II. 7. Zrod Leviathana (děj)

Čtvernožec je napojen. Náhle vypukne armageddon. Kanec sebou začne házet, trhat, škubat, začne
vřeštit, kvičet, křepčit, pobíhat po jevišti, mávaje zběsile končetinami zažene všechny
přihlížející. Za hrozného skučení vyběhne z jeviště, kde mohutně zařve. Vrátí se zpět, prožene se
jevištěm jak dýmějový mor, zmizí v zákulisí a opět zavřeští. Vběhne zpět na podium, zpřehází, co
ještě stojí na nohou, zmizí ještě jednou z dohledu a tentokrát se jeho řev ozve dvojhlasem. Na
jeviště se vrací již coby Leviathan. To už začínají křičet ostatní. Leviathan  vrhne vražedný
pohled do publika a s příslibem nevýslovné hrůzy jak tygr odtáhne pryč.


 Tento nádherný barvitý popis, který by ovšem byl úplně převoditelný snad jen do filmové podoby za
pomoci nejmodernější digitální trikové technologie, zjednodušíme a schematizujeme následovně:

1.  Kanec se – svázán – žíznivě žene po vodě (asi jako Dvojka) a radostným kvičením dává najevo, že
chce.

2.  Je napojen a vzápětí ještě spokojeně chrochtne.

3.  Pak ztuhne a 5, možná 10 sekund se nic neděje. Stoupá napětí.

4.  Pak malé cuknutí končetinou a opět nic. Napětí ustupuje, zdá se, že je vše v pořádku -
příležitost pro Jedničku, aby se zatvářil důležitě a vítězoslavně, a pro Dvojku, aby se rychle
napil.

5.  Následuje dlouhé zoufale bolestivé zakvičení. Dvojka rychle vyplivne, Jednička zkusí zahrát
strojený rádobyuklidňující úsměv.

6.  Hned po zakvičení sebou kanec začne  házet, trhat, škubat, vřeštit, kvičet, křepčit, přičemž
roztrhne pouta (ta tedy musí být spíše symbolická).

7.  V tu chvíli začne zuřivě pobíhat a na každého dorážet (bude ještě třeba vymyslet trajektorii),
každý pochopitelně se krčí či strachy uhýbá a skrývá se za co může (latrina, srub...). Jen Lovkyně
uhýbá jako zkušený boxer či zápasník a je připravena si to rozdat (myslí se v čestném souboji na
život a na smrt).
POZOR! Vše pochopitelně musí být jen naznačeno, kanec se nikoho nedotkne – většina postav totiž
bude na kraji pódia...

8.  S jiným dlouhým zvukem (pokud možno hlubším než zakvičení v 5.) odběhne do zákulisí a chvíli je
klid.
Všichni se narovnávají, oprašují, hledají živé druhy.

9.  Ozve se hrozivý řev a kanec přibíhá znovu a tentokrát všechno rozboří, tj. u každé stavby se
zastaví a se zavřeštěním se zřetelně předními kopyty do každé opře (= dotkne se jí a předstírá
silové působení). Jen trezor je tak pevný, že jeho řádění odolá.
Všichni kromě Lovkyně jsou přitom také smeteni a polehají si po pódiu. Lovkyně se snaží aspoň
symbolicky bojovat – bude-li to bezpečné, tasí nůž a šermuje s ním proti kanci.

10.Kanec tentokrát bez řevu opět mizí, všichni ale v napětí zůstávají ležet, nanejvýš zvedají
hlavy. Lovkyně oddechuje a přehlíží škody.

11.Zařve dvojhlasý Leviathan a přichází klidně na pódium. Děsivou rychlost kance by měla v projevu
nahradit děsivá síla Leviathana. Podívá se po pódiu, otočí se do publika a pokud možno se zvukem,
který je spíše hrozivý a napínající než hlasitý a divoký (při tom by mělo jít využít dvojhlasu),
opět důstojně – jist si svou silou – odchází pryč. To by mohli dokreslit peóni, filosofové a třeba
i Žid s Nýmandem tím, že se na kolenou přiblíží k sobě, bojácně se objímají, tisknou k sobě a
strachy se třesou.


Tohle by mělo být jednodušší než rej duchů kolem babice v předchozí hře, tak doufám, že to také
lépe dopadne!