/ K tomu, aby se nèkdo stai clenem »krouzku«, »skuptnky«, »rodinky« Verdurinovy, stacila jedna podmfinka, ale ta byla nezbytnà: bylo nutno pfilnouti rnlcky ke Credu, jehoz jednim clànkem bylo, ze mlady pianista, jehoz pani Verdurinovà toho roku protezovala a o nèmz fìkàvala: »To by nemèlo byti dovoleno, aby nèkdo dovedl takto zahràti Wagnera«, «strci do kapsy« Plantéa i Rubinsteina, a ze doktor Cottard ma lepsi diagnosy nez Potain. Kazdy »novy pnrùstek«, jehoz Verdurinovi nemohli pfesvèdciti, ze vecfrky lidi, ktefi k nim nechodili, jsou nudné jako podzimnì deste, byval ihned vyloucen. Protoze zeny se v tomto smèru vice inez muzi vzpirajì odloziti vsechnu spolecenskou zvèdavost a touhu presvèdciti se na vlastnf oci o pfijemnostech jinych salonù, a protoze Verdurinovi naopak citili, ze ta^kovà zvidavost a takovy démon lehkovàznosti by mohl pùsobiti nakazlivè a stati se osudnym pravovèrnosti jejich cirkvicky, dospèli k tomu, ze se postupné zbavili vsech svych »vérnych(( zenského rodu. Mimo ìmladou zenu doktorovu byly zeny obmezeny toho roku (trebaze pani Vexdurinovà sama byla ctnostnà zena z pocestné mèst'ain^ké rodiny, neobycejnè bohaté a ùplné neznàmé, s niz prestala pozvolna izcela dobrovolnè pèstovati jakykoli styk) jenom na jakousi zenu, temer z polosvèta, pani de Crécy, jiz pani Verdurinovà nazyvala jejim krestnìm jménem Odetta a o niz fikala, ze je to »milàcek«, a na pianistovu tetu, kterà byvala jisté nèjakou domovnici; byly to bytosti neznalé svèta, jez bylo tak snadno presvèdciti, ze princezna de Sagan a vévodkynè de Guermantes jsou nuceny piatiti rùznym chudàkùm, aby mèly dosti hostf pri svych vecefich, ze by\alà domovnice i ikolcota, 'kdyby jim bylo nabìdnuto pozvàni k tèm dvèma urozenym dàmàm, by pohrdavè odmìtly. Verdurinovi k veceri nezvàvali: kazdy )>vèrny« r..' u nich »svùj pribor ina stole«. Vecfrky nemivaly programù. Mlady pianista hràval, ale jen »byl-li v nàladé«, nebot' nikdo mebyval k nicemu nucen a jak fìkàval pan Verdurin: »Vse prò piatele I At ziji kamaràdi!« Chtèl-li pianista hràti prùvod V a 1 k y r nebo pfedehru z T r is t a n a , pani Verdurinovà protestovala, ne ze by se jì tato hudba nelìbila, ale naopa'k proto, ze na ni pùsobila prilli hlubokym dojrnem. »Vy tedy chcete, abych stùj co stùj mèla migrénu? Vite pfece, ze ji mìvàm pokazdé, kdyz to hrajete. Vim, co mne ceka! Zì'tra, az budu vstàvat, bude zle!« Kdyz nehràl, rozpràvèlo se, a nèktery z pfàtel, nejcastéji jejich tehdejsì oblìbeny malìf, »chrlil« ze sebe, jak fìkàval pan Verdurin, »néjakou ùzasnou pi'tominku, pfi nìz se kdekdo prohybal smìchem«. A zvlàstè pani Verdurinovà, jìz — tak byla zvyklà doopravdy vytvàfeti pfedstìrany vyraz svého vzrusenì — doktor Cottard (zacìnajìcì tehdy svou zivobnì dràlhu) byl jednou nucen vsaditi celisti, jez si pfi velikém smìchu vykloubila. Cerny ùbor byl zakàzàn, protoze kazdy tam mèi byti »jako doma« a proto, aby se nepodobali tèm »nudnym«, jichz se vystrìhali jako moru a jez zvàvali jen k slavnosbnim vecefim, pofàdanym co nejfidceji a jenom tehdy, jestlize to mohio pobaviti malife anebo uvésti ve znàmost hudebnika. Jinak se jen hràvalo nebo vecefìvalo v koBtyrnech, ale jen mezi svymi; nikdo cizì nebyl do »krouzku« vpouitèn. Ale cim vice mista zaujìmali v zivoté pani Verdurinové »kamaràdi«, tìm castèji pfidruzovala k tomu nudnému a zavrzenému vse to, co ijeji pfàtele od ni vzdalovalo ntìbo co jim mnohdy brànivalo pfijiti k ni: u jednoho to byvala jeho matka, u druhého zaméstnàni, u tfetiho jeho vilka na venkovè nebo spatné zdravi. Myslil-li doktor Cottard, ze musi pò vecefi odejiti a vràtiti se k nèkterému svému tèzkému pacientovi, fiikala mu pani Verdurinovà: »Kdo vi, moina, ze mu ptospéje vice, nepfi(jdete-li ho vecer vyruiovat; ztràvì klklnou noe i bez vàs; -zìtra ramo k nérnu casné zajdete a uvidite, ze bude zdràv.« Hned na zacàtku prosince byvaila chuiava, vzpomnèla-li si, ze jejf verni je na Stèdry den a prvniho ledna »zradì«. Pianistova tela zàdala, aby sei v ten den vecefeti k jejì matce: »Vy si myslìte, ze vase matka by umfela zalem« fekla tvrdè pani Verdurinovà, »kdybyste u ni na Novy rok nevecereli; to je jako nèkde n a v e n k o v é ! « Jejì nepdkoje se obnovovaly ve velikonoonìm tydnu: »Vy, idokbore, uceinec, svobodny, silny duch, vy ovsem pfijdete na Veliky pàtek stejné jako jindy?« fekla Cottardovi prvnìho roku tónem tak ujistéinym, jako by nemohla vùbec pochybovati o jeho odpovèdi. Ale chvèla se ocekàvànìm, nebot kdyby nepfiiel, byla v nebezpecì, ze zùstane toho dne sama. «Pfijdu k vàm na Veliky pàtek . . . rozlouciti se s vàmi, protoze ztràvìme velikonoce v Auvergne. « »V Auvergne? Chcete, aby vàs sezraly blechy a hmyz! Dobré chutnànì!« A odmlcevsi se na chvìli, dodala: «KJdybyste nàm to byli aspon fekli; byli bychom to nèjak zafidili a mohli jsme tu cestu vykonati nèjak pohodlnè spolu.« Stejné, mèi-li nèktery jejich »vèmy« néjakého pfìtele nebo nèkterà »stala nàvstèvnicew néjaky flirt, ktery je mohl obcas pfimèti k tomu, aby wzradili krouzek«, Verdurinovi, k'tefì se nikterak nepohorsovali, mèla-li nèkterà zena milence, jen kdyz ho mèla u nich, kdyz ho milovala u nich a nedàvala mu pfednost pfed nirni, fikàvali: »Tak ho sem pfived'te, toho svého pfitelehc A tak byval pfipustèn na zkousku, aby se zjistilo, dovede-li nemìti pfed pani Verdurinovou tajnostì a je-li zpùsobily k pfijetì do jejich »rodinky«. Nebyl-li zpusobily, nàvstèvnik, ktery ho pfivedl, byl vzat stranou a velmi ochotnè byl znepràtelen se svym pfitelem nebo se svou milenkou. V opacném pfipadé se »novàcek« stàval také vérnym. Tak, kdyz toho roku kokota vypràvèila panu Verdurinovi, ze se seznàmila s velmi milym clovèkem, s painem Swannem, a zminila se, ze pan Swann by byl st'asten, kdyby ho pozvali, pan Verdurin ihned predai luto zàdost své zenè. (Nemival nikdy vlastnìho nàzoru o nicem, lec pò své zené, jejìz zvlàstnì ùlohou bylo vyplnovati s velikou dùmyalnostì pfàni svych vèrnych.) »Panì de Crécy by té chtèla o nèco pozàdati. Ràda by ti pfedstavila srvého pfìtele, pana Swawna. Co tomu fìkàs? « »Ale, ale, cozpak je mozno odmìtnouti nèco takovému vzoru dokonalosti jako je ona? Jen miete, nikdo se vàs Tieptà na vàs ùsudék; jà vàm fì'kàm, ze jste vzor dokonalosti. « »Lnu, kdyz ohcete, « odpovédéla Odetta upejpavé a dodala: »Vy vite, ze jà nejsem «fishing for compli- ments«.« »Tak jen ho pifived'te, toho svého piitele, je-li prì- jemny.« Ovsem, tento krouzek se v nicem nepodobal spolecnosti, do nìz ehodivai Swann, a lidé z vyssìch kruhù by usoudili, ze k tomu, aby se idal pozvati k Verdurinovym, >je Skoda zaujìmati v ni tak vyjimecné postaveni, jaké v ni mei on. Ale Swamm miloval zeny tak, ze od toho dne, kdy poznal jiz temer vieohiny zeny z aristokratickych kruhù a kdy se od nich nemohl nicemu novému nauciti, nedbal jiz o ten domovsky lisi, ba temer slechticky litui, jìmz JK> obdafila Saintgermamskà òtvrt, vice nez jako o jakysi cenmy papir, o jakysi ùvérnì list, ktery inernèl sàm o sobè zàdné hodnoty, ale umoznoval mu, aby narychlo improvisoval nè(jakou situaci v nèjakém zapadlém méstecku nebo v nèkterém koutè Pafìze, v némz se mu zalìbila dcera nèjakého zemànka nebo ùfednìka. Nebot? touha nebo làska v nèm vzdy znovu probouzela pocit marnivé ctizàdosti, jehoz ted' pfi svém spolecenském zivot^ neiznail (tfebaze 'bo byl patrnè prave tento cit, ktery ho kdysi svedl k onomu svètàckému zivotu, v nèmz plytval ve frivolnioh radovànkàch dary svého ducha a dàval své umélecké vzdélàinì do sluzeb dam z vysoké spolecnosti, radè jim pfi nàkuipech obrazù nebo pri zafizovàni jejich palàcù) a jenz ho ponoukal, aby se v ocìoh nèjaké ineznàmé, do nìz se zamiloval, blyskal eleganci, jiz v pouhém jménè Swann nebylo. Touzil pò tom zvlàaté tehdy, byla-li ta'kovà neznàmà z nìzkého rodu. Stejinè jako se inteligentnì clovèk nebude bàli, ze se bude zdàti hlupàkem jinému inteligentnìmu muzi, stejinè se clovèk elegantni nebude obàvati, ze jeho elegance bude ztieuznàna nèjaikym slechticem, ale jisté se bude bàli, ze ji nepoznà néja'ky sprosty venkovan. Tri ctvrtiey vysilujìcì duohaplnosti a maTnivych Izi byly o>d té doby, co svèt svètem stojì, vyplytvàny lidmi, jejichi hodnoty jistè nezvysily, prò lidi nize postavené. A Swann, jenz byval prosty a nedbaly pfi styku s leckterou vévodkynì, se bài, ze jim bude pohrdàno, a pfehànèl svou zdvofilost, kdykoli stài pfed komornou. Nebyl tak jako tolik lidi, ktefì z lenosti nebo z resignovaného pocitu, ze jsou svym vysokym spolecenskym postavenim vàzàni k tomu, aby neopoustéli jistého ùzemì, se zfìkajì radesti, nabìzenych jim skutecnostì mimo spolecenskou oblast, v nìz zijì v odloucenosti az do své smrti, dospìvajìce nakonec jen k tomu, ze, nemajfce nic lepsìho, nazyvaiì, jakmile se jim podafilo pfivyknouti jim, svymi radostmi ony ubohé zàbavy nebo snesitelné nudy, k nimz je jejich spolecenské poatavenì odsuzuje. Swann se nesnazil uznati dodatecnè za kràsiné zeny, s nimiz se stykal, ale naopak snazil se stykati se se zenami, jez napfed uznal za kràsné. A byvaly to casto zeny kràsy dosti hrubé, nebot' fysické vlastnosti, jez, ani si to neuvèdomuje, vyhledàval, byly pravym opakem tèch, které pùsobily, ze poklàdal za nàdherné zeny, vytesané do kamene nebo namalované na plàtné jeho oblìbenymi mistry, Hloubka, melancholicnost vyrazu umrtvovala jeho smysly, zatìm co zdravé, kypivé, rùzové tèlo stacilo k jejich probuzenì. Setkal-'li se nèkde na cestàeh s nodinou, kterou by bylo sice elegantnéjsì neznati, ale v nìz netterà zena se zdàla obdafena pùvabem, jehoz dosud nezinal, setrvati ve své spolecenské upjatosti a oklamati touhu, kterou v ném probudila, nahraditi rozkos, jìz inolii okusiti s ni, néjia'kou jinou ro'zkosì, tìm na pfìklad, ze by napsal nèkteré své stare milence, aby za rum pfijela, lo by se mu zdàlo stejnè zbabèlym ùtèkern pfed zivotem a stejnè hloupym odpirànìrn si nového stesti, jako kdyby se zavfel, misto aby si vyjel ven, do svého pokoje a porohlìzel obràzky z Pafìze. Neuzavìral se do budovy svych spolecenskych styikù, ale udélal si z ni rozklàdacì stan, jak je s sebou vozìvaji badatele, aby jej mohl postaviti od zàkladù az pò stfechu vsude, kde se mu zalìbila nèjakà zena. Vse, co pfi tom nebylo pfenosné nebo vymènitelné za novou rozkos, by snadno ozelel, byt' «e to druhym zdàlo jakkoli touhy hodno. Kolikràt se oloupil o pfizen nejedné vévodkynè, jiz dobyl pò mniohaletém usili, cnajednou tìrn, ze od ni néjakou nediskretnì depesi zàdal, aby ho ihned, telegrafickym doporucenim, seznàmila s nèkterym svym spràvcem, jehoz dceru zaihléd'l nékde na venku, stejnè jako by si pociinal hladovec, ktery by vyménil diamant za kus chleba. A kdyz se to stalo, jesté se tìm bavival, nebol? byla v nèm, vykupovàna jsouc fìdkymi ohvilemi jemného chovànì, jakàsi povahovà hrubost. A pak, byl z toho 'druhu vzdèlanych muzù, ktefi cely svùj zivot prozili v necinnosti a ktefì hledaji jakousi ùtèchu nebo snad omluvu v myslence, ze tafco necinnost poskytuje jejich nadànì predmèty hodné zàjmu stejnè jako umènì nebo studium a ze »zivot« skytà situace zajìmavéjsi, napìnavèjsì nei vsechny romàny. Tvrdival to aspon a snadno o tom presvèdcoval i nejzjemnèlejsì ze svych spolecenskych pfàtel, zvlàstè barona de Charlus, jehoz rad roizveseloval vypràvénim pikantnìch dobrodruzstvi, jez prozival: jak setkav se ve vlaku s néjakou zenou, jiz potom zavedl k sobè, poznal, ze je to sestra 8 néjaikého vladafe, v jehoz ruce se prave v té dobè sbìhaly vsechny .nitky evropské politiky, o niz byl takto zpravovàn zpùsobem velmi pfiijemnym, anebo jak na volbè koriklavy velmi slozitou hrou rùzinych okolnostì zàviselo, bude-li nebo nebude-li moci stati se milencem kterési kuchafky. Swann «staine k tomu, aby mu pomàhali jakozto zprostfedkovaitelé, nenutil s takovymi cynismem jen skvèlou cetu ctnostnych staryoh ilechticen, generala nebo akademiku, s nimizbyl obzvlàstèspfàtelen. Vsichni jeho pfàtelé byli zvyklì dostàvati od nèho obcas dopisy, v nichz bylo od nich vyzadovàno nèjaké doporuceni nebo seznàmeni s diplornatickou lobiatnostì, kterà, zùstàvajìc v postupnych jeho làskàch a rùzinych zàminkàch stale stejnou, svèdcila o vytrvalé povaze a o stejnych cilech vice, nei by to molhla ciniti nèjakà neohrabanost. Po letech, kdyi jsem se zacal zajìm'ati o jeho povahu prò jejì cetné podobnosti — ve vécech zcela jinych — s povahou mou, casto jsem si dal vypràvèti, jak mùj dèd (jeni jim tehdy jesté nebyl, nebot' teprve asi v dobè, kdy jsem se marodil, zacala Swaninova velikà laska, kterà na. dlouho pfemisila loto jeho zàletnictvi), poznav na obàlce, kdyz mu Swann psal, jeho pismo, volava!: «Swann zase «èco chce: pozor, pozor!u A bud' z nedùvèry nebo z onoho podvédomè d'àbelského pocitu, ktery nàs ponoukà, abychom néco nabìzeli jen lidem, ktefì o to nestojì, dèdecek i babicka naprosto oidmìtali vsechny jeiho iàdosti, jez rnohli zcela snadno spiniti, jako na prìklad to, aby (ho pfedstavili dìvce, kterà u nich kazdou nedèli vecefela a o niz byvali nuceni pokazdé, kdyz Swann o ini zaoal zase rnluvit, pfedstìrat, ie k nirn jiz nechodìvà, ackoli cely tyden premysleli, koho by s ni mohli pozvat, nenalézajìce casto nikoho, nechtèli-li, aby se to dovèdèl ten, jenz by tìm byl tak st'asten. Mnohdy nékterà dvojice pfàtel mého dèda, kterà si az dosud stèzovala, ze nikdy snevìdà pana Swanna, mu s uspokojenim a snad trochu také s touhou vzbuditi v nèm zàvist ohlasovala, ze pan Swanm se jim stai nejmilejsirn pfìtelem a ze u nich byvà stàlym hostem. Mùij déd jim inechtèl kaliti ra'dost, ale pohlizeje na mou babicku, poibrukcxval si: anebc »Ja'ké tajemstvi v tom je, toho vùbec nechàpu« «Prcihavy pfelud « nebo také: »V takovych pfipadech je n&jlépe nevidéti nic.« Zeptal-li se mùj dèd nèkolik mèsìcù potom nového Swannova pfìtele: »A co Swann? Jestè stale k vàm tak casto chodì?« tvàf tàzaného se kysele protàhla: »Nikdy jeho jména prede mnou nevyslovujte. « — «Ale vzdyf jà jsem myslil, ze jste tak spfàteleni . . .« Takovym rodinmym pfi'telem byval nèkolik mèsìcù bratramcùm me babioky, u nichz temer dennè vecerival. Najednou k nkn prestai chodit, aniz jim to vysvétlil. Domnìvali se, ze je nemocen a sestfenice me babicky chtéla prave postati mèkoho, alby se poptal pò jeho zdravì, ale vtom nasla v celednìku jeho dopis, zapomenuty v kuchafciné ùcetnì knize. Ozn.a!moval v nèm kucharce, ze o'djizdì z Pafìze a nebude moci jiz pfijiti. Byla jeho milenkou a Swannovi, kdyz 8 ni pferusil styky, se zelalo vhodnyrn oiznàmiti jen jì, ze jiz nepfijde. BylaJi naopak jeho docasnou milenkou néjakà zena z vyssfch kruihù nebo aspon iena, jiz pfilis nìzky pùvod anebo pfilis nepravidelnà zivotni dràha nebrànila, aby byla pfijata do lepii spolecnosti, tehdy se do ni vracival, ale jen do toho uzkého okruhu, v némz se ona pohyb-ovala nebo do nèhoz ji on sàm uvedl. »Dines nepocìitejte se Swannem, fikàvalo se, vite pfece, ze jeho 10 Americamka chodìvà v tento den do Opery.« Dàval ji zvàti do sakwiù zvlàstè nepfìstupnych, v nichz mèi jiz své stare zvyky, své tydenni vecefe, svùj poker; kazdého vecera, kdyz mìrné zkadefeni jeho fìdkych rysavych vlasù zjemnilo ponékud pronikavost jeho zelenych ocì, vybìral si nèjaky kvét dro knoflikové dirky & odchàzel zia svou rnìlenkou k vecefi u té ci oné zeny z okruihu svych znàmositi; a tehdy, niysle na obdiv a na pfàtelstvì, jìmz znàimi tehdy lidé, s nimiz se tam setkà a ktefì na nèho zìrali s ùctou, ho .zahrnou pfed zenou, jiz miloval, nalézal nejeden pùvab v tom spolecenakém zivoté, jimz byl jiz znechucen, jehoz prostfedì vsa)k, proniknuté a teple zbarvené vàbivym plamenem, ktery jim proslehoval, «e mu zdàvalo drahocennyni a. kràsnym, jakmile do nèho postavil nèjakou novou làsku. Ale zatim co kazdy takovy poonèr nebo kazdy takovy flirt byl jenom vice méne dokonalym uskutecnènim snu, ktery se v nèm zrodil pii spatfenì nèjaké rvàfe nebo nàjakého téla, které se Swannovi bezdècnè, tfebaze se o to nijak nepficinil, zalibilo, naopak, kdyz byl jednoho dne pfedstaven v divadle Odettè de Crécy kterymsi svym byvialym pfitelem, jenz mu o ni vypràvèl jaiko o ùchvatné zenè, u niz by bylo snad mozno néceho dosici, ale pfi tom ji vydàval zia nepfistupnèjsi, nez ve skutec'nosti byla, jen aby se zdàlo, ze prokàzal Swannovi tim, ze -mu ji pfedstavil, velmi pfàtelskou sluzbu, tato zena se zjevila Swannovi, ne ovsem bez kràsy, ale jakéhosi druhu kràsy, k nèmuz byl Ihostejny, jenz v nèm neprolbouzel zàdné touhy, ba budil v nérn spise 'jakysi fysiclky odpor, jako jedna z zen, jiz znà kazdy muz, jez jsou prò kazdého muze jiné a byvaji vzdy opakem typu, jehoz si zàdaji naie smysly. K tomu, aby se mu libila, mèla pfilis oatry profil, pfilis ùtlou plet', pfilis vystouplé licni kosti, pfilil protàhlé rysy. Oci mèla kràsné, ale tak veliké, ze klesaly pod svou vlastni tihou, znavovaly ostata! tvàf a dodàvaly 11