IMPERATIV


Derivační schéma:

Kmen infinitivu – [DEL: ti :DEL]

                                                                              + -k- +

                                                                                                     ---

                                                                                                        -ime

                                                                                                    -(0)

                                                                                                        -ite

                                                                                           tegu(l) + 3. os. praes.


          kalbė́ti, kal̃ba, kalbė́jo → kalbė- [DEL: ti :DEL]   + -k- + # → kalbė́k (...)

             sėdė́ti, sė́di, sėdė́jo → sėdė- [DEL: ti :DEL]   + -k- + # → sėdė́k (...)

              rašýti, rãšo, rãšė → rašy- [DEL: ti :DEL]   + -k- + # → rašýk (...)


Komentář


1) Paradigma imperativu není úplné: novodobá litevština nemá speciální imperativní tvary pro 1. os.
sg. a 3. os.


2) 2. os. sg. končí na sufix, nemá žádnou koncovku: eik, duok, sakyk. Vedle sufixu -k- se může
vyskytovat varianta -ki: eiki, duoki, sakyki. Tvary na -ki jsou vzácnější, vyskytují se především
v dialektech a v poezii, mají poetické zabarvení. Spisovná novodobá litevština v 2. os. sg. imp.
jednoznačně preferuje tvary na -k.


3) Pokud infinitivní kmen končí na g nebo k, tyto souhlásky splývají se sufixem -k a výsledný tvar
obsahuje pouze jedno -k:

            áugti, áuga, áugo [růst] → aug-ti → aug + k + # → auk, aukime, aukite;

            sùkti, sùka, sùko [točit] → suk-ti → suk + k + # → suk, sukime, sukite.


4) Pro 3. os. imperativu používá novodobá litevština konstrukci, kterou tvoří částice
te, tegu(l) [ať, nechť] a 3. os. praes., resp. 3. os. fut. :

            te eina / tegu(l) eina [ať jde];  te nueis / tegu(l) nueis [ať půjde]

            te rašo / tegu(l) rašo [ať píše]; te parašys / tegu(l) parašys [ať napíše]


V litevštině kolísá pravopis těchto konstrukci, je možné slova psát zvlášť nebo dohromady: tenueis
[ať půjde], tepadaro [ať udělá] nebo te nueis, te padaro. Pravidla pro psaní „zvlášť“ či
„dohromady“ zatím nejsou ustálena.


5) Původní litevský imperativní tvar pro 3. os. měl afix te- a koncovku -ie nebo -ai (teeiniẽ [ať
jde]; tedárai [ať dělá]). Dnes existuje pouze v dialektech, spisovná litevština tyto tvary již
nezná, v běžném projevu se nepoužívají.


6) Imperativní tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného
slovesa.



Cvičení. Vyčasujte v imperativu:


láukti, láukia, láukė [čekat]; ródyti, ródo, ródė [ukazovat]; válgyti, válgo,válgė [jíst]; bū́ti,
yrà, bùvo [být]; vèžti, vẽža, vẽžė [vézt]; pèšti, pẽša, pẽšė [škubat]; dainúoti, dainúoja,
dainãvo [zpívat]; lýti, lỹja, lìjo [pršet]; zir̃zti, zir̃zia, zir̃zė [bzučet]; gýti, gỹja,
gìjo [hojit se]