OSTRUHY 10. – 16. století Barbora Vrábelová Archeologie středověku – Obsah  Úvod  Složení ostruhy  Znaky jednotlivých staletí  Literatura  Chronologicky citlivý inventář  Symbol rytířství  vizitka společenského postavení  Od 13.tol.  i běžné užívání (k řízení tzv. podsedního koně)  Zesílení jezdcovy pobídky  Rozvoj souvisí s využíváním koně v boji  Zaalpské prostředí  latén (Stradonické oppidum)  Doba římská  nošení na obou nohách Typologie podle Z. Hilczerówny  Typ Ia, b: 10. a 11. stol.  Typ II a – e: od typu I se liší trnem na konci bodce (kuželový – pyramidální - rombický)  IIa: 10. - 1. pol. 11. století  IIb: 11. st., bodec lehce vyhnutý nahoru  IIc: 2. pol. 11. a 1. pol. 12. st., širší oblouk ramen než u IIb, ramena obloukovitě prohnutá, krátký rombický bodec  IId: 2. pol. 12. - 13. st., půdorys má tvar písmene „V“, ramena silně prohnutá (maximální ohnutí je na polovině délky), bodec směřuje dolů (30 – 60°)  IIe: 13. a poč. 14. st.: půdorys má tvar písmene „V“, rozšířená spojnice ramen, oblouk ramen silně prohnutý, bodec směřuje dolů (boční pohled připomíná „S“)  Typ III : od 13. st. - ostruhy s kolečkem (s hvězdicovitým bodcem) Vývoj v průběhu 10. – 16. století  11.století  bodec : počátek protahovaní a je plasticky členěn  převažuje pyramidální, nahoru vyhnutý bodec  ramena: rovná, ukončena destičkami se 2 otvory pro nýty  12. století  bodec: hrotitý, nejčastěji jehlanovitý  směr dolů nebo rovně, jeho délka nepřesahuje 6 cm  ramena: rovná, ukončena obdélným vertikálním očkem, osmičkovitou i srdcovitou destičkou  13.století  bodec: ukončený kolečkem zasazeným ve vidlici a upevněným nýtem  krátký, směřuje dolů, kolečko je převážně šestipaprsčité  ramena: jsou mírně prohnutá, ukončená okrouhlým očkem  14.století  bodec: kolečkový, nejčastěji šesti nebo osmipaprsčitý  krček se narovnává a protahuje  tvorba manžety  ramena: výrazně ohnutá, ukončena jedním očkem v ose ramene se posouvá dolů, vytažení spojnice ramen do špice  15.století  bodec: s šestipaprsčitým kolečkem  krček směřuje nejprve rovně  od pol. 15. st. nahoru, má čtvercový průřez a je téměř stejně dlouhý jako ramena  ramena: vysoká s výraznou manžetou uprostřed  manžetu nahradil koš obepínající patu  dochází k oddělení oček  16.století  Krček: dlouhý a rovný, nebo kratší, dolů zahnutý  Ramena: rovná nebo prohnutá v koncové části u oček  Očka jsou daleko od sebe (většinou tři), jedno z nich se vždy nachází uprostřed ramene v půlkruhovém výstupku směřujícím nahoru Renesanční ostruhy Literatura  Drobný, T. 1995: Vývoj středověkých ostruh od 11. do počátku 16. století, FF MU Brno. (diplomová práce)  Z. Hilczerówna – Ostrogi polski z X – XIII wieku, Poznaň 1956. (jen typologie)  Koóńová, P. 2004: Ku klasifikácii vrcholnostredovekých ostróh z územia Slovenska (12.-15. storočie), Archaeologia historica 29, 523–547.  Měchurová, Z. 1985: Součásti koňské výstroje ze zaniklé středověké osady Konůvky, Časopis Moravského muzea 70, 69– 86.  Ņákovský, P. 2011: Zhodnocení kovových artefaktů z Nedakonic, Příspěvek k lokalizaci husitského Nového Tábora, AH 36/2, s. 485–521.