II. 3. c. Integrace vs filosofické mocenské zájmy (děj) Situace: Žid + trezor Nýmand Peóni Lovkyně F2 F1 F3 Dvojka: „Když už jsme u toho… Válečná porada!“ Trojka: (rozmrzele, smutně) „Už zase?“ Jen trochu se odsunou doprava. Nýmand jde s nimi, proto jej Dvojka odežene do „jeho“ pravého zadního rohu. Filosofové se semknou jak při fotbalové konzultaci, tj. otočí se čely k sobě a ke všem ostatním zády – F1 pravým bokem k divákům, F3 čelem k divákům, F2 čelem proti Jedničce. Nejprve Dvojka mlčky zkontroluje všechny strany, zda někdo neposlouchá. V této tiché chvíli by měly vyniknout různé postoje izolovaných postav – Žida (zatím nevím, možná nějaký pobavený potutelný úsměv a výraz zvědavého očekávání – ale jak to udělat?), Lovkyně (ruce zkřížené na prsou, sebejistý pohled), Nýmanda (standardní odvrácení ode všech, tj. čelem do rohu, skloněná hlava, shrbené ramena).[DEL: Nýmand osiří s Lovkyní. Vrhne na ní rozpačitý úsměv, je zpražen pohledem. :DEL] Dvojka: Rozhodně, rukama komunikuje, aby dodal svým slovům vážnosti. „Kolego, vy si tady kážete smlouvu, ale jste si jistý, že chceme, aby ji podepsala zrovna ona? Pokyne hlavou směrem k L. Má takový… nebezpečný výraz.“ Triumvirát pohlédne na Lovkyni. Ta vytáhne nůž, [DEL: k pramalé radosti Nýmanda, :DEL] a počne si s ním čistit nehty. Dvojka: „Já vím, že jsme si u smlouvy všichni rovni atakdále, ale… Opět přehlédne celé prostranství, aby si ověřil poměr. Bylo by to už tři na tři. Na pět, pokud tam ti dva panáci umějí mluvit.“ Trojka: Trojka stojí poněkud netečně, asi s rukama v kapsách. I tuto repliku říká poněkud ledabyle, nezúčastněně. „Na druhou stranu, třeba umí otevřít plechovku. Vypadá tak.“ Lovkyně s nožem nacvičuje sofistikované a nemálo brutální výpady. Spíše by se hodilo něco praktického – např. broušení nože nebo něco podobného. Trojka: (dokončuje myšlenku směrem k hladovému Dvojkovi, který by gestem mohl svůj hlad potvrdit) „To by se mohlo hodit.“ Jednička: Celou dobu debaty se klidně a suverénně s rukama za zády usmíval, protože ví své – má totiž plán. Proto teď téměř otcovsky. „Kolegové, všechno mám pod kontrolou. Vycítil jsem mezi našimi novými přáteli jisté napětí. Dokud je nás jen pět, myslím, že si dokážeme prosadit svou.“ Dvojka: „Ale jinak jsou si všichni rovni.“ Jednička : „Samozřejmě.“ Dvojka: „Tak jo.“ II. 3. d. Všeobecná integrace s postranními úmysly (děj) [DEL: Pořád sobě zavěšeni na ramena :DEL] Filosofové se otočí k Lovkyni a F2 a F3 postoupí k F1, aby jej podpořili. Vrhnou na Lovkyni hyení úsměv. Ta se opět natočí trochu k nim. Neutrální neagresivní postoj, ale přece jen rozhodný. Možná spojí ruce tak, aby sice nedržela nůž, ale aby ho měla po ruce, kdyby náhodou něco. Jednička: Pateticky, intonace by měla prozradit skutečné záměry. Chce to také nějaké přehnané gesto. „Shodli jsme se, že je nezbytné spojit síly. Vytvoříme spravedlivou společnost.“ Dvojka: Přísně, skoro výhružně. Zkříží ruce na prsou – o tomhle nehodlá vůbec diskutovat. „Válka všech proti všem je nepřípustná.“ Taková rázná replika sedí více k Dvojkovi. Navíc to Trojka chtěl vzít latinský slovník, takže asi zná pár frází. Jednička: Pokynutím hlavy k Dvojkovi ho podpoří. „Přesně. Homo homini tyfus.“ Trojka: (nenapádně ho opraví) „Lupus.“ Jednička: (jedním dechem) „Lupus.“ Lovkyně: (váhavě, přemýšlivě) „Hm-m.“ Dvojka: Trochu vřeleji než prve, jednu ruku jakoby podává L. „Nebuďte blázen, nová společnost, se vším všudy!“ Jednička: (dodatkem, ruce spojí za zády, zhoupne se na špičkách) „A já jí velím.“ (spíš ke svým druhům) „To by nemělo zapadnout.“ Dvojka: „Pšt. Později.“ Trojka: „Tak co říkáte?“ Nýmand: (nadšeně přiběhne k Trojkovi a na všechny strany hlásí) „Já jsem pro!“ (nadšení si nikdo nevšímá, zkouší to znovu, přeběhne za zády F až dopředu k Dvojkovi) „Já jsem pro!“ (bez odezvy, méně nadšen) „Jsem pro… Chm.“ A jde nýmandovat do pravého předního rohu. Lovkyně: (s jistým odporem v reakci na Nýmandovo nadšení) „Hm-m?“ Dvojka: (k Židovi) „Tak kolego, podpořte domácí tým!“ Žid: Zatím je to pro něj obchodně nezajímavé. „Co já s tím mám společného?“ A odvrací se. Dvojka: Teď už nabízí Židovi obě ruce. „To se s tím sejfem chcete trmácet až na konec světa? Ujišťuji vás, že ochrana vašich aktiv bude naším prvním usnesením!“ Žid: Tohle se ale už vyplatí, proto Žid pro krátkém zamyšlení popojde k F. „No tak jo. Já se k tomu vašemu cirkusu teda přidám.“ Jednička: (vítězoslavně) „Há! Tak co.“ Lovkyně: (s nemalými výhradami) „Hm-m. Dobře. Zkusíme to s vámi.“ Jednička: (nadšeně) „Ruku na to!“ Ruce by si mohli podat všichni signatáři, sejdou se přibližně uprostřed pódia mezi knihami nebo těsně za nimi. Nejprve F s Lovkyní, přitom F dávají najevo svůj záměr mít převahu tím, že klopí ruce dlaní dolů. Ovšem L. jim stiskne ruku tak silně, že je to bolí. Žid podává ruku uctivě a s lišáckým obchodnickým úsměvem, Nýmand jako obvykle jen tak napůl, a když napoprvé jeho ruku nikdo nepřijme, tak už se ani nesnaží. Situace: trezor Žid F3 Lovkyně F1 Peóni F2 Nýmand Lovkyně se obrací k jednomu ze svých Peónů.