Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
1
(3) Konfucianismus III, mohismus
Mencius:
Ve státě Sōng byl člověk, který se trápil tím, že jeho výhonky nerostou, a proto je
povytahoval. Utahaný se vrátil domů a řekl svým lidem: „Dnes jsem pořádně
unaven – pomáhal jsem výhonkům růst.“ Jeho syn se tam urychleně rozběhl, ale
výhonky mezitím již uschly.
Na světě je málo těch, kdo nepomáhají výhonkům růst. Kdo se domnívá, že to
k ničemu není, a nezabývá se tím, ten záhon ani nepleje. Kdo jim pomáhá růst,
ten výhonky povytahuje. Nejenže to k ničemu není, je to dokonce zhoubné.
Konfuciovy Hovory (11.22):
Zilu se zeptal: „Když uslyším ponaučení, mám ho neprodleně uskutečnit?“ Mistr
pravil: „Když máš ještě otce a starší bratry, jak bys mohl hned uskutečňovat
ponaučení, která uslyšíš?“
Ran You se zeptal: „Když uslyším ponaučení, mám ho neprodleně
uskutečnit?“ Mistr pravil: „Ano, když uslyšíš ponaučení, neprodleně ho
uskutečni.“
Gongxi Hua řekl: „Když se zeptal You, zda má neprodleně uskutečnit ponaučení,
které uslyší, mistr pravil ‘nikoliv, pokud máš otce a starší bratry’. Když se na
totéž zeptal Qiu, mistr odpověděl ‘ano, neprodleně ho uskutečni’. Jsem z toho
zmatený a prosím o vysvětlení. Mistr pravil: „Qiu se drží zpátky, proto je třeba
ho popostrčit. You by nejraději zvládl všechno sám, a proto je třeba ho držet
zpátky.“
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
2
 náprava jmen (正名 zhèng míng)
Konfuciovy Hovory:
Ať vládce jedná jako vládce, poddaný jako poddaný, otec jako otec, syn jako syn.
(君君，臣臣，父父，子子。 Jūn jūn, chén chén, fù fù, zĭ zĭ. )
Zilu se zeptal: „Kdyby ti vládce státu Wèi svěřil správu svého státu, co bys
udělal jako první?“
Mistr řekl: „Určitě by to byla náprava jmen.“
Zilu pravil: Opravdu? Tomu nerozumím. K čemu napravovat jména?
Mistr řekl: Jak jsi pošetilý, Zilu! Ušlechtilý muž je zdrženlivý vůči tomu, co
nechápe. Pokud jména nejsou napravena, pak to, co je řečeno, se neshoduje
s tím, co je míněno. Neshoduje-li se to, co je míněno, s tím, co je řečeno, nemůže
být provedeno to, co má být vykonáno. […] Proto ušlechtilý muž pojmenovává
věci pouze tak, aby se o nich pod tím jménem dalo hovořit, a hovoří o věcech
pouze tak, aby se jeho slova dala proměnit v činy.
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
3
 Pět kanonických knih (五經/五经 wŭjīng)
Kniha dokumentů (書經/书经 shūjīng; 尚書/尚书 shàngshū)
Kniha písní (詩經/诗经 shījīng)
Kniha proměn (易經/易经 yìjīng; 周易 zhōuyì )
Letopisy (春秋 chūnqiū)
- tradiční komentáře k Letopisům:
a) 左傳/左传 zuŏzhuàn
b) 公羊傳/公羊传 gōngyángzhuàn
c) 穀梁傳/穀梁传 gŭliángzhuàn
Knihy obřadů (三禮/三礼 sānlĭ ):
a) Zhouské obřady (周禮 /周礼 zhōulĭ)
b) Zápisy o obřadech (禮記/礼记 lĭjì)
c) Obřady a ceremonie (儀禮/仪礼 yílĭ)
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
4
 tzv. „vítězství konfucianismu“ za dynastie Hàn
- institucionální rámec – kanonické knihy (經 jīng) jako základ vzdělanosti, 124
př. n l. – císařská Akademie ( 太 學 tàixué). Instituce určená na výchovu
vzdělanců pro státní správu, předmětem studia Pět kanonických knih. Tradičně
chápáno jako mezník v procesu „vítězství konfucianismu“ za dynastie Hàn.
- kanonické knihy byly studovány v podstatě z praktických důvodů – poznat
slova dávných mudrců, dávné události a způsob, jak dávní vládcové jednali
v různých situací – v podstatě depozitář precedentů, modelů správného (a
účinného) jednání.
- kanonické knihy připisovány Konfuciovi
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
5
Mohismus: Mocius (Mòzĭ 墨子) (5. stol. př. n. l.)
- aktivismus mohistů (vs. ritualismus a důraz na sebekultivaci konfuciánů);
„dělat dobro“, nikoliv „být dobrým“; „schopný člověk“ vs. „ušlechtilý muž“
- kritérium užitečnosti, prospěšnosti pro lid a pro stát, „obecný zájem“
- nikoliv „ušlechtilý člověk“ (jūnzĭ), nýbrž „schopný člověk“ (能 néng)
- menší důraz na tradici, neargumentují autoritou; snaha formulovat kritéria
správné argumentace, která směřují k aplikovatelnosti příslušných tvrzení:
Formulace se nutně musí řídit třemi kritérii […]. Je to opodstatňování,
zdůvodňování a aplikování. Jak své formulace opodstatňujeme? Opodstatňujeme
je vzhledem k minulosti činy dávných nanejvýš moudrých králů. Jak své
formulace zdůvodňujeme? Zdůvodňujeme je vzhledem k současnosti
skutečnostmi, jež lid vnímá svýma očima a ušima. Jak své formulace aplikujeme?
Rozvíjíme je do zákonů a politických opatření, sledujeme, zda jsou v souladu
s prospěchem státu a lidu. To je to, co mám na mysli třemi kritérii.
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
6
 základní pojem: 兼愛 jiān’ài = „všeobecná láska“
Kdyby se v Říši všichni navzájem milovali, kdyby každý miloval svého bližního
jako sebe samého, bude neuctivých? Když si bude každý vážit svého otce,
staršího bratra a vládce jako sebe samého, jak by mohl být neuctivý? Bude
nelaskavých? Když bude každý laskavý ke svému mladšímu bratru, synu a
poddanému jako k sobě samému, jak by mohl být nelaskavý? Proto nebude
neuctivých ani nelaskavých. Budou snad zloději a lupiči? Když si každý bude
vážit cizí rodiny jako své vlastní, kdo bude krást? Když si každý bude vážit
ostatních jako sebe samého, kdo bude přepadat? Proto nebude zlodějů ani
lupičů. Bude snad docházet k šarvátkám mezi rody velmožů a k válkám mezi
lenními knížaty? Když si každý bude vážit cizího rodu jako svého vlastního, kdo
bude vyvolávat šarvátky? Když si každý bude cizích států vážit stejně jako svého
vlastního, kdo bude na koho útočit? Proto nebude šarvátek mezi rody velmožů
ani válek mezi státy lenních knížat. Kdyby se všichni v Říši navzájem milovat,
státy by na sebe neútočily, rody by se navzájem neškorpily, zloději a lupiči by
vymřeli, vládce a poddaní, otcové a synové by byli laskaví a oddaní, v Říši by
zavládl pořádek.
 zdrojem zla jsou pro Mozia soukromé zájmy, soukromý prospěch; ten je
třeba nahradit prospěchem univerzálním; smysl pro náležitost (yì) rovněž chápán
jako obecný princip, který nemá nic společného s rozhodováním jedince; obecný
zájem má tedy být nastolen shora.
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
7
 konkrétním projevem obecného zájmu je např. hospodárnost:
Jaký je účel výroby oděvů? Aby chránily před zimním chladem a žárem léta.
Oblečení je smysluplné, jestliže v zimě hřeje a v létě chladí. Takové, které je
krásné, ale nesplní tento cíl, zavrhněme. A jaký je účel stavění obydlí? V zimě
má být záštitou proti větru a mrazu, v létě proti horku a dešti, má být pevností
proti zlodějům. Budovy, které slouží jen k okrase a tento účel nesplňují,
nestavme. Proč se kovají štíty, přílbice a různá zbroj? Aby bylo možno čelit
útočníkům, lupičům, banditům a všem zlořádům. Když se zlořády objeví a my
máme zbraně, zvítězíme nad nimi; pokud je nemáme, podlehneme. To je důvod,
proč moudří vládcové nechávali zbraně vyrábět. Přílbice, štíty a zbroj má být
lehká, pevná a odolná. Pokud je jen na parádu a tento účel neplní, zřekněme se
jí.
[…]
„Jen těžko přibývá lidu; ale i toho lze dosáhnout. Za starých časů moudrý
vládce vydal zákon, ve kterém pravil: „Žádný muž starší dvaceti let nesmí být
svobodný, každá dívka nad patnáct let musí být vdaná.“ Takový byl zákon
moudrých vládců. Od té doby, co mudrcové nevládnou, lid si počíná, jak se mu
zlíbí. Ti, kteří chtějí mít rodinu brzy, uzavírají manželství třeba ve dvaceti letech.
Naopak ti, kteří chtějí mít rodinu později, ožení se třeba až ve čtyřiceti.
Srovnáme-li věk těch, co rodinu zakládají časně, a těch, co ji zakládají až když
jsou starší, je to průměrně o deset let později, než káže zákon moudrých
panovníků. Za předpokladu, že se v rodině každé tři roky narodí jedno dítě, pak
by bylo možné mít v každém manželství o dvě až tři děti více. Je možné znásobit
populaci, aniž by lidé uzavírali sňatky dříve? Jistěže není!“
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
8
 „ztotožnění se s nadřízeným“:
Když byli jmenováni správní úředníci, vydal Syn Nebes veškerému lidu vládní
dekret ustanovující: bude-li zaslechnuta zpráva, ať už o dobru či o zlu, musí být
oznámena svému nadřízenému. Vše, co nadřízený prohlásí za dobré, bude všemi
považováno za dobré. Vše co nadřízený prohlásí za špatné, bude všemi
považováno za špatné. Udělá-li nadřízený chybu, má být napomenut; projeví-li
se mezi poddanými dobrý člověk, má být všestranně doporučen. Zachování
jednoty s nadřízeným a nespolčování se se špatnými poddanými bude
panovníkem oceněno a lidem obdivováno.
[…]
Pohleďme na okres, co je příčinou pořádku v něm? To správce okresu umí
myšlenkově spojit okres, proto v ní vládne pořádek. Proto musí být správcem ten
nejschopnější člověk v okrese.
Správce okresu vydal svému lidu nařízení ustanovující: bude-li zaslechnuta
zpráva, ať už o dobru či zlu, musí být oznámena vládci. Vše, co vládce prohlásí
za dobré, musí být všemi považováno za dobré. Vše, co prohlásí za špatné, musí
být všemi považováno za špatné. Zbav se svých zlých slov a nauč se jeho dobrým
slovům; zbav se svého špatného chování a nauč se jeho dobrým mravům. Jak by
potom mohl být ve státu zmatek?
[…]
Když kníže spravoval svou zemi tak, až v ní nastolil pořádek, vedl lid k tomu, aby
se sjednotil s císařem, slovy: „Všechen lid mé země ať se sjednotí s císařem a
neodvažuje se spolčovat se se spodinou. Co císař uznává, každý též uznávej; co
císař odmítá, každý též odmítej. Zbav se své špatné mluvy a nauč se dobré od
císaře; zbav se svého špatného chování a nauč se dobrému od císaře. Císařem
je přirozeně velký dobrodinec, učiní-li jej lid celého Podnebesí svým vzorem,
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
9
jakpak by zde mohlo být ještě nepořádku?“ Co jest příčinou toho, že se císaři
podařilo zavést v Podnebesí pořádek? Odpověď zní: dokázal v Podnebesí
sjednotit smýšlení, proto v něm vládne pořádek.
[…]
Již došlo k sjednocení s císařem – Synem Nebes, avšak dosud ne s Nebesy,
přírodní pohromy tedy stále ještě nemohly docela ustat. A proto Nebesa někdy
seslala na zem horko nebo zimu, které nebylo možno zmírnit, sníh, jinovatka,
déšť či rosa padali v nesprávnou dobu, pět obilnin nedozrávalo, šest domácích
zvířat neprospívalo, šířily se choroby a mor a vichřice a vytrvalý déšť byli
častými hosty. Byl to trest seslaný Nebesy na ty dole, kteří se s nimi nechtěli
sjednotit. A proto moudří vládcové dávnověku ve snaze zajistit světu prospěch a
vymýtit z něho neštěstí prozřeli a pochopili, co je Nejvyššímu (上帝 shàngdì) a
duchům milé a varovali se toho, co se jim protiví. Vedli tedy lidi k tomu, aby
očistným půstem, koupelí, čistým vínem a pokrmy uctívali Nejvyššího a duchy.
Při obětování si duchům nedovolili předložit nečisté víno či pokrm, zvíře, které
by nebylo řádně tučné, nebo nefrit či hedvábí nedostačující hodnoty. Neodvážili
se zmeškat dobu jarního a podzimního obětování, nespravedlivě řešit soudní
procesy, nerovnoměrně rozdělovat majetek a ani v obyčejném životě se
neodvážili jednat nezdvořile. Neboť správci takto vládli, byli k nim Nejvyšší a
duchové štědří a lid je podporoval.
 Nebesa (天 tiān) u mohistů: morální síla odpovídající na podněty lidí, která
trestá zlo a odměňuje dobro
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
10
 mohistická kritika konfuciánů – odpor k nákladnosti obřadů (střídmost,
praktičnost mohistů), odpor ke konfuciánskému potlačování významu duchů a
bohů, odpor k (údajnému) fatalismu konfuciánů
Kromě toho ohlupují lidi honosnými ozdobami, obřady a hudbou, podvádějí
příbuzné dlouhými obřadními smutky a předstíraným žalem. Zavádějí osud, jsou
neteční k chudobě, a přitom se chovají zpupně. Jdou proti věcem, které jsou
zásadní, nedbají zemědělství a libují si v zahálce a pýše. Jsou lační po pití a
jídle, avšak líní pracovat. I když na ně přijde hlad a zima a hrozí jim umrznutí a
smrt hladem, nejsou schopni se z toho dostat. Jsou jako žebráci, dělají si zásoby
jako polní myši, mají pohled lačný jako kozlové a poskakují jako kastrovaná
prasata. Pokud se jim ušlechtilý muž směje, rozzlobeně praví: „Jak bys mohl
poznat dobrého konfuciána, ňoumo!“ V létě žebrají o obilí, a když je sklizeno,
chodí po velkých pohřbech i s celou rodinou. Tam se můžou dosyta napít a najíst,
a když takto obejdou několik pohřbů, vystačí jim to k živobytí. Obohacují se
majetkem jiných rodin a využívají polí ostatních k výrobě alkoholu. Když má
nějaký boháč pohřeb, velice se zaradují a potěšeně řeknou: „Z toho kouká pití a
jídlo.“
Handout III – KSCA018 Dějiny čínského myšlení I
11
 odpor k útočným válkám
- Mòzĭ proslul rovněž jako specialista na vedení obranné války a jako
konstruktér obranných válečných strojů.
Plány a intriky Válčících států (戰國策/战国策 zhàn guó cè)
Gongshu Ban sestrojil obléhací stroj „oblačný žebřík“, s jehož pomocí chtěl
zaútočit na stát Song. Když se o tom Mozi doslechl, vyrazil do hlavního města
státu Chu – Ying, aby se s Gongshu Banem setkal. Moziův opasek představoval
linii songského opevnění, dřívka zas chuské obléhací stroje. Gongshu Ban
devětkrát naplánoval útok na hradby, přičemž měnil polohu svých obléhacích
strojů, ale Mozi ho devětkrát odrazil. Všechny Gongshu Banovy jednotky byly již
zničeny, ale Mozi držel obranu stále pevně v rukou. Gongshu Ban se vzdal:
„Vím, jak vás porazit, ale neřeknu to.“ Mozi řekl: „Vím, jak mě chcete porazit,
ale také to něřeknu“. Když král státu Chu požádal o vysvětlení, Mozi řekl:
„Gongshu Ban mě chce prostě zabít. Až mě zabije, stát Song se nebude moci
bránit a on zaútočí. Ale můj žák Qin Huali už teď stojí se třemi stovkami mužů
na songských hradbách. Zná mou strategii a čeká chuské lupiče. I když mě teď
Gongshu Ban zabije, nepodaří se mu songský odpor zlomit.“ Král ze Chu řekl:
„Výborně! Žádám vás, Gongshu Bane, abyste na Song neútočil.“