Václav Hájek z Libočan: Kronika česká (1541) Transliterace Cžech a Lech Knijžata LEta od Narozenij Syna Božijho Sſeſtiſtého Cžtyřidcátého Cžtwrtého, a od ſtwořenij ſwieta giž bylo Piet Tiſycz Oſm Set Cžtyřidcet a Tři za dnůw Konſta[n]tyna Třetijho: Cyſaře Konſtantynopolitanſkého wedlé počtu Dwacatého a Cžtwrtého: Za Jana toho Gména Cžtwrtého Biſkupa Ržijmſkého, w počtu Sedmdeſatého Cžtwrtého: Knijžata Charwátſská, Cžech a Lech přibrali ſu ſe s ſwymi do zemie Bohemſké, a přigeli až pod geden weliky wrch, a tu ſe poſadiwſſe ſobie y ſwym Dietem y Dobytkuom aby odpočinutij včinili, Zemi ohledawſſe že geſt vrodná znamenali. Transkripce Čech a Lech knížata Léta od narození syna božího šestistého čtyřidcátého čtvrtého, a od stvoření světa již bylo pět tisíc osm set čtyřidcet a tři, za dnův Konstantina Třetího, císaře konstantinopolitánského, vedlé počtu dvacátého a čtvrtého, za Jana, toho jména Čtvrtého biskupa římského, v počtu sedmdesátého čtvrtého, knížata charvátská, Čech a Lech, přibrali sú se s svými do země bohemské, a přijeli až pod jeden veliký vrch, a tu se posadivše, sobě i svým dětem i dobytkuom aby odpočinutí učinili, zemi ohledavše, že jest úrodná, znamenali. Nazagtřij pak ráno Cžech pogaw Lecha Bratra ſwého, a giné k tomu Cžtyrzy, wſtupili ſu na ten wrch a odtuď ſpatřili Leſy a Rzeky Hory y Rowiny, a nawrátiwſſe ſe k ſwym zaſe: Rzekl geſt Cžech. Nazajtří pak ráno Čech pojav Lecha, bratra svého, a jiné k tomu čtyři, vstúpili sú na ten vrch a odtuď spatřili lesy a řeky, hory i roviny, a navrátivše se k svým zase, řekl jest Čech: Tuto mame geden weliky Zřip, po Slowanſkém Yazyku Wrch, a okolo nieho hogné rowiny, a vrodnů Zemi, ale wſſecku Leſy poroſtlů: „Tuto máme jeden veliký zřip, po slovanském jazyku vrch, a okolo něho hojné roviny a úrodnú zemi, ale všecku lesy porostlú. Druhého pak dne, ſſli ſu okolo, a nalezli Rzeky s obů ſtran té hory hogné, a welmi Rybné, y nawrátili ſu ſe k ſwym opiet, a wyprawowali gijm wſſecken zpuſob té Kraginy: Druhého pak dne šli sú okolo a nalezli řeky s obú stran té hory hojné, a velmi rybné, i navrátili sú se k svým opět a vypravovali jím všecken způsob té krajiny. Nazagtřij pak když Slunce z Hor wychazeti počalo. Cžech powolal Bratra a Starſſych, rozkázal ſwolati wſſecku rodinu y gijch ſlužebnijky, a poſadiw ſe na gednom Pařezu, y včinil geſt rzeč tuto: Nazajtří pak, když slunce z hor vycházeti počalo, Čech povolal bratra a starších, rozkázal svolati všecku rodinu i jích služebníky, a posadiv se na jednom pařezu i učinil jest řeč tuto: Nuže milý Bratře, milij přátelé a Towaryſſij genž ſte včaſtnijcy mého putowánij a této prátze, widiel ſem kterak ne gednu ſemnu tiežku ſnáſſeli gſte prácy, gezdijce a chodijce po puſtinách bezceſtnych a huſtych leſych až do tohoto dne: „Nuže, milý bratře, milí přátelé a tovaryší, jenž ste účastníci mého putování a této práce, viděl sem, kterak nejednú (nejednu) se mnú těžkú snášeli jste práci, jezdíce a chodíce po pustinách bezcestných a hustých lesích, až do tohoto dne. Giž aſpoň tuto waſſym noham včiňte odpočinutij, a včiňte Obiet wzacnů tiem kteřijž ſu wás do této vwedli Zemie. Již aspoň tuto vašim nohám učiňte odpočinutí, a učiňte obět vzácnú těm, kteříž sú vás do této uvedli země. Toť geſt ta: Tot geſt ta Zemie, okteréž čaſtokrát ſem wám prawil, a donij wás vweſti ſlibil, Zemie wám zaſlibená, Zwieři a Ptakuow plná, Medem a Mlekem oplywagicý, yakož pak ſami widijte, k obywanij welmi přihodná, Wody ſewſſech ſtrán hogné, a nad obyčeg Rybné: Toť jest ta, tot jest ta země, o kteréž častokrát sem vám pravil, a do ní vás uvésti slíbil, země vám zaslíbená, zvěři a ptákuov plná, medem a mlékem oplývající, jakož pak sami vidíte, o obývaní velmi příhodná, vody se všech strán hojné, a nad obyčej rybné. Tuť wám ſe nebude nic nedoſtawati, nepřetelé nebudau mocy wa[m] vſſkoditi. Tuť vám se nebude nic nedostávati, nepřetelé nebudou moci vám uškoditi. Y poniewadž tak převtieſſená Kragina a welmi vrodná, giž w waſſych ruků geſt, rozwažte proſym yakym, a yak přihodnym gménem ta wlaſt, gmenowána by byti miela: I poněvadž tak přeutěšená krajina a velmi úrodná, již v vašich rukú jest, rozvažte prosím jakým, a jak příhodným jménem ta vlast jmenována by býti měla.“ Kteřijžto hned yako Božſkym wnuknutijm gſuce wzbuzeni. Y odkawad rzekli gſu, lepſſy a přihodniegſſij té Zemi gméno dáno byti má, gediné odtebe Knijže a Pane náſs: Kteřížto hned jako božským vnuknutím jsúce vzbuzeni, „I odkavad,“ řekli jsú, „lepší a příhodnější té zemi jméno dáno býti má, jediné od tebe, kníže a pane náš. Poniewadž ſy ty Cžechem gmenowán, též ona, aby Cžechowa Zemie ſlula ſluſſné geſt: Poněvadž si ty Čechem jmenován, též ona, aby Čechova země slula, slušné jest.“ Tehdy powſtaw Cžech a hnut ſa ſwého Lidu napomenutijm, wzhlédl wzhuoru a padl na Zemi a libal gi, z toho ſe welmi raduge, že od geho gména má byti gmenowána, a wſtaw na horu obů ruků počal k Nebi pozdwihati, a rzka: Tehdy povstav Čech a hnut sa svého lidu napomenutím, vzhlédl vzhuoru a padl na zemi a líbal ji, z toho se velmi raduje, že od jeho jména má býti jmenována, a vstav, nahoru obú rukú počal k nebi pozdvihati, a řka: Witag Zemie pře Swatá, Tiſycy ſliby od Bohuow nam zaſlibená, Cžaſu předeſſlého byla ſy Lidij zbawena, ale giž nynij ſy nám nawrácena, nás zdrawé zachowag a rozmnož od národu do národu až naweky. „Vítaj, země přesvatá, tisíci sliby od bohuov nám zaslíbená, času předešlého byla si lidí zbavena, ale již nyní si nám navrácena, nás zdravé zachovaj a rozmnož od národu do národu až na věky.“