Židovská menšina v meziválečném období Identita nDoznívající vliv emancipace na postavení Židů a jejího dopadu na řešení identity. nPokračující snaha o zapojení se do majoritní společnosti. nVnitřní vývoj jedinců i obcí od asimilačních trendů po nacionální hnutí. nRozmanitý přístup k náboženství – od konverze, přes liberální směry, až po ortodoxii. nKonfrontace českého a německého asimilačního hnutí. nDobrým indikátorem integračních i dezintegračních procesů v životě židovských komunit jsou spolky a spolkový život jejich členů. n češi Spolky nZůstává systém tradičních dobročinných spolků v obcích: např. Chevra kadiša, Bikur cholim, Talmud Tóra. nPřetrvání dvou nových typů spolků vzniklých jako odraz celospolečenských a náboženských změn v 2.polovině 19. století – pěvecké spolky a ženské spolky. Značný rozvoj zejména druhých z nich. nDalší změna struktury spolků proběhla na přelomu 19. a 20. století – emancipace židovské kultury (ŽMP 1906), spolky napojené na asimilační hnutí (Spolek českých akademiků židů), humanitární bratrské lóže (B´nai B´rit, Hort, Societé, Bohemia, Praga). nVýznamnou skupinu ve spolkovém životě představují potom sionistické spolky. n hagibor Sionismus nŽidovské nacionální hnutí podnítilo vznik celé řady spolkových aktivit, nejčastěji politického, charitativního, mládežnického nebo sportovního charakteru. Příklady: nSvětová sionistická organizace – spolky „Theodor Herzl“ (pod WZO). nTělovýchovné spolky – Makabi, Hagibor, Hašomer Hacair. nMládežnické spolky – turistická organizace Jüdischer-Wanderbund „Blau-Weiss“ (Techelet Lavan). nMístní skupiny sionistické organizace žen – WIZO. nZnačný rozvoj sionismu v českém prostředí nebyl podmíněn pouze antisemitskými reakcemi na příliv východních Židů, ale spíše signalizoval potřebu hledání vlastní identity v rámci česko-německých tlaků. n Židé na kulturní scéně nčesky píšící Karel Poláček, František Langer, Jiří Langer, básníci Richard Weiner, Egon Hostovský, Jiří Orten, překladatelé Otokar Fischer a Pavel Eisner. nPražský německy píšící okruh s Franzem Kafkou, Maxem Brodem, Oskarem Baumem, Hugo Salusem. Žurnalista Egon Ervin Kisch. nMalíř Emil Orlík, Robert Gutmann, Alfred Justitz, sochař Otto Guttfreund. nSkladatelé Gustav Mahler, Ervín Schulhoff, Hans Krása, dále četní umělci na poli divadelním i filmovém. nObohacení kultury české, ale i světové. Politika nNárodnostní skladba slabinou republiky, bránila upevňování prvků sjednocující se občanské společnosti. nČSR byl jediným státem ve střední Evropě zabezpečující Židům všechna občanská, politická a náboženská práva, např.výjimečná možnost přihlásit se k židovské národnosti. nDíky demokratickým poměrům se Židé nebývale účastní politického, kulturního a hospodářského života české společnosti. Uplatnili se v ministerských funkcích, jako žurnalisté, spisovatelé, umělci, profesoři, městští radové, podnikatelé, průmyslníci, apod. Významná podpora části české mocenské a intelektuální elity. nTyto podněty hrály také podstatnou roli v uprchlické otázce ve 30. letech. n n Sčítání obyvatel r. 1930 n Obyvatel židovského náboženství Z toho hlásící se k židovské národnosti Čechy 76 300 30 000 Morava 41 200 Slovensko 136 600 65 000 Podkarpatská Rus 102 400 91 000 Celkem 356 700 187 000 Německo-židovský asimilantský proud nSpolečnost vyšších sociálních vrstev, často stoupenci liberalismu. nAbsence vlastních organizací a tisku, prosazování zájmů pomocí německých institucí. nHlavní podíl na elitní organizaci B´nai B´rith. nNapadáni v r. 1920 při bojích o Stavovské divadlo, v r. 1930 při protestech proti německým filmům. Nazíráni jako“volební a sčítací Němci“. Samotnými Němci jen trpěni, kritizováni ostatními českými Židy i českými nacionalisty. nHlavní těžiště v Praze a pohraničních oblastech, mezi oběma centry určité napětí. Česko-židovské hnutí nSoustředěno nejdříve okolo Spolku českých akademiků-židů (zal.1876, r. 1919 přejmenován na Akademický spolek Kapper) vydávající Kalendář česko-židovský. Dále byla aktivní Politická jednota českožidovská (zal.1897) a Svaz českých pokrokových židů (zal.1907) vydávající týdeník Rozvoj. nK hlavním ideologům českožidovského hnutí se řadí Bohdan Klineberger (1859-1928), Viktor Vohryzek (1964-1918) a Jindřich Kohn (1874-1935). nOrganizované č-ž hnutí za první republiky stagnovalo, protože integrace do českého prostředí proběhla hladce. nDále se čeští Židé zapojují do Sokola, spolupracují s českými spolky (např.Liga proti antisemitismu),odebírají český tisk a volí spíše české politické strany. nVznikem republiky a rychlou integrací ztrácí Židé o č-ž hnutí zájem a vzniká větší prostor pro rozvoj sionistického hnutí, které se více zviditelnilo. Sionismus nHnutí židovských nacionalistů. Vydávali ročenku Kalendář židovský, noviny Židovské zprávy, časopis Selbstwehr (něm.spolek Barissia). nFaktory úspěšného prosazení sionistů v politických i kulturních kruzích první republiky – podobnost požadavků českých a židovských politiků usilujících o sebeurčení svého národa, uznání žid.národnosti, sympatie politiků a postav veřejného života, podpora sionismu na Moravě a v pohraničních oblastech s většinově něm.obyvatelstvem, připojení Slovenska a Podkarpatské Rusi s početnou žid.komunitou hlásící se převážně k žid.národnosti. nJejich organizace (Židovská národní rada, Židovská strana, Sionistická organizace Československa) byly hlavními partnery vlády a prezidenta při řešení otázek spojených s žid.obyvatelstvem. nŽidovská strana – zal. 1919 jako strana národnostní menšiny. Oficiální vymezení nebylo sionistické, ale ve vedení převládali sionisté. V parlamentu se zabývali otázkou žid.školství a postupem proti osobám bez státní příslušnosti. Ve volbách 1929 získala strana 2 křesla v Národním shromáždění (Ludvík Singer, Julius Reisz) a v roce 1935 opět 2 mandáty (Angelo Goldstein, Chaim Kugler). nMezinárodní sionistické kongresy proběhly u nás v r. 1921, 1923 a 1933. Antisemitismus nPrvní vlna antisemitských nepokojů v letech 1918-1920. Ve 30. letech potom vznik fašistických organizací využívajících antisemitismus, ale tehdejší český antisemitismus vnitřně nejednotný a rozporuplný. Protižidovské nálady ožívají v národnostně exponovanějších okamžicích. nVlajka – konzervativně český, protiněmecký a protikomunistický klub, předseda prof. František Mareš. Využití stereotypu žida-cizince, rozvratníka, bolševika. nČasopis Průlom – vydavatel Miloš Maixner, tzv. nezávislý týdeník nacionálního studentstva, s Vlajkou vnáší do českého kontextu rasový antisemitismus. nNárodní liga, Národní fronta a Národní sjednocení. nTehdejší antisemitismus na politické scéně izolovaným jevem, spíše na okraji. Specifické ladění českému antisemitismu dodávalo tradičně česko-německé soužití v jednom státu, kde bylo židovství právem i neprávem s němectvím spojováno. nDobové vtipy karikují zjev ortodoxních Židů, fyziognomii a spojují židovství se zlodějinou (Karel Rélink). n Uprchlická otázka nČSR představovala významný cíl pro uprchlíky z Německa, Rakouska a východní Evropy. nTři fáze postoje čs.úřadů vůči židovským uprchlíkům – do r.1935, polovina 30. let a rok 1938. Přihlížení k původu uprchlíků. nNejvětší vlna uprchlíků po „Mnichovu“ – z odtrženého pohraničí uteklo do vnitrozemí cca 117 401 osob, z toho 18 637 Židů. nÚstav pro péči o uprchlíky (zal.1938) nŽidovské pomocné organizace – Sociální ústav náboženských obcí židovských, HICEM (Marie Schmolková, Hanna Steinerová), Palestinský úřad (Jakob Edelstein), jednotlivé ŽNO.