Litters Baltics terr^ Mariana Livonsko v širokém smyslu, formálně ještě spravované Řádem, přijímá luteránství ve 20.letech xvi. Jsou zprávy (ne vždy s jasnou interpretací) o katechizačních příručkách v místních «neněmeckých» jazycích vytištěných pro Livonsko v Německu.1 Doložené písemnictví místními jazyky začíná až po skončení livonských válek (1558-1583). 1561 velmistr Gotthard Kettler přechází na luteránství a poddává se co leník Litvě. Livonsko se následně drolí na: Estonsko, které se 1561 poddalo Švédsku (1583 k němu Švédsko připojuje Ingrii, a držíc též Karélii, odřízne tak Rusko od Baltského moře), a «zbylé Livonsko», jež chtěl Kettler mít co vévodství v litevském lénu; 1567 Litva toto zbytkové Livonsko přerozděluje na lenní vévod-ství Kuronské (kuronsko-zemgalské), kde jedině Kettler nakonec vládne, a «vlastní» vévodství Livonské, čili Zádvinské (livonsko-vidzemské), připojené k velkoknížectví (1569 přechází pod korunu polskou); 1629 Respublika většinu zádvinského Livonska ztrácí ve prospěch Švédska, ponechávajíc si pouze Latgalsko; 1559-1645 patřil ostrov Saaremaa Dánsku.2 Livonsko jako celek: první stopy místních jazyků < 1532 Pater noster, Ave Maria a Credo v estonském překladu3 lotyšský otčenáš «Hasentöteräv»4 Catechismus catholicorum. Vilnius. Enchiridion Undeutsche Psalmen ■ Královec. Evangelia und Episteln Enchiridion, Undeutsche Psalmen, Evangelia und Episteln. 1550 1585 1586 1587 1587 1615 1622 Agenda parua. Braunsberg. Cf. LITTERS M.D.LITVANLE cf. LITTERíE D.BORVSSLE Riga. cf. LITTERS M.D.LITVANLE 1 Existuje pramenná zpráva, že 1525 byl v Lúbecku zkonfiskován a spálen náklad luteránských knih určených pro Rigu (její znění žel neznám); s odvoláním na ni se v dějinách baltských jazyků objevují tvrzení, že už 1525 vyšel první tisk lotyšsky, estonsky, ba dokonce i lívsky.la Ve výplni vazby staré knihy se 1929 v Tallinmi našly proužky ještě staršího tisku, (dolno)německo-(severo)estonského, a podařilo se z nich poskládat explicit, jenž praví, že knihu vydal 1535 Hans Luft ve Wúttenbergu a že ji napsali Simon Wanradt a Johannes Koell; ze zdrojů mně neznámých se k této knize dále uvádí, že náklad 1.500 výtisků zaplatil jistý revalský měšťan, tamější protestantská konsistoř však onen katechismus shledala vadným a nařídila stáhnout. V předmluvě (severo)estonského překladu Nového zákona z roku 1715 se píše, že 1554 vyšel estonský katechismus, jejž sestavil Franz Wittel z Tartu: to je první «dobová» estonská zpráva o nějakém předchozím estonském textu; katechismus se nedochoval, předpokládá se, že byl jihoestonsky. a Přímo se i tvrdí, že šlo o trilingvu místních «neněmeckých» jazyků, tedy estonštiny, lotyštiny a lívštiny. To je nepravděpodobné: 1° jeden z jazyků musel být známý, nebyla-li to němčina, pak jedině latina; 2° lívštinou se reformace vůbec nezabývala, Lívy objevilo až osvícenství (1770). 2 Dánsko již dříve (1219-1346) ovládalo sever dnešního Estonska, území zhruba odpovídající tomu, které se 1561 vzdalo Švédsku. Roku 1346 Dánsko Estonsko prodalo, aby mělo čím splatit své válečné dluhy, 1568 naopak skoupilo zadluženou diecési Saaremaa-Läänemaa (Ôsel-Wiek), aby se politicky vrátilo do oblasti: území dostal do správy vévoda Magnus, bratr dánského krále Frederika II (žel stal se loutkou Ivana Hrozného). 3 Tyto tři texty byly zapsány dvěma odlišnými rukopisy do správní a účetní knihy, vedené postupně různými katolickými knězi působícími v Kullamaa v diecési Osel-Wieck; zápisy v knize končí rokem 1532. Jejich výběr je naprosto shodný s trojicí litevských textů ze stejného období, dochovaných v příručce používané vilenskými františkány. Pro lotyštinu máme v daném žánru doložen jen neúplný otčenáš, vepsaný rukou spolu s několika liturgickými dotazy do katolické Agendy vytištěné 1507, nyní uchovávané v universitní knihovně v Uppsale. 4 Vyšlo v knize Cosmographiae uniuersalis libri ví Sebastiana Můnstera z Basileje (nikoliv v prvním vydání 1544, ale až 1550, str. 932), lotyšský příklad dodal Munsterovi Johann Hasentôter (1517-1586), který 1544-1547 pobýval v Rize. V latinských tiscích takového žánru se v oné době objevují i příklady litevské, ba pruské (a jistě též estonské, jen o nich vědět). LlTTERAE BALTICAE-TERRAE MARIANAE 2 Latgalsko 1567 přičleněno k Litvě — a na rozdíl od větší části zádvinského Livonska v tom svazku zůstalo; 1772 pohlceno Ruskem. Georg ELGER (1585-1672) cf. litteile m.d.Litvanle 1672 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus & Catechismus seu brevis institutio doctrinae Christianae.... Vilnius [Georg Elger].5 1673 Cantiones spirituales. Vilnius [Georg Elger post mortem]. 1683 Dictionarium Polono-Latino-Lottauicum [Elger post mortem]. Elger (narozen ve Valmieře, 1637-1672 působil v Daugavpilsu) usiloval o jednu lotyštinu, společnou pro celé Livonsko. Pokládá se za spoluautora projektu Agenda parua (1622). opera societatis jesu 1732 Dispositio imperfecti ad optimum, seu Rudimenta grammatices Lotavicae. Vilnius. 1737 Lotavica Grammatica. Vilnius. Gramatika 1732 mísí latgalský a vidzemský nářeční základ, gramatika 1737 má nářeč-ní základ vidzemský (za autora se pokládá kuronský Němec Heinrich Medem; práce se výrazně opírá o Adolphiho/Fureckera a o Dispositio). Jan Lukaszewicz (1699 - 1779) 1753 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus. Vilnius. Lukaszewiczův evangeliář je prvním textem samostatné latgalštiny. Jezup Akelewicz 1817 Grammatyka inflacko-lotewska. Vilnius. Kodifikace samostatné latgalštiny. t. kosowski 1853 Grammatyka inflacko-lotewska. Vilnius. Další kodifikace samostatné latgalštiny. Jan Kurmin 1858 Slownik polsko-lacinsko-lotewski. Vilnius. Latgalský slovník (13.000 hesel) s heslářem Sirvydovým-Elgerovým. 5 V zimě 1942/1943 byl ve vilenské universitní knihovně nalezen rukopis Elgerova překladu evangelií a epištol, 1961 jeho text vydal Kärlis Dravinš v Lundu. Litterae Balticab terrae Marianae 3 KURONSKO 1567 samostatné vévodství v lenním vztahu k Litvě (jediná část řádového území, která bývalému velmistrovi, nyní vévodovi Kettlerovi zůstala), 1795 je jeho poslední vévoda, Petr Bi-ron, «dobrovolne» postupuje Rusku (a za «odstupne» se zakupuje v Cechách a ve Slezsku). Všichni kuronští autoři byli Němci. Paul Einhorn (t 1655), superintendant Kuronska 1649 História Lettica, das ist Beschreibung der lettischen Nation.... Dorpat. První doklad historické konceptualizace Lotyšů jakožto původního národa Livonska, Kuronska a Zemgalska, první pokus o jejich etnografícko-dialektální rozdělení (jež v zásadě odpovídá našemu vydělení baltských kmenů Kursů, Zemgalů a Sélů). Georg Manžel = Mancelius (1593 - 1654) 1631 Lettisch Vade-mecum [katechismus, žalmy, evangelijní čtení]. Riga. 1637 Die Sprüche Salomonis 1638 Phraseologia Lettica + Die Sprüche Salomonis. Riga. 1638 Lettus, das ist Wortbuch sampt angehengtem täglichen Gebrauch der lettischen Sprache. Riga. 1654 Lang-gewünschte lettische Postill [později ještě 5 vydání] Vědomé budování spisovné lotyštiny. Christophor Fürecker (« 1615 - * 1680) Mancelův žák. Za svého života nic nevydal. Vědomě budoval spisovnou lotyštinu, včetně poetiky (sylabotónický verš s rýmem). Dochovalo se od něho na 180 duchovních písní (1671, 1685), gramatika (1685) a slovník (1998-2000; vydáno z rukopisu). 1671 vyšel lotyšský zpěvník obsahující i Füreckerovy písně Henricus Adolphi (1622 - 1686), superintendant Kuronska 1685 Lettische Geistliche Lieder und Collecten [písně Mancelovy a Füreckerovy] 1685 Erster Versuch einer kurtz-verfasten Anleitung zur lettischen Sprache V předmuluvě Adolphi píše, že použil nevydaný rukopis Fůreckerův a jen tu a tam něco přidal. Johannes Langius (finis saeculi xvn) 1685 dokončil lotyšsko-německý slovník (i s krátkou gramatikou); zůstalo nevydáno. Rukopis byl nalezen 1923 v Heidelbergu a 1936 jej v Rize vydal Emsts Biese. Johann Wischmann (obiit ante 1703) 1697 Der unteutsche Opitz oder kurtze Anleitung zur Lettischen Dicht—Kunst Tím neněmeckým Opitzem je Fürecker:6 praktická poetika se vykládá na materiálu jeho zpěvníku; studie obsahuje i lidové dainy. Jacob Lange 1772 Vollständiges deutschlettisches und lettischdeutsches Lexicon i. Mittau. 1777 Vollständiges deutschlettisches und lettischdeutsches Lexicon Ii. Mittau. Německo-lotyšský díl (1772) obsahuje kolem 15.000 hnízd, lotyšsko-německý (1777) kolem 10.000. Úplný titul pokračuje: ...nach den Hauptdialecten in Lief- und Curland ausgefertigt von Jacob Lange. 6 Martin Opitz (1597-1639), narozený v Gdaňsku a zcestovalý po celé Evropě, vydal 1617 Aristar-chus siue de contemptu linguce Teutonicce a 1624 Buch von der deutschen Poeterey; 1627 napsal libreto k první německé opeře (Daphne). Ke konci svého života byl zaměstnán co historiograf polského krále. LlTTERAE BALTICAE TERRAE MARIANAE 4 Gotthard Friedrich Stender (1714-1796), narozen co Němec, pohřbený co «Latwis» Alexandr Johann Stender (1744-1819), jeho syn, spoluautor dramatu 1761 Neue vollständigere Lettische Grammatik. Braunschweig [21763] 1783 Lettische Grammatik. Mittau 1789 Lettisches Lexicon. Mittau První gramatika (1761) obsahuje i malý slovník, dále na 140 úsloví, hádanky a písně. Pro druhé, rozšířené vydání už gramatika a slovník vycházejí zvlášť: gramatika (1783) i nadále obsahuje příklady živých lidových textů a písní; slovník (1789) má v lotyšsko-německé části 7.000 hesel, v německo-lotyšské 14.000. 1756 Světi stästi [biblická dějeprava] 1766 Jaukas paskas un stästi 1789 Pasakas un stästi 1790 Mazä bíbele [dětská bible] 1774 Jaunas zinges 1783 Zir\gu lustes i 1789 Zir\gu lustes ii 1774 Augstas gudribas grämata no pasaules un dabas [lidová encyklopedie] 1787 Bildu äbice [dětská encyklopedie] Obě lidověvzdělávací práce vědomě přebírají z díla Komenského. 1790 Lustesspěle no zemnieka, kas par muižnieku tape parvěrsts Překlad-adaptace Holbergovy hry Jeppe z kopečku, později zvaná Župu Běrtulis. První lotyšská divadelní hra. Hlavním autorem je Stenders Mladší. Christian Harder 1790 Anmerkungen und Zusätze zu der lettischen Grammatik des Probst Stender 21809 rozšířené vydání předchozího Stender se v předmluvě své gramatiky (1783) vyjadřuje k nářeční rozmanitosti lotyštiny a k jejím příbuzenským vztahům s litevštinou a slovanskými jazyky, jsou to však pro něho vedlejší záležitosti; právě to ale Harder tematizuje. LlTTERAE BALTICAE. TERRAE MARIANAE 5 LlVONSKO 1567 přičleněno k Litvě (spolu s Latgale), 1629 (fakticky již 1621) připadlo Švédsku, 1721 (fakticky již 1710) Rusku. Není-li uvedeno jinak, byl autor Němec. 1625-1644 linuvěveru šräga. Riga. Lotyšský překlad statutů cechu tkalcovského (dochován rukopis o rozsahu 24 stran). V soudních knihách téže dobyje uchováno několik lotyšských přísah. To vše dokládá přirozenou přítomnost lotyštiny ve velkém hansovním městě. 1631 Coelum terrestre poeticum. Lipsko. Široká mezinárodní sbírka poesie (rozumí se umělé). Obsahuje i 9 příležitostných básní v lotyštině, jež složil rižský občan Melchior Vossius. Jiný doklad přirozené přítomnosti lotyštiny ve velkém hansovním městě. Joachim rossinius («1600 - 1645) 1632 Lutherův katechismus & evangelijní a epištolní čtení estonsky. Vydáno v Rize. Fredericus Menius, profesor na universitě v Tartu 1632 Syntagma de origine Livonorum První dochované vydání lotyšské lidové dainy (i s notami). Lotyština je přirozeným předmětem zájmu barokních historiografii. Johann Georg Rehehusen 1644 Manuductio ad linguam lettonicam facilis et čerta. Riga. Autor, jenž působil v Aizkraukle, v předmluvě píše, že 14 let jeho rukopis nikdo nevyužil: práce tedy vznikla 1630. Johann gustlaff 1648 Observationes grammaticae circa linguam Esthonicam Johannes Reuter = Jänis Reiters (71632 - 71695 / 71697), «lotyšský Mojžíš» 1662 Oratio Dominica XL linguarum. Riga [nedochovalo se]. 21675 Oratio Dominica XL linguarum. Rostock [dochovalo se].7 Reuter je výjimečný už tím, že byl Lotyš. Narodil se v Rize co Jänis Jätnieks, ve škole si jméno poněmčil. Studoval v Tartu, působil jako pastor v Livonsku. Cestoval po světě a znal mnoho jazyků. Jsou zprávy, že překládal bibli do lotyštiny, ukázku (Matoušovo evangelium?) prý i vydal (nedochovala se). Jeho rukopisy shořely 1677 při požáru Rigy. Byl obviněn, že ten požár založil: obhájil se, ale raději pak opustil město; zemřel v Ingrii. Georg Dressel (1654 - 1698) 1685 Gantz kurtze Anleitung zur Lettischen Sprache [gramatika odlišná od Adolphiho] V předmluvách pozdějších slovníků (xvm-xix) se píše, že Dressel vydal 1677 švéd-sko-polsko-německo-lotyšský slovník; nedochoval se. Anonym 1688 Vocabularium in vier Sprachen, teutsch, lateinisch, polnisch un lettisch. Riga Lotyština je v tomto slovníku okrajová záležitost. Liborius Depkin 1705 německo-švédsko-polsko-lotyšský slovník Přepracování quattuorlingvy (1688), lotyšská část je oproti ní podstatně rozšířena vylepšena. 7 A 1954 znovu vyšlo v Kodani. Litterae Balticae* terrae Marianae 6 Johannes Fischer (1633 - 1705), generální superintendant Livonska. Od roku 1673 prováděl náboženské a vzdělávací reformy švédské vlády, inicioval lotyšský i estonský překlad bible. 1687 vyšel zákon, aby v každé farnosti byla i jedna vyšší lotyšská (případně estonská?) škola; elementární lotyšské (a jistě i estonské?) školy už existovaly. Fischer založil navíc lotyšský (též estonský?) učitelský ústav. Andreas virginius, otec, & Adrianus Virginius (1663 - 1706), syn 1684 Velký katechismus estonsky (jižní jazyk) 1685 Zpěvník a modlitební knížka 1686 Nový zákon 1727 nový náklad téhož překladu [10.000 výtisků] Estonština (jižní jazyk) v nej reprezentativnějším podání. Ernst Glück (1652 - 1705) 1685 Nový zákon lotyšsky 1689 Starý zákon lotyšsky 1739 druhé vydání lotyšské bible v Gliickově překladu Glück se naučil lotyšsky nejspíš pomocí Reutera. Překládal z původních jazyků s přihlédnutím k Lutherovu německému překladu, opíraje se o starší lotyšské překladatelské pokusy. Kromě toho přeložil Glück celou bibli i do ruštiny. Od 1702 žil Glück v Moskvě v ruském zajetí se svou schovankou Martou Skawronskou, později druhou manželkou cara Petra i a po jeho smrti carevnou Kateřinou i. lA xvm Ohi Ma vaene Tardo liin Báseň o zkáze města Tartu za severní války (1701-1720). Dílo výjimečné i tím, že je nejspíš složil rodilý Estonec [jižním jazykem]. xvm - xix ochranovské hnutí v Livonsku i Estonsku 1736 kázal hrabě Zinzendorf osobně v Rize i Tallinmi. Caspar Elvers 1748 Liber memorialis Letticus, oder Lettisches Wörterbuch. Riga. Garlieb Helvig Merkel (1769 - 1850) 1796 Die Letten, vorzüglich in Liefland, am Ende des philosophischen Jahrhunderts. Ein Beytrag zur Völker- und Menschenkunde. Leipzig. 1798 Die Vorzeit Lieflands I 1799 Die Vorzeit Lieflands Ii 1802 Wannem Ymanta, eine lettische Heldensaga 1820 Die freien Letten und Esten [oslavuje zrušení nevolnictví, jak požadoval 1796] Merkel představuje «baltskou vetev» německého preromantismu. Baltské kořeny mělo už starší hnutí Sturm und Drang, výslovně vyhlášené v 70.létech xvm ve Štrasburku: symbolickým otcem se stal «mag severu» Johann Georg Hamman (1730-1788), narozený v Královci, mluvčími pak Johann Gottfried Herder (1744-1803), který u něho v Královci studoval, a Johann Wolfgang Goethe (1749-1832), který Hammanovy nepublikované práce sebral. Herder, jenž po studiích v Královci působil co kazatel v Rize (1764-1769), šířil po Německu znalost baltských dain a dával je za příklad autentického umění. Litterae Balticae terrae Marianae 7 Estonsko 1561 se vzdalo Švédsku, 1721 (fakticky již 1710) připadlo Rusku. Všichni estonští autoři z Estonska byli Němci. Heinrich STÁHL 1632-1638 Hand- und Hauß-buch für das Fürstenthumb Esthen in Liffland (svazky I - IV) 1641, 1649 Leyen Spiegel i, li (kázání) 1637 Anfuhrung zu der Esthnischen Sprach Estonská příručka obsahuje katechismus, evangelijní a epištolní čtení, modlitby a písně; písně (v celkovém počtu 104) jsou Stahlovy vlastní a jsou otištěny paralelně (dol-no)německo-(severo)estonsky. Stahlova estonština je umělý církevní jazyk, severoes-tonský materiál napasovaný do větných schémat německých; jeho gramatika to tak kanonizuje. G.Salemann 1656 Neu Ehstnisches Gesangbuch Johann HORNUNG («1662 - 1715) 1693 Grammatica Esthonica [severní jazyk; referenční příručka používaná až do xix] Anton Thor HELLE (1683-1748) 1732 Kurtzgefaßte Anweisung zur Ehstnischen Sprache. Reval 1715 Nový zákon (severo)estonsky 1739 Piibli raamat [celá bible (severo)estonsky] Na vydání celého překladu přispěl hrabě Zinzendorf (jenž 1736 pobýval v Tallinmi). Překlad připravila zvláštní komise tallinnské konsistoře, v níž působili Anton Thor Helle, Hans Christian Wrede a Heinrich Gustleff (kterýžto Gustleff 1715 vydal Hornungův překlad NZ). 1731 Eesti-maa rahwa kalender ehk taht-ramat [první světská knížka v estonštině] \166-1161 Lühhike öpetus [Stručné poučení; první časopis v estonštině]8 8 V Livonsku vyšly první estonské noviny až 1806: Tarto maa rahwa näddali-leht 'Tartuský lidový týdeník', nevydržely ani rok; znovu pak 1821-1825 Marahwa näddala-leht 'Estonský týdeník'. Zato lotyšské noviny se držely, ba nabývaly: 1822-1915 Latviešu avízes, 1832-1846 Tas latviešu draugs. V Kuronsku vycházel 1797-1798 čtvrtletník Latwiska Gadda-Grahrnata. Litterae Balticae. terrae Marianae 8 Bibliografie (desiderata) Biese, Emsts. 1936. Nicos un Bärtas mäcitäja Jana Langija 1685. gada latvisti-väciskä värdnica ar isu gramatiku. Riga. Devoto, Giacomo (a cura di). 1963. Le letterature del Baltico. Accademia, Milano. DravinS, Kärlis. 1961, 1976. Evangelien und Episteln ins lettische übersetzt von Georg Elger, nebst einem Register seiner Geistlichen Lieder aus der Zeit um 1640. i Texte. Ii Wortregister. Ohls- sons, Lund. Dravinä, Kärlis. 1965. Altlettische Schriften und Verfasser. Slaviska institutionell vid Lunds universitet, Slaviska och baltistka studier 7. Ohlssons, Lund. Fennell, Trevor G. 1982. The first Latvian grammar. J.G.Rehehusen 's Manuductio ad linguam letto-nicam. A facsimile text with annotated translation & commentary. Latvian Tertiary committee, Melbourne. Fennell, Trevor G. 1984. Georg Dreszell's Gantz kurtze Anleitung zur Lettischen Sprache. Text, translation, commentary, concordance. Latvian Tertiary committee, Melbourne. Fennell, Trevor G. 1996. "Elements latins dans la description grammaticale du letton aux xvne et xvni6 siecles". In Contacts de langues et de cultures dans I'aire baltique. Melanges offerts ä Fanny de Sivers (ediderunt M.M.J.Fernandes et R.Raag), 103-116. Uppsala Multiethnic Papers 39. von Wilpert, Gero. 2005. Deutschbaltische Literaturgeschichte. C.H.Beck, München.