Římské divadlo
archaické období
© Šárka Hurbánková 2011

Počátky
•Předliterární období (do roku 240 př. n. l.)
Ø Řecko: divadlo-obřad X Řím: divadlo-zábava
Ø Náboženské slavnosti „ludi“
Ø„Ludi scaenici“: tanec doprovázený hudbou a písní
Ø Livius Andronicus:
-překlad a uvedení 1. řecké tragédie : počátek římské literatury
-asi 8 tragédií a 3 komedie
-„collegium scribarum histrionumque“
Ø
•
Ø
–
-
© Šárka Hurbánková 2011

Slavnosti
© Šárka Hurbánková 2011


Počátky
ØVlivy:
üEtruskové:
•„ludus talarius“; „histriones“, („phersu“        „persona“)
üOskové:
• atellská fraška: „tricae“
üŘekové: území Magna Graecia
•mímus, mytologická burleska, flyacká fraška
–
•
–
–
-
© Šárka Hurbánková 2011

Etruskové
© Šárka Hurbánková 2011


Oskové
© Šárka Hurbánková 2011
obr2

Scéna
•dřevěné divadlo
– - sezónní
•divadlo na ulicích
-blízké pouličnímu divadlu
•(kamenné divadlo až od r. 50 př. n. l.)
© Šárka Hurbánková 2011

Scéna
© Šárka Hurbánková 2011


Žánry
•Archaické období (240 př. n. l. – 81 př. n. l.)
Ø Tragédie
§Cothurnata/crepidata
§Praetexta
Ø Komedie
§Palliata
§Togata
§Atellana
§(Mímus: 80 př. n. l. – 1452 n. l.)
•(fabula crepidata, planipedia, tabernaria, trabeata)
•
Ø
–
-
© Šárka Hurbánková 2011

Autoři
•Tragédie
–Gnaeus Naevius:
-praetexta: Clastidium, Romulus
–Quintus Ennius:
-praetexta: Sabinae, Ambracia
–Marcus Pacuvius:
-praetexta: Paulus
–Accius:
-praetexta: Aeneade, Brutus
–Všichni autoři píší též tragédie z řeckého prostředí
–
© Šárka Hurbánková 2011

Autoři
•Komedie
–Palliata (240 – 104 př. n. l.)
-Gnaeus Naevius
-Titus Maccius Plautus  (dochované celé texty)
-Caecilius Statius
-Publius Terentius Afer  (dochované celé texty)
-Turpilius
–
–
–
© Šárka Hurbánková 2011

Autoři
•Komedie dochované ve zlomcích – literární fáze
–Togata (218 – 77 př. n. l.)
-Titinius
-Lucius Afranius
-Titus Quincius Ata
–Atellana (110 – 88 př. n. l.)
-Lucius Pomponius Bononiensis
-Gnaeus Novius
–
–
–
© Šárka Hurbánková 2011

Komedie
© Šárka Hurbánková 2011


Titus Maccius Plautus
© Šárka Hurbánková 2011
• 251 př. n. l. Sarsina – 184 př. n. l.
• (až 130 komedií) 21 pravých podle Varrona a téměř zachovaných:
Amphitruo, Asinaria, Aulularia, Bacchides, Casina, Captivi, Cistellaria, Curculio, Epidicus,
Maenechmi, Mercator, Miles gloriosus, Mostellaria, Persa, Poenulus, Pseudolus, Rudens, Stichus,
Trinummus, Truculentus,Vidularia.
•
• „comedy of errors“
• „commedia dei simillimi“ (Men.)
• spíše „motoria“ (viz Cic. Epist. 7, 1)
• komedie intriková (Pseud.);
• jadrnná latina lidová latina (nikoliv obscénnosti!):  např. Plaut.Most. 1-10
• narážky na život v Římě
• „prvoplánové“ komedie se smyslem pobavit diváka (komunikace s divákem: např. Plaut. Men.
789-881)

Publius Terentius Afer
© Šárka Hurbánková 2011
http://www.iststudiatell.org/rsc/art_9n/personae_oscae_fig_3.jpg
• 195 př. n. l. (Kartágo) – 159 př. n. l.
•
• 6 komedií (dochované celé dílo):
Phormio, Hecyra, Eunuchus, Haeutontimorumenos, Andria, Adelphoe
• „contaminatio“
• spíše „stataria“(viz Cic. Epist. 7, 1)
• mluvená latina vzdělané římské společnosti (i mezi postavami nižších tříd (otroky): např. Ter.
Eun. 270-274
• často dva plány komedie (kontrast postav)
• psychologické prokreslení postav
• propracovanost a vyváženost na úkor spádu

Vzory
© Šárka Hurbánková 2011


Postavy - typy
© Šárka Hurbánková 2011


Postavy - Typy
© Šárka Hurbánková 2011


Postavy - Typy
© Šárka Hurbánková 2011


Personae oscae
•Atellana:
– kromě charakteristik postav (povolání, rodinné vztahy) můžeme ze zlomků určit čtyři ustálené typy
postav, tzv. „personae oscae“
– jsou to:
•Pappus
•Maccus
•Bucco
•Dossennus
–
© Šárka Hurbánková 2011

Fabula atellana - Šárka Hurbánková
•Pappus
•
•
•
• Etymologie jména:
- řecké substantivum πάπποσ = děd
POMPON. sponsa Pappi
Pappova nevěsta
• Charakteristika ze zlomků (POMPON.  Pappus agricola, III)
UKÁZKA
• Charakteristika z titulů zlomků:
obr5
volo
scire
ex
te,
cur
urbanas
res
desubito
deseris
chci
vědět
od
tebe,
proč
městské
záležitosti
náhle
opouštíš

Fabula atellana - Šárka Hurbánková
•Maccus
•
•
•
cum
conturbenale
<ego>
pugnavi,
quia
meam
cenam
<cenavit>
se
spolubydlícím
(já)
jsem se popral,
protože
mé
jídlo
(snědl)
obr7
Etymologie jména:
- řecké sloveso μακκοάω = jsem hloupý
- řecké substantivum Μακκώ = hloupá žena
NOVIVS Maccus copo
hospodský
POMPON.  Maccus miles
voják
POMPON. Maccus sequester
zprostředkovatel
• Charakteristika ze zlomků (POMPON. Maccus miles, II):
UKÁZKA
• Charakteristika z titulů zlomků:

Fabula atellana - Šárka Hurbánková
•BUCCO
•
•
•
• Etymologie jména:
- substantivum ve vulgární latině bucca = nafouklá tvář, huba
NOVIVS Bucculus
Malý Bucco
• Charakteristika ze zlomků  (POMPON. Bucco adoptatus, IV)
UKÁZKA
• Charakteristika z titulů zlomků:
atella%20pezone%20fig%2013
ieientare
nulla
invitat
snídat
žádná
nezve

Fabula atellana - Šárka Hurbánková
•DOSSENNUS
•
•
•
• Etymologie jména:
- spojením latinského subst. dorsum (hřbet) a etruské koncovky -ennus.
NOVIVS Duo Dossenni
Dva Dossennové
• Charakteristika ze zlomků  (POMPON. campani)
UKÁZKA
• Charakteristika z titulů zlomků:
dantor
Dossenni
et
fullonibus
publicitus
cibaria
(Ať) je dáno
Dossennovi
a
valchářům
nákladem obce
živobytí
http://www.iststudiatell.org/rsc/art_9n/personae_oscae_fig_5.jpg

Ukázky
•Plautus – Menaechmi (v. 879-881)
• MEN. vosque omnis quaeso, si senex revenerit,
 ne me indicetis qua platea hinc aufugerim
quid cesso abire ad navem, dum salvo licet?
•Plautus – Mostellaria (vv. 1-10)
• GRVMIO Exi e culina sis foras, mastigia,
qui mi inter patinas exhibes argutias.
egredere, erilis permities, ex aedibus.
ego pol te ruri, si vivam, ulciscar probe.
exi, inquam, nidor, e culina. quid lates?
TRANIO quid tibi, malum, hic ante aedis clamitatiost?
an ruri censes te esse? abscede ab aedibus.
abi rus, abi dierecte, abscede ab ianua.
em, hocine volebas? GR. Perii. cur me verberas?
© Šárka Hurbánková 2011

Ukázky
•Terentius – Eunuchus (vv. 270-274)
• GNATHO. plurima salute Parmenonem
summum suom inpertit Gnatho. quid agitur? PARMENO. statur. GN. video.
num quid nam hic quod nolis vides? PA. te. GN. credo; at numquid aliud?
PA. qui dum? GN. quia tristi's. PA. nil quidem. GN. ne sis; sed quid videtur
hoc tibi mancupium? PA. non malum hercle. GN. uro hominem. PA. ut
 falsus animist!
© Šárka Hurbánková 2011

Bibliografie
•CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 1. vyd. Praha: KLP, 2003. 790 s.
•STEHLÍKOVÁ, Eva. Římské divadlo. 1.vyd. Praha: KLP, 1993. 132 s.
•Dostupné překlady textů do češtiny:
•PLAUTUS. Amfitryon a jiné komedie. Přeložili Vladimír Businský, Jiří Klier, Helena Kurzová, Jan
Šprincl. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1978. 607 s. •PLAUTUS. Komedie o strašidle. Přeložil Jaroslav
Pokorný. 1. vyd. Praha: Orbis, 1960. 76 s. •PLAUTUS. Menaechmové. Přeložil Josef Král. 1. vyd.
Praha: A. Storch syn, 1890. 83 s. •PLAUTUS. Pseudolus: Komedie. Přeložil Vladimír Šrámek. 1. vyd.
Kladno: J. Šnajdr, 1946. 109 s. •PLAUTUS. Komedie: Pseudolus. Přeložil Jan Lad. Čapek. 1. vyd.
Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa, 1907. 117 s. •PLAUTUS. Tlučhuba: Antická komedie
v pěti scénách. Přeložil Vladimír Šrámek. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 144 s. •TERENTIUS. Kleštěnec
– Formio. Přeložil Vladimír Šrámek. 1. vyd. Praha: Odeon, 1969. 210 s.
•
© Šárka Hurbánková 2011