II. 3. Příchod konkurenční mocenské postavy (děj) II. 3. a. Seznámení s ráznou Lovkyní a její skupinou (děj) Vchází Lovkyně v doprovodu několika (pouze dvou) Peónů. Napochoduje k družině (asi do třetiny pódia zleva na vyšší rovinu, peóni zůstávají 1,5 m za ní na nižší rovině) a povelem ruky zastaví své Peóny. Nýmand se odvrací a skrývá v pravém zadním rohu, protože nechce být identifikován. Filosofové jsou vyvedeni z míry, možná se i trochu leknou, proto se k sobě těsně přimknou na třetině zprava a na stejné hloubce jako Lovkyně. Tzn. že Dvojka s Jedničkou před přicházející Lovkyní couvnou k Trojkovi. Lovkyně: „Zastavit, stát!“ Situace: Žid + trezor Nýmand F2 Lovkyně F1 Peóni F3 Trojka: (vida příchozí) „Nějak se nám to komplikuje…“ Žid: (obšírně, nezaujat, znechucen; zabezpečuje svůj trezor – usazuje jej na místo, zahrabává, maskuje...) „Host do domu, hůl do ruky. Udržujte, prosím, bezpečnou vzdálenost od mého trezoru“ (postaví se mezi trezor a všechny ostatní). Lovkyně: Jedna ruka na noži, druhá připravena na odvrácení útoku. „Co je to tu za spolek?“ Jednička: (hrdě popojde kupředu) „My jsme…“ Žid: (skočí jim do toho) „Signatáři to jsou. Podepisují tady smlouvu.“ Jednička se s nemilým překvapením otočí směrem k Židovi. Dvojka: Zaujme vůdčí roli Jedničky. „Popravdě, jsme filosofové. Budujeme novou společnost! Stará se neosvědčila.“ Lovkyně: Ruka z nože se přemístí na bok, druhá ukazuje na všechny tři F. „Vy tři?“ vidouc Nýmanda, krčícího se v rohu „Vy čtyři? Kdo to tam je?“ Nýmand přeběhne ze zadního pravého rohu do předního pravého, stále se odvrací., [DEL: ovšem musí si dávat pozor na Žida, takže je spíše vpravo vpředu :DEL] . Jednička: Poté, co si to mlčky vyříkal se Židem z očí do očí. „Nás pět. Zde s kolegou se znáte, před chvílí souhlasil (s mírnou ironií), že se k nám připojí.“ Žid: [DEL: Vida změnu rozložení postav, stěhuj svůj trezor co nejdále ode všech, tj. do levého zadního rohu. :DEL] „Tak u toho jsem asi nebyl, nebo co.“ Lovkyně: Tuší, koho vidí, proto podezřívavě. „A co je to támhle za lasičku?“ Postoupí kousek doprava směrem k Nýmandovi, aby si to ověřila. Lovkyně: (pozná jej, s rostoucím vztekem; obě ruce v bok) „Ty?!“ Jednička: „Takže i vy se znáte?“ Jako by hovořil o platónských badatelích, kteří se už dvakrát viděli na pražském symposiu. Lovkyně: Dotčeně, jelikož nemá smysl pro filosofický nadhled. „Známe? Nejprve k F3... Ten mamlas nám zničil poslední kompas! … teď k F1... Ztratil poslední sekeru a … k F2. Přitom vzrůstá její vztek, až nakonec... zapálil posledního zdravotníka! … vyrazí na Nýmanda a chytne jej pod krkem. Naší poslední světlicí!“ Filosofové během těchto replik zřejmě jen hloupě přikyvují a usmívají se, Jednička může něco šeptem osvětlit Trojkovi, který pak zasáhne. Nýmand: Mává rukama, jako by se chtěl bránit, ale je zkrátka Nýmand. „To byla nehoda!“ Lovkyně: (zuřivě, dívá se mu přímo do očí ) „Osobně jsem ho od nás vyhnala. Řekla jsem mu tehdy, že jestli se někdy vrátí, tak…“ přitáhne si jej jednou rukou a druhou vytahuje nůž II. 3. b. Střet dvou organizací – integrace? (diskuse) Nýmand: Zoufale, pištivě. „Ale já se nevrátil! Já jsem tu teď s nimi!“ Trojka: (popojde až k N. a postaví se mu po boku proti Amazonce; smírčím tónem) „To je, obávám se, pravda. Zde kolega je teď hájený naší smlouvou.“ Lovkyně je natolik šokovaná, že povolí sevření a N. se vytrhne. Nýmand: (přeběhne filosofům za záda, úzkostlivě) „A mám svá práva! Když se jich zřeknu. Nebo co. Tady vzdělaní pánové vám to vysvětlí.“ Lovkyně: (nedůvěřivě, stále s nožem v ruce, k F) „Jakou smlouvou?“ Situace: Žid + trezor Nýmand Peóni F2 F1 F3 Lovkyně Jednička chce familiérně chopit Lovkyni za ruku s nožem, připraven jí osvítit. Lovkyně se však zašermuje s nožem při jeho schovávání do pochvy (či za opasek), proto Jednička uchopuje jen virtuálně, drže si uctivou vzdálenost. Lovkyně se vrací k Peónům, cestou ještě škrábne rukou směrem k Nýmandovi. Jednička: (zasvěceně, poučuje, všechno ví nejlíp) „Co si budeme povídat, všechno je v trapu. Co je v takové situaci nejdůležitější?“ Jde pouze o řečnickou otázku, nečeká odpověď, proto se hned nadechuje. Ovšem všichni mu do toho vpadají. Žid: „Dividenda!“ Jednička: Vztekle se otočí jeho směrem a – „Ne.“ Otočí se opět k Lovkyni a dokončuje nádech, tu ovšem – Nýmand: „Mít se kam schovat!“ Jednička: Jen napůl úst, tenhle mu nestojí za pořádnou odpověď. „Ne.“ Zase směrem k L., usměje se na ospravedlnění těch komplikací. Trojka: Radostně po delším zamyšlení. „Prigogine!“ Jednička: Už na něj vyjede, málem i zvedne ruku. „Kuš!“ Lovkyně: Když se opět vrací k výkladu, Lovkyně mu chladně vezme vítr z plachet. „Přežít.“ Dvojka se lehce uchechtne Jedničkovýmtrampotám. Jednička: Aby neztratil vážnost. „Skoro. Nejdůležitější je obnovit životaschopnou organizaci. No jen proto, že nikde nic není, se přece lidé nepřestanou organizovat.“ Nýmand: (vyskočí a přiběhne k Jedničkovi, s úklonou, patolízal) „Svatá pravda, svatá pravda!“ (konstatuje výraz Lovkyně a zaleze zpátky). Lovkyně: (zkříží ruce na prsou, otočí se k divákům a rozhodným tónem) „Proti organizaci nic nemám.“ Jednička: Zřejmě to bude říkat postupně všem přítomným, skončí u Lovkyně. „V dané situaci je třeba vytvořit nový společenský systém. Založit nové normy. Vybudovat nové hodnoty. Zkrátka zajistit novou lidskou společnost. A to jde jen rozumnou smlouvou, ne zběsilou válkou všech proti všem, kterou jste tu před chvílí chtěla uplatnit na zde nebohém kolegovi.“ Nýmand: Podobně jako prve. „Svatá pravda! Tak to je a jinak už to nikdy nebude!“ Žid: S dolary v očích. „Když ona zase taková malá válečka jednou za čas… Prospívá to ekonomice, rozumějte.“