AkkadAkkadšština Itina I
7. října 2011
blok II
Jana Mynářová
jana.mynarova@ff.cuni.cz
KlKlíínovnovéé ppíísmosmo
Typy grafémů:
- celé slovo
- sekvence hlásek (V: vokál, KV: konsonant – vokál, VK: vokál – konsonant,
KVK: konsonant – vokál – konsonant
- celé slovo i sekvence hlásek (např. IGI = īnum „oko“ nebo KV /ši/)
Celé slovo = logogram … v případě, že identifikují sémantickou kategorii
následujícího či předchozího slova – pak označovány jako determinativy
AN … bůh (před)
GIŠ … dřevo, dřevěné předměty, názvy stromů apod. (před)
KI … místní jména (za)
Části slov = slabičné znaky, tj. sylabogramy (nemusí se jednat o slabiku!)
např. ši–in-nu-um = slabiky /šin/ a /num/
Mohou sloužit jako fonetické komplementy … jednoznačná interpretace
předcházejícího grafému
např. ša AN-e u KI-tim … ša šamê u erṣetim „nebes a země“
PRPRÁÁCE S TEXTEMCE S TEXTEM
- překresba = autografie
- přepis = transliterace … jednotlivé grafémy spojovány pomlčkou
… kurzivou
… sumerogramy velkými písmeny
… v logogramech spojováno tečkou
… determinativy buď v horním indexu nebo od
slova odděleny dvojtečkou
… fonetické komplementy buď v horním indexu
nebo za pomlčkou
… doplněný poškozený text v hranaté závorce
… návrh na doplnění opomenutého grafému ve
špičaté závorce
… přebytečné grafémy ve dvojité špičaté závorce
Příklady:
DINGIR:Marduk, A.ŠÀ-am, D:UTU, er-[ṣe-t]im, id-da<<-da->>ak
POLYFONIE GRAFPOLYFONIE GRAFÉÉMMŮŮ
Většina grafémů … v závislosti na kontextu mohla být interpretována několika
způsoby
Např. UD …. 1. logogram ūmum „den“
2. sekvence ud, ut, uṭ, tam, pir
HOMOFONIEHOMOFONIE
Stejnou sekvenci hlásek bylo obvykle možno zapsat několika způsoby …
… k jejich odlišení: jednotný systém označování grafémů (Thureau-Dangin
1926) … ur1, ur2 (dolní index)
… index 1 se v transliteraci neoznačuje, index 2 = pá, index 3 = pà
… v novějších publikacích i číselné indexy (2-….)
TRANSKRIPCETRANSKRIPCE
… přepis slova podle jeho předpokládaného znění, bez oddělování grafémů
Např. abum (a-bu-um), awīlum (LÚ)
SEZNAMY GRAFSEZNAMY GRAFÉÉMMŮŮ
Novodobé seznamy grafémů (nejvýznamnější):
R. Labat … MÉA … Manuel d’épigraphie accadienne
R. Borger … ABZ … Assyrisch-babylonische Zeichenliste
Grafémy řazeny podle posloupnosti jednotlivých vrypů: V – Š – U – K
vodorovný – šikmý – úhlový – kolmý
Výuka ve starověku: ve starobabylónských písařských školách … slabikáře
obsahující seznamy grafémů seřazených podle kvality vokálu … pořadí
vokálů bylo neměnné … u, a, i … např. tu – ta – ti
FONOLOGIEFONOLOGIE
POZOR …. akkadština je už několik tisíc let mrtvý jazyk + neexistuje žádná
kontinuální tradice uchovávající znalost výslovnosti … charakteristiku hlásek
pouze rekonstruujeme na základě analýzy písemného systému a srovnání
s repertoárem hlásek v různých vývojových fázích jiných semitských
jazyků (zejm. arabštiny a hebrejštiny)
VOKVOKÁÁLYLY
Ve starobabylónštině se předpokládá existence osmi vokálů:
a, ā, e, ē, i, ī, u, ū
● délka je významotvorná = jejich jednoznačné rozlišování klínové písmo
neumožňuje – etymologie
● a) primárně dlouhé vokály: ā [makron]
b) výsledek kontrakce dvou vokálů: â [stříška]
● rekonstrukce vokálů o, ō – na základě distribuce tří grafémů pro vokál /u/ +
srovnání s dalšími semitskými jazyky … není všeobecně přijímáno
KONSONANTYKONSONANTY
Ve starobabylónštině je doloženo 20 konsonantních fonémů:
b, p, d, t, ṭ, z, s, ṣ, š, g, k, q, ḫ, ᾿ (alif), n, m, l, r, w, j
● emfatické konsonanty: ṭ, ṣ … jen na základě písma není možné vždy
jednoznačně odlišit znělé, neznělé a emfatické … shodné grafémy
● polohlásky: /w/, /j/ … mohou se realizovat jako vokály či konsonanty
MORFONOLOGICKMORFONOLOGICKÉÉ ZMZMĚĚNYNY
VOKVOKÁÁLYLY
●● EliseElise
ve dvou po sobě následujících otevřených slabikách (ne na konci slova):
iktašdū < *iktašadū; wašbat < *wašibat; iktašdam < *iktašadam …
●● EpentheseEpenthese
u nominálních kmenů, které končí na dva konsonanty, se vkládá
a) vokvokááll /i//i/ … při vytváření st. constructu od nominálních kmenů končících
na reduplikovaný konsonant, případně od víceslabičných nominálních
kmenů, které končí na dva různé konsonanty
libb-i „srdce“, tukult-i „důvěra“
b) vokvokááll /a//a/ … při napojování sufigovaných pronomi
ṭupp-a-šu „jeho tabulka“
c) vokvokáál, který je shodný s vokl, který je shodný s vokáálem kmenelem kmene, při vytváření st. c. od
jednoslabičných kmenů, které končí na dva různé konsonanty
od kmene *šipr- je st.c. šipir „práce, dílo“
MORFONOLOGICKMORFONOLOGICKÉÉ ZMZMĚĚNYNY
VOKVOKÁÁLYLY
●● KontrakceKontrakce
v kontaktní pozici dvou vokálů = zpravidla vznik kontrahovaného vokálu,
který byl patrně dlouhý
rabi-um > rabûm „velký“ anni-um > annûm „tento“ (nom. sg.)
doloženy i nekontrahované tvary – např. z počátku starobab. období, příp. v
královských nápisech („archaizace“)
●● KrKráásissis
nepříliš časté – doloženo sandhiové psaní naznačující splynutí dvou po sobě
jdoucích slov v jeden fonetický celek
šalšûmi < šalšu ūmi „třetího dne“ libbâlim < libbi ālim „střed města“
MORFONOLOGICKMORFONOLOGICKÉÉ ZMZMĚĚNYNY
KONSONANTYKONSONANTY
●● EliseElise
- v pozdním starobab. období mizí hláska /w/ na začátku slov
warḫum > arḫum „měsíc“ wašib > ašib „sedí“
- na konci slov mizí konsonant /m/, který tvoří tzv. mimacimimaci
ḫurāṣum > ḫurāṣu „zlato“
konsonant zůstává zachován na konci slova vždy, byl-li součástí kořene
st.c. od šulmum „zdraví“ (*√šlm) = vždy šulum
- v imperativu, infinitivu a stativu IV/3 kmenů odpadalo počáteční /n/
inf. *nitaplusum > itaplusum
elisi hlásky /n/ na začátku slova lze pozorovat také u sloves primae nimper.
2. sg. masc. *nidin > idin
MORFONOLOGICKMORFONOLOGICKÉÉ ZMZMĚĚNYNY
KONSONANTYKONSONANTY
●● Asimilace / Asimilace artikulaAsimilace / Asimilace artikulaččnníí
- asimilace především u nasály /n/, labiál /b/, /p/, /m/ a dentál /d/, /t/, /ṭ/, které
se připodobňovaly k následujícímu (méně často k předcházejícímu)
konsonantu; k asimilaci docházelo převážně ve slovesných tvarech nebo na
hranici slovesného tvaru a partikule -ma
/n/ … asimilace k následujícímu konsonantu
/n/ + /d/ > dd *indin > iddin „dal/a“
/n/ + /p/ > pp *inparis > ipparis „byl/a oddělen/a“
/n/ + /t/ > tt *intapras > ittapras „byl/a oddělen/a“
/t/ …. asimilace k předcházejícímu konsonantu
/d/ + /t/ > dd *idtūk > iddūk „zabil/a“
/ṭ/ + /t/ > ṭṭ *aṭtardam > aṭṭardam „poslal/a jsem“
/s/ + /t/ > ss *astanqakku > assanqakku „dorazil/a jsem k tobě“
/ṣ/ + /t/ > ṣṣ *aṣtabat > aṣṣabat „uchopil/a jsem“
/z/ + /t/ > zz *iztakar > izzakar „řekl/a“
/t/ …. asimilace k následujícímu konsonantu
/t/ + /s/ > ss *ḫitsas > ḫissas „přemýšlej!“
/t/ + /ṣ/ > ṣṣ *kitṣurum > kiṣṣurum „(navzájem) spojit“
/t/ + /š/ > šš *pitšaš > piššaš „pomaž se!“
/m/, /n/ … před proniminálními sufixy se asimilovalo k následujícímu
konsonantu
/m/ + /š/ > šš *ašrum-šu > ašruš-šu „na jeho místo“
/m/ + /k/ > kk *ašpur-am-kum > ašpurak-kum „poslal/a jsem ti tam“
/n/ + /k/ > kk *uzun-kunu > uzuk-kunu „vaše ucho“
/n/ + /š/ > šš idin-šunūšim > idiš-šunūšim „dej jim!“
… ale existují i neasimilované tvary idin-šunūšim
/b/ … někdy se asimilovalo k následujícímu /m/
/b/ + /m/ > mm wašib-ma > wašim-ma „on bydlí a …“
… ale existují i neasimilované tvary wašib-ma
/p/ … někdy se asimilovalo k následujícímu /m/
/p/ + /m/ > mm aqīp-ma > aqīm-ma „svěřil/a jsem a …“
Při vytváření nominálních tvarů dochází k asimilaci hlásek /n/ a /d/
/n/ … se asimilovalo k následujícímu /t/
/n/ + /t/ > tt *kintum > kittum „spravedlnost“ (pl. kinātum)
/d/ … se asimilovalo k následujícímu /t/, někdy i k následujícímu /š/
/d/ + /t/ > tt *wilidtum > wilittum „porod“
/d/ + /š/ > šš *edšum > eššum „nový“ (pl. edištum)
U kmenů končících na dentály a sykavky (d, t, ṭ, z, s, ṣ, š) dochází k jejich
asimilaci v případě, že jsou následovány sufigovanými pronominy, která
začínají hláskou /š/
/t/ + /š/ > ss *māt-šu > mās-su „jeho země“
/ṭ/ + /š/ > ss *balāt-šu > balās-su „jeho život“
/z/ + /š/ > ss *iḫḫaz-šu > iḫḫas-su „vezme si ho“
/š/ + /š/ > ss īpuš-šu > īpus-su „učinil/a ho“ (ale doloženo i īpuš-šu)
●● Asimilace / AsimilaceAsimilace / Asimilace znzněělostnlostníí
- sekvence /gt/ se asimiluje na sekvenci /gd/:
*igtamrū > igdamrū „ukončili“
*igtamlanni > igdamlanni „slitoval/a se nade mnou“
●● MetatheseMetathese
- k metathesi dochází mezi konsonantem /t/ a dentálami nebo sykavkami:
*ṣitbutum > tiṣbutum „vzájemné uchopení“
*zitkar > tizkar „mluv!“
●● DalDalšíší hlhlááskovskovéé zmzměěnyny
Hláska /w/ je uprostřed slova nahrazena artikulačně blízkou hláskou /m/
awīlum „člověk“ …. amīlum
awātum „slovo, záležitost“ …. amātum
SLABIKA, PSLABIKA, PŘŘÍÍZVUK, KOZVUK, KOŘŘEN, KMENEN, KMEN
SLABIKASLABIKA
● ve starobabylónštině pouze krpouze kráátktkéé a dlouha dlouhéé slabiky V, VK, KV a KVKslabiky V, VK, KV a KVK
#i#nip#rus „rozhodněme!“ gal#lā#bum „holič“ ū#bil „přinesl/a“
- zápis dlouhých vokálů není v klínovém písmu konsekventně proveden
(pouze ojediněle označeno zdvojením vokálu … bi-i-tam = bītam, obvykleji
ale zapisováno bi-tam) … není vždy možné určit, zdali je slabika krátká
nebo dlouhá
● na začátku ani na konci slov se nevyskytují skupiny konsonantů ani
reduplikované konsonanty (pokud by tak mělo nastat, pak se vsouvá
pomocný vokál
st.c. od pu#luḫ#tum „bázeň“ je pu#luḫ#ti a nikoliv pu#luḫt
- sekvence dvou konsonantů za sebou se může objevit uprostřed slova –
tyto dva konsonanty přináleží dvěma slabikám
pil#šum „díra“
- sekvence dvou vokálů na morfofonematických švech – např. ra#bi#at „je
velká“ – netvořila diftong, ale byla rozdělena do dvou slabik
PPŘŘÍÍZVUKZVUK
● pro vyjádření přízvuku nebyl v písmu žádný zvláštní grafický prostředek –
patrně jej bylo možné označit zopakováním vokálu přízvučné slabiky.
- elise vokálu naznačuje, že přízvuk byl pravděpodobně zpravidla položen
na ttřřetetíí slabiceslabice od konce (tj. většinou na začátku slova – v transkripci:
čárka nad vokálem přízvučné slabiky … íktašad „dospěl/a“)
- na poslední dlouhé slabice v případě, že tato slabika obsahovala
kontrahovaný vokál … maḫrûm < *maḫrium „první“
- při napojování sufixů se přízvuk přesouval na slabiku, která sufixu
předcházela … iṣbás-su „uchopil/a ho“
● o postavení větného přízvuku není nic známo … v písmu v tázacích větách
mohl být patrně naznačen opakováním přízvučného vokálu poslední slabiky
výrazu, který byl předmětem otázky:
naṭú ša tēpušanni … na-ṭù-ú ša te-pu-ša-an-ni „(je snad) vhodné to, cos mi
učinil?“
KOKOŘŘEN A KMENEN A KMEN
● v akkadštině/starobabylónštině (stejně jako v dalších semitských jazycích) –
od jednoho kořene (√) se může odvozovat velké množství nominálních i
verbálních kmenů
√škn
nominální kmeny: *maškan- „mlat“, *šakn- „položený“
verbální kmeny: *-škun- (préteritní kmen), *-šakkan- (présentní kmen), *štakan-
(perfektní kmen) …