D:\Fany z vany\Škola\VV2-semináře\scanner\article-0-066371B8000005DC-460_634x544.jpg ÒΨ dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než Ψ dětství a dospívání Òzměny psychiky: od narození do pozdního stáří – 3 etapy: Òdětství a dospívání – rychlé, zákonité a uspořádané změny, vedou k vyšší úrovni psychické organizace. EVOLUCE Òdruhá etapa – psychické fce zůstávají cca na stejné úrovni Òtřetí etapa – změny, které vedou k poklesu fcí - INVOLUCE, k dezorganizaci a končí smrti Ò ÒVývoj není pro všechny psychické fce stejný Òrůzně se vyvíjí, v různé době dosahují maxima, pokles není jednotný, neprobíhá stejně rychle Òrůst i pokles psychických fcí je podmíněn biologickými, psychologickými a sociálními determinantami Ò > posun_etap.png ÒStřední dospělost – 35 - 45let, „životní poledne“ Ò ÒPozdní dospělost – 45 – 60 let, „životní odpoledne“, druhý dech, presenium Ò > Òbiologicky – od vrcholu sil k jejich prvnímu citelnému úbytku; u žen znatelnější úbytek atraktivity než u mužů (matka vs. dcera); období prvních vrásek Òpsychicky – období individuace (C.G.Jung), tzn. obrat do svého nitra a vyhraňování osobnosti; krize středního věku – bilancování dosavadního života a úvahy o budoucnosti Òsociálně – v životě pevně usazen, miluje a pracuje naplno; s krizí se pojí i mimomanželské vztahy Ò > ÒKritickou vývojovou fází bývá u některých jedinců období kolem 40 let, které se pojí s tzv. krizí středního věku (nebo též krize životního středu). V této době se člověk ohlíží zpět a hodnotí svůj dosavadní život; zároveň si reálně připouští, že konec života není už tak v nedohlednu, jak to vnímal dříve. Někteří lidé pak mají tendenci dohánět to, o čem se domnívají, že mají poslední šanci prožít právě teď. Tato snaha má zpravidla formu dokazování si, že to s dotyčným jedincem není ještě tak zlé (výměna partnera nebo střídání partnerů, různé extravagantní úpravy zevnějšku, intenzivní sportování, hubnutí apod.). ÒTato krize někdy splývá s problematickým obdobím klimakteria (menopauza), které u žen nastupuje kolem 45. roku a u mužů (andropauza) asi o pět let později. Klimakterium je provázeno hormonálními změnami a prvními citelnějšími ohlasy blížícího se stáří. Ò > Ò"Fyziognomie žen se začíná teprve po třicítce. Až po tu dobu malíř nachází na jejich obličeji jen růžovou a bělobu, jen úsměv a výraz, jenž opakuje jedinou myšlenku na mládí a lásku - myšlenku tak jednotvárnou a nehlubokou. Ale ve stáří u ženy všechno promlouvá: na jejím obličeji se vryly vášně; byla milenkou, manželkou, matkou; trýznily jí nejprudší pocity radosti a žalu, ty nakonec zkřivily její rysy a zbrázdily tvář tisíci vráskami, které mluví jedinou řečí; hlava ženy se pak stává obrazem až hrozivě vznešeným, krásným svou melancholií, skvělým svým klidem...“ (in Říčan, 2004, str. 280) > Òbiologicky – ubývání fyzické síly, tělesného zdraví i tělesné atraktivity. Horší se smyslové funkce; menopauza, andropauza; hladina hormonů u obou pohlaví se začíná vyrovnávat; Ò Hormonální aktivita v klimakteriu má za následek také nadměrnou dráždivost, neklid, výkyvy nálad a citovou zranitelnost. Ke všem těmto faktorům se v některých případech přidává ještě další komplikující skutečnost - v době, kdy dospělí bilancují svoji první polovinu života, zpravidla procházejí jejich potomci náročnou etapou dospívání. Prožívání tohoto období je však každopádně velmi individuální, někdo je krizí zasažen velmi dramaticky a u někoho proběhne naprosto nepozorovaně. Ò „Vidím dospívat a rozvíjet se své děti, umírat své rodiče... Kde jsem já?“ Ò Ò Ò > Òpsychicky – klidnější, „nikam se nežene“; rozvoj postformálního myšlení (vliv životní zkušenosti) – nejprve se nemění schopnosti, ale aktuální výkon; Òfluidní vs. krystalická inteligence; Òhodnocení vlastní profese vzhledem k identitě; Ò > Òsociálně – v rodině častá emancipace a aktivita žen, u mužů příklon k rodině Òfáze „prázdného“ (x přecpaného) hnízda, Òrole prarodičů, role pečovatele o vlastní rodiče; Òpartneři se navzájem neidealizují, vzájemná akceptace Ò > Òpomoci dospívajícím, aby se stávali odpovědnými jedinci Òdosáhnout dospělé sociální a občanské odpovědnosti Òudržení uspokojivé výkonnosti ve vlastní profesi Òrozvinutí aktivit volného času Òplně rozvinout vztahy k manželskému partnerovi jako osobnosti Òpřijmout fyziologické změny středního věku a adaptovat se na ně Òpřizpůsobit se stárnoucím rodičům Ò(cit. dle Švancara) Ò Ò Ò > ÒEriksonův pohled na střední dospělost: Ò ÒIntimita vs Izolace (partnerství) Ò ØGenerativa vs Stagnace (pečovat a být pečován) Ò > ÒJedno z kritérií dospělosti. Po dokončení dospívání přejetí plné odpovědnosti osobní i občanské, ekonomická nezávislost, legalizovaný vztah k partnerovi, odpovědnost ve výchově dětí, přizpůsobení se stárnoucím rodičům. Ò ÒBühlerová - věk naplnění základních životních tendencí. ÒMaslow – zralost vidí v seberealizaci, rozvinutí nejlepších os. tendencí Ò ÒNikdo nikdy nesplní všechna kriteria, jde spíš o ideál. Ò ÒZnaky zralosti: překonání rozporů dětství a dospívání, nezávislost na rodičích, schopnost hlubokého a trvalého vztahu s partnerem, být autentický, sám sebou, dle Freuda: má umět „milovat a pracovat“. Ò > ÒČasná dospělost: upevnění identity dospělého, identifikace s rolemi, upřesnění os. cílů, nezávislost na rodičích, zakládání rodiny ÒStřední dospělost I: další upevnění identity, vrchol produktivity, posílení odpovědnosti v rolích dospělého, výchova dětí ÒKrize středního věku II: zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, nespokojenost v manželství (někdy), nespokojenost s dosaženými výsledky v povolání ÒStřední dospělost III: nová integrace osobnosti, příprava na odchod dětí z domu, nové potvrzení manželského vztahu, vypětí v povolání před blížícím se důchodem Ò > Òmanželství: manželství bývá charakterizováno jako stereotyp, kompromis, ztráta ideálu, někdy rezignace. Zralý člověk nehledá věčný ideál a smiřuje se s proměnou vztahu. V rámci krize středního věku dochází k bilancování, obratu do vlastního nitra, to mění i vztah k partnerovi; období 2. manželské krize (únik ze stereotypu, touha po hlubší intimitě) + Satirová: skupinová vývojová krize Ò Òvztah k práci: postoje k práci muži vs. ženy; koncentrace na úspěch se postupně mění ve smysluplnost a užitečnost, honba se s věkem mění v preferenci klidu a pohodlí Ò > Òvztah k dětem: „hádáme se hlavně kvůli dětem“ – v tomto období jsou děti adolescenty, časté mezigenerační konflikty; nutnost změnit pečovatelský postoj k více symetrickému; jsou signálem vlastního stárnutí Ò Òvztah k rodičům: vztah nabývá asymetrie, poprvé mají nad rodiči „navrch“, přebírání rozhodování Ò > Òmanželství: prázdné hnízdo – partneři se ocitají znovu sami, hledají novou rovnováhu. Zvyšuje se spokojenost v manželství; je více přátelstvím než heterosexuálním vztahem Ò Òvztah k práci: zhodnocování dosavadní práce a pomalé uzavírání kariéry; profese intelektuální vs. fyzická; zhodnocení profese významně ovlivňuje celkové sebehodnocení člověka Ò > D:\Fany z vany\Škola\VV2-semináře\scanner\empty nest.gif D:\Fany z vany\Škola\VV2-semináře\scanner\emptynest_2.jpg Òvztah k dětem: vztah je symetrický, což většinou bývá potvrzeno rodičovskou rolí vlastního dítěte Ò Òvztah k rodičům: asymetrický, pečovatelský; vztahy bývají klidné, stabilizované – svůj život/dětství jsme schopni nyní nahlížet jinak (zkušenost s vlastním rodičovstvím); nutnost zaujmout láskyplný „pečovatelský postoj“ – to lze pouze při vyrovnání se s rodiči a vlastním dětstvím (nový film Strom života); vztah bývá zatížen změnou psychiky starých lidí (vyhrocení potlačovaných osobnostních rysů, negativní emoce, počátek demence) Ò > D:\Fany z vany\Škola\VV2-semináře\scanner\vek_manzelky_u.png