II. 2. Zásadní rozšíření počtu lidí (děj)

II. 2. a. Představení Žida (děj)

S hlasitým zahýkáním na scénu vpadne Žid, prohýbá se pod vahou svého trezoru. Vida ho Nýmand, utíká
se schovat (asi dozadu doprostřed).


Žid:                 „Uf. Épfééé.“ Zastaví se, obezřetně a podezřívavě se rozhlédne.


Situace:


                                              Nýmand


                                   Dvojka

                                                                                  Trojka Jednička

            Žid


Jednička:        (na adresu Žida, popojde krůček dopředu směrem k Ž., aby lépe viděl) „Hele, tak
přece! Další!“


Trojka:           „Asi tu někde rostou.“ Asi to půjde obhlédnout doprava, jestli tam někde
nevyrašil nějaký další.


Žid se z posledních sil dosouká doprostřed jeviště na nižší rovině, shodí ze sebe trezor, lehne si
na něj.


Žid:                 „Épfééé. Uf.“


Dvojka:          (přiblíží se k Židovi) „Jestli mohu…“


Žid:                 (vyskočí na nohy, postaví se mezi trezor a Dvojku, brání trezor tělem, pravou
rukou zadržuje Dvojku, levou drží trezor, rázně a vlastnicky, s intonací skrblíka) „Moje!“


Dvojka:          Zastaví, kousek poodstoupí. „No my vám to nebereme. Rukou naznačí oprávněnost
svého zásahu. Ale koho vlastně? Kdopak jste?“


Žid:                            Narovná se, s důrazem na svou osobu. „Já jsem především strašně
bohatý. Ohlédne se na Dvojku a odhání jej. Odstupte si od toho trezoru, mladíku, hezky dozadu.“


Trojka:           Vrací se asi na úroveň Jedničky, také na nižší rovině. „Bohatý? V jakém smyslu?“


Žid:                            S uspokojením, drží se frajersky za vestičku, intonačně zdůrazňuje
číslovky. „Ve smyslu sta tisíce šilinků, tří set tisíc marek a bezmála půle miliónu rublů! Taky mám
šest metrů akcií společnosti Walmex. Je to těžký jak kráva. Jedeš od toho?“ (zahání Jedničku, který
chtěl smyslově poznat trezor z pravé strany)


Dvojka:          Už se drží v povolené vzdálenosti; s překvapením, zvědavostí v intonaci. „Že jsem
tak smělý, ale k čemu to s sebou všechno taháte?“


Žid:                 Zarazí se, chvilku se snaží přebrat si to, ale pak také s překvapením v hlase.
„Nerozumím otázce.“


Dvojka:          Popojde po kružnici o konstantním poloměru a středem v Židovi doleva dopředu až na
jeho úroveň. Nějaké gesto, které prozradí, že se teď cítí silný v kramflecích. „No, chápejte, ne že
byste v těchhle dnech zrovna narazil na směnárnu. To se říct nedá.“


Jednička:        S teoretickým zájmem, „badatelsky“. „Kolega chce vyjádřit, totiž, už jaksi není
kde je utratit.“


Žid:                 (vyděšeně obejme trezor a nevěřícně až výhružně) „Utratit?!“


Trojka:           Polopaticky, se snahou vysvětlit. „Co se tu kolegové snaží naznačit, je to, že
peníze, tím spíše akcie, ztratily, abychom tak řekli, svou tržní hodnotu.“ Filosofové zasvěceně
přikyvují. Nýmand zvědavě postoupí o krůček dva dopředu.


Žid:                            (rázně se zvedá, oprašuje kolena a intonací toho, kdo má vše
naplánované) „Však s tím já počítám. Jednou zase hodnotu mít budou, ne? Až se situace trochu
vyspraví. Adresně Trojkovi. A já na tu chvíli budu připravený. Do té doby,“ (chystá se hodit si
trezor na záda), „si vystačím se zásobou zlata.“


Dvojka:          (skepticky, mírně ironicky; ruce v kapsách) „No, ono to se zlatem nemusí být o moc
lepší…“


Žid:                 Překvapeně se zarazí nad Dvojkovou naivitou. „Se zlatem je to vždycky lepší.
Mávne rukou. Jste blázen. Následuje adresování pozdravu, nikoli „blázna“. Vy, vy, vy a ten vzadu
taky. Maucta.“


Nýmand zase utíká co nejdále dozadu a odvrací se. Žid škubne trezorem, zvedá jej na záda, neunese,
padá.


II. 2. b. Pokus získat Žida do filosofické společnosti (diskuse)

Jednička:       Strojeně k němu vztahuje ruce. „Není třeba odcházet, dobrý muži. Chcete fungující
společnost? Ukáže na 2 a 3. Ti přistoupí blíže. My také! Můžete ji s námi vytvořit!“ ([DEL: Chytá
se ramen svých dvou druhů, pateticky :DEL] ) Zkříží ruce na prsou, ale jednou ukazuje směrem k Ž.
„Spolu s námi můžete být signatářem nové společenské smlouvy!“


Žid:                            (rázem je na nohou, shylocky) „Smlouva? Ha! Já to věděl! Na Trojku,
ten pokrčí rameny. Kolik chcete? Na Dvojku, ten couvne. Kdo za vás ručí? Na Jedničku, který se
nenechá vyvést z míry. Co píšou malá písmenka?“


Jednička:        Mluví pomalu a zřetelně a přechází po velké části pódia. „Naše smlouva zakládá
nové uspořádání. Postoupíte nám část svých práv a my vám zase postoupíme některá svá. Z levé strany
přistoupí – na bezpečnou vzdálenost – k trezoru. Je tedy mezi Dvojkou a Židem. A můžeme se
dohodnout právě třeba na ochraně vašich financí!“


Trojka:           „Chápejte, je naší povinností zasadit se o obnovení civilizace!“


Žid:                            (znechucen, mávne rukou) „Éch, to já znám. To tamti ukáže rukou
někam do neurčita říkali taky. K divákům, dramaticky, s napětím. Ale sotva se otočím zády, už mi
jdou po trezoru. Odplivne si. Je to banda zlodějů a lakomců! Však jsem měl co dělat, abych je
nechal za sebou!“


Dvojka:          Ustrašeně, možná až se zajíknutím. „Koho?“


Žid:                 (ukazuje na nově příchozí) „Je. Už jsou tady.“ Rychle bere trezor a mizí
doleva dozadu. To přiměje Nýmanda, aby se utekl do pravého rohu. [DEL: Filosofové se seskupí na
nižší rovině pódia asi na třetině zprava. :DEL]