Autorky a kurátorky:
Romana Macháčková, Andrea Procházková
Realizace: pracovníci Muzea Brněnska, p.o.
Mediálním partnerem výstavy je Český rozhlas Brno.
Za laskavé zapůjčení materiálů a poskytnutí informací
náleží poděkování:
Etnologickému ústavu AV ČR, v.v.i., pracovišti Brno
Krajské knihovně Františka Bartoše, p.o.
Loutkovému divadlu Radost v Brně
Masarykovu muzeu v Hodoníně, p.o.
MAS Boskovicko PLUS
MIS Boskovice a IC Boskovicko
Moravskému zemskému archivu
Moravskému zemskému muzeu
Moravské zemské knihovně Brno
Muzeu Kroměřížska
Muzeu Velké Meziříčí
Muzeu v Ivančicích
Podhoráckému muzeu
Společnosti SanomaMedia
Státnímu okresnímu archivu Šumperk
Strahovské knihovně
Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i.
Vědecké knihovně v Olomouci
Vlastivědnému muzeu v Olomouci
Evě Kilianové
Josefu Kremláčkovi
Aloisi Mikulkovi
Libuši Šuléřové
Doprovodný program - tematické přednášky:
22. září v 16 hodin, Meluzína, Popelka a další pohádkové
bytosti v moravské literatuře
18. říjen v 15 hodin, Vypravěč a sběratel lidových pohádek
B. M. Kulda
Muzeum Brněnska, Památník
písemnictví na Moravě,
Klášter 1, 664 61 Rajhrad
tel.: 547 229 126
email:
prohlidky.rajhrad@muzeumbrnenska.cz
www.muzeumbrnenska.cz
Doprava autobusem z ÚAN Brno přímo ke klášteru nebo
vlakem směr Břeclav každou půlhodinu. Pro návštěvníky
expozice, historické knihovny a výstav otevřeno každý den
mimo pondělí od 9 do 16 hod.
Morava vypráví
Moravské mýty, pověsti
a pohádky
Bel tam jeden pán,
měl na pece vál.
Mám vekládat dál?
8. září 2011 – 1. ledna 2012
Morava vypráví aneb Moravské mýty, pohádky a
pověsti
Knížky lidového čtení tvoří spojovací článek mezi
literaturou předbělohorskou, barokní a obrozenskou – mnohé
příběhy byly tradovány po několik staletí a v době národního
obrození na ně navázaly počátky moderní české
prózy a dramatu. Historie a kroniky o Meluzíně, Jenovéfě,
Finettě a Bruncvíkovi patřily spolu s dalšími tituly
k oblíbené četbě venkovských lidí, a to téměř po tři staletí.
Většina látek se do české literatury dostala v 16. století
adaptací německé předlohy a od té doby se jejich znění
příliš neměnilo, výraznější zásahy do textů se datují až od
poloviny 18. století.
Některé příběhy původně vznikly jako četba určená
úzkému kruhu šlechtického publika, v 15. století však
knihtisk významně přispěl k rozšíření jejich překladů a
adaptací. V pobělohorském období byly tištěny hlavně
v mimopražských tiskárnách; na Moravě v Jihlavě, Olomouci,
Brně, moravské čtenáře hojně zásobovala také tiskárna
Škarniclů v Uherské Skalici.
Nečetné vystavené tisky z 18. a 19. století ilustrují
skutečnost, že tyto knihy patřily mezi běžné, snadno dostupné
jarmareční zboží, kterému jeho majitelé nevěnovali
větší péči, a proto jsou dnes dochované exempláře
v knihovnách vzácností. O dobové tiskařské praxi, podle
níž se knížky lidového čtení ve velkých nákladech přetiskovaly
ve stejné grafické úpravě i po desetiletí, vypovídají
např. dva tisky historie o svaté Jenovéfě z let 1852 a 1862
s totožným titulním dřevořezem nebo kroniky o Štylfrýdovi
a Bruncvíkovi z let 1800 (přetisk z roku 1716) a 1857,
taktéž s nezměněným titulním listem; vše z tiskárny Škarniclů
v Uherské Skalici. Nejstarší vystavené knihy však
pocházejí z produkce brněnské tiskárny Emmanuela Svobody:
Dvě kratochvílné kroniky, První: O Štylfrýdovi statečným
rytíři, knížeti a pánu českém. Druhá: O Bruncvíkovi
synu jeho, též knížeti a pánu českém asi z roku 1760 a Velmi
pěkná, pohnutedlná a čtení hodná historie, o nevinně soužené
svaté falzhraběnce Jenovefě z roku 1772.
Knížky lidového čtení byly tolerovány i katolickou
cenzurou – neobsahovaly politické narážky a hlavní postavy
většinou sdílejí základní křesťanské hodnoty. Příběhy,
které se v období baroka dostaly do rukou nevzdělanému
lidovému čtenáři, se oproti svým předlohám vyznačovaly
zvýrazněním dobrodružného děje a pohádkovosti, omezením
kulturního a historického rámce vyprávění na nejmenší
možnou míru nutnou pro jejich pochopení a odstraněním
úvahových pasáží. Klíčové motivy a jádro příběhu pronikaly
také do folklorních vyprávění a pohádek. Některá jména
oblíbených postav se ustálila i v lidových rčeních, např.
Meluzína a Popelka, jiné jako např. Jenovéfa se staly předlohou
pro lidové výtvarné umění – výjevy z jejího života
byly malovány na sklo a na výstavě je k vidění jeden
z obrázků z počátku 19. století zachycující pohřeb svaté
Jenovéfy.
Úvodní část výstavy Morava vypráví je proto věnována
nejznámějším příběhům knížek lidového čtení,
které se postupně staly součástí folkloru, nejen moravského.
Lidové próze, moravským sběratelům a zajímavým postavám,
které se staly symboly jednotlivých oblastí Moravy, se
věnuje část druhá.
Přestože se v dávných dobách málo cestovalo, přecházeli
od jara do zimy z vesnice do vesnice kramáři, potulní
brusiči, kořenářky nebo mlýnští tovaryši. Díky nim se
z místa na místo šířily zprávy o tom, co se děje ve světě – o
válkách, živelních pohromách, loupežnících, světýlkách a
vodnících a další pohádkové příběhy. Můžeme tedy
v různých krajích sledovat nápadně podobné motivy
v místních obměnách. Pohádková vyprávění se při předávání
z generace na generaci upravovala a proměňovala
vlivem krajinného rázu jednotlivých oblastí nebo sociálních
a hospodářských poměrů zdejšího obyvatelstva. Tak vznikaly
také folklorní pověsti, vázané na domácí prostředí.
V pohádkách a pověstech se odráží názor lidu na životní
hodnoty, je v nich jeho láska, nenávist, obava, radost i trápení.
O tajemné příběhy se dělili lidoví vypravěči na sousedských
besedách, na přástkách, při draní peří. V ústním
podání žily pohádky odpradávna, ale teprve ze 14. století se
o nich zachovaly písemné doklady.
Ve 40. letech 19. století se prohloubil zájem o sběratelskou
činnost i na Moravě. První ukázky lidové prózy
z Moravy a Slezska vyšly v díle Matěje Mikšíčka, některé z
nich však nelze označit jako texty lidového rázu. Na popud
Františka Sušila započal roku 1853 sbírat lidové pohádky a
pověsti Beneš Method Kulda v Rožnově pod Radhoštěm
v domě č. 120, jehož dnešní podobu nabízí jedna z mnoha
fotografií výstavy. Mezi vystavenými exponáty jsou nejen
dopisy, předměty osobní povahy, ale také originály rukopisných
zápisů lidové prózy, které Kulda zaznamenal přímo
z úst místních lidových vypravěčů. Jeho původním záměrem
bylo zachytit lidová vyprávění na celé Moravě. Byl ve
spojení s dalšími sběrateli, např. Josefem St. Menšíkem,
Janem Pleskáčem, Karlem Orlem, Janem Soukopem. Výrazně
mu pomáhal také Josef Lucian Ondřej Kramoliš, u
něhož v Rožnově bydlel. Kuldovi se jeho záměr podařil jen
zčásti. Naštěstí měl a má řadu pokračovatelů z celé Moravy.
Výstava přináší osobní zápisy některých z nich, např. rodačky
z Velkého Meziříčí Františky Stránecké, rukopisy
sběratelky z okolí Šumperka Anežky Šulové, strážnického
učitele Martina Práška nebo brněnského etnografa Oldřicha
Sirovátky. Spolu se svými spolupracovníky se Sirovátka ve
velké míře věnoval i adaptacím jednotlivých textů pro dětského
čtenáře. Ostatní osobnosti, které se pohádkám a pověstem
vyprávěným na Moravě věnovaly, jsou prezentovány
prostřednictvím fotografií a především vydaných děl.
Díky jejich úsilí vzniklo obrovské množství zápisů a literárních
adaptací, v nichž je zachyceno lidové vyprávění, jež
se vlivem změn životního stylu pomalu z paměti lidí vytrá-
cí.
Výstava zve k pohádkovému putování do povodí
řek Odry a Moravy, při němž je možné potkat hanáckého
obra, zbojníky Ondráše a Vojtka, vládce hor Praděda, hornické
permoníky, krále moravských vodníků nebo polednici,
klekánici a vřetenici. Prostřednictvím ilustrací výtvarníků
Josefa Kremláčka, Aloise Mikulky a Libuše Šuléřové a
loutek se přenesete do pohádkového světa etnografických
regionů Moravy a Slezska. Jednotlivé motivy se v nich sice
často opakují v různých obměnách, např. motiv spícího
vojska nebo čertova kamene, avšak každý kraj má i své
specifické látky, postavy. Zatímco pohádky z hornatého
Valašska jsou plné černokněžníků, zbojníků a zlatých pokladů,
vyprávění z úrodné Hané hýří vtipem a sebeironií a
na Vysočině je třeba dát si pozor na divoženky, vodní víly a
hejkaly. Snad nejpozoruhodnější je celý cyklus pověstí o
Ječmínkovi, jehož příchod Hanáci očekávali a možná
dodnes očekávají. Na jižní Moravě se vypráví příběh vážící
se k zámeckému sudu v Mikulově a na Těšínsku bylo oblíbené
vyprávění o místní černé kněžně. Otvírá se tajemný
svět příběhů plných poučení, pohádek, v nichž dobro vítězí
nad zlem a které jsou plné naděje. O tom všem a mnohem
dalším vypráví Morava…