DOBA HALŠTATSKÁ (800-480/450) - starší doba železná, poslední období pravěku - název doba halštatská je odvozen od kulturního centra v Hallstatt v oblasti Solné komory v Horním Rakousku (těžba soli à pravěké solné doly na ploše 15 ha, obchodní metropole, sídliště, bohaté pohřebiště, unikátní solí konzervované organické materiály) - kulturní integrace Evropy severně Alp železo - těžba a zpracování železa, výroba železných nástrojů - na naše území se železo dostává od konce 9. stol., místní metalurgie od 8. století - zdroje železné rudy jsou poměrně dostupné, rudu lze získat i v povrchových dolech - přímá metoda, jejímž produktem je nekvalitní železo, primitivní tavící jámy - s železářskou struskou se můžeme setkat na mnohých sídlištích, ale snad také jeskyni Býčí skála u Adamova sídliště - knížecí vrstva sídlí na hradech budovaných podle středomořských vzorů (složité hrazené areály různých velikostí), odkud ovládají svůj kmen, centrální lokality v Z Evropě, u nás jen rovinná sídliště - hranice kulturních okruhů probíhá SV od eponymního naleziště Hallstatt, dále mezi Čechami a Moravou, ve skutečnosti je neostrá a oboustranně prostupná o Z halštatský okruh: Heuneburg či Hohenaspeg (Bádensko-Würtembersko), Mont-Lassois o V halštatský okruh: Šoproň-Várhely a Sütto (Maďarsko), Stična a Magdalenska Gora (Slovinsko), Smolenice-Molpír (Slovensko) - kontakty se Středomořím (zejména etruský a řecký svět), prestižní zboží výměnou za suroviny (sůl, cín, zlato, jantar) - rovinné otevřené osady (Brno-Řečkovice, Těšetice), nebo ohrazené dvorce (Kuřim) - v pozdním halštatu i u nás fenomén výšinných opevněných sídlišť (Závist, Křenovice, Hradiště u Němětic) - halštatská hradiště severního lužického kulturního okruhu: ostrovní hradisko v Biskupinu, rovinná opevněná (Opatovice nad Labem, Milejowice) pohřby a společnost - vrstva elity, družinický systém, společenská diferenciace - objevuje vrstva nesvobodných – otroků à zvětšila se diferenciace společnosti - součástí společenského statusu se stává užívání ceremoniálního vozu a jízda na koni, výrazný i podíl zbraní (meče, vozy, postroje), rozšíření čtyřkolového vozu s koňským zápřahem - bohaté mohyly s vnitřními srubovými konstrukcemi i kamennými komorami, domy mrtvého, množství vzácných importů o V halštatský okruh: Kleinklein a Strettweg (Štýrsko), Brno-Horákov, Brno-Holásky, Kopeček u Šaratic, Kukla u Oslavan, Nová Košariská o Z halštatský okruh: Hochdorf (Würtembersko), Hochmichele a Kleinmichele pod hradiskem Heuneburg, Vix pod hradiskem Mont-Lassois - pohřby na vozech charakteristické pro západohalštatský kulturní okruh - v Čechách 150 bohatých hrobů, z toho 20 na vozech, původně zřejmě pod mohylami příslušníci nejvyšší společenské vrstvy, často pohřbeni s další osobou (Hradenín, Poláky) o lužický kulturní okruh: mohyla Těšetice u Olomouce, pod vlivem horákovské kultury - prosazuje se pohřbívání nespálených těl pro pohřby elit, běžné pohřby stále žárové - birituální pohřebiště horákovská Brno-Příkop, Vojkovice, Ořechov - žárová pohřebiště platěnická: Platěnice u Pardubic, Určice, Slatinky - situlové umění - 6.-4. stol. v Popádí a Venecii a Slovinsku – scény na situlách: hostiny, slavnosti, zápasy, vozatajové, obětní scény, vojsko, S od Dunaje figurální výjevy na keramice - doba zrodu filozofie – milétská škola, proměna hrdiny (Ilias a Odyssea) - geometrická symbolika s dominujícími solárními motivy je odrazem řeckého geometrického období (950-700 přnl.) se na konci halštatu proměňuje do abstraktního stylu používajícího rostlinné, zoomorfní a antropomorfní prvky (subgeometrický orientalizující sloh 700-600 přnl.) - na konci doby halštatské technologie výroby keramiky na kruhu (braubašské a vekerzugské zboží) kult - jeskyně Býčí skála – nadregionální kultovní centrum (1872, J. Wankel) - kruhové areály - na sídlištích (Kuřim) i pohřebištích (Modřice) se stélou uprostřed - měsíční idoly, býčí plastiky, vícečetné nádoby, kalendenberské funerální nádoby - kultovní místo s množstvím plastik Burkovák u Nemějic - kultovní centrum s kamennými skulpturami na hoře Śłęża u Wroclavi (jsou halštatské?) Etnické poměry období halštatu Řekové – již. cca 2000 př. n. l. na jihu Balkánského poloostrova Etruskové – villanovská kultura vzniká v 10. stol., Toskánsko, Lácium, Emília Féničané – drobné městské státy na pobřeží Středozemního moře, 14. stol. Ugarit, Kartágo, založeno r. 814 př. n. l. jako kolonie Tyru, r. 600 založena Massilia Keltové - jižní a západní Čechy jsou pokládány za součást oblasti, kde tzv. keltské kmeny vznikají, až po východní Francii, protokeltské období někdy vztahováno až k 16. stol. př. n. l. Thrákové – v Thrákii zřejmě již od počátku doby bronzové, po obou stranách dolního Dunaje, thrácký styl s vlivy řeckými, stepními i orientálními, 4. stol. zlatá éra Thrácie - silné kimmerijské vlivy kolem přelomu 9./8.stol., silné skýtské vlivy 6.-5. stol Kimmeriové à Skýtové - předpoklad, že v 7. stol. byli Kimmeriové vytlačeni ze svých sídel Skýty, může se však jednat o týž etnický základ - Skýtové, nyní rozpoznáváni již v 10.-9. stol v nálezech ze Sibiře (Pazyrlik) - opět není jasné, zda jde přímo o vpád do střední Evropy, nejde archeologicky doložit - trojboké šipky jsou spíše rozšířeným produktem pozdního halštatu, stejně tak hadovité záušnice, ale zřejmě se posouvají dálkové obchodní trasy k západu - od 6. stol. je thrácká část Balkánu a Karpatské kotliny ovládána Skýty, kteří na bázi pozdně bronzového komplexu Mezöcsát vytvořili řadu skýtoidních skupin: sedmihradskou, Szentes-Vekerzug (vekerzugaká kultura) na jihu Velké uherské nížiny, Chotín-Preselany v Malé uherské nížině, kuštanovickou v oblasti východních Karpat - většina těchto skupin zaniká s expanzí historických Keltů ve 4. stol. přnl. Illyrové - pobřeží Jadranu a SZ Balkánského poloostrova, neexistuje jasná hranice v hmotné kultuře mezi Illyry a Thráky, obrovské knížecí mohyly – Jalžabet u Varaždina, Seľce u Ochridu, situlové umění – Vače, Stična, kulturně v intenzivním kontaktu s Etrusky i Řeky Venetové – mezi řekou Pád a Alpami