III. Metafyzika
1.Metafyzika jako logika (IV.)
2.Přehled obsahu Metafyziky
A.Moderní bádání o jednotě Metafyziky
3.Problémy, pojmy a místo metafyziky v systému věd (III., V., VI.)
4.Knihy VII. – IX.: problém jsoucna
5.XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον
•

4. Met. VII. – IX.: problém jsoucna
A.Položení problému: τὸ ὄν à οὐσία
B.Co je οὐσία?
a.Podmět = οὐσία?
b.Bytnost = οὐσία?
c.Obecno = οὐσία?
d.Rod = οὐσία?
–
C.Οὐσία jako příčina a počátek
D.Οὐσία a ὁρισμός
E.Jsoucno z hlediska možnosti a skutečnost

4. A. Položení problému: τὸ ὄν à οὐσία
•VII, 1: Úvodní stanovení tématu
•
•Co je jsoucno (τὸ ὄν)?
•Různé kategorie.
•V prvé řadě (pojmově, z hlediska poznání i časově) – co jest věc (τὸ τί ἐστι) à οὐσία.
•Tedy: co je οὐσία?
•
•„A již odedávna a také v přítomné době stále opakovaná a nikdy dostatečně nerozřešená otázka, co
jest jsoucno, neznamená nic jiného, než otázku, co jest οὐσία.“

4. A. Položení problému: τὸ ὄν à οὐσία
•VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία?
•
•Aristotelés:
–zvířata, rostliny a jejich části
–oheň, voda, země atd. + složeniny �
–nebe, hvězdy, měsíc, slunce.
•Platón:
–ideje
–matematické předměty
–οὐσία smyslových těles
•Speusippos:
–jedno; čísla; velikosti (tj. geometrické předměty); duše
•à Otázky vyvolané tímto přehledem:
–Jsou i jiné οὐσίαι než smyslově vnímatelné? (Viz XIII. kniha.)
–Je nějaká odloučená (tj. od smyslově vnímatelného) οὐσία? (Viz XII. kniha.)

4. A. Položení problému: τὸ ὄν à οὐσία
•VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία?
a.Podmět (ὑποκείμενον)
b.Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι)
c.Obecno (καθόλου)
d.Rod (γένος)

4. B. a. Podmět = οὐσία?
•VII, 3: Zkoumání podmětu
•
•Podmět = subjekt výpovědi, nikoli objekt à nejspíše bude οὐσία.
•Co je podmětem?
•
i.látka
ØZdá se být základem jako  poslední podklad vypovídání. Ale –
Ønemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι.
ii.tvar (εἶδος, μορφή)
ØBude dále předmětem zkoumání, je s ním nejvíce problémů.
iii.celek z obou
ØJe pozdější a neproblematický.
•à Tedy: Pro další zkoumání zůstává „tvar“.

4. B. b. Bytnost = οὐσία?
•VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání.
•„… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ (Viz II. 5. Definice.)
•„Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“
•„… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“
•K bytnosti patří jen τί ἐστι, tj. charakteristika v rámci 1. kategorie.
–Př.: „být člověkem“ je bytností, „být vzdělaným“ či „být vzdělaným člověkem“ nikoli.
•V jistém ohledu však lze hovořit i o bytnosti kvantity, jakosti…
àTedy:
ØBytnost i výměr náležejí nejspíše, původně a prostě jsoucnosti (οὐσία), odvozeně a „ne prostě“ i
jiným kategoriím.
ØTj. každá οὐσία je bytností či má bytnost.

4. B. b. Bytnost = οὐσία?
•VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání.
•Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení:
–Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία).
–Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny.
•Totožnost bytnosti a jednotliviny platí u toho, co existuje o sobě, např. člověk (v případě
existence idejí také dobro, krásno):
–„Člověk“ (= jednotlivina) a „být člověkem“ (= bytnost) je totéž.
–„Bílé“ však není jednoduše totéž s „být bílým“, protože „bílé“ je vždy na něčem, nikoli o sobě.
•
•à Tedy:
U toho, co je prvotní a o sobě, je bytnost („být jednotlivinou“) a jednotlivina totéž.

4. B. b. Bytnost = οὐσία?
•VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. „Genetické“ zkoumání.
•To, co vzniká od přírody, se nejspíše nazývá οὐσία.
•Ovšem dále se uvažuje o lidských artefaktech:
•U lidských výtvorů je εἶδος toho, co vzniká, v duši.
•Přitom εἶδος = bytnost a πρώτη οὐσία.
•Tedy οὐσία je tvar (forma) bez látky.
•
•à Tedy:
Bytnost a οὐσία jsou dány do souvislosti s tvarem, formou. Tím jsou (jen v myšlení ovšem) odloučeny
od látky.

4. B. c. Obecno = οὐσία?
•VII, 13: Ne, kdepak!
•
•„… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“
–Proč?
–„Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je
společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“
–Obecné je společné více věcem. Co má jednu οὐσία a bytnost, je jedno. Je-li obecno οὐσία, budou
všechna individua druhu (obecného) jedním.
–Dále οὐσία se nevypovídá o podmětu, obecné se vždy vypovídá.
–Obecné je spíše kvalita – kdyby mělo být οὐσία, předcházela by kvalita před první kategorií a byla
odlučitelná, což nejde.
•
•à Tedy: Nic obecného není οὐσία a τόδε τι.
•Ale: �

4. B. c. Obecno = οὐσία?
•VII, 13: Nebo že by přece?
•
•Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další
οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.
•à Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného à bude nesložená, jednoduchá.
•Ale pak ji nelze definovat, neboť definice je složeným pojmem (viz 12. kap.). Přitom však právě
οὐσία by měla být v prvé řadě definovatelná.
•Definovat nelze individua, nýbrž teprve druhy, tedy něco obecného…
•Jde tedy o následující konflikt:
•Z ontologického hlediska musí být primární individuum.
•Z gnoseologického hlediska předmět vědění musí být nutný a obecný.
•Přitom vědění si nárokuje poznat podstatu jsoucího, tj. i jeho individuální základy.

4. B. d. Rod = οὐσία?
•Jak tedy?
•(VIII, 1: Shrnutí a doplnění úvah z předchozí knihy.)
•
•„… podstatou není ani obecno, ani rod.“
•Z ontologického hlediska obecné rozhodně nemůže být οὐσία.
•Pak pochopitelně ani rod – je přece obecný.
•

4. B. Co je οὐσία?
•VIII, 1: Shrnutí a doplnění úvah z předchozí knihy.
•
•Obecno a rod nejsou podstatami.
•Jsoucností je bytnost a její pojem (λόγος) je ὁρισμός.
•Tedy οὐσία je tvar (εἶδος) v látce.
•Bytnost a jednotlivina jsou u πρώτη οὐσία totéž.
–πρώτη οὐσία je to, co není obsaženo v jiném jako látkovém podkladu.
•
•Smyslové οὐσίαι:
i.Látka, která je určitou věcí v možnosti – v tomto smyslu je οὐσία.
ii.V jiném smyslu je οὐσία věci a podmětem tvar a pojem (εἶδος καὶ μορφή), který jako něco určitého
je pojmově odlučitelný.
iii.Prostě odlučitelná je složenina látky a tvaru, jíž jediné náleží vznik a zánik.

4. C. Οὐσία jako příčina a počátek
•VII, 17:
•
•Toto hledisko Aristotelés výslovně ohlašuje jako jiný přístup.
•Otázka „proč“ znamená otázku „proč něco náleží něčemu jinému?“.
–Např. proč nastává zatmění Měsíce? Jinak řečeno: Proč Měsíci náleží zatmění?
•
•Příčina je bytnost věci.
•Jakým způsobem je οὐσία příčinou?

4. C. Οὐσία jako příčina a počátek
•VII, 17:
•
•Při vzniku a zániku (lidských výtvorů) se ptáme na příčinu účelovou.
•Při vzniku ale i bytí něčeho hledáme jako příčinu také hybného činitele.
•Když však hledáme příčinu látky („proč je toto dům?“), tj. příčinu, jíž je látka něčím určitým (τί
ἐστιν), nacházíme εἶδος a to je οὐσία.
•Tedy οὐσία je příčinou formální.

4. D. Οὐσία a ὁρισμός
•VII, 10 – 11: Definice = tvar bez látky?
•Definice jako pojem má části.
•Látka je částí οὐσία.
•Bude tedy látka částí pojmu οὐσία?
•Tři druhy οὐσία :
i.látka
ii.tvar – v tomto případě látka není částí celku (tímto způsobem je zde chápána οὐσία)
iii.celek z nich složený – v tomto případě látka je částí celku
•Definice se netýká celku (tj. iii.), nýbrž tvaru (ii.), tj. bytnosti.
•Definice, tj. pojem se týká obecného, celek (iii.) obecný není.
•Látka (i) je o sobě nepoznatelná.
•

4. D. Οὐσία a ὁρισμός
•Ale:
•Živočich je nutně spojen s tělem, tj. látkou a je vymezen pomocí pohybu, tj. určitého chování
svých (tělesných) částí.
•Přesto:
•Pojem (definice) se netýká látky, která je neurčitá.
•Definice se týká πρώτη οὐσία, tj. tvaru (εἶδος).

4. D. Οὐσία a ὁρισμός
•VIII, 1, 3, 6: Problém jednoty οὐσία a výměru
•
•Protože pojem (tj. výměr, vztahující se k bytnosti, tedy οὐσία) má části, je třeba také určit,
jaké jsou části οὐσία a zda jsou tytéž, jako části výměru.
•Jakým způsobem je zajištěna jednota výměru a οὐσία, jestliže má obsahovat různé části? Např.:
–Člověk je živočich dvounohý.
•Není tedy člověk nikoli člověkem, nýbrž nějakým podivným spojením živočicha a dvounohosti?
•Proč je Sókratés člověkem a nikoli právě živočichem a zároveň dvounohostí?
•Co je člověk ve vztahu k živočichovi a dvounohosti?

4. D. Οὐσία a ὁρισμός
•VIII, 1, 3, 6: Problém jednoty οὐσία a výměru – řešení
•
•Jakým způsobem je tedy zajištěna jednota výměru a οὐσία?
–Jedno (rod – „živočich“) je látkou a možností,
–druhé (rozdíl – „dvounohost“) tvarem a skutečností.
•
•Vysvětlení:
a.Látka je dvojí:
i.vnímatelná (αἰσθητή)
ii.pomyslná (νοητή) �
Pak lze říci, že pojem má látku (νοητή), a že tedy jedna jeho část je látkou, možností, druhá
skutečností.
b.Poslední látka (tj. látka, z níž věc bezprostředně je) a tvar je totéž a jedno – první v
možnosti, druhé ve skutečnosti. Jednotlivina je jedno a to, co je v možnosti, je nějakým způsobem
jedno s tím, co je ve skutečnosti.
ØA právě tím je zajištěna jednota člověka a jeho specifičnost vůči „živočichu“ a „dvounohosti“.
c.Co nemá žádnou látku, vnímatelnou ani nevnímatelnou, je bezprostředně jedním a také bezprostředně
jsoucím – toto zde, jakost, kolikost atd. (tedy kategorie, nejvyšší rody).

4. E. Jsoucno z hlediska možnosti a skutečnosti
•Met. IX: τὸ ὄν, δύναμις, ἐνέργεια
•
a.Vlastní význam termínu „možnost“ – počátek změny.
b.Vztah možného, skutečného a nemožného na pozadí megarského stanoviska.
c.Kdy je něco v možnosti něčím?
d.Vymezení skutečnosti.
e.Skutečnost je dřívější než možnost.
f.Skutečnost je lepší než možnost.

4. E. a. Vlastní význam termínu „možnost“
•IX, 1: „Možnost“ jako počátek změny.
•
•Významy termínu δύναμις :
•schopnost působit,
•schopnost podléhat působení (trpná schopnost),
•schopnost konat něco správně
•schopnost odolávat negativnímu vnějšímu vlivu (např. ohýbání, rozbíjení…)
•
•Ve vlastním významu – počátek změny v činném nebo trpném smyslu.

4. E. b. Možné, skutečné a nemožné. Megarikové
•IX, 3-4:
•
•Megarská škola – Eukleidés z Megar („sókratovská“ škola“).
•„Možné je jen to, co se uskutečňuje.“ Např.:
–Kdo právě nestaví, není stavitel (který má schopnost, tj. δύναμις stavět).
–Kdo právě nevnímá, nemá schopnost vnímat.
–Co právě nevzniká, nemůže vzniknout.
•Jestliže něco nikdy nebude, není to ani v možnosti.

4. E. c. Kdy je něco v možnosti něčím?
•IX, 7:
•
•Je země v možnosti sochou?
•Něčím v možnosti je to, čemu již nic nepřekáží, aby se to tím stalo, tj.:
a.u toho, co má počátek mimo sebe (dům):
- k čemu nemusí nic dalšího přistupovat nebo od něj odcházet či co se nemusí nijak měnit.
b.u toho, co má počátek v sobě:
- když nejsou vnější překážky. Proto semeno ještě není v možnosti stromem, protože musí proniknout
do jiného a změnit se.
•Tedy: země není v možnosti sochou, musí se nejprve změnit na kov.

4. E. d. Vymezení skutečnosti
•IX, 6:
•„Skutečnost tedy záleží v tom, že jest dána věc, nikoli v tom smyslu, jak se říká, že jest
v možnosti.“
•Pouze analogické vysvětlení, protože prý není vždy třeba přesného pojmového vymezení.
•Příklady na osvětlení vztahu možnost – skutečnost:
–ten, kdo má zavřené oči, ale zrak v pořádku – kdo právě vidí,
–spící – bdící,
–znalec stavitelsví – kdo staví,
–nehotový – hotový,
–látka – to, co je z látky vytvořeno.

4. E. e. Skutečnost je dříve než možnost
•IX, 8:
•Dřívější a pozdější: co do místa, času, jsoucnosti, pojmu, poznání a poznatelnosti.
•Z hlediska pojmu.
–Stavitel (tj. člověk mající δύναμις) je ten, kdo může stavět (což je činnost, ἐνέργεια).
•Z hlediska jsoucnosti.
–Jsoucnost a tvar jsou skutečností. Skutečnost je účelem, cílem, možnost je cestou k cíli. Bez cíle
není ani cesta k cíli, bez účelu není žádný vznik, žádné dění. Proto je účel (ἐνέργεια) dřívější
než možnost (δύναμις) směřovat k cíli.
•Z hlediska času.
–Sice vše, co vzniká, vzniká z δύναμις, ale δύναμις sama by nemohla vzniknout bez nějaké předchozí
ἐνέργεια. Tj. slepice à vejce à slepice.
–Na počátku musí být čistá skutečnost – první nehybný hybatel (viz III. 5.).

4. E. f. Skutečnost je lepší než možnost
•IX, 9:
•Možnost je možností pro oba opaky – co, je v možnosti teplé, je v možnosti i studené.
•Tedy možnost je možností pro dobro i pro zlo.
•Dobrá skutečnost je proto lepší než možnost.
•Špatná skutečnost je však horší.