IV. 5. Náboženství vs přežití Situace – popis: Žid – na svém obvyklém místě čeká, zda bude společnost nebo gehenna. 4 peóni – vzadu, právě se snaží znovu roztáhnout plachtu, tj. jakmile to stihnou, plachtu zvedají a drží ji vodorovně jako vlajku. Dvojka – pobíhá kolem nich a snaží se je urychlit. Jednička a Trojka – zůstávají vlevo vpředu a nevědí, co by. Nýmand – vpravo vpředu, Mrkváři – vpravo vzadu. Nýmand: Přicházejí zprava. „Ruce pryč! Ta plachta je majetkem Mrkví kongregace!“ Mrkváři budou celou dobu za Nýmandem. Nezapojují se, jen také drží plachtu, aby ji nikdo neodnesl. Trojka: Také směřuje do středu, diskusně naladěn. „Nechci vám do toho mluvit, já proti hypotéze entity s božskými atributy nic nemám, ale nějak si nedokážu představit argument, že by nám proti té bestii pomohla… mrkev.“ Nýmand: Pravou rukou pevně chytně plachtu, levou opět pozdvihuje a káže publiku. „Je to zkouška naší víry! Pouze pravověrní budou ušetřeni!“ Peón: Věcně. „Tu plachtu jsme šili všichni. Je naším majetkem stejně jako vaším!“ Nýmand: Zřejmě ví, že je to pro ně nepřijatelné, proto si hraje na spravedlivého. Naznačí, kterou polovinu jim nechá. „Dobrá, polovinu si můžete nechat.“ Peón: Stále věcně, může přidat naléhavost. „To nestačí, polovina nás všechny neunese!“ Nýmand: Opět nesmlouvavě, fanaticky, gestikuluju opět oběma rukama, zvláště to „zhyňte“. „Pak se připojte k Mrkví milosti, nebo zhyňte!“ Peón: Už rozčileně, ale spíše přátelsky, jako by mu vadilo, že N. si možná ublíží. „Jsi blázen, vždyť tady umřeš taky!“ Jednička: Přišel už s Trojkou, ale mírně za ním, prozatím vše pozoroval pohledem jediného přežívajícího suveréna. Proto teď otcovsky a s úsměvem předstupuje před publikum a bohorovně poučuje. „Kolegové, teď především musíme ctít naši smlouvu. V našem nejlepším zájmu je přežít! Nelze přijmout rozhodnutí, které povede ke smrti účastníka smlouvy!“ Nýmand: „Tak se koukejte. Na pravém boku plachty začne hledat polovinu. Rozpulte plachtu!“ Jednička: To ovšem Jedničku vyvede z míry, proto přechází do bojovného tónu. „Stát! Teď jde dozadu a přes plachtu křičí na N. Jednáte mimo kompetenci svého postavení! A opět se otáčí k publiku, aby si mohlo svého pána prohlédnout. Suverén naší komunity jsem já!“ Nýmand: Sebejistě, bez pochybností. proto v prvních slovech je dokonce ironie či výsměch. „Už ne. Jako duchovní vůdce tady teď rozhoduji sám!“ To je nejsilnější útok na Jedničku za celou hru. Proto tady sebou musí škubnout, zatnout pěsti, zbrunátnět, dostat infarkt, proměnit se ve lva – co kdo zahraje. Protože je vykolejen, zaskočí Dvojka. Dvojka: Hájí Jedničkovu pozici, aby ten na infarkt opravdu nezemřel. „Ale to je proti smlouvě!“ Nýmand: Znovu vyměřuje polovinu pro rozpůlení plachty, už se s nimi ani nehodlá moc bavit. „Smlouvu si strčte za klobouk.“ Jednička: Tady to ale chce něco mnohem silnějšího – vždyť Jednička řval, jen mu někdo přerušil projev. A teď mu nejposlednější nula bere jeho pozici? Hodně inspirace autorům! „To je hyena! A kam se poděli vzdělaní pánové, co?!“ Nýmand: (definitivně vyměřil, a proto jako Mojžíš, když dělil Rudé moře) „Rozpulte plachtu!“ VI. 5. a. Ekonomické řešení sporu Žid: (konverzačně se vkládá do debaty, Shylock; také přistupuje k plachtě, možná ruce na prsou, plachtu osahá, zkusí kvalitu, pevnost, možná i loktem přeměří, aby nekoupil zajíce v pytli – to vše nenápadně, jakoby mimochodem) „Počkejte, počkejte. Jako obvykle zůstává na vyvoleném národu, aby zachránil situaci. Každá strana si činí nárok na danou komoditu, je tak? A žádná se jí nechce vzdát, protože nebyla nabídnuta odpovídající protihodnota, je tak? Takže je to vlastně otázka ceny, že? Kdepak nějaká společenská smlouva. Tady pomůže stará dobrá smlouva kupní.“ Jednička: Vyštěkne, protože stále má ještě tep asi 180. „O čem to mluvíte?“ Žid: „Mluvím o tom, … teď míří zpět k trezoru... že by se jedna ze stran mohla vzdát svého nároku, … pomalu jej otvírá, pomalu hledá, pomalu mluví tak, aby mu to vyšlo... byla-li by náležitě vyplacena. Řekněme… tímhle?“ Žid ze svého trezoru triumfálně vytáhne mrkev. Bylo by příhodné, kdyby ji držel nějakým dehonestujícím způsobem. Ale jak dehonestovat mrkev? - Možná kdyby mrkev už byla zřetelně nakousnutá... A to by si Źid vzápětí uvědomil, proto by ji pak uchopil tak, aby ukousnutá část byla skryta v ruce (aby se nesnížila tržní cena). Nýmand: (padá na kolena) „Mrkev!“ Trojka: „Teda, co vy v tom sejfu všechno nemáte…“ Žid: Triumfálně, spokojeně, že mu zase vyšla spekulace. „Čekal jsem, až náležitě vzroste cena zeleniny! Tak co bude?“ Nýmand: „Plachtu za Mrkev!“ Žid: „Ujednáno! A balón je náš!“ Žid přijde ke klečícímu N. a drží mrkev zatím z jeho dosahu, pokyne peónům, aby ji odnesli doleva, a teprve pak podá mrkev Nýmandovi. Nýmand láskyplně přejímá Mrkev, připevňuje si ji na svou fedoru. Peóni se pouští do nafukování balónu, Žid na ně dohlíží. Nýmand se s mrkví na hlavě cítí opravdu skvěle, jeho mrkváři jsou ale trochu zmatení a pokukují spíše po balónu. Filosofové zůstávají trčet uprostřed jaksi navíc. Závěrečná situace: Žid Mrkváři Nýmand 4 peóni s plachtou filosofové