II. Logika
1.Přehled logických spisů.
2.Význam jednotlivých druhů slov – Kategorie.
3.Spojování slov (soudy) – O vyjadřování.
4.Sylogismus jako nástroj usuzování, tj. získávání poznatků – První analytiky.
5.Vědecký sylogismus jako cesta k vědění – Druhé analytiky.
6.Dialektický sylogismus jako prostředek k tomu, o čem nelze mít vědění – Topiky a O sofistických
důkazech.
A.Paralela k dialektice – rétorika.
B.Spis Poetika – tématická souvislost s Rétorikou.
7.Mezi logikou a metafyzikou.

7. Mezi logikou a metafyzikou
A.Stručné připomenutí – Kategorie.
B.Definice (ὁρισμός)
a.Definice definice (L)
b.Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus (L)

c.Definice v dialektice – hledání bytnosti (τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι) (L)
d.Předmět definice z hlediska kategorií (M)
e.Definice a οὐσία (M)

7. A. Kategorie mezi logikou a metafyzikou
•Jednotlivé kategorie – „slovní druhy“ (druhy predikátů) nebo úrovně jsoucna?
•Οὐσία – podmět všech výpovědí, ale také (a především) základ vší jsoucnosti.

7. B. a. Definice definice
•Druhé analytiky II, 10:
i.„… definice je řeč, která udává, co to je, … co znamená jméno…“
ØNominální definice, vysvětlení termínu.
Př.: Trojúhelník je plošný útvar, který má tři vnitřní úhly o součtu dvou pravých.
ii.„… řeč, která objasňuje, proč něco je.“
ØSoučást důkazu, osvětluje příčinu jevu.
Př.: Hrom je rachot, který vzniká, když v mraku vyhasíná oheň.
iii.„… závěr důkazu, co věc je.“
ØOsvětluje podstatu, tedy bytnost jevu.
Př.: Hrom je rachot v mracích.
iv.„Definice bezprostředních termínů je nedokazatelný výraz toho, co to je.“
ØZavedení termínů, taková definice může fungovat jako axióm.
Př.: Přímka je nejkratší spojení dvou bodů.

7. B. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus
i.Definice jako předpoklad a počátek sylogismu:
•
1.Mnoho smyslových vjemů à obecné druhy v duši.
2.Práce s obecnými druhy à obecné rody à kategorie.
3.Uchopení obecných pojmů – definice „primitivních pojmů“.
4.Vztahy mezi obecnými pojmy – hypotézy à axiómy (také definice?).
5.Sylogistická dedukce z axiómů.

7. B. b. Definice v dokazovací vědě – definice a sylogismus
ii.Definice jako součást sylogismu:
ØVědění je věděním příčin, tedy sylogismus odhaluje příčinu.
ØPříčinou je střední termín (M).
ØJednou z příčin je τὸ τί ἦν εἶναι.
ØJak může být definice příčinou?
•Otázka τί ἐστιν (definice): Co je zatmění Měsíce?
Odpověď: Odnětí světla Měsíci tím, že jej Země zaclání.
•Otázka διὰ τί (příčina): Proč nastává zatmění či proč se Měsíc zatmívá?
Odpověď: Protože postrádá světlo tím, že se Země staví před něj.
•Odpovědi jsou v podstatě totožné, tedy definice vyjadřuje příčinu.
ØV následujícím sylogismu pak je definice (zatmění) zřetelně obsažena:
•Jestliže se Země postaví mezi Slunce a Měsíc (M), nastává zatmění (P).
•Měsíci (S) náleží, že se mezi něj a Slunce staví Země (M).
•à Měsíc (S) se zatmívá (P).

7. B. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti
(τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι)
•Připomenutí role definice v rámci dialektiky:
•
•III. S čím dialektika pracuje (Top. I, 4-5)?
•
•Argumenty: vystavěny na „dialektických propozicích“ = zjišťovací otázky, např.: „Je ‚na souši
chodící dvounohý živočich‘ určením člověka?“
•Dialektické sylogismy: vystavěny na „problémech“, např.: „Je ‚na souši chodící dvounohý živočich‘
určením člověka, nebo ne?“ (Top. 101b30-33)
•Obecný obsah, obecné prvky jak propozic tak problémů (Top. 101b11-28):
•rod (γένος)
•zvláštní vlastnost (ἴδιον)
•nahodilá vlastnost (συμβεβηκός)
•určení (definice nebo definiens – ὅρος)

7. B. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti
(τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι)
•Topiky I, 5:
•„Určení je řeč, která označuje bytnost.“
•
•Schéma: A =df B
•
•A („definiendum“)
•jméno („čára“) nebo složený výraz („přímá čára“)
•B („definiens“)
•musí určovat právě a jedině A (podmínka rovnosti)
•musí vyjadřovat „bytnost“ (tj. podmínka rovnosti není dostačující)
•konkrétnější schéma: druh =df nejbližší vyšší rod + druhový rozdíl
•
•Co je ale ta „bytnost“?

7. B. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti
(τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι)
•Co znamená „bytnost“?
•
•ὅπερ γάρ τί ἐστι τὸ τί ἦν εἶναι· Neboť bytnost je právě to, co věc je...
•Met. 1030a3
•
•ἐπιστήμη τε γὰρ ἑκάστου ἔστιν ὅταν τὸ τί ἦν ἐκείνῳ εἶναι γνῶμεν… Neboť vědění jednotlivé věci máme
tehdy, když známe její bytnost.
•Met. 1031b6-7
•
•… ἐστὶν ὁ ὁρισμὸς ὁ τοῦ τί ἦν εἶναι λόγος … δῆλον. Je tedy zřejmé, že výměr je pojmem bytnosti…
•Met. 1031a11-14
•
•Tuto bytnost je třeba uchopit pomocí uvedeného schématu, má-li být definice správná.

7. B. c. Definice v dialektice – hledání bytnosti
(τὸ τί ἦν εἶναι, τὸ τί ἐστι)
•Správnost a nesprávnost definice:
i.Určení je udáváno nesprávně, tj. po formální stránce:
Ønejasné vyjádření
Øredundantní definiens

ii.Definiens je širší než definovaný druh.
iii.Definiendum není podřazeno pod odpovídající rod:
„Při určování totiž to, čeho určení se udává, musí být zařazeno nejprve do rodu a pak se musí
připojit druhové rozdíly, neboť ze všech složek určení především patrně rod vyjadřuje podstatu
toho, co je určováno.“
iv.Definiens nevyjadřuje zvláštní vlastnost.
v.Definiens nevyjadřuje bytnost definienda.
•
•Chyby ii. – v. představují věcné, obsahové nedostatky.
i.

7. B. d. Předmět definice z hlediska kategorií
•Předmětem definice nejsou naše myšlenkové výtvory, ale přirozené druhy (např. člověk, kůň, hrom,
zatmění).
•„Druhy“ (a rody) najdeme v rámci každé kategorie – např. červené, bílé… v rámci kategorie kvality.
•Aristotelés však tvrdí, že definovat lze pouze (nebo především) druhy v rámci první kategorie,
tedy οὐσία. Proč?
•Protože druhy jiných kategorií nelze definovat samy o sobě, nýbrž jedině s „přidáním“ – např. bílý
člověk, liché číslo („liché číslo =df číslo, které není dělitelné dvěma“).
•„Bílé“ ani „liché“ totiž není o sobě.
•Předmětem definice je především οὐσία. è
•

7. B. e. Definice a οὐσία – Met. VII
•Co je τὸ ὄν? V prvé řadě οὐσία.
•Co je οὐσία? Nejspíše τὸ τί ἦν εἶναι, tj. bytnost.
•Definice je vyjádřením bytnosti.
•
•Jenže:
•„… jednotlivá věc o sobě a bytnost jest totéž, nikoli mimochodem, a to i proto, že míti vědění o
jednotlivé věci jest tolik, co znáti její bytnost…“ (kap. 6, 1031b19-21)
•
•„Zdá se totiž, že je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně. Neboť především je οὐσία
každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se
nazývá, co může příslušet více věcem.“ (kap. 13, 1038b8-11)
•
•X
•
•„Definice se totiž týká obecného a druhu.“ (kap. 11, 1036a28-29)
•„Proto také definice ani důkaz se nevztahují na jednotlivé smyslové οὐσίαι, neboť obsahují látku,
jejíž přirozenost je taková, že může být i nebýt…“ (kap. 15, 1039b27-30)