OSTRUHY
10. – 16. století
Barbora Vrábelová
Archeologie středověku –
Obsah
 Úvod
 Složení ostruhy
 Znaky jednotlivých staletí
 Literatura
 Chronologicky citlivý inventář
 Symbol rytířství  vizitka společenského
postavení
 Od 13.tol.  i běžné užívání (k řízení tzv.
podsedního koně)
 Zesílení jezdcovy pobídky
 Rozvoj souvisí s využíváním koně v boji
 Zaalpské prostředí  latén (Stradonické
oppidum)
 Doba římská  nošení na obou nohách
Typologie podle Z. Hilczerówny
 Typ Ia, b: 10. a 11. stol.
 Typ II a – e: od typu I se liší trnem na konci bodce
(kuželový – pyramidální - rombický)
 IIa: 10. - 1. pol. 11. století
 IIb: 11. st., bodec lehce vyhnutý nahoru
 IIc: 2. pol. 11. a 1. pol. 12. st., širší oblouk ramen
než u IIb, ramena obloukovitě prohnutá, krátký
rombický bodec
 IId: 2. pol. 12. - 13. st., půdorys má tvar písmene
„V“, ramena silně prohnutá (maximální ohnutí je
na polovině délky), bodec směřuje dolů (30 – 60°)
 IIe: 13. a poč. 14. st.: půdorys má tvar písmene
„V“, rozšířená spojnice ramen, oblouk ramen silně
prohnutý, bodec směřuje dolů (boční pohled
připomíná „S“)
 Typ III : od 13. st. - ostruhy s kolečkem (s
hvězdicovitým bodcem)
Vývoj v průběhu 10. – 16. století
 11.století
 bodec : počátek protahovaní a je plasticky členěn
 převažuje pyramidální, nahoru vyhnutý bodec
 ramena: rovná, ukončena destičkami se 2 otvory pro nýty
 12. století
 bodec: hrotitý, nejčastěji jehlanovitý
 směr dolů nebo rovně, jeho délka nepřesahuje 6 cm
 ramena: rovná, ukončena obdélným vertikálním očkem, osmičkovitou
i srdcovitou destičkou
 13.století
 bodec: ukončený kolečkem zasazeným ve vidlici a upevněným nýtem
 krátký, směřuje dolů, kolečko je převážně šestipaprsčité
 ramena: jsou mírně prohnutá, ukončená okrouhlým očkem
 14.století
 bodec: kolečkový, nejčastěji šesti nebo osmipaprsčitý
 krček se narovnává a protahuje  tvorba manžety
 ramena: výrazně ohnutá, ukončena jedním očkem v ose
ramene se posouvá dolů, vytažení spojnice ramen do špice
 15.století
 bodec: s šestipaprsčitým kolečkem
 krček směřuje nejprve rovně  od pol. 15. st. nahoru, má čtvercový
průřez a je téměř stejně dlouhý jako ramena
 ramena: vysoká s výraznou manžetou uprostřed
 manžetu nahradil koš obepínající patu
 dochází k oddělení oček
 16.století
 Krček: dlouhý a rovný, nebo kratší, dolů zahnutý
 Ramena: rovná nebo prohnutá v koncové části u oček
 Očka jsou daleko od sebe (většinou tři), jedno z nich se vždy nachází
uprostřed ramene v půlkruhovém výstupku směřujícím nahoru
Renesanční
ostruhy
Literatura
 Drobný, T. 1995: Vývoj středověkých ostruh od 11. do počátku
16. století, FF MU Brno. (diplomová práce)
 Z. Hilczerówna – Ostrogi polski z X – XIII wieku, Poznaň 1956.
(jen typologie)
 Koóńová, P. 2004: Ku klasifikácii vrcholnostredovekých ostróh z
územia Slovenska (12.-15. storočie), Archaeologia historica 29,
523–547.
 Měchurová, Z. 1985: Součásti koňské výstroje ze zaniklé
středověké osady Konůvky, Časopis Moravského muzea 70, 69–
86.
 Ņákovský, P. 2011: Zhodnocení kovových artefaktů z Nedakonic,
Příspěvek k lokalizaci husitského Nového Tábora, AH 36/2, s.
485–521.