II. 5. Obstarat jídlo podruhé! (děj) II. 5. a. Popis situace (popis) Situace: Žid+trezor OHEŇ DÍLNA Nýmand Lovkyně F1 F2 F3 (vedle sebe za Jedničkovými zády) SRUB Lovkyně: Věcně, stroze vstoupí Jedničkovi do jeho plánování.„Já navrhuji najít jídlo.“ Jednička: (nevyveden z míry, pokukuje po svých druzích, jako že opravdu jo) „Správně. Najít jídlo. To taky.“ Dvojka: hladí si břicho, polyká naprázdno... „To jsem rád, že na to zase přišlo. Hlady nevidím.“ Lovkyně: Zamyšleně a starostlivě jde pomalu dopředu.„Máme s sebou zásoby pro celou komunitu (jiné slovo, např. „pro všechny“) na několik dní, počítám tak na tři. Dvojka hladově a nesměle natahuje ruku, ale následující gesto Lovkyně jej odradí. Musíme ale najít nový zdroj.“ Ruce v bok. Trojka: (smutně hledí do svého pytle, Dvojka mu nakukuje přes rameno) „To už jsme měli skoro vyřešené. Ale na poslední chvíli se objevil takový drobný problém s penetrací.“ Dvojka: „A pak tu byl ten čtvernožec…“ S povzdechem. Lovkyně: Prudce se otočí k F. „Čtvernožec? Bylo tu zvíře?“ Jednička: Jako by se bavil o loňském počasí. „Inu, ano. Takového chlupatého, zubatého charakteru.“ II. 5. b. Lov kance (děj) Lovkyně: „Ha!“ (okřikne plén a rukou všechny „zastavuje“) „Na můj povel! Nikdo ani hnout!“ Všichni štronzo. Lovkyně hledá stopy, sleduje, čichá, větří, to vše asi 10 s. Lovkyně: „Tady! Stopa. Posune se k další stopě... Kanec! … a k další... To je macek! … asi půjde po oblouku doprava a dozadu. Stopa vede tuhle!“ Lovkyně stopuje kance přibližně tím směrem, kterým posledně zmizel. V tu chvíli kanec přicupitá po špičkách ze směru přesně opačného, Lovkyni za zády. Tohle půjde elegantněji vyřešit tím kancovým obloukem z konce I. 5. Jejich pohyby jsou v tu chvíli totožné. Lovkyně stopuje vepředu, tj. před filosofy doprava a pak dozadu. Jakmile bude úplně vpravo (může tam počkat a hledat další stopu), kanec vystoupí na pódium vlevo. Pak Lovkyně najde několik stop, proto rychle popoběhne dozadu za filosofy, kanec stejně rychle před ně, takže F jej teď cloní. Situace: Žid+trezor OHEŇ DÍLNA Nýmand Lovkyně F1F2 F3 kanec SRUB Trojka: „Madam…“ Lovkyně: „Pšššt!“ Trojka: „Ono ale empiricky vzato…“ Lovkyně: „Tiše!“ Další rychlejší popoběhnutí proti směru hodinek, takže kanec vedle srubu a před dílnou, L. někde na spojnici filosofů a Žida. [DEL: Lovkyně se vztyčí, stejně tak kanec. Lovkyně se otočí na podpatku, kanec také. Kanec se přiblíží k Židovi, začne jej zkoumavě očichávat. Zkoprnělý Žid chrání trezor svým tělem. :DEL] Oba se prudce otočí a kanec začne očichávat srub. [DEL: Lovkyně :DEL] [DEL: : (polohlasem) „Podejte mi oštěp!“ :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Filosof stojící nejblíže, asi tedy Jednička, jí spiklenecky podá něco, co oštěp není, nejlépe židli. :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Lovkyně :DEL] [DEL: : (polohlasem, pouze konstatuje, nevyčítá) „To je židle.“ :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Jednička :DEL] [DEL: : (polohlasem) „Promiňte.“ :DEL] Tohle nedává smysl, protože pak žádnou zbraň nepoužije. Lovkyně se přiblíží ke kanci. Kanec se k ní otáčí. Lovkyně: „Všichni pryč! Teď uvidíte, jak se loví kanec!“ Dvojka: „Dávejte pozor! Je to krvelačná bestie!“ Přitom se filosofové odklízejí doleva asi na úroveň srubu, L. je obchází předem a pomalu míří ke kanci. Kanec je zřejmě zvědavý, jinak by zkoušel utéct. Poslední dvě repliky jsou prohozeny, protože L. musí nejprve udělat místo. Všichni se upostraní, Lovkyně a kanec si stoupnou naproti sobě jak dva pistolníci v pravé poledne. Náhle zaujmou baletní pozice. Chvíli kolem sebe baletí, načež se uchopí do taneční figury, předvedou krátké taneční vystoupení, zakončí á la tango argentino. Autoři zajistí někoho, kdo udělá taneční choreografii. Já to nebudu, žádné taneční jsem nedochodil. Lovkyně v této pozici kanci podrazí nohu, kanec se zřítí, Lovkyně na něj vítězoslavně postaví nohu. Přicházejí Peóni, kance přivazují za kopýtka k rožni. Totiž – zabíjet a rožnit se zatím nebude. Proto mu sváží ruce a nohy a odvlečou jej k ohništi. Možná symbolicky jeden konec provazu obtočí kolem nějaké stavby. Svázání ovšem musí být slabé, aby to pak kanec snadno roztrhl – je nutno vymyslet. Přicházejí konsternovaní filosofové. Trojka: „No… To by nás napadlo.“ Jednička: Přes šok se snaží tváři jako suverén, při první větě mu to ještě jde, pak mu dochází přesvědčivost. „Nakonec určitě. Ostatně jsme to… tak nějak… podobně…“ Dvojka: „Hm.“ Lovkyně: (udýchaná) „Jídlo bychom měli.“ Situace: Žid+trezor OHEŇ svázaný kanec DÍLNA Nýmand F2F3F1 Lovkyně SRUB Nýmand: (vpadá do debaty, přibíha k Lovkyni) „To bylo úžasné! Něco takového jsem ještě nikdy…“ Lovkyně: (pořád udýchaná, ani se na něj neotočí, jen jej zastaví levou rukou podobně jako peóny při svém vstupu) „Zajeď.“ Nýmand: (zajíždí) „Zajíždím.“ Lovkyně: (věcně) „Kance nesmíme usmrtit hned, maso by se zkazilo. Teoreticky – jiné slovo můžeme postavit udírnu.“ Jednička: „Komu?“ Lovkyně: (nenechá se přerušit) „Do té doby ale budeme muset vymyslet, co dál.“ Trojka: (vystoupí dopředu, publiku do očí, básnicky) „Měli bychom si položit otázku, kam to všechno spěje? Jaký je smysl naší společnosti? Vyplatí se přežít?“