Ostruhy 10. – 16. století
Ostruhy konce raného a především vrcholného středověku představují chronologicky
citlivý inventář, v řadě případů vhodný pro datování.
Ostruhy se staly symbolem rytířství (připnutí ostruh bylo součástí pasování). Byly
vizitkou společenského postavení nositele, podobně jako meč. Zároveň však byly i
předmětem běžného používání ve středověkých vesnicích (rozvoj od 13.stol.), kde je sedláci
používali k řízení ‚podsedního‘ koně, na kterém se při práci sedělo.
Ostruhy slouží k zesílení jezdcovy pobídky holení, ale nikoliv ke zvýšení rychlosti
koně, spíše k urychlení jeho reakce na pobídku. Rozvoj/vývoj souvisí tedy především
s využitím koně v boji, kde bylo potřeba, aby kůň pohotově reagoval a zvládal ustupování
stranou.
V zaalpském prostředí jsou ostruhy bezpečně doloženy již v laténu (jedna z nejstarších
ostruch byla nalezena na Stradonickém oppidu) a v době římské se pravděpodobně začaly
nosit na obou nohách doklad na jezdeckém umění, které vyžadovalo ostruhy na obou
nohách (Zschille, 1891).
Nejznámější a nejpoužívanější typologii ostruh vytvořila Z. Hilczerówna. Ostruhy
v Polsku 10. – 13. století. Vydané v roce 1956
Popis ostruhy
Ostruha se skládá z ramen. Ty obepínají patu jezdce. Při pohledu z boku rozlišujeme
rovná, mírně prohnutá a výrazně prohnutá ramena. Půdorys ramen má nejčastěji tvar písmene
„U“, ale objevuje se i tvar písmene „V“ (gotický oblouk nebo paraboly.).
Bodce jsou výčnělky, přímo působící na slabiny koně. Rozlišujeme bodce kuželové,
jehlancové, rombické a kolečkové. Je potřeba si všímat i směru, kam ukazuje ve svojí funkční
podobě (poloha, v jaké byla ostruha připevněná k botě).
Upínací zařízení upevňuje ostruhu k noze, přezka je na vnější straně, aby neodírala
bok koně.
Znaky jednotlivých období
Předtím ostruhy nejspíše z organických materiálů – kost, dřevo. Změna upínání – pod
chodidlem řemínek protažený na nártu očkem. Převzato od Římanů.
11. století
Od 10. století se bodec začíná protahovat a je plasticky členěn
(jehlancový/pyramidální - rombický/bipyramidální). V 11. století převažuje pyramidální,
nahoru vyhnutý bodec.
Ramena jsou ukončena destičkami se 2 otvory pro nýty.
Převažují hrobové nálezy.
12. století
Bodec je hrotitý, nejčastěji jehlanovitý (jehlanovitý s destičkou) nebo ukončený
kuličkou, u mladších ostruh je rombický. Směřuje dolů nebo rovně (rovnoběžně s podrážkou
jezdce) a jeho délka nepřesahuje 6 cm (z městského a vesnického prostředí pochází většinou
ostruhy s bodcem do 3 cm, z hradního do 6 cm).
Ramena jsou rovná, případně mírně ohnutá, ukončená obdélným vertikálním očkem,
destičkou s jedním otvorem pro nýt osmičkovitou či srdcovitou destičkou.
Velikost ostruh: 10 – 15 cm, délka ramen: 5 – 10cm, rozpětí ramen: 5 - 10cm.
Většinu ostruh s bodcem, které mají prohnutá ramena, lze datovat od druhé poloviny
11. století do první poloviny 13. století. Toto období nemá žádný význačný předěl a jednotlivé
typy a varianty se prolínají.
13. století
Objevuje se bodec ukončený kolečkem zasazeným ve vidlici a upevněným nýtem,
který během 14. století zcela vytlačuje dosavadní typy bodců. Ve 13. století je bodec krátký
(do 3 cm) a směřuje dolů, kolečko je převážně šesti-paprsčité o průměru do 2,5 cm.
Nejmladší ostruhy s bodcem (2. pol. 13. st. - poč. 14. století) mívají bodec s kuličkou.
Ramena jsou mírně prohnutá, ukončená okrouhlým očkem.
Velikost ostruh: 10 – 15 cm, délka ramen: 5 – 10cm, rozpětí ramen: 5 - 10cm.
Nejvíc nálezů pochází ze středověkých hradů a vesnic.
14. století
Bodec je kolečkový, nejčastěji šesti nebo osmi-paprsčitý, průměr kolečka přesahuje
2,6 cm. Krček se v průběhu století narovnává a protahuje (do 6 cm). S prodlužováním krčku
se zdokonaluje i upevnění ostruhy a rozšířením ramen se vytváří manžeta (límec).
Protahování krčku souvisí s vylepšující se ochrannou zbrojí koně (koňské brnění je doloženo
od 13. století) a změnami sedu jezdce v sedle (nohy jezdce se dostávají dál od slabin).
Ramena jsou výrazně ohnutá (v polovině délky – tzv. kolínkovité ohnutí ramene),
ukončená jedním očkem, které se v ose ramene posouvá dolů. Dochází k vytažení spojnice
ramen do špice (hrotu, háčku), její výskyt končí v 1. pol. 15. st.
Velikost ostruh: 10 – 15 cm, délka ramen: 5 – 10cm, rozpětí ramen: 5 - 10cm.
Nejvíc nálezů pochází ze středověkých hradů a vesnic.
15. století
Bodec se šesti-paprsčitým kolečkem, krček směřuje nejprve rovně, ale od pol. 15. st.
nahoru, má čtvercový průřez a je téměř stejně dlouhý jako ramena (přes 6 cm). Průměr
kolečka přesahuje 2,6cm (jednotlivé paprsky jsou od sebe odděleny min. v 1/3 poloměru
kolečka – na rozdíl od starších typů koleček, kde se oddělují v blízkosti otvoru pro nýt).
Ramena jsou vysoká s výraznou manžetou uprostřed (často zdobená).
Ostruhy jsou masivnější a větší váha vyvolává potřebu zdvojeného řemení, což se
projevuje na ukončení ramen dvěma očky namísto jednoho.
Kvůli protažení krčku je osa na noze nevyvážená, proto v 1. pol. 15. nahradil manžetu
koš obepínající patu. Zároveň dochází k oddělení oček.
Hlavně z dob husitských válek se u nás také často objevují ostruhy s tenkým, ve dvou
pětinách kolínkovitě prohnutým ramenem.
Velikost ostruh: 10 – 20 (až 25cm), délka ramen: 5 – 10cm, rozpětí ramen: 5 - 10cm.
Nejvíc nálezů známe z hradů (koš) a měst.
16. století
Setkáváme se s bodci, které se v polovině ‚lomí’ a pak pokračují kolmo k předešlému
směru.
Krček je dlouhý a rovný, nebo kratší, dolů zahnutý.
Ramena jsou rovná nebo prohnutá v koncové části u oček. Očka jsou daleko od sebe,
většinou tři, jedno z nich se vždy nachází uprostřed ramene v půlkruhovém výstupku
směřujícím nahoru. Někdy bývají očka okrouhlá, ale horní očko je zpravidla vždy obdélného
tvaru.
Zjednodušená charakteristika:
12.stol. – mírně ohnutá ramena, hrotitý bodec
13.stol. – mírně ohnutá ramena, hrotitý bodec nebo bodec s kolečkem
14.stol. – výrazně ohnutá ramena, bodec s kolečkem
15.stol. – koš, dlouhý bodec s kolečkem