet...
CYRANO:
ROXANA:
Ach...!
A u vàs... u setniny.
CYRANO:
Ach...!
ROXANA:
Chytfe vypadà, je hrdy, chrabry, jiny
nez vàichni ostatni, krasavec...
CYRANO (vstane, bledyjako Siena):
Krasavec!
ROXANA:
Co je vàm?
CYRANO:
Ale nic...
(Ukazuje ruku, s usmévem.)
Bebìèko... smèsnà vèc.
ROXANA:
Straènè ho miluji... Ajenom z divadla ho
znàm a ne odjinud... Miluji... Jaké blaho!
312] EDMOND ROSTAND CYRANO z BERGERAKU / fragment DRUHÉ JEDNANI [313