Židovská asimilace a emancipace Øpočátky židovské emancipace v Evropě v době osvícenství Øv habsburské monarchii s nástupem císaře Josefa II. na trůn Ø1781 vydání tzv. tolerančních patentů pro Čechy a Slezsko Ø1782 vydání tolerančních patentů pro Moravu Øreformy Josefa II.: otevření ghett přes den, zrušení povinnosti nosit žluté označení, pohyb bez omezení, povolení investic, zakládání podniků a velkoobchodů, obdělávání půdy (stále zákaz nákupu půdy a obchodu s obilím), studium na VŠ, ve větších obcích povinnost zakládat školy s nenáboženskou výukou Øsnaha o centralizaci habsburské monarchie s industriální ekonomickou základnou Øprostředkem jazyk – němčina jako zemský úřední jazyk a jazyk vyučovaný na školách v rámci povinného základního vzdělání Ø Josefovým cílem zrušení tradičních společenských privilegií a odstranění překážek ekonomického růstu: „Mým úmyslem naprosto není podpořit expanzi židovského národa v dědičných zemích ani jejich znovuusazení v krajích, kde nejsou trpěni, nýbrž jenom – v těch místech, kde už žijí, a do té míry, do jaké jsou trpěni – je učinit užitečnými státu.“ Ø1797 vydání tzv. systemálního patentu – omezení pobytu Židů na místa, kde bydleli v r. 1725, úplná svoboda vykonávání zaměstnání (kromě pachtování výčepů a mlýnů) Ø1799 toleranční daně nahrazeny daní z majetku a za ochranu Ønegativní dopady: konec používání hebrejštiny a jidiš v obchodních záznamech a na školách, zrušení právní autonomie židovských obcí, povolení k sňatku na základě dokladu o absolvování německé školy, povinnost přijmout německá jména a příjmení a sloužit v rakouské armádě Øvýznamné osobnosti: Rabbi Ezechiel Landau – vrchní pražský rabín od 1755, Rabbi Šelomo Juda Leib Rapoport – vrchní pražský rabín od 1840, lékař Jonas Jeitteles Ø od konce 18. století s podporou vládních kruhů šíření myšlenek židovského osvícenství (haskaly) – zakládání moderních židovských škol v Čechách, na Slovensku a zejména v Haliči židovskými učenci maskilim Øv českých zemích nejvýznamnějšími maskilim Petr Beer, učitel mravouky na pražské židovské škole, a Herz Homberg, autor učebnice Bnei Zion povinné pro všechny židovské děti – nárůst počtu žáků na nenáboženské výuce Øproti kulturní a náboženské asimilaci židovského obyvatelstva rabín Moše Sofer – představitel náboženského tradicionalismu, zakladatel uznávané ješivy v Bratislavě Ørozkol uvnitř židovské společnosti – konzervativní a liberální proud ØKONZERVATIVCI: strach z údajné snahy odcizit Židům jejich náboženství, přivést je ke křesťanství, obavy o narušení židovského rituálního života ØLIBERÁLOVÉ: přijímání impulzů ze zahraničí (Německo), seznamování se s německou kulturou a myšlením, touha po emancipaci jako nutném předpokladu rovnoprávnosti Ørozpory v názorech na židovskou emancipaci i v rámci křesťanské společnosti – protesty proti společným školám pro Židy a křesťany, snaha bránit se židovské konkurenci v oblasti řemesel a obchodu x podpora ze strany mladých literátů a intelektuálů (prof. Bernard Bolzano) Øvznik spolků a kroužků, jejichž členy Židé i křesťané – Mladá Čechie – Siegfried Kapper, Alfred Meissner, Moritz Hartmann, Isidor Heller Ø1841 zrušení zákazu židovským obyvatelům vlastnit pozemky Ø1848 revoluce – aktivní zapojení Židů do společenského dění, snaha nadřadit emancipačním zájmům zájmy občanské, zrovnoprávnění Židů (zrušení nařízení omezujících sňatky a míst povolených k pobytu, zrušení ghett) Ø1867 na základě Prosincové ústavy Židé zcela rovnoprávnými občany rakousko-uherské společnosti Øv souvislosti s nabytím nových práv a svobod židovských obyvatel zvýšení napětí ve společnosti a vzedmutí vlny protižidovských nepokojů Šíření antisemitismu ve 2. pol. 19. stol. Øduben a květen 1848 první protižidovské nepokoje ve Vídni a v Praze – drancování židovských domů a obchodů Ønesouhlas středních vrstev s rovnoprávností Židů a jejich strach z konkurence živený klerikalismem Ønávrat části Židů do ghett s požadavkem o jejich obnovení, velká vlna emigrace židovského obyvatelstva do Ameriky Øpostupné národnostní štěpení uvnitř židovských komunit do dvou asimilačních proudů – německožidovský proud a českožidovský proud Øproněmecká orientace ovlivněna vývojem po r. 1848 – narůstající rozkol Čechů a Němců, příklon Židů k pokrokovým a svobodomyslným liberálním Němcům, podpora ze strany vlády, vděk za Prosincovou ústavu, hospodářská elita země německého původu či jazyka, silný protižidovský antagonismus ze strany Čechů, závazek v podobě práva vykonávat samosprávné funkce Øčeskožidovská asimilace související s otevřením ghett, stěhováním Židů, nákupem půdy – pronikání češtiny do židovských rodin, pocit sounáležitosti s místem a lidmi, postupné začlenění do židovské společnosti, rozšiřování českého vlivu skrze židovské poslance Øvítězství asimilace k českému národu – nositeli židovští studenti a intelektuálové Ø1846 česká básnická sbírka České listy Ø1876 vznik Spolku českých akademiků židů Ø1881 Kalendář českožidovský – české periodikum Ø1893 Národní jednota českožidovská – nepolitická organizace Ø1897 Politická jednota českožidovská – snaha o zrušení židovských škol Ønegativní vnímání asimilace do české společnosti ze strany radikálních nacionalistických skupin – násilná snaha o poněmčení české společnosti v oblasti HOSPODÁŘSTVÍ – Židé trnem v oku drobným živnostníkům a zemědělcům, obvinění ze zapřičinění úpadku v době hospodářské krize v r. 1873, bojkoty JAZYKA – užívání němčiny vnímáno jako projev přihlášení se k německé národnosti, německý vyučovací jazyk Øvznik antisemitsky orientovaných politických stran, propagace teorií spiknutí, hledání národních nepřátel, sledování národní loajality Øprojevy nesnášenlivosti a protižidovských nepokojů – vrchol v roce 1897 po pádu Badeniho vlády (nesouhlas s jazykovými nařízeními, pogrom v Praze na židovské obchody a instituce) Østereotypní protižidovské vnímání náboženské, kulturní, jazykové a etnické jinakosti – obviňování Židů z vraždy Ježíše Krista, z otravování studní a šíření morové nákazy, ze znesvěcování hostií, z rituálních vražd křesťanských panen a chlapců, z plánování celosvětového židovského spiknutí ØŽidé univerzálními viníky - hroucení tradičních hodnot a další negativní následky modernizace a sekularizace společnosti Østereotyp Žida jako člověka nepřizpůsobivého, lichváře usilujícího pouze o vlastní obohacení se, cizopasníka parazitujícího na českém národě, podvodníka, vydřiducha a zloděje, lenocha vyhledávajícího snadný výdělek a chlípného svůdce křesťanských panen Øvliv těchto stereotypních představ na českou společnost patrný v úspěšnosti antisemitsky orientovaných politických stran při volbách do říšského parlamentu a především v době Hilsnerovy aféry (1899-1900)