k tomu, abych svùj omyl i svou vùli napravil, to je
totiz to jediné, co jestè mohu ovlivnit. V tomhle a ve
vècech podobnych je Solónovo pravidlo pouzitelné
v kazdém vèku a uikdy nenì pfilis pozdè ucit se, tfeba
od svych nepràtel, byt moudry, skromny a méne si
o sobè myslet.
Prochàzka pàté
Ze vsech obydli, v nichz jsem pobyval (a ze nèkterà
byla pùvabnà), mne zàdné neucinilo tak opravdovè
st'astnym a nezanechalo ve mnè tolik nèzné lìtosti
jako ostrov Saint-Pierre uprostfed Bienneského
jezera. Tento ostrùvek, kterému se v Neucliàtelu fìkà
ostrov La Motte, je i ve Svycarsku malo znàmy.
Pokud vim, tak se o nèm zàdny cestovatel nezmiìiuje.
A pfece je velmi pfìjemny a vyhodnè umistény ke
stèsti clovèka, ktery se rad uzavìrà do sebe; tento
sklon mi osud, moznà jako jedinému na svètè, pre-
mènil na zàkon, nemohu vsak uvèfit, ze jsem jediny,
kdo ma tak prirozeny vkus, byt' jsem se s nìm az
dodnes u nikoho dalsìho nesetkal.
Bfehy Bienneského jezera jsou divocejsi a romantictèjsi
nez bfehy jezera Zenevského, protoze skàly
a lesy tam dosahujì blize k vodè, nejsou vsak o nic
méne pùvabné. Je-li tam méne obdèlanych polì a vinic,
méne mèst a domù, je tam zas vice prìrodni zelenè,
vice luk, hàji zastinènych koutù, castéjsi kontrasty
a nerovnosti. Jezto na tèch blazenych bfezìch
nejsou velké a pohodlné silnice prò vozy, je tento
kraj cestovateli jen malo navstèvovàn, je vsak o to
pfitazlivèjsi prò pfemitavé samotàre, ktefi se ràdi do
sytosti opàjeji pfìrodnimi pùvaby a ràdi rozjimaji
v tichu, jez rusi jen kfik orlù, preryvané stèbetàni
nékolika ptàkù a hukot bystfin padajicich z hor. Ta
kràsnà, temer okrouhlà kotlina uzavìrà ve sveni
stfedu dva ostrùvky, jeden obydleny a obdélàvany
0 obvodu asi pùl mile a druhy mensi, opustèny a lezicì
ladem, ktery bude nakonec znicen neustàlymi odvozy
pùdy, odebirané k opravè skod, které vlny
a boufe zpùsobujì tomu velkému. Podstata slabsiho je
takhle vzdycky vyuzìvàna ku prospèchu silnèjsìho.
Na ostrovè je jen jediny dùm, je vsak velky,
prijemny a pohodlny a patfi bernské nemocnici stejnè
jako ostrov, ktery obyvà vybèrci dani se svou rodinou
a sluzebnymi. Chovà mnoho drùbeze, ma voliéru
1 nàdrze na ryby. Pfi své nepatrnosti ma ostrov tak
rozmanity terén a ràz, ze nabìzi spoustu rùznorodych
koutù a skytà mnohé moznosti obdèlàvàni. Jsou na
82
nèm pole, vinice, lesy, sady, tucné pastviny ve stìnu
hàjù, lemované krovinami vseho druhu, jez jsou svèzì
diky vodnim brehùm. Ostrov je pò cele délce lemovàn
vysokou terasou osàzenou dvèma radami stromù,
uprostfed terasy byl postaven pèkny sài, v nèmz se
schàzi obyvatelé prilehlych bfehù, aby si tu v nedèli
bèhem vinobrani zatancili.
Prave na tento ostrov jsem se uchylil pò
kamenovànì v Motiers. Pobyt na nèm se mi zdàl tak
pùvabny, vedi jsem tam zivot tolik blizky me povaze,
ze rozhodnut dozit tam své dny, nemèl jsem jinou
starost, nez ze mne nenechaji tento zàmèr uskutecnit
- neslucoval se totiz s jejich ùmyslem odvléci mne do
Anglie, jehoz ùcinky jsem uz zacinal pocit'ovat.
Kvùli pfedtuchàm, jez mne znepokojovaly, bych si
byval pfàl, aby mi z toho ùtocistè udèlali dozivotni
vèzeni, aby mne tam zavreli navzdycky, aby mne
pfipravili o veskerou moznost a nadèji se z nèj dostat,
a znemoznili mi jakékoli styky s pevninou, a tim, ze
bych nevèdèl, co se na svètè dèje, zapomnél bych, ze
existuje, stejnè jako by lidé zapomnéli, ze existuji jà.
Nenechali mne na ostrovè déle nez dva mèsice, ale
stràvil bych tam dva roky, dvè stoletì, celou vècnost,
aniz bych se na okamzik nudil, pfestoze jsem tam se
svou druzkou nemèl jiné spolecnosti nez vybèrciho,
jeho zenu a sluzebné, ktefì, pravda, byli vsichni
velini dobfi lidé a nic vie - to vsak bylo pfesnè to, co
jsem potfeboval. Tyhle dva mèsice povazuji za nejst'astnèjsi
obdobì svého zivota a bylo tak sfasine, ze
by mi postacilo az do konce mych dnù, aniz by ma
83
duse byt'jen na okamzik zatouzila pò nècem jiném.
Jaké tedy bylo to stesti a v cem spocìval jeho pozitek?
Nechal bych hàdat vsechny lidi svého stoleti,
aby popsali zivot, jaky jsem tam vedi. Drahocenné
nicnedèlànì bylo tim prvnìm a nejdùlezitèjSìm z pozitkù,
které jsem si chtèl ve vsì sladkostivychutnat,
a vse, co jsem bèhem svého pobytu dèlal, bylo vlastnè
jen rozkosnym a nutnym zaméstnànim muze, jenz
se oddal necinnosti.
Nadèje, ze jim snad postaci ponechat mne na tomto
opustèném miste, kam jsem sàm sebe pfipoutal, odkud
jsem se nemohl bez cizì pomoci dostat nepozorovàn,
kde jsem se nemohl stykat nebo si dopisovat
s nikym, leda za pomoci lidi, ktefi mne obklopovali,
tato nadèje ve mnè vzbuzovala dalsi, tedy, ze tam dokoncìm
své dny klidnèji, nez jsem je prozii, a myslenka,
ze budu mit cas se zafìdit pò svém, zpùsobila,
ze jsem se nezacal zafizovat vùbec. Byl jsem tam
pfevezen necekanè, sàm a s holyma rukama, teprve
postupnè jsem si nechal dopravit svou hospodyni,
knihy a skromné zarìzeni, které jsem s radesti nevybaloval;
nechal jsem své bedny a kufry, takjak pfisly,
a v dome, kde jsem hodlal dokoncit své dny, jsem zii
jako v nèjakém hostinci, z nèhoz bych mèi druhy den
odejìt. Vsechny véci byly uspofàdané tak dobfe, ze
snazit se je urovnat lépe by znamenalo na nich nèco
pokazit. Jednìm z mych nejvètsich potèsenì bylo nechàvat
knihy stale pèkné v bednàch a nemit zàdné
psacì nàcinì. Kdyz mne nest'astné dopisy nutily vzit
do ruky pero, abych na né odpovèdèl, s reptànim
jsem si vypùjcil psacì nàcinì od vybèrcìho a snazil se
ho co nejdfìve vràtit, v marne nadèji, ze uz ho nebudu
potfebovat. Namisto tèdi smutnych a nesmyslnych
papirù a zbytecnych knih jsem svùj pokoj zaplnoval
kvètinami a senem; v té dobè jsem totiz prochàzel
svym prvnìm zanicenim prò botaniku, k nìz mne
pfivedl doktor d'Ivernois a brzy se stala mou vàsnì.
Protoze jsem uz nechtèl dèlat nic, co by souviselo
s pracì, potfeboval jsem nèco zàbavného, co by mne
zaujalo a dalo mi jen tolik nàmahy, kolik ji rad vydà
clovèk lìny. Rozhodl jsem se vytvofit Fiorii Petrinxularis,
tedy jakysi soubor flóry na ostrovè svatého
Petra a bez vynechàni jediné popsat vsechny rostliny
na ostrovè tak podrobnè, abych se zabavil az do konce
svych dnù. Rikà se, ze nèjaky Nèmec napsal knihu
o citrónové kùfe, jà bych ji byl napsal o kazdé lucnì
travinè, o kazdém lesnim mechu, o kazdém lisejnìku
obrùstajìcim skàly, nechtèl jsem totiz vynechat jediné
stéblo tràvy, jedinou rostlinnou càstecku, aniz bych
je podrobnè popsal. Kvùli tomuto kràsnému plànu
jsem kazdé ràno pò spolecné snìdani vyràzel s lupou
v ruce a knihou Systema naturae pod pazi, abych
navstivil nèktery z koutù ostrova, ktery jsem si
k tomuto ùcelu rozdélil na male ctverecky s ùmyslem
prochodit jeden pò druhém v kazdém rocnìm obdobì.
Neni nic zvlàstnèjsiho nez nadseni a vytrzeni, jaké
jsem zakousel pfi kazdém pozorovàni skladby
a ùstrojnosti rostlin, a pfi sledovàni funkce pohlavnìch
càstic bèhem tvofenì plodù, jejich uspofàdàni
prò mne tehdy bylo nècim ùplnè novym. Rozlisovànì
85
rodovych rysù, o nichz jsem do té doby nemèl ani
tuseni, mne okouzlovalo,uz kdyzjsem si jej ovèfoval
na bèznych druzìch rostlin, cekaje, ze se mi naskytnou
nèjaké vzàcnèjsì. Rozstèpenì dvou dlouhych tycinek
cernohlàvku,pruznost tycinek kopfivy a drnavce,
roztrzenì plodu netykavky a tobolky zimostràzu,
tisiceré zpùsoby vytvàfenì plodu, jez jsem poprvé
pozoroval, mne naplnovaly radesti a kazdého jsem se
chodil ptàt, zda videi pestiky cernohlàvku, stejnè
jako La Fontaine chtèl vèdèt, zda lidé vidèli Habakuka.
Po dvou nebo tfech hodinàch jsem se vracel
s bohatou sklizni jako zàsobou na odpoledne prò
pfipad, ze by zacalo prset. Zbytek dopoledne jsem
travii tìm, ze jsme se s vybèrcìm, jeho zenou a Terezou
chodili podìvat na dèlnìky a jejich sklizen.
Vètsinou jsme pfilozili ruku k dìlu a lidé z Bermi,
ktefì mne prijeli navstivit, mne casto vidàvali sedèt
na velkych stromech s pfivàzanym pytlem, ktery
jsem naplnoval ovocem a potom jej na provaze
spoustèl k zemi. Dopoledni pohyb a dobrà nàlada, jez
s nim souvisì, mi zpfijemnovaly poledni odpocinek;
kdyz se vsak pfìlis prodluzoval a kràsné pocasì mne
làkalo, nemohl jsem uz déle cekat, vytratil jsem se od
plného stolu a sani jsem se uchylil do lod'ky, na nìz
jsem, kdyz byla voda klidnà, dovesloval doprostfed
jezera, natàhl se v ni a s ocima smèfujìcima k obloze,
jsem sebou nechal pohupovat a smèfovat tam, kam
mne voda nesla, nékdy i pò nèkolik hodin, ponofen
do tisicerého zmateného, ale rozkosného snèni, které
mi i bez pfesnè urceného ci stàlého cìle bylo stokràt
87
I
pnjemnèjsi, nez to nejsladsi, co jsem poznal v takzvanych
rozkosich zivota. Kdyz mne zàpad slunce
upozornil, ze je cas nàvratu, nachàzel jsem se casto
tak daleko od ostrova, ze jsem byl nucen veslovat ze
vsech sii, abych dorazil pfed ùplnou tmou. Jindy
jsem se misto na sirou vodu radèji vydal podél zelenajicìch
se ostrovnich bfehù a prùzracnà voda a pfijemnc
svèzi stin mne casto zlàkaly ke koupàni.
Nejcastèji jsem vsak plul z velkého ostrova na maly,
tam jsem se vylodil a stràvil odpoledne jednou velmi
osamèlymi prochàzkami uprostfed vrb, krusin,
blesnìkù a kefù vseho druhu, jindy jsem se zas usadil
na vrsek pìsecného pahorku porostlého travou, matefìdouskou,
kvètinami, a dokonce i vicencem a jetelem,
ktery tam nékdo zfejmè kdysi zasel; misto bylo
vhodné k usazeni kràlìkù, ktefì by se tam molili
v klidu a beze strachu rozmnozovat, aniz by cokoli
poskodili. Svùj nàpad jsem vnukl vybèrcimu a on si
nechal z Neuchàtelu dovézt kràlici samce i samice,
které jsem potom s Terezou, s zenou vybèrciho a s
jednou z jeho sester s velkou slàvou vyrazili umistit
na ostrùvek, kràlici se tam zacali usazovat uz pfed
mym odjezdem a pokud pfekonali tuhé zimy, jistè se
jim tam bude dafit. Zalozenì nasi male osady bylo
svàtkem. Ani lodivod Argonauta nebyl hrdèjsi nez jà,
kdyzjsem s pocitem vìtèzstvi pfevàzel celou spolecnost
a kràliky z velkého ostrova na maly, a s pychou
jsem si vsiml, ze zena vybèrciho, kterà se vody pfehnanè
bàia a vzdycky se jì dolalo spatnè, se pod mym
vedenim s dùvèrou nalodila a bèhem plavby nedala
najevo zàdny stradi.
Kdyz mi rozboufené jezero plavbu nedovolovalo,
travii jsem odpoledne prochàzenim ostrova a sbirànìm
rostlin napravo nalevo, nèkdy jsem usedal do
tèch nejpùvabnèjsìch a nejosamèlejSìch koutkù,
abych v nidi mohl snìt podle libosti,jindy jsem si sedai
na svahy a pahorky, abych mohl ocima pfelétnout
ten skvèly a ùchvatny pohled na jezero a jeho bfehy,
ovèncené z jedné strany blìzkymi horami a ze strany
druhé navazujìcì na plodné a ùrodné roviny, jez se
rozprostìraly az ke vzdàlenéjsim namodralym horàm,
které je ohranicovaly.
Kdyz se blìzil vecer, sesel jsem z vrcholkù ostrova
a s radesti se posadil na piscity bfeh jezera do
nèjakého skrytého zàtisì, kde hukot vln a rozbourenà
veda upoutaly me smysly natolik, ze zaplasily
veskcré jiné boufe v me dusi a ponofily ji do rozkosného
snéni, pfi nèmz mne casto pfekvapil nepozorovany
pfìchod noci. Splouchàni vody, jeji plynuly,
ale obcas pferyvany hukot bez ustàni doràzel na mùj
sluch i zrak a nahrazoval vnitfnì pohyb, ktery ve mnè
me snèni uhasilo, a diky pohybu vody jsem si tedy
radostnè uvèdomoval sàm sebe, aniz bych se musei
namàhat myslenim. Gas od casu se ve mnè probudila
nèjakà slabà a kràtkà ùvaha o nestàlosti véci tohoto
svèta, jejichz obrazem mi byla vodni hladina, tyto
lehké dojmy vsak brzy zanikly v jednotvàrnostineustàvajiciho
pohybu, ktery mne kolébal, a bez jakéhokoli
aktivnìho zapojenì me duse mne upoutàval
natolik, ze kdyz mne vyburcovala pokrocilà hodina
a smluveny signàl, nemohl jsem se odtamtud odtrhnout
bez nàmahy.
Po vecefi, kdyz bylo pfijemnè, jsme jestè vsichni
chodìli na mensi prochàzku na svah, abychom se
nadychali cerstvého jezernìho vzduchu. Odpocivali
jsme v altànku, smàli jsme se, vypràvèli,zpivali nèjakou
starou pisen, jez se snadno vyrovnala vsemu
modernimu nakrucovànì a nakonec jsme uléhali spokojeni
s prozitym dnem, jen doufajice, ze ten pfisti
bude podobny.
Takovym zpùsobem, tedy mimo necekané a nevitanè
nàvstèvy, jsem travii svùj cas bèhem pobytu na
ostrovè. Af mi dnes nékdo vysvètli, co na nèm bylo
tak pfitazlivého, ze v mém srdci vzbuzuje litost tak
zivou, tak nèznou a tak trvalou, ze i pò patnàcti letech,
pokazdc, kdyz na to drahé obydli pomyslim,
se tam citim silou touhy pfenesen.
Pfi vrtkavosti svého dlouhého zivota jsem si vsiml,
ze obdobi nejsladsich radesti a nejzivèjsich rozkosi
nejsou tèmi, jez by mne ve vzpominkàch pfitahovala
a dojimala nejvìce. Ty kràtké chvile poblouznèni
a vàsnè, af uz jakkoli zivé, jsou prave prò svou zivost
jen velmi fidkymi body na care zivota. Jsou pfilis
vzàcné a rychlé, nei aby mohly utvofit souvisly stav,
a stesti, jehoz me srdce zeli, neni stvofeno z pomijivych
chvil, je to jednoduchy a trvaly stav, ktery
v sobè nemà nic prudkého, a jeho pùvab je tini vètsi,
cìm déle trvà, az nakonec v nèm me srdce najde tu
nejvyssì blazenost.
Vse na zemi je v neustàlém pohybu. Nic si neza-
88
89
chovà stàly a nemènny tvar a nase nàklonnosti, jez se
pfipoutàvajì k vècem vnèjsìm, pak nutnè pomijeji
a meni se stejnè jako ony. Jsou vzdy vpfedu nebo
pozadu, pfipominaji nani minulost, kterà uz neni
nebo predvidaji budoucnost, kterà casto ani nemà byt
- neni v toni nic pevného, k cemu by se nase srdce
molilo pfipoutat. Vsak také marne zde na zemi jen
radesti pomijivé; pochybuji, ze existuje stesti, které
by mèlo dlouhéh.o trvàni. Vzdyt' pfi tèdi nejprudsich
rozkosich marne sotva chvilku, kdy by nàm srdce
mohio opravdu fìci: ,,Chci, aby tato chvile trvala
vècné," ajak mùzeme nazyvat stèstìm pomijivy stav,
ktery nase srdce zanechà neklidné a pràzdné a nuli
nàs litovat nèceho, co bylo, nebo si pràt nèco, co
bude.
Existuje ale stav, v nèmz duse nalezne dost pevné
postaveni, aby v nèm spocinula cela a soustfedila tam
veskeré své byti, aniz by si musqla pfipomìnat
minulost nebo pfeskakovat do budoucnosti; stav,
v nèmz prò ni cas nic neznamenà, kde pfitomnost
trvà stale, aniz by se jeji trvàni projevovalo nebo na
sebe néjak navazovalo; stav bez dalsiho pocitu stràdàni,
slasti, rozkose nebo souzenì, pràni nebo obavy,
ale jen s pocitem vlastniho byti, ktery jako jediny
dokàze dusi naplnit celou; dokud takovy stav trvà,
mùze se ten, kdo se v nèm nachàzì, nazyvat st'astnym
- nikoli vsak stèstim nedokonalym, chudym a relativnim,
jaké Ize nalézt v rozkosich zivota, ale st'astny
stèstim dostatecnym, dokonalym a plnym, které nezanechà
v dusi zàdnou pràzdnotu, jiz by citila potfebu
90
zaplnit. Takového stavu jsem tedy na ostrové Svatého
Petra pri svych samotàfskych snènich casto dosahoval,
af uz jsem lezel v lod'ce, kterou jsem nechal
unàset vodou, sedei na bfezich rozboufeného jezera
ci jinde: na bfehu kràsné reky nebo potoka zurciciho
pò hrubém pisku.
Z celio se v takovém rozpolozeni radujeme? Z niceho
vnèjsìho, z niceho nei zc sebe sama a ze svého
vlastniho byti a dokud tento stav trvà, postacujeme si
sami sobè jako Bùh. Pocit bytosti zbavené vsech dalsìch
hnuti mysli je sàm o sobè vzàcnym pocitem
uspokojeni a mìru, ktery staci k tomu, aby vezdejsi
zivot ucinil drahym a sladkym tomu, kdo by se
dovedl oprostit od vsech smyslovych a pozemskych
vjetnù, které nàs od toho pocitu neustàle odvàdèji
a rusi zde na zemi jeho slast. Ale vètsina lidi,
zmitanych neustàlymi vàsnémi, znà tento stav jen
màio, a protoze jej okusili jen nedokonale na nèkolik
kràtkych chvil, maji o nèm jen nejasnou a zmatenou
pfedstavu, jez jim nedovoluje pocitit jeho
kouzlo. Pfi dnesnim stavu véci by ani nebylo dobré,
aby lidé touzìci pò tèchto sladkych extàzich si pfi
nich znechutili aktivni zivot, k nèmuz je jejich
nestàie nove potreby nuli. Ale nest'astnìk vylouceny
z lidské spolecnosti, ktery zde na zemi uz nemùze
udèlat nic uzitecného nebo dobrého ani prò blizniho,
ani prò sebe, mùze v takovém stavu nalézt odskodnèni
za veskeré lidské blazenosti, o nèjz ho stèstèna ani
lidé nemohou pfipravit.
Je pravda, ze takové odskodnènì nemohou pocitit
91
MMP' I **
ra»
vsechny duse za vsech okolnosti. Je tfeba, aby srdce
bylo v klidu, aby zàdnà vàsen nerusila jeho mir. Jsou
k nèmu tfeba sklony ze strany toho, kdo jej zakousi
a shoda s okolnimi pfedmèty. Neni nutny ani naprosty
klid ani velky vzruch, ale jednotvàrny a umirnèny
pohyb, bez otfesù a pfestàvek. Bez pohybu je zivot
netecny. Kdyz je pohyb nestejny ci pfilis silny, pak
probouzi; pfipominaje nàm okolnì pfedmèty,vytrhàvà
nàs z vlastniho nitra, znovu nàs uvrhà pod jafmo
naseho osudu a ostatmch lidi a vracì nàm pocit vlastnìch
nestèsti. Ùplné ticho vede ke smutku: pfinàsi
obraz smrti. Pak je pomoc pùvabné pfedstavivosti
nezbytnà a pfirozenè se nabìzi tèm, kterym ji nebe
dalo do vinku. Pohyb, jez nepfichàzi zvenct, se tedy
odehràvà v nasem nitru. Odpocinek je sice mensì, ale
také pfijemnèjsì, kdyz se lehounké a sladké myslenky
jen zlehka dotknou povrchu duse, aniz by rozvifily
jeji hlubiny. Je jen tfeba jich mit dostatek, abychom
si uvèdomili sami sebe a zapomnèli na vsechny své
strasti. Takové snèni Ize okusit vsude, kde mùzeme
nalézt klid, a casto jsem si myslival, ze i v Bastile,
dokonce i v kobce, kde by zàdny pfedmèt nezaujal
mùj zrak, bych mohl pfijemné snit.
Je vsak tfeba pfiznat, ze mnohem lépe a pfijemnèji
se mi snilo na ùrodném a opustèném ostrovè,
pfirozenè odlouceném a oddèleném od zbytku svela,
kde se mi vsude nabizely jen pùvabné obrazy, nic ve
mnè neprobouzelo zarmucujici vzpomìnky, kde
nepocetnà spolecnost byla druznà a vlìdnà, ale ne zas
tak zajimavà, aby mne zaujala nastàlo; na miste, kde
jsem se konecnè mohl bez pfekàzek a bez staresti
oddat cinnostem pò me chuti ci se vénovat té nejpoklidnèjsi
zahàlce. To byla jistè nàdhernà pfìlezitost
prò snilka, ktery se dovedl zivit sladkymi pfeludy
i uprostfed tèch nejnepfijemnèjsich pfedmètù; zde
jsem se mohl pfìjemnych pfeludù pò chuti nasytit
soucasnè s tim, co se skutecnè dotykalo mych smyslù.
Probiraje se z dlouhého a sladkého snèni, videi
jsem se obklopen zeleni, kvètinami a ptàky a nechal
jsem své oci bloudit pò vzdàlenych romantickych
bfezich lemujìcich ohromnou plochu prùzracné
a kfist'àlové vody, vsechny ty laskavé pfedmèty jsem
zahrnoval do svych pfedstav, a kdyz jsem postupnè
pfichàzel k sobè a k tomu, co mne obklopovalo, nedafilo
se mi své pfedstavy oddèlit od skutecnosti; to
vse dohromady mi tedy zpfijemiìovalo mùj soustfedèny
a samotàfsky zivot, jenz jsem pfi toni nàdherném
pobytu vedi. Cozpak uz se nemùze vràtit? Cozpak
nemohu na tom drahém ostrovè dozit své dny,
nikdy jej uz neopustit a nevidèt zàdného obyvatele
pevniny, ktery by mi pfipominal vsemozné pohromy,
jez na mne lidé tak radostné uz pò tolik let vali? Brzy
bych na vsechny lidi navzdy zapomnèl; oni na mne
jistè ne, co by mi na tom vsak zàlezelo, jen kdyz by
ke mnè nemèli zàdny pfistup a nerusili mùj klid.
Kdybych se osvobodil od vsech pozemskych vàsni
vyvolanych spolecenskym ruchem, ma duse by se
casto vznàsela nad tento svèt a jiz napfed by se
stykala s nebeskymi bytostmi, jejichz pocet, jak
doufàm, brzy rozmnozì. Vini, ze se lidé vyvaruji
toho, aby mi navràtili tak sladké ùtocistè, v nèmz
mne nechtèli ponechat. Ale nezabràni mi alespon,
abych se tam kazdy den nepfenesl na kfìdlech obraznosti
a pò nèkolik hodin tam zakousel stejné slasti,
jako kdybych tam jestè pobyval. To nejpfìjemnèjsi,
co bych tam dèlal, by bylo snìt podle libosti. Ale
cozpak nedèlàm totéz, kdyz snim, ze tam jsem?
Dèlàm dokonce jestè vie - k pùvabu abstraktniho
a jednotvàrného snènì pfidàvàm kouzelné obrazy, jez
ho ozivuji. Tyto obrazy mym smyslùm bèhem extàzi
casto unikaly, dnes jsou tìm zivèjsi, cim je me silèni
hlubsi. Casto jsem do nich vtazen jestè hloubèji
a pfijemnèji, nei kdyz jsem tam byl doopravdy. Je
vsak nest'astné, ze cìm vice se ma obraznost ochlazuje,
s tìm vètsi nàmahou se mi obrazy vraci a netrvajì
jiz tak dlouho. Bohuzel prave ve chvìli, kdy zacinàme
svou tèlesnou schrànku opoustèt, nàm nejvice
prekàzi! Prochàzka sesta
Kazdy nàs bezdècny pohyb ma svou pficinu v nasem
srdci, jen kdybychom ji tam umèli spràvnè
hledat. Vcera jsem sei pò novera bulvàru sbirat
rostliny podél Bievry na strane Gentilly, a kdyz jsem
se pfiblizil k Pekelné bràné, vyrazil jsem okhkou
doprava a, vzdaluje se od vesnice, pokracoval jsem
pò Fontainebleauské ceste smérem k nàvrsi, jez tu
ficku lemuje. Ta trasa sama o sobè mi byla ùpln
Ihostejnà, kdyz jsem si vsak uvèdomil, ze jsem toi
oklikou bezdècnè vyrazil uz ponèkolikàté, zacal jsem
95