Gramatika čínštiny, Úvod, funkční charakteristiky
1. ÚVOD
čínština 汉语 [漢語] Hànyǔ - jazyk sino-tibetské jazykové rodiny
Společný jazyk čínského národa, jehož fonetickým standardem je pekingská výslovnost,
základním dialektem severní dialektická skupina a mluvnickým standardem jsou vzorová díla
napsaná současným stylem jazyka báihuà.
− úřední jazyk:
– 普通话[話] Pǔtōnghuà území ČLR
– 国语[國語] Guóyǔ, území Čínské republiky
– 华语[華語] Huáyǔ Singapur ad.
periodizace dějin čínského jazyka
podle prof. WÁNG, Lì: Hànyǔ Shǐgǎo [Nástin dějin čínského jazyka]
王力《汉语[漢語]史搞》
上古汉语[漢語] Shànggǔ Hànyǔ Old Chinese, stará čínština
中古汉语[漢語] Zhōnggǔ Hànyǔ Middle Chinese, střední čínština
近代汉语[漢語] Jìndài Hànyǔ Proto Mandarin, nová čínština
现代[現代]汉语[漢語] Xiàndài Hànyǔ Modern Chinese, moderní čínština
- psaný jazyk: 中文 Zhōngwén
文言文 wényánwén
白話文 báihuàwén
typologie čínského jazyka
syntaktická: na základě slovosledu typické deklarativní věty s transitivním slovesem
S-V-O podmět – přísudek – předmět
morfologická: na základě metody vyjadřování gramatických kategorií
izolační (analytický) - k vyjádření gramatických vztahů se užívá zejm.
slovosledu a funkčních slov
- nejasné hranice slov a vět
- obtížná klasifikace slovních druhů
Slova se v čínštině neskloňují ani nečasují. Lze je rozdělit do skupin podle funkce ve větě.
Vlastnosti slov nazýváme jako gramatická funkční charakteristika. Pro gramatické funkční
charakteristiky používáme názvy obdobné názvům slovních druhů.
Mgr. Štěpán Pavlík Strana 1 z 1