Československu věrni zůstali Životopisné rozhovory s německými antifašisty Barbora Čermáková a David Weber (edd.) Johanna El-Kalak--Haugwitzová Skutečnost, že Heinrich Haugwitz, majitel panstvi Náměšť nad Oslavou, během druhé světové války finančně podporoval rodiny pronásledovaných, zůstala utajena i jeho vlastni rodině. Teprve v průběhu 90. let se jeho dcera Johanna diky dochovaným archivním materiálům dozvěděla o činnosti svého otce. Haugwitzovi Náměšť opustili v polovině dubna 1945, otec byl ale zadržen, vrácen do Náměšti a na několik měsíců uvězněn, než se opět sešel s rodinou v Rakousku. Rozhovor s Dohannou El-Kalak-Haugwitzovou (nar. 1943) natočila 3ana Starek dne 31.7.2007 ve Vídni. 179 Johanna El-Kalak-Haugwitz Mohu tě nejprve poprosit, abys vyprávěla o svérodině, svých prarodičích a rodičích? Ano, tedy moji prarodiče z otcovy strany Karl Haugwitz a Sophie rozená Bawarowska von Bawarow, žili v Osové, což je zámeček ve stylu biedermeieru v blízkosti Brna, obklopený vodním příkopem. Můj dědeček byl znám jako čestný, urozený venkovský šlechtic, zastávající monarchistické postoje. Moji babičku postihl osud, který v té době postihl pravděpodobně více lidí: měla dlouho tuberkulózu a zemřela na tuto nemoc ve věku pětatřiceti nebo šestatřiceti let. V roce 1900 porodila dceru Marii, 1901 potom mého otce Heinricha a 1902 mého strýce Ottokara Haugwitze. Děti tedy ztratily poměrně brzy matku. Moje matka pochází z maďarského rodu jménem Károlyi. Můj dědeček byl magnát a jeden z velkostatkářů v Maďarsku, veliký myslivec, který -myslím - roku 19 27 s jedním Belgičanem a Francouzem založil Mezinárodní lovecký klub, který existuje dodnes. Dědeček se velmi brzy zasadil o ochranu zvěře a o péči a zachování venkova, vlastně lesa. Tento CIC [Conseil International de la Chasse, et de la Conservation du Gibier, Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře pozn. ed.] stále existuje. V bývalém zámku mého dědečka v Medem na Slovensku je nyní centrum tohoto CIC a jemu je také věnován jeden pokoj. Moje babička Hanna Károlyi, rozená Széchenyi, byla vnučka velkého Istvána Széchenyiho z Maďarska, který je označován jako „největší Maďar". Jak je známo, byl zakladatelem Akademie věd, založil mnoho průmyslových podniků a zasloužil se o regulaci Dunaje v Železných vratech. Moje prababička, matka této Hanny Károlyi Széchenyi, zemřela v šestinedělí, po porodu mojí babičky. Její muž Széchenyi, syn velikého Széchenyiho, se v zoufalství připojil k expedici, která byla jednou z prvních evropských expedic do Tibetu a Číny. Zachovalo se o ní několik jeho děl. 181 Jak se doma mluvilo a jak jste se cítili? Můj pradědeček Karl Haugwitz, vlastně stejně jako moji prarodiče z maďarské strany, se cítili jako „Starorakušané". Všichni byli vychováni vícejazyčně, samozřejmě více moje maďarská strana, kde bylo běžné hovořit pěti jazyky, tedy maďarsky, slovensky, anglicky, francouzsky a německy. Rodina mého otce byla, řekněme, trochu méně internacionální, ale samozřejmě hovořili německy, česky a určitě v každém případě dalším evropským jazykem. A byl tvůj dědeček ještě jinak činný, například politicky? Ne, ne, ne, spíše ne. Oba maďarští prarodiče byli samozřejmě velmi, moje babička jako Széchenyiová ještě více. Byli velmi promaďarští. Který jazyk považoval tvůj otec za svůj mateřský? Můj otec Haugwitz hovořil jako prvním jazykem, myslím, současně česky a německy. A jaké školy navštěvoval tvůj otec a jeho sourozenci? Veřejné gymnázium v Brně. V německém jazyce? V německém jazyce, předpokládám... Ano. A po gymnáziu? Po gymnáziu začal můj otec ve Vídni studovat zemědělství a lesnictví a jeho bratr studoval právo, které v Insbrucku také ukončil doktorátem. Můj otec své studium nedokončil, protože jeho strýc, nejstarší bratr jeho otce, zemřel a jako statkář, který nabyl majetku díky právu nejstaršího, předal všechno svému nejstaršímu synovci: Náměšť, tedy zámek a k tomu patřící zemědělské a lesní hospodářství, malé továrny. V roce 27 se tedy otec stal pánem na Náměšti. A byl tvůj otec nějak činný politicky a společensky, třeba vespolcích? Nejprve byl ve společenských spolcích. V roce 1930 se přihlásil k české národnosti a také lidé, kteří tam působili, byli převážně Češi. Byl tam jeden německý lesmistr Jelínek, ale to byla výjimka. Až do roku 1939 nevím, že by se politicky angažoval. Jaký měli rodiče názor na převzetí moci v Německu Adolfem Hitlerem? Přineslo to nějaké změny? Bezpečnostní služba moji rodinu, lépe řečeno mého otce a jeho bratra, klasifikovala relativně brzy jako „pochybné". Můj otec se potom, když na něj byl vyvíjen tlak - stejně jako na jeho bratra Ottokara Haugwitze, který s ním žil společně v Náměšti - a po dohodě se svým českým právním poradcem stal členem NSDAP. Bylo mu vyhrožováno vyvlastnením, případně prohlášením za „nepřítele lidu". Víš něco o tom, s jakými lidmi se tvoji rodiče společensky stýkaliještěv době před Mnichovskou dohodou? Udržovali kontakt takés českými lidmi v Brně nebo jinde? Tedy za prvé, společenský život hrál v této době velkou roli. Kolem bylo také mnoho příbuzných, jako například rodiny Mitrowských, Podstatzkých, Waldsteinů, Hildprandtů, s nimiž se udržoval kontakt. Ale myslím, že tyhle rodiny byly tak nějak povzneseny nad otázku národnosti. Můj otec měl jistě kontakt s českou honorací, samozřejmě zejména v Brně. V době po zřízení protektorátu měla rodina trochu kontakt s Konstantinem von Neurathem, který byl říšským protektorem, prvním říšským protektorem, ale který byl poměrně brzy kvůli své mírnosti vůči Čechům sesazen. Potom jsme už žádné kontakty neměli. Německým úřadům bylo zejména nápadné, že po roce 1943 jsme neměli žádné kontakty s německými politickými kruhy či jsme se jim přímo vyhýbali. Chtěla bych ještě říct, na co si vzpomínám. Otec a můj strýc Ottokar Haugwitz měli být v roce 1941 povoláni. Tedy můj otec byl tak jako tak 183 srakově postižen, byl téměř slepý najedno oko, a také tak dobře neslyšel. Přesto, aby tomu odvodu zabránil, si nechal zasádrovat nohu a můj strýc 3ttokar Haugwitz pil celou noc černou kávu, kouřil cigarety a koupal se v horké vodě. Potom byli oba samozřejmě nezpůsobilí. Ano, v roce [940 vstoupili do NSDAP, ale jak bylo řečeno, po poradě se svým českým jrávním poradcem. Smím se ještě krátce vrátit ke kontaktům? Měl tvůj otec nebo jeho bratr kontakty ■ náboženskými institucemi nebo tělocvičnými spolky, jako byl Sokol? Samozřejmě jsme byli stará katolická rodina a samozřejmě tu byly vazby i náboženským institucím. Právě od začátku ledna 1943 můj otec budoval :elou síť finančních podpor určených pro české rodiny, které byly těžce joškozeny německým protektorátem. První platba šla kongregaci sester svatého Cyrila a Metoděje v Brně. A nyní je také obecně známo, že v Náměšti na zámku se uchovával archiv tělocvičného spolku Sokol, aby íezmizel a nebyl zničen. Ten příběh se Sokolem, ten jsem znala dobře, o tom se v rodině čas od času nluvilo. Beztoho jsem znala záporný postoj své rodiny k německé říši, 3 tom se ani nemuselo moc hovořit. O speciálním nasazení mého otce sejména v čase mezi lety 1941 a 1945, ale vlastně také mezi roky 1939 a 1945. sem neměla žádné tušení, nikdo neměl vrodině žádné tušení. Nikdo neměl :ušení, samozřejmě to věděl jeho bratr, ale oba si to vzali s sebou do hrobu. °odílelse bratr na těchto aktivitách? Bratr se na jeho aktivitách také podílel. Tím, že ztratili brzy matku, si yyli velmi blízcí a všechno spolu probírali. Vzájemně se podporovali. °ak byl tedy zřízen protektorát a Konstantin von Neurath se znal s rodiči... 5nal, ano... 184 Rodiče Johanny, Heinrich Haugwitz a Alice Haugwitzová, Haugwitzovi, 1943 i/předu zleva: Marie Karolíně Haugwitz, dcera Glorie a Georg Festetics, sedlci: strýc Ottokar Haugwitz, Karl Anton Haugwitz, natká Alice Haugwitz s dcerou Johannou, Karl Haugwitz s manželk tfarií Festetics, stojící: sestra Sophie, otec Heinrich Haugwitz a bratr Heinrich Jak dalece chtěla honorace národních socialistů tak důležitý rod, jako byli Haugwitzovi, zapojit do svých služeb? To mi tedy, musím říct, není známo. Jistě, tlak byl vyvíjen neustále, ale mám dojem, že můj otec to uměl určitým způsobem, diplomatickým způsobem, ustát... Jak jsi se dozvěděla o této otcově aktivitě? Tedy asi před deseti lety se na mě obrátila jedna česká rodina a říkali, že jejich předek byl nemanželským dítětem jednoho z Haugwitzů v 19. století. Prý pátrali v archivech v Praze a do rukou se jim dostaly archivní spisy, kde bylo zcela jasně uvedeno, že můj otec velkými částkami po dobu dvou let podporoval mnoho lidí. Potom jsem požádala paní univerzitní profesorku Alenu Miškovou, aby to blíže prozkoumala, a ona našla ještě mnoho materiálu. Je to tedy velmi dobře zdokumentováno, tato finanční síť podpor. Týkalo se to zejména českých rodin, nebo téměř jen českých rodin - všechno to procházelo jednou advokátní kanceláří v Brně, která byla vedena právníkem jménem Dolanský, jehož spolupracovník dr. Heinrich Belcredi byl také přítelem mého otce. Tito pánové celou síť organizovali. Ten, kdo ty peníze dostal, byl pátý v řadě; nikdy tedy nevěděl, od koho skutečně ty peníze jsou. Příjemci nikdy nevěděli, že obdrželi peníze mého otce. Můj otec je tedy dal dr. Belcredimu, on je dal svému příteli nebo známému, nějakému panu Stráneckému, který pracoval v Zemském národním výboru, a ten je zase dal dále nějakému panu Kubíčkovi, který je předal příslušné osobě. Příslušná osoba se dozvěděla, že dárcem peněz byl dr. Belcredi, nikdy to, že to byl můj otec. Je zajímavé, že tato síť vydržela až do konce války. Nenastaly nějakěnebezpeěnésituace nebo nebyl nikdo zatčen či vyslýchám Gestapem? Ne, nikdo nezradil. Je podivuhodné, že se to nikdy neprozradilo. 187 Máme i seznam příjemců, to je tedy... Jména nebudu číst, ale například: jednomu z nich byl popraven švagr, jinému příjemci byl popraven bratr, jedné chudince ženě v koncentráku popravili manžela, bratr popraven v koncentráku, manžel umučen v koncentráku k smrti... Je nutné říct, že u prvního seznamu byl dárcem dr. Dolanský. Dr. Belcredi o tom věděl a získal tehdy sto padesát tisíc korun a rozdělil je dále, tady chybí písemný přehled. Zato máme písemný přehled o řadě Haugwitz-Belcredi-Stránec-ký-Kubíček a příslušné osoby, a to běželo až do konce války. Poslouchalijste zahraniční vysílání? Všichni v rodině poslouchali zahraniční vysílání. A která to byla stanice? Myslím BBC. Je ti známo, za jakých okolností žili tvoji rodiče ke konci války? Tedy myslím, že se žádným způsobem nepostarali, aby byl majeick nějak diverzifikován. Můj otec koupil v roce 1943 nebo 1944 v Brně dům, přestože mu radili, aby peníze investoval mimo protektorát... Dotkly se rodiny poslední válečné události? Utrpěli jste škody nebo ztráty? O přímých škodách nevím. V Náměšti byly, přestože to bylo ve skutečnosti mnoho kilometrů od Vídně, slyšet nálety nízko letících letadel. A potom, 13. dubna, rodina ve dvou autech, která nesměl nikdo řídit a jež talii traktor, opustila zámek. Rozhodnutí opustit zámek záviselo na čem? Mčlijste obavy ze stíhání? Ano, myslím - teď to může znít možná nějak naivně -, že válečné dění okolo bylo velmi vehementní a pravděpodobně se rodiče chtěli dostat do klidnější zóny. Nejprve jsme jeli do Třebíče k rodině Waldsteinů a s námi také část zaměstnanců, kteří byli neuvěřitelně věrní - řidič mého otce Antonín Palaš řídil traktor, který táhl obě auta. Jeli jsme tedy do Třebíče a poté k Hildprandtům na zámek Blatná. Tento zámek ležel mezi americkou divizí Rainbow, ruskou Vlasovovou armádou, mezi českými partyzány a regimentem SS... Co se teď stalo, když se rodina dozvěděla, že válka skončila? Byli jsme všichni na tom zámku, který patřil baronu Hildprandtovi, a potom nás vyhnali čeští partyzáni... Partyzáni? Myslím partyzány... české bojovníky za svobodu. Měli červené pásky na rukou? Možná, nevím... To se ještě musím zeptat jedné tety, já to nevím. Má matka a sourozenci se dostali do tábora pro ženy a děti, otec byl zadržen a vrácen na Náměšť, kde se dostal před lidový tribunál. Tak byla rodina roztržena. Lidový tribunál? To bylo asi ještě v květnu ig4$, ne? Ano, to byl květen 1945. Otec byl v zajateckém táboře a na nucených pracích. Vůbec nevím, jaké to bylo, nikdy o tom nepromluvil ani slovo, o celé té době. Nemohli mu nic vytýkat, po třech měsících byl propuštěn. Vím jen nepřímo, že dr. Heinrich Belcredi dne 8. n. 1945 doložil dokumentem o mém otci důvěryhodnost, „potvrzení jeho národní důvěryhodnosti", a uvedl aktivity mého otce. Ale jak bylo řečeno, bylo to až 8.11.1945. V té době byl můj otec již pryč, v Rakousku. 189 Vraťme se zpět do května. Co se stalo s rodinou? Mě jedna chůva popadla a dostala k sedlákům, vlastně mě schovala. Má matka, sourozenci a bratr... Přišel americký důstojník a nějak je z tohoto internačního tábora dostal. Utíkali jsme přes hranici do Bavorska a potom do Stroblu u Wolfgangsee v Horním Rakousku. Trasu přesně nevím, ale bylo to dobrodružné. To znám z vyprávění. Částečně pěšky a částečně vlakem. Přenocovat jsme museli, kde se dalo. Po několika měsících přejel otec, který se nějak musel dozvědět, kde jsme, také do Stroblu. Byl velmi vyhublý, ale tenkrát byli všichni lidé hubení, špatně živení. Za otce se nikdo během vazby nezasadil? To nevím. Vím jen, že Národní výbor v Náměšti vydal dne 28. n. 1945 prohlášení, že během okupace se rodina Haugwitzů chovala vůči českým občanům loajálně a že nikdy neprojevila negativní smýšlení vůči příslušníkům českého národa a nikdy neudávala německým policejním orgánům. Bylo to vlastně takové prohlášení o nezávadnosti, prohlášení o mojí rodině. Netušíš, jak byl tvůj otec transportován z Československa? Ne, o tom nic nevím. On sám o tom nikdy nehovořil? Nikdy o tom nehovořil, nikdy. Měla jsem dojem, že byl určitým způsobem hluboce dotčen zacházením, jakého se mu dostalo... Nikdy nehovořil. Dověděl se otec později o prohlášení pana Belcrediho a dopisu Národního výboru v Náměšti? Myslím, že se o tom určitě dozvěděl. Myslím, že se ani nesnažil získat nějaké prohlášení o nezávadnosti, ale existuje osvědčení z roku 1957 o mojí rodině a mém otci, které je strašně přitěžující. Náš postoj byl prý velmi 190 Heinrich Haugwitz, 1930 7 3Ttiě dne 8. srpna 1945. Milý příteli '. Tjoraaitsl to boto flop i au ja pan ředitel František Stiskal z lišeňského velkostatku, vyslali jsme ho k Tobě my členové Tebou založené organisaoe k rozděleni peněz, aby pokud možno usnadnil Svoji posici a poukázal na Tvoje chováni běhe~. okupace. Ohceš-li, můžeš podepsat! obě žádosti, které zdejší Tvo ji přátelé pro Tebe vypracovali a pan ředitel Stískal je pak zase zdejším přátelům o devzdá. • - --4 - -•> i Podle informace získaných Svými přáteli, máš dosti značné naděje, že bys vzhledem k Tvému chováni ěeskoslovenská státní občanství mohl ziskjati spět. Jak vidíš, t?vo j i j zdejší přátelé na Tebe nezapomněli i a nyní mluví veřejně o tom, jak jsi se choval a všechny doklady o tom předloží.