ZápočetFFMU2011 FILOZOFICKÄ FAKULTA MASARYKOVY UNIVEERZITY V BRNË Ústav hudební vědy PRŮNIKY ANTROPOLOGIE A SOUČASNÉ KULTURY I . (SRUS_22 a SRUSK_18) Doc.MUDr.Vladimír Novotný,CSc. Podmínky pro udělení zápočtu: Esej (viz níže) středního až kratšího rozsahu (minimálně 5-7 stran; tj. normostran, 1 str. = 1800 znaků,). Studenti - kteří navštěvovali výuku - si konkrétní téma navrhují sami. Esej musí splňovat tyto podmínky: 1) jasně a zřetelně navazovat a odpovídat zaměření předmětu: „Průniky antropologie a současné kultury“ 2) vycházet ze základního textu americké monografie C.Ph. KOTTAK: ANTHROPOLOGY (The Exploration of Human Diversity): viz témata , dále z řádných i mimořádných přednášek, povinné a doporučené literatury ve Studijních materiálech IS a z doplňkových pramenů podle vlastního výběru; vše povinně uvést v Literatuře. 3) Text nutno ve fyzické formě, tj. psaný na počítači, odeslat poštou (ne doporučeně) na níže uvedenou adresu a současně elektronickou verzi do IS FF MU (Odevzdávárna). Témata: 1) Rozsah a dosah antropologie, 2) Biologická antropologie, 3) Socio-kulturní antropologie, 4) Archeologická antropologie (bioarcheologie), 5) Aplikovaná antropologie a filozofická antropologie), 6) Natura vs. Cultura, 7) Co je kultura?, 8.) Úrovně kultury, 9.) Etnocentrismus a kulturní relativismus, 10) Universalita, partikularita a generalita kultury. Doručení eseje : normální poštou na adresu: doc.MUDr.Vladimír Novotný,CSc. Herčíkova 16 612 00 BRNO – Královo Pole Deadline (nejzazší termín doručení) : nejméně 3 dny před zkouškou. Eventuální nejasnosti řešte telefonicky nebo SMS: 511134220, e-mailem nebo osobně. Možná struktura eseje: Úvod – zakončený vyjádřením teze neboli tvrzení. Stať – obsahující argumenty, důkazy pro nebo proti tvrzení (pokud proti, je třeba je vyvrátit). Každý argument má svůj odstavec, první nebo druhá věta v odstavci je vždy topic sentence, v podstatě je to onen základní argument. Další věty v odstavci jsou rozvedením argumentu. Esej by měl mít aspoň tři argumenty. Závěr – obsahuje shrnutí a neměl by přinášet již nic nového. Prizma pojetí antropologie a kultury (v Kottakově monografii) vhodné použít jako model a problém promítnout do své společnosti, resp. kultury, podle vlastních zkušeností a názorů, resp. s využitím doporučené literatury. Pramen: KVAČKOVÁ R. „Kdo neumí napsat esej, má v cizině smůlu.“ LN z 6.dubna 2007, Akademie I. Esej - co je to? Esej (řeckého původu, latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška) je literární odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy jakýsi dialog autora se sebou samým i se čtenářem. Je často psán živým, obrazným jazykem. Nejběžnějšími tématy je: literatura, politika, věda, umění, společnost apod. Slovo esej je dnes slyšet na každém korku a čím dál tím více na středních a vysokých školách. Jeho stovky let starý význam je dnes poněkud skryt a místo toho se ze slova esej stává univerzální výraz pro text o něčem (ani referát, ani seminárka). A je to právě klasická esej, kterou v tomto článku popisujeme. O ostatních typech si můžete přečíst v články o tom, jaké druhy esejí existují. Klasická esej Říká se ta esej, ale i ten esej. Slovo vzniklo z francouzského essayer = zkoušet. Esej je prozaický žánr, který se pohybuje na rozhraní literatury umělecké, odborné a vědecké, má mnoho shodného s publicistikou (v odborné literatuře bývá řazen do přechodných útvarů mezi literaturou krásnou a věcnou). Právě umělecké ztvárnění je pro tento žánr rozhodující. Jedná se o nepříliš dlouho stať, jež je věnovaná nejrůznějším otázkám kulturním, filozofickým nebo společenským. Esej se vyznačuje vybroušenou jazykovou formou, pregnantním vyjadřováním, působí kultivovaně, duchaplně. Příznačná je pro esej záměrná a programová subjektivita podání — měly by být znát pisatelovy postoje a jeho zaujetí, autorova osobnost by měla vystupovat do popředí. Tato skutečnost činí z esejistiky protiklad vážné vědy. Esej nemá za úkol podat vyčerpávající a definitivní informace, nezachází příliš do hloubky. Esej nahlíží na problém originálním způsobem, téma se “zkoumá” z mnoha úhlů, do textu jsou včleňovány právě ony subjektivní rysy. Hojně jsou užívány aforismy. Zdroj: Vladimír Prokop: Teorie literatury. O.K.-Soft 2005. Doc.MUDr.Vladimír Novotný,CSc.v.r. V Brně, 24. 11. 2011