ÒMladá dospělost (od 20-22 do 30-32 let věku) ÒBroomley (21-25 let), Birren (17-25 let), Levinson (17-45 let), Langmeier, Krejčířová (pojem „časná dospělost“ 20-25/30 let věku) Ò ÒObdobí dospělosti se zpravidla člení na mladší dospělost (do 30 let), střední (do 45 let) a starší dospělost (do 60 let) Ò ÒBiologické vymezení dospělosti: sexuální zralost (tzn. nový postoj k sexualitě – jako k prostředku ke zplození dítěte) Òpsychosociální vymezení dospělosti : É1. změna osobnosti – komplexní osamostatnění, ochota přijmout zodpovědnost za své činy, realistický odhad vlastních sil a kompetencí, lépe ovládá své emoce a jednání É2. změny v socializačním rozvoji – přestává být závislý na rodičích, symetrické vztahy s vrstevníky, párové soužití, zvládnutí vztahů v profesní oblasti (nadřízení, podřízení) É3. ekonomická nezávislost Édalší znaky současné dospělosti – individualismus (vlastní rozhodování ve všech oblastech života, osobní volba proti tradičnímu rodovému předurčení) Ò ÒPro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura) určité vzorce chování (patterns); pokud je však člověk nerespektuje je často sankciován Ò ÒPojem teachable moment - moment v etapě, kdy je důležité započít dané učení Ò ÒNěkteré vývojové úkoly jsou kontinuální, například vývoj myšlení, a některé jsou typické pro určitou etapu, například změna vztahu k rodiči v adolescenci ÒR.J. Havighurst uvádí několik vývojových úkolů pro období mladé dospělosti: ÒNalezení životního partnera ÒVstup do manželství ÒZaložení rodiny (soc. role) ÒVýchova dětí ÒVytvoření domova ÒVývoj a utváření profesní kariéry ÒPřijetí společenské, veřejné zodpovědnosti ÒZačlenění do sociální/ch skupin/y Ò ÒKoná produktivní práci, jejíž smysl chápe a která ho činí existenčně soběstačným ÒJe schopen spolupracovat bez zbytečných konfliktů … ÒSamostatně hospodaří … ÒJedná vyspěle vůči nadřízeným – v práci nebo ve studiu … ÒMá realistické plány do budoucnosti … ÒBydlí samostatně … ÒJe schopen trávit volný čas sám, má však jednoho či více blízkých přátel, kteří stojí o jeho společnost ÒJe schopen se stýkat s příslušníky druhého pohlaví bez přílišných zábran a plachosti, poskytovat i přijímat lásku a něhu … ÒCíleně rozšiřuje svou orientaci v prostředí, v němž žije a pracuje ÒAktivně se zajímá a pečuje o blaho rodiny, přátel i širšího lidského společenství Ò ÒDvacátá léta jsou dobou největší tělesné síly, energie, vitálního elánu, robustního zdraví ÒÚmrtnost … dokonaná suicidia … ÒSvaly, mozek – vrchol kolem 25. roku věku ÒInvoluce – např. meziobratlové ploténky, vízus, kůže … ÒKrása ↔ úspěch ? ÒMeze těla je již nutno brát realisticky na vědomí a přizpůsobit se možnostem, které nabízí… ÒFormální dospělosti dosahuje člověk v 18 letech; z psychologického hlediska bývá dospělost spojována zejména se zralostí v psychosociální oblasti a k té většina lidí dospívá později (kolem 20 - 25 let) ÒG. Allport – znaky, dimenze dospělosti: ÉExtenze sebe ÉVztahy k druhým lidem ÉEmocionální jistota ÉRealismus ÉSchopnosti a kompetence ÉPoznávání sebe ÉImplicitní filozofie ÒA. Masslow – sebeaktualizace ÒPo adolescenci jde o celkové uklidnění, psychicky harmoničtější období, fáze realizace toho, co si v adolescenci jedinec naplánoval vs. přehodnocení Ò ÒDosažení psychické dospělosti je spojeno s větší sebejistotou a vědomím vlastních kompetencí ÒZa nejvýznamnější znak lze považovat schopnost přijmout zodpovědnost za své činy ÒV tomto období člověk přijímá stabilní profesní roli, stává se manželem a rodičem ÒAkceptace kognitivní nejistoty plyne z vědomí mnohoznačnosti problémů, relativity různých názorů a časového omezení jejich platnosti - postformální myšlení ÒRelativita sociálních norem a změna postoje k nim se odráží v pojetí povinností a zodpovědnosti ÒProjevuje se i selektivita prosociálního zaměření ÒMorální uvažování vytváří souhrn osobních zkušeností Ò ÒPočátek/Plató/Konec vzestupu/pádu ÒNiterná sebejistota Ò 1. fáze (elementárního) sebevědomí ~ 3 roky, první vzdor Ò 2. fáze sebevědomí ~ pubescence, pubescentní vzdor (osobnost je citlivá na všechna komandování, neboť objevuje nový, subjektivní svět a pozoruje vlastní přeměnu v dospívajícího člověka) Ò 3. fáze (zralého) sebevědomí ~ kolem 30 let (opor o plnou zralost tělesnou i psychickou, o nabyté zkušenosti s lidstvím a o zakončenou profesionalizaci; vzdor je vystřídán energickým hájením cti a samostatnosti, vědomím vlastní síly; rázné odmítání výtek a pokořování, „boj“ rovného s rovným) Òženy – dilema volby mezi (časově limitovaným) mateřstvím a kariérou, většinou snaha o kompromis Ò Ò ÒSchopnost být sám… Ò ÒPlodná nečinnost … Ò ÒDenní snění … Ò ÒVolnost myšlení … Ò ÒRůstové zpracování traumatických konfliktů … Ò ÒBdělý, nezaujatý postřeh … Ò ÒDisciplína … Òdůležitá jsou hluboká přátelství, ale není jich moc; užitečná je širší a variabilní síť proměnlivějších a povrchnějších kontaktů; přátelství v (manželském) páru Òmužská přátelství jsou méně intimní, jeden z prostředků potvrzování vlastního sebepojetí (ochota soutěžit mezi sebou na rozdíl od žen, které to v přátelství neakceptují), ženy – sdílení problémů, vzájemná podpora, náročnější na čas – kamarádka má být k dispozici Òpartnerství má v tomto období větší význam, než přátelství, protože by se mělo stát základem nové rodiny Ò Ònejdůležitější varianta intimního vztahu, kdy se člověk částečně vzdává vlastní identity a vytváří partnerství, tj. párovou identitu Ò Òpartnerský vztah je důležitým prostředkem osobního rozvoje v mladé dospělosti Ò ÒSternberg (1987) – teorie partnerského vztahu založeného na triádě základních vztahových komponent: Éintimita – potřeba sdílení přítomnosti, potřeba poznání a otevřenosti, vzájemná důvěra a respekt, výlučnost ,potřeba sdílení budoucnosti, společných cílů a jejich naplňování Émilostná touha (vášeň) – převažuje na začátku vztahu nad intimitou Épřipoutání – vazba na partnera, která se vytváří v průběhu vztahu, signál stability vztahu É→ různé kombinace těchto složek mohou vytvářet různé typy partnerství (vášnivé partnerství, přátelské partnerství) Ò Ò ÒV každém okamžiku jsme buď mužem, nebo ženou tím, co děláme a jak to děláme. ÒZušlechťování sexuality společenstvím a kulturou formou složitého systému pobídek a zábran … ÒPodle naší mravně-kulturní tradice se má oduševnělá erotika zrale spojit se sexualitou v monogamní manželské nebo k manželství směřující lásce (Říčan 2004, s. 239). ÒErotika, sexualita, autosexualita, intimita … ÒTělesná a duševní něha, která není brzděna ani ostychem, ani opatrností a strachem ze závislosti nebo zesměšnění, ani rozumovými důvody nebo společenskými konvencemi ÒSebeotevření, přání dát se poznat ve svých silných i slabých stránkách, nemít tajemství („duševní striptýz“, i člověk bez tajemství zůstává tajemným) ÒDůvěra bez výhrad ÒVzájemná úcta, respekt ÒPravdivé poznání partnera, schopnost milovat i s chybami … ÒPravdivé poznání vlastních citů k partnerovi ÒSpolečné dílo, záměry a plány, sdílená budoucnost ÒHravost, tvořivost, smysl pro humor ÒObjevování, úžas, obdiv ÒVýlučnost ÒE. Fromm, E. Erikson (i. vs. izolace), pseudointimita, identita … Ò Òhttp://www.youtube.com/watch?v=vYb9_RDrYzQ – Erikson a jeho pojetí intimity Òhttp://www.youtube.com/watch?v=Jag2CgVPW7A – Eriksonova stádia v médiích Ò Ò ÒAltruistická ÒPřátelská ÒLiking&loving ÒSexuální ÒRomantická ÒPragmatická ÒPraktická ÒRealistická ÒLudická ÒManická ÒIntenzivní ÒObsesivní ÒVolba partnera ÒPředmanželské soužití ÒAlternativy ÒSpolečenský postoj Ònapř. se traduje optimální věkový poměr mezi M/Ž při vstupu do manželství: Òx=n/2+7 (x = věk Ž; N = věk M) ÒManželství = práce … ÒSmysl života: „Milovat a pracovat!“ (S. Freud) ÒManželství ~ rodičovství ÒInstinkty / Generativa … ÒManželství à Krize à Rozvod … ÒUrčitými potenciálně krizovými obdobími jsou první roky manželství, během nichž se poměrně velké procento těchto svazků rozpadá ÒDále je to doba po narození dítěte, kdy žena (resp. ten z partnerů, který o dítě primárně pečuje) přesouvá značnou část pozornosti směrem k dítěti a partner se tak může cítit v tomto smyslu poněkud zanedbáván ÒRizikovou fází je také období odchodu dospělého dítěte z domova - zde se může u rodičů objevit tzv. syndrom prázdného hnízda, který charakterizují pocity určité prázdnoty, částečné ztráty smyslu života apod., rovněž se v této souvislosti mohou projevit nějaké dosud neřešené partnerské problémy. PLZAK_Manzelske_vyvojove_krize ÒProjev generativity a specifické naplnění intimity ÒRodičovská role – nadřazená role, nevratná, nezrušitelná vazba k partnerovi (druhému rodiči), změna životního stylu ÒMotivace k rodičovství: É vnější stimulace vlivem sociálních norem (30 let je mezník pro bezdětnost), vliv zkušenosti z dětství (jsou-li negativní, buď člověk rodičovství odmítá, nebo si je v něm nejistý) Évnitřní biologická stimulace (bio potřeba, pud zachování rodu) ÒBezdětnost, mateřství bez partnera – mohou být sociálně stigmatizující