V. 1. Vítězství života nad náboženstvím (děj) Výchozí situace: Žid Mrkváři Nýmand 4 peóni s plachtou filosofové Žid jakožto majitel poloviny plachty ihned odchází kontrolovat nafukování balónu a samozřejmě také hlídá svůj trezor. Tedy přechází mezi těmito dvěma místy. Proces „nafukování“ musí vyřešit výtvarník! Dvojka: (poněkud perplex) „No… Tak to jsme taky vyřešili pěkně.“ Jednička: (nepřesvědčivě) „Jo… hm… tak abychom se připravili na cestu, ne?“ Filosofové se vrhnou na své knihy, balí si. Knihy jsou pryč, proto si je musí přinést. A to si vyžaduje změnu – peóni při budování tábora odnesou knihy za tabuli, tedy „do studny“. Tam si pro ně teď filosofové půjdou. Mrkvář: Udělá dva krůčky směrem k balónu a hovoří směrem k němu, nikoli k N.„A jste si jistý, že nás Mrkev ochrání před Leviathanem?“ Nýmand: Popojde dopředu a do publika. „Jistojistý.“ Ze zákulisí se ozve Leviathan. Všichni kromě Nýmanda sebou trhnou a na okamžik vystrašeně ustrnou, pak pokračují v práci o to rychleji. Jiný mrkvář: Popojde šikmo doleva dopředu, takže je někde mezi N. a balónem. Mluví také spíše k balónu než k N. „A nemůžeme raději letět s nimi? Pro jistotu? A uctívat Mrkev jinde?“ Žid: Rychle zaujme pozici mezi Mrkváři a balónem, který brání svým tělem podobně jako dříve trezor. „Tak to ne. Balón je teď náš, žádného praštěného mrkváře v něm trpět nebudeme! Jestli chcete letět, musíte s tou blbostí přestat.“ Založí ruce na prsou, konec diskuse. Nýmand: Rozhodně, přesvědčeně nebo dotčeně – jak chcete, pánové. „Nikdy!“ Leviathan se ozve podruhé a silněji. Všichni sebou nejen trhnou, ale ještě se po sobě s úzkostí podívají. Nýmand mimoděk také pootočí hlavu ve směru řevu, ale vzápětí ji rozhodně odvrátí, jako by chtěl ten úlek zastřít. Mrkvář: To bude třetí, který zatím nevyjádřil pochybnost. „To mi za to nestojí, nazdar!“ (Zahazuje svůj rudý šátek a jde pomáhat s nafukováním.) Nýmand: Zatím bohorovně hlasem soudce u posledního soudu, ještě zůstává dost oveček. „Zrádce!“ Jiný mrkvář: Teď ten, co zapochyboval první. „Mně taky ne!“ (zařídí se stejně.) Zbývající dva se radí, zatím váhají. Dívají se střídavě na balón a N. Nýmand: Teď už je vyveden z míry, otáčí se za nimi, v hlase je slyšet zklamání. „Zrádci!“ V jeho chování už se zase objevuje netrpělivost, nejistota. Tedy ošívá se, popochází, zřetelně sleduje situaci... Na scénu se vřítí – nebo přikulhá? – Lovkyně. Je celá od krve (pokud holky neumějí krvácet na povel, tak třeba, hmmm – bude stačit potrhané oblečení), udýchaná. Asi se zastaví hned na kraji pódia před balónem. Trojka: Filosofové přicházejí se svými knihami, ale nemají je všechny svázány, proto si je rozloží uprostřed na nižším stupínku a snaží se je nějak sbalit. (zmiňuje zajímavost) „Hele, amazonka žije.“ Jednička: „Jste celá? Totiž co Leviathan?“ K Jedničkovi zájem o někoho jiného, zvláště o konkurenta příliš nesedí, proto navrhuju tuto úpravu. Lovkyně: Ztěžka dýchá a něco ji bolí. „Svedla jsem s ním boj! Sotva jsem to přežila. Pauza a už zase organizačním tónem, přestává vnímat bolest, krvácení i neupravený oděv. Ale monstrum – jiné slovo - přežilo také a je mi v patách! Musíme odtud okamžitě zmizet!“ Žid: Zamíří k trezoru, chystá se jej vzít. „Už to máme skoro plné! Všichni na palubu, připravte si lístky, donesu kasu! Směrem k posledním mrkvářům. Tak co bude s váma?“ Všichni – poslední dva – mrkváři zahazují šátky a jdou na palubu balónu, Žid si přehazuje přes záda svůj trezor. Nýmand: Teď už sklesle, zoufale. „To… se mnou nikdo nezůstane?“ Mrkvář: Jen mávne rukou směrem k N. „Za to nám umřít nestojí.“ Jiný mrkvář: K předchozímu kolegovi. „Až přistaneme, najdeme si nějakou jinou zeleninu, kterou budeme uctívat!“ Nýmand: Pohled do země, zmateně cupitá... „Ale… Mrkev říká… Mrkev…“ V. 1. a. Konec náboženství ve jménu přežití (děj) Leviathan se ozve naposledy, nebezpečně blízko. Nýmand zesiná, jeho zbabělost zvítězí, zahazuje plášť i fedoru s mrkví a už je u balónu. Nýmand: S nejponíženější prosbičkou. „Mohu letět také?“ Lovkyně: „Nastup.“ Nýmand: Uctivá poklona střídá uctivou poklonu, kdyby se nebál rány políbil by Lovkyni zkrvavenou kulhavou nohu. „Děkuji vám úslužně.“ Lovkyně: „Drž hubu.“ Nýmand: Radostně, vesele, zase bude mít snažší život. „Ano madam! Už ji držím, madam!“ Lovkyně: „Jsou všichni na palubě? Na filosofy. Hej, vy tam! Odlétáme! Vytáhněte někdo kolík!“ Žid: (který je kolíku nejblíže, trezor má stále u sebe) „Už ho tahám.“ Jednička: (ještě není hotov s balením, ale nezačne spěchat, naopak se narovná a protahuje si záda) „Tohle je totální anarchie! Takhle se nedá pracovat!“ Situace: balón Žid s kolíkem Filosofové s knihami