IMPERATIV Derivační schéma: Kmen infinitivu – [DEL: ti :DEL] + -k- + --- -ime -(0) -ite tegu(l) + 3. os. praes. kalbė́ti, kal̃ba, kalbė́jo → kalbė- [DEL: ti :DEL] + -k- + # → kalbė́k (...) sėdė́ti, sė́di, sėdė́jo → sėdė- [DEL: ti :DEL] + -k- + # → sėdė́k (...) rašýti, rãšo, rãšė → rašy- [DEL: ti :DEL] + -k- + # → rašýk (...) Komentář 1) Paradigma imperativu není úplné: novodobá litevština nemá speciální imperativní tvary pro 1. os. sg. a 3. os. 2) 2. os. sg. končí na sufix, nemá žádnou koncovku: eik, duok, sakyk. Vedle sufixu -k- se může vyskytovat varianta -ki: eiki, duoki, sakyki. Tvary na -ki jsou vzácnější, vyskytují se především v dialektech a v poezii, mají poetické zabarvení. Spisovná novodobá litevština v 2. os. sg. imp. jednoznačně preferuje tvary na -k. 3) Pokud infinitivní kmen končí na g nebo k, tyto souhlásky splývají se sufixem -k a výsledný tvar obsahuje pouze jedno -k: áugti, áuga, áugo [růst] → aug-ti → aug + k + # → auk, aukime, aukite; sùkti, sùka, sùko [točit] → suk-ti → suk + k + # → suk, sukime, sukite. 4) Pro 3. os. imperativu používá novodobá litevština konstrukci, kterou tvoří částice te, tegu(l) [ať, nechť] a 3. os. praes., resp. 3. os. fut. : te eina / tegu(l) eina [ať jde]; te nueis / tegu(l) nueis [ať půjde] te rašo / tegu(l) rašo [ať píše]; te parašys / tegu(l) parašys [ať napíše] V litevštině kolísá pravopis těchto konstrukci, je možné slova psát zvlášť nebo dohromady: tenueis [ať půjde], tepadaro [ať udělá] nebo te nueis, te padaro. Pravidla pro psaní „zvlášť“ či „dohromady“ zatím nejsou ustálena. 5) Původní litevský imperativní tvar pro 3. os. měl afix te- a koncovku -ie nebo -ai (teeiniẽ [ať jde]; tedárai [ať dělá]). Dnes existuje pouze v dialektech, spisovná litevština tyto tvary již nezná, v běžném projevu se nepoužívají. 6) Imperativní tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného slovesa. Cvičení. Vyčasujte v imperativu: láukti, láukia, láukė [čekat]; ródyti, ródo, ródė [ukazovat]; válgyti, válgo,válgė [jíst]; bū́ti, yrà, bùvo [být]; vèžti, vẽža, vẽžė [vézt]; pèšti, pẽša, pẽšė [škubat]; dainúoti, dainúoja, dainãvo [zpívat]; lýti, lỹja, lìjo [pršet]; zir̃zti, zir̃zia, zir̃zė [bzučet]; gýti, gỹja, gìjo [hojit se]