LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
Evropský kontext nábožensko-politický
l
Martin Luther (1483 - 1546) změnil v období 1517-1520 reformu církve zevnitř na reformaci zvenčí. V lednu 1521 byla nad ním vyhlášena papežská klatba, v květnu říšská (edikt wormský). Od dubna 1521 do března 1522 se Luther ukrýval na hradě Wartburgu, pak se vrátil do Vitenberku (Wittenberg). Císař Karel v po sněmu ve Wormsu (1521) opouští Německo a devět let válčí s Francií o vliv v Itálii. Wormský edikt nebyl plněn, a když jeho provádění bylo konečně odhlasováno (1529 na říšském sněmu ve Špýru), veřejně proti tomu protestovala mnohá města i knížectví — odtud protestantismus. To už Německo poznalo řádění říšských rytířů 1522-1523 (Franz von Schickingen, Ulrich von Hutten) i selskou válku 1524-1526 (Thomas Munzer, Michael Gaismair). Za těchto okolností přináší pořádek knížecí reformace, čemuž Luther aktivně pomáhá. Vůbec první provedl reformaci (po přímé domluvě s Lutherem) Albrecht Braniborský 1525 při sekularizaci řádového státu ve vévodských Průších, tedy mimo Německou říši. Uvnitř říše ji zavedly nejdříve kurfiřství Saské a Hesensko (1526), do roku 1529 se přidaly Braniborsko, Anhaltsko, Lůnebursko a svobodná města jako Štrasburk, Kostnice, Ulm, Norimberk.
Huldrych Zwingli (1484 - 1531) zavádí 1523 samostatnou reformaci v Curychu (Schluss-reden, Kurze Christliche Einleitung). K Lutherovi se hlásí, ten jeho odmítá.1 Radikální reformace Zwingliho vyvolá švýcarskou náboženskou válku, v níž proti sobě stály «Křesťanské právo» (Curych, Bern, Kostnice, St.Gallen, Basilej, Štrasburk) a katolické kantóny (Schwyz, Uri, Unterwalden, Zug, Luzern) posílené o Freiburg (i.d.S.) a Wallis. Zwingli padl v boji.
Erasmus Desiderius Rotterodamus (1466 - 1536), který se 1524 postavil na odpor Lutherovi {De libero arbitrio), musel 1529 utéci z Basileje, kde žil od roku 1513, když tam začali zavádět reformaci zwingliánskou. Z Freiburgu (i.B.) podporuje pokus o smír na augsburském sněmu 1530. Do Basileje se vrací až 1536 krátce před smrtí.
Philippus Melanchthon (1497 - 1560), který již 1521 hájil Luthera {Apológia proLuthe-ro) a pomáhal mu překládat bibli, sestavil Confessiofnem] AugustanafmJ, jež mohla být základem pro smír mezi katolíky a protestanty na říšském sněmu v Aukšpurku (Augsburg) 1530. Podporoval ho Erasmus, odporoval mu Luther. Confessio tehdy nebyla přijata.2 Neuspěly ani Ratio fidei, již předložil Zwingli, ani Confessio Tetrapolitana, již předložila čtyři protestantská města (Štrasburk, Kostnice, Memmingen, Lindava).
Karel V (1500 - 1558) potřeboval po neúspěchu aukšpurského sněmu 1530 volné ruce, aby zastavil Turky na Balkáně. Proto uzavřel 1532 příměří s protestantským Šmalkaldským spolkem (1531, protestantská knížata a města, kteří společně vystoupili již 1529 ve Špýru). 1547 za politicky výhodné situace Šmalkaldský spolek porazil a 1548 nadekretoval prozatímní náboženský smír do konečného vyřešení náboženských otázek koncilem (Trident 1545-1563). Koncilní řešení se protahovalo, proti císaři již bojovala knížata jak protestantská, tak katolická, ba opustil ho i papež Pavel m. Karel přenechal německou nábožensko otázku bratru Ferdinandovi. Ten uzavřel 1552 pasovskou úmluvu o vzájemné toleranci. Karel pak svolal 1555 říšský sněm do Aukšpurku, jenž vyhlásil náboženský mír na zásadě cuius regio, eius religio.
' Luther vidí při večeři Páně v chlebu tělo Kristovo, Zwingli symbol těla Kristova. Na tom se rozešli při disputaci v Marburgu 1529, která měla spojit nekatolické síly.
2 Melanchtonem upravená verse Confessio Augustana variata se 1540 stala formálním základem luteránské víry. Téhož roku 1540 papež potvrdil Societatem lesu (založena 1534).
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
2
Zrovnoprávnění se týkalo katolíků a protestantů luteránských: zwingliáni, kalvinisté, neřkuli anabaptisté nebyli v říši trpěni.3 Následně se Karel vzdal trůnu a odešel do kláštera (1556).
Jean Calvin (1509 -1564) vydává 1536 v Basileji anonymně Institutio religionis christia-nae. Když pak procházel Ženevou, rozpoznal ho jako autora Vilém Farel, který tam měl prováděl zwingliánskou reformu, k níž se město 1535 z politických důvodů rozhodlo, a požádal ho, aby zůstal a pomohl mu. Kalvín zůstal (1538 ho město spolu s Farelem vyhnalo, 1541 přijalo zpět) a reformu provedl. Zwingliánství nakonec vplynulo do kalvinismu.
Kalvinismus se šířil do Francie, Skotska, Nizozemí, Uher, Polska a Litvy, nikde se
však v xvi-xvii století nestal státním náboženstvím.
PRUSY vévodské byly vůbec první luteránskou zemí, a to od roku 1525. Klíčovou postavou je Albrecht von Hohenzollern (1490 - 1568). 1511 dostal nabídku stát se členem Německého řádu — a zároveň hned jeho velmistrem, 1512 zasvěcen a nastolen. Měl za cíl obnovit řádovou (německou) moc v Průších. Kvůli tomu se dostal do války s Polskem (1519), po uzavření příměří (1521) hledal pomoc v Německé říši a přitom se ve Wittenbergu osobně setkal s Lu-therem (1523). Ten mu poradil, ať řád zruší a provede knížecí reformaci. Rád v tomto záměru velmistra podpořil a souhlasili i oba biskupové.4 1525 v Krakově uzavírá Německý řád s Polskou korunou mír, koruna uznává sekularizaci řádu a velmistr-vévoda stvrzuje přísahou, že je leníkem koruny. Albrecht okamžitě reformuje řádové území, přičemž se stará, aby jeho příklad působil i na Polsko a Litvu.
Švédsko přešlo na luteránství 1527, čtyři roky poté, co zvolením Gustava Vasy za krále (1523) zrušilo kalmarskou unii. Reformaci zavedl král nařízením shora; šlo mu zcela nepokrytě o církevní majetek. Ve strukturálních změnách trval proces švédské reformace až do roku 1540 a znamenal ve švédských dějinách jednoznačný kulturní úpadek.5
Dánsko luteranizuje nový král Kristián m hned po svém zvolení 1536. Reformace v té době již měla řadu příznivců mezi dánskými elitami; půdu pro ni připravili dva přímí dánští Luthe-rovi žáci, Peder Palladius (1503 - 1560) a Hans Tausen (1494 - 1561). Sám král, vychovaný v Německu, se ještě jako princ účastnil říšského sněmu ve Wormsu 1521. Vlastní organizací nové dánské církve byl pověřen Němec, Lutherovi velmi blízký Johannes Bugenhagen. Nástup byl nicméně brutální: král dal naráz uvěznit všechny dánské biskupy a propustil je, až když na reformaci přistoupili; veškerý církevní majetek byl zabaven ve prospěch koruny. Po stránce kulturní však Dánsko zažívá vzestup.
Švédské luteránství se přirozeně vztahovalo i na Finsko, kde nenarazilo na odpor,
dánské na Norsko a Island, kde na odpor naráželo.
Anglie se od Říma oddělila pouze církevně, nikoliv věroučně. Jindřich vili podřídil 1534 anglickou církev sobě, theologické názory žádné neměl, luteránství odmítal, ze setrvačnosti se choval katolicky. Papež Pavel m krále exkomunikoval pro schisma, nikoliv pro heresi.
3 Kalvinismus byl v Německé říši zrovnoprávněn až 1648 vestfálským mírem, který zároveň učinil z říše záležitost velmi formální. Vestfálský mír zaručil mezinárodní uznání Nizozemí a Švýcarska, zemí výrazně kalvinistických.
4 Vévodské Prusy se dělily do dvou biskupství, sembského (sever) a pomezanského (jih).
5 První tiskve švédštině vyšel teprve 1541, vzápětí následovaný prvním tiskem finským (1542), zatímco první tisk dánský vyšel už 1495.
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
3
Livonsko a Estonsko vyhlásily luteránství za státní náboženství 1554, což jen potvrzovalo stav, jenž mezitím nastal (Riga přijala Lutherovy reformy už 1522, Tallinn 1524). Poslední livonský velmistr Gotthard Kettler na luteránství přešel 1561 a vyhlásil je za státní náboženství pro Kuronsko, jediný zbytek řádového území, který pro sebe po livonských válkách u-držel. Vilenskou smlouvou (1561) se Livonsko připojuje k Litvě a je mu zaručena náboženská svoboda. Téhož roku 1561 se estonští stavové - výměnou za ochranu před Moskvou -vzdávají Švédsku.
Náboženské tisky v národních jazycích Dánsko (Norsko, Island)
Nový zákon dánsky vyšel hned 1524, tedy ještě dávno před státní reformací, celá bible pak 1550 (Bible Kristiána in, vůdčí osobností celého překladu byl Christiern Pedersen 1475 -1554).6 První kancionál vyšel 1529, další 1544 (Hans Tausen 1494 - 1561) a 1569 (Hans Thomesen 1532 - 1573), závazný pro celé království; ve všech třech případech šlo převážně o překlady. 1590 vydává Hans Christensen Stehn (1544 - 1610) původní sbírku En liden vandrebog (písně a modlitby).
Norsko v důsledku reformace ztratilo vlastní spisovný jazyk, vše se odehrávalo dánsky. Island si svou jazykovou totožnost udržel: 1540 vyšel islandský Nový zákon, 1584 celá bible.
Švédsko & Finsko (Estonsko, Livonsko)
Nový zákon švédsky vyšel 1526, formálně ještě před vyhlášením státní reformace, celá Bible pak 1541. Šlo o překlad kolektivní, jejž organizoval Laurentius Petři, první protestantský arcibiskup Švédska. Do překladu byl zapojen i Olaus Petři (1493 - 1552), Laurentiův starší bratr, jeden čas králův kancléř, pak králův odpůrce. Starší tradice pokládala OlfJffJa za hlav- f~cx^ nflio překladatele, což nyní neplatí (Gustafson 1998: 51). Olaus zato sepsal En lij ten Postilla (1530) a spolu s bratrem Laurentiem Swenske songer eller wisor (1536).7
Finsky vyšel Nový zákon 1548 (Mikael Agricola »1510 -1557), první žaltář * 1583 (Jaakko Suomalainen «1540 - 1588), první postila ve dvou dílech 1621 a 1625 (Eerik So-rolainen «1545 - 1625), a celá bible 1642.
Lotyšsky vyšel Nový zákon 1685 a celá bible 1689. Jihoestonsky (livonskou estonštinou) vyšel Nový zákon 1686, severoestonsky (estonskou estonštinou) 1715; estonský překlad celé bible vyšel 1739 (už jenom v severní estonštině).
Anglie
«Protestantskými» překlady jsou Cramers's Bible (1537) a King James' Bible (1604). Uhry
Nový zákon maďarsky vyšel 1541, celá bible pak 1590.
6 Týž Pedersen vydal 1514 v Paříži Gesta Danorum [Saxo Grammaticus], jež 1575 poprvé vycházejí v dánském překladu (Anders Sorensen Vedel 1542 - 1616).
7 01a[fJova Een sensk Crôneka je první kriticky objektivní dílo švédské historiografie. Přestože končí před nástupem Gustava Vasy na trůn, popudila svým výkladem konce Kalmarské unie krále natolik, že autora kvůli ní 1539 odsoudil za vlastizradu (a 1540 omilostnil). Tiskem vyšla až 1818.
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
4
Tiskaři v Průších
První tiskárny jsou doloženy na území Prus královských, a to v Malborku 1492 a Gdaňsku 1498. Ve vévodských Průších vzniká první tiskárna v Královci 1524, tedy ještě za vlády Německého řádu. V královských Průších byly později zřízeny tiskárny i v dalších městech, v Toruni 1568, Braunsbergu (Braniewo) 1589 a Elbingu 1604, ve vévodských Průších byly tiskárny pouze v Královci.7 Na území po zrušeném Livonském řádu vznikla první tiskárna v Rize 1588, další pak 1631 v Tallinnu.8 Pro srovnání, ve Finsku vznikla první tiskárna až 1642 (v Turku, při universitě založené 1640), zato ve velkoknížecké Litvě už 1522-1530 (František Skaryna)9 a v Moskvě 1552-1562 (Ivan Fjodorov),10 cf. ínfrä.
Prvním tiskařem v Královci byl Hans Weinreich. Přišel z Gdaňsku. V Královci začal působit 1524. Tiskl pro sembského biskupa, vévodskou kancelář a universitu. Trpěl nedostatkem latinských liter, latinu z nouze tiskl fraktúrou, a kvůli tomu časem přišel o svého hlavního zákazníka, universitu. Poslední jeho tisky vyšly 1552-1553. Weinreich se vrátil do Gdaňsku. Ani tam se ale už neprosadil, odešel zpět do Královce a tam 1560 zemřel. 1549, tedy za Weinreichova úpadku, otevřel v Královci filiálku tiskař Hans Luft z Wittenbergu.11 Tiskl hlavně protestantské náboženské polemiky v němčině a latině. Ani on neměl dlouhodobě štěstí. Poslední zpráva o jeho působení v Královci je z roku 1555. Luft se vrátil do Wittenbergu a nadále udržoval přátelské písemné styky s pruským vévodou. V temže roce 1549 otevřel v Královci svou dílnu i český tiskař Alexander Augezdecky. Tiskl téměř výlučně v polštině pro polské protestantské intelektuály (Seklucjan et al.), e.g. Nový zákon a zpěvník (oboje 1554), ale též naukové knihy, e.g. Algebra Christopha Rudolpha (jediný latinský tisk jeho dílny). Kolem roku 1556 se Augezdecky přestěhoval do Polska.12
7 Jan Malecki zakládá se svým synem Jeronýmem tiskárnu v Elku, kde byl superintendentem, a 1552 vydává zkušební arch Nowy Testament z przeloienia Erazma Rotterodamskiego. Žádal pro tiskárnu o vévodskou podporu, leč nedostal. 1558 otec a syn Malečtí prodávají svou tiskárnu Daubmannovi.
8 Domas Kaunas, z něhož čerpám, tvrdí, že 1631 byla zřízena první tiskárna v Estonsku, maje na mysli Estonsko v moderním, nikoliv tehdejším smyslu. V úvahu tedy přicházejí dvě města: Tallinn, tehdy estonský, a Tartu, tehdy livonské. V oné době Gustav II. zakládá gymnasia: 1630 Tartu, 1631 Riga a Tallinn; 1632 tartuské gymnasium povýšeno na universitu jménem Academia Gustaviana (zanikla 1656, když Tartu dobyli Rusové, obnovena 1690 coby Academia Gustaviana-Carolina, 1699 přenesena do Parnu, stále v Livonsku, 1710 přestala existovat). Vzhledem k vratkosti tartuské akademie i k tomu, že v Livonsku byla první estonská bible vytištěna 1688 v Rize, soudím, že estonská tiskárna 1631 byla v Tallinnu.
9 Víme, že Mikuláš Radvila Černý zařídil Janu Maleckému 1556 tři roky dovolenou od jeho povinností superintendanta v Elku, aby mohl zřídit tiskárnu na Litvě (nejspíš v Brestu). Nevíme, zda Malecki na Litvu skutečně přijel; víme, že 1558 Malecki se synem svou tiskárnu prodali, a to do Královce. V Brestu Litevském v 50.letech krátkodobě fungovalo několik tiskáren. Stálejší vzniká 1562 a jejím nejvýznamnějším počinem bylo vydání celé polské bible 1563.
10 Ivan Fjodorov a jeho společník Petr Mstislavič přicházejí 1566 na Litvu a tam je najímá Řehoř Chodkevič. Pro něho budují pravoslavnou tiskárnu v Zabludově. 1570 odchází Fjodorov do Lvova a Mstislavič do Vilna. Vilensícá tiskárna, kde Mstislavič pracoval, známá jako Mamoničova, působila až do 1624. Vydala mimo jiné m litevská statuta.
" To byla významná postava německých kulturních dějin. Luft měl úzké vztahy s Lutherem, r. 1534 vydal jeho úplný překlad Bible do němčiny. Měl vztah i k baltickému prostoru, r. 1535 vydal ve Wittenbergu estonský katechismus (estonský tedy vyšel dřív než katechismus pruský, litevský, lotyšský; dochovalo se však jen několik listů) a možná byl i tiskařem záhadné knihy, jejíž náklad byl r. 1525 zkonfiskován a zničen v Lubecku (usuzuje se, že šlo o náboženskou knihu ve třech domácích jazycích území Livonského řádu, v lívštině, lotyštině a estonštině).
12 Dle dochovaných seznamů vytiskl v Průších jen 17 titulů, což není podnikatelský úspěch.
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
5
Po tomto období se pruský vévoda rozhodl zavést tiskařský monopol. Vybral si a pozval Johanna Daubmanna v Norimberka. Ten začíná v Královci tisknout 1554. Chráněn vé-vodskými privilegii, staral se o všechny tři složky knižní výroby, vydávání, tisk i prodej.13 Daubmann umírá 1573, po smrti krátce a neúspěšně vede podnik jeho syn, 1575 jej přebírá zeť Georg Osterberger. Ten prosperuje až do své smrti 1602. Dochoval se soupis Osterber-gerových tisků. Podle něho vydal do roku 1590 celkem 99 knih, a to v jazyce německém, latinském, polském, litevském a lotyšském.14 Osterbergerovu tiskárnu přebírají postupně dva jeho zeťové, Georg Neycke (t 1610) a Johannes Fabricius (t 1623). Tito tiskaři tedy pokrývají počátky litevského písemnictví.
Luft ani Oujezdecký v Průších jazykově baltské věci netiskli. Weinreich vydal oba pruské katechismy (1545), litevský katechismus (1547), litevské TeDeum (1549). Daubmann vydal litevskou Forma chrikftima (1559), pruské Enchiridion (1561) i oba díly Gefmes Chrikfcjoniskas (1566, 1570). Osterberger vydal veškerého Vilenta, Bretkuna, Vaišnora. Sengstackovy Giesmes Chrikfcjonifkos spolu s reedicemi Vilenta (1612) vydal Fabricius.
Nakladatelem Weinreichových baltských tisků byl stát (katechismy pruské i litevský),15 nakladatelem litevského Te deum byl podle všeho Sebastian Perbanth, hejtman v Ra-gainé. Na státní náklady vyšla, už u Daubmanna, i Forma chrikftima a pruské Enchiridion. Později, za Osterbergera, se peníze na litevské tisky hledaly už hůř (pořád se hledaly u státu, ten však přestával mít zájem), takže hlavní text, Bretkunova bible, nikdy nevyšel.16 Lotyšské tisky vydal Osterberger v letech 1586 a 1587 za peníze kuronského vévody (ten poslal do Královce i redaktora a korektory, aby práce šla rychleji), spolupráce nepokračovala jen proto, že 1588 otevřeli tiskárnu v Rize.
1558 kupuje Daubmann tiskárnu Jana a Jeronýma Maleckých, kteří se neúspěšně snažili tiskařsky podnikat v Elku.
14 Lotyština je uváděna coby «kurština», cf. Euangelia, Gesänge, Cathechissmus in churischer Sprach (Kaunas 1996:67).
15 Část nákladu, nikdy neprodávaná, šla rovnou do fondu státních reserv a byla skladována v královec-kém hradě. Odtamtud zřejmě pocházejí i dochované exempláře.
16 Je doklad, že Vilentas dostal malý honorář (53 šilinky) za to, že připravil k vydání 2.díl zpěvníku (1570), že stát zaplatil (7 marek 30 šilinků) za vydání jeho překladu Lutherova Malého katechismu (1575). Vilentas chválí vévodu a vyzdvihuje svou chudobu v předmluvě ke svému překladu evangelií a epištol (1579). Bretkunas dokončil svou postilu v létě 1589 a požádal vévodu o 300 zlatých na vydání. V doložené odpovědi se říká, že pro dobro nebohého neněmeckého nárůdku (vargšés nevokiečiu tautelés gerui) se peníze najdou, ale žádá se «audit» obsahový i finanční. Postila vyšla až r. 1591, část nákladu (kolem 300 exemplářů) šla do fondu státních reserv a až do xvm stol. se ji stát snažil rozprodat. Kdo chtěl nastoupit farárskou nebo kantojrskou dráhu, musel si ji povinně koupit.
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
6
Baltské tisky a rukopisné texty z vévodských Prus XVI. století Hlavními jazyky vévodskopruských tisků byly latina, němčina a polština. Baltské jazyky (li-tevština, lotyština, pruština) stojí objemem své produkce daleko za nimi, litevština výrazně převyšuje oba zbývající, lotyština převyšuje pruštinu. Polština byla obzvlášť strategická: vévoda Albrecht chtěl nejen uspokojit Poláky ve svém státě, ale především chtěl jejich prostřednictvím vyvážet reformaci do Prus královských, ba do království Polského. Stejně tak chtěl k reformaci přivést velkoknížectví Litevské. Lotyšské tisky představují jednorázovou výpomoc reformaci v Kuronsku. Pruské tisky jsou výrazem pokusu evangelizovat původní baltské obyvatelstvo vévodství v jejich vlastním jazyce. Protože však chyběly pruské elity, které by se takového úkolu ujaly, byla pruština nakonec opuštěna ve prospěch litevštiny. Podívejme se nyní na ony tisky v průřezu časovém, nikoliv jazykovém, zohledňujíce textové žánry.
Reglementy (kirchen-ordnungen). Tyto zdánlivě jen liturgické texty představují nejvyšší právní normu státu.18 Zde je sledujeme v různých jazycích. Právní texty jiné uvádíme ad hoc.
1523   vydává Luther ve Wittenbergu Formulafm] missae et communionis.
1525   Artikel der ceremonien und anderer kirchen Ordnung. První nástroj státně-církevnfiio uspořádání vévodských Prus. Předlohou byla Lutherova Formula missae.... 1544   Orderung von eusserlichen gotsdienst und artikel der ceremonien, wie es in den kirchen des herzogthums zu Preussen gehalten wird.
Vychází německy, latinsky a polsky. Není důvod se domnívat, že tento reglement vyšel i litevsky. Latinská varianta mohla sama dobře sloužit jako interlingua pro litevské intelektuály právě v té době prvně zvané do vévodských Prus.
1558 Kirchen-Ordnung. Wie es im Hertzogthumb Preussen beydes mit Lehr und Ceremonien sampt andern so zu Förderung und Erhaltung des Predigampts christlicher zucht und guter Ordnung von nöten gehalten wird. Anderweit übersehen gemehret und publicieret. Gedruckt in Preussen bey Johann Daubmann.
Nový reglement pro vévodství; následně je vydán litevsky a polsky. Vyšla i latinská varianta? A bylo jí zapotřebí?
1559 FORMA|| Chrikjtima. || Kaip Baßnicvas Jjtai= || mae Herrzikiftes PruJW || ir kitoju^emeju lai= || koma ira. || Drukawot KaralaucTui ([per Jona Daubmana/1| Metu Chrijtaus || M. D. LIX.
Je to překlad nikoliv celého reglementu, nýbrž jeho části, jež 1559 vyšla samostatně jako Form der Tauff. Řadí se do corpus Mosuidianum, a to čistě intuitivně: „hrodyti tai negaliu, bet iš kalbos lyg jaučiu" (Jurgis Gerullis 1927:33). Toto nelogické umístění ze zvyku přetrvává.
1560 vychází polský překlad celého reglementu 1558, který pořídil Jeroným Malecký. 1568   vychází německy další reglement pro vévodství {Kirchenordnung und Ceremonien...).
1568 umírá vévoda Albrecht. Nový reglement, připravovaný ještě za jeho života, ale přijatý až po jeho smrti, potvrzuje nepodřízenost biskupů vévodovi: nového biskupa volí sbor tvořený stávajícím biskupem, zástupci měst a krajů, zemskými i dvorními rady (Lukšaité 1999: 166, 339). 1571   vychází polský překlad reglementu 1568. Nemáme žádnou zprávu o variantě litevské.
Po litevském reglementu 1559 nejbližší další litevské texty tohoto žánru vycházejí až 1730 a 1775. Odpověď naznačuje Dornas Kaunas (1996:172-173), který tvrdí, že Forma chrikštima se špatně prodávala a zbytky nákladu ještě po několik století ležely ve fondu státních reserv v královeckém hradě.
18 Ae.L.Richter: Die evangelischen Kirchenordnungen des sechzehnten Jahrhunderts. Urkunden und Regesten, Weimar 1842; E.Sehlinng: Die evangelischen Kirchenordnungen des xvi Jahrhunderts, Bd.4 Das Herzogtum Preussen. Polen, Leipzig 1911.
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
7
1568 nařizují pruští biskupové všem svým farnostem, že nutně musí mít bibli, Lutherův Malý katechismus, Lutherovu Domácí postillu, Dietrichovu Dětskou postihu (Kaunas 1996: 146).
1578 vyšly tiskem dva státní výnosy v litevštině, tematicky téměř shodné: výsledky markraběcí vi-zitace v Tilžé a Ragainé).
1589  vyšlo tiskem první známé světské státní nařízení v litevštině: o skotských kupcích.
Ze xvil století se světská nařízení dochovala dvě (1639, 1641), z xvni přes sto.18
Katechismy jsou potřebné ve všech jazycích. Vévodské Prusy nepotřebují pro sebe vlastní, pruské katechismy německy ani latinsky, stačí jim brát, co vychází jinde v Evropě. 1529   vychází ve Wittenbergu Der Kleine Katechismus Doktor Martin Luthers.
Téhož roku vychází i Lutherův Velký katechismus. Velký je určen theologům, Malý, jenž slouží kněžím jako základní pomůcka pro katechesi, mají číst i laici sami doma. To zásadně zvětšuje jeho význam. Malý katechismu byl vícekrát přeložen do latiny (1529, 1539). Německý originál doznává v dalších vydáních dílčích změn; bez ohledu na redakce se nazývá Enchiridion. ??? 1531 Enchiridion vychází v Královci poprvé v polském překladu [známe jen ze zpráv o něm]. ??? 1533   Parvus Catechismus. Malij Catechismus dla pospolitich plebanow ij kaznodzijeijow.
Přeložil Libor Schadylka z pověření pomezanského biskupa Sperata: kde vyšlo? dochováno? Jak se tento údaj shoduje s tvrzením Rimšovým (2001: 10-11), že Speratus objednává 1545 ve Wittenbergu 300 kusů katechismu. 1537  vydává Erasmus Sarcerius (Sarck) [kde?] vlastní latinský katechismus [jménem?].
Čerpá z něho Malecký (1546), který to výslovně uvádí. 1542   vydává Iodocus Willich ve Frankfurtu nad Odrou vlastní Catechismi corpus.
Je jedním z podkladů pro litevský katechismus 1547. 1545   Katechismu text prosti dla prostego ludu. wkrolewczu 1545 [Seklucjan] 1545   Catechijmus   jn preůfinijcher |J Jprach\ vnd da || gegendas|| deůdjche. || 1.5.4.5.
1545 Catechijmus jn preůfinijcher | Jprach\ gecorrigi= | ret vnd da= ||gegen das|| deůdjche. j| 1.5.4.5.
1546 Catechismus to iest Nauka Krzescianska od Apostolow dla prostich ludzi we trzech cžastkach zamkniona, y z drugiemi cžastkami ku teyže nauce krzescianskie prziležacemi, z Lacinskiego iezika pilnie preíožona. Przez Jana Maleczkiego. W Krolewcu 156W.19
1547 CATE= f CHISMVSA PRA= ||jty S3adei, Makflas Jkai= ||tima rafchta yr giejmes| del krikjc^ianijtes bei del || berneliu iaunu nauiey || Jugulditas || KÁRALI A VCZ VI VIII. || dena Menejes Saujia, || Metu uflgimima Diewa. || M. D. XLVII. || Soli Deo gloria. — Všeobecně známo jako «Mažvydův Katechismus*. Pro dílo je podstatné, že autor zůstává v anonymitě, na titulním listu sebe nijak nejmenuje, a píše-li vůbec o sobě, pak jen jako o autorovi, jenž předkládá první, nedokonalou podobu, a slibuje, že bude-li příznivě přijat, dodá brzy další a lepší. Na Mažvydovo autorství se tradičně usuzovalo z Vilentovy předmluvy k Euangelijas bei Epistolas (konvolut 1579), 1938 objevil Jan Safarewicz ve veršované litevské předmluvě akrostich Martinvs Masvidivs.
Stang (1929) označuje za podklady pro tento litevský katechismus Seklucjana (1545) a Willicha (1542), přičemž Willich je drobně upravován podle Maleckého (1546). Mi-
18 Celkem 107 takových textů sebrali a vydali Petras Pakarlis a Konstantinas Jablonskis: Prusijos val-džios gromatos, pagraudenimai ir apsakymai lietuviams valstiečiams. Vilnius 1960.
19 Malecký otevřeně kritizuje kvality Seklucjanova katechismu tiskem Defensio uerce translationis corporis catechismi in linguam polonicam, aduersus calumnia Ioannis Secluciani, per Ioannem Maletium Ministrům ecclesice Lyccensis (1547).
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
8
chelini (2000), který se snaží snaží pramenně pokrýt celé corpus Mosuidianum, zjišťuje, že Willichův Catechismi corpus (1542) nelze nikde nalézt, a tak 5.díl - uspokojivě - podkládá Willichovou Totius Catecheseos Christianae expositio [Francoforti ad Viadrum, 1551]; díly 1-4 pak podkládá Seklucjanem (1545). Rimša (2001) dokládá, že shod litevského katechismu s Maleckým (1546) je výrazně víc, než se po Stan-govi tradičně opakuje. Obdoba 5.dílu litevského katechismu se u Seklucjana ani Ma-leckého nevyskytuje. Za předlohu «syllabisatury» označuje Stang (1929) latinský katechismus G.Sauromana [přesný název?] vydaný ve Vitenberku 1529.
1547 Catechismus to jest nauka neprzedniejsza i potrzebniejsza ku zbawieniu, o wierze krzešcijaň-skiej — Překlad Lutherova Velkého katechismu [Seklucjan].20
1549   znovu vydán polský Velký katechismus (1547).
1556   znovu vydán polský Velký katechismus (1547).
1561 ENCHIRIDION. || Der Kleine || Catechifmus Doctor Martin Lu= || thers/ Teutjch vnd Preu-JJiJch. I Gedruckt zu Kônigsperg in PreuJJen|| durch Johann Daubman. || M. D. LXI. — Poslední tisk v pruském jazyce [Abel Will].
1561   vychází Enchiridion v polském překladu Jeronýma Maleckého.
1568   znovu vydán polský Velký katechismus (1547).
1570  znovu vychází Enchiridion v polském překladu Jeronýma Maleckého (1561). <  1568  vyšel v litevském překladu výbor z Lutherových děl, včetně Malého katechismu.
Toto víme z Evangelií a Epištol (1579) Bartoloměje Vilenta. V dedikační promluvě k markraběti Jiřímu Bedřichovi autor připomíná, že na pokyn jeho předchůdce Albrechta (latinsky Albertus) již dříve přeložil a vydal něco ze spisů Lutherových, mimo jiné i Malý katechismus, jejž nyní poněkud vylepšený znovu otiskuje. Zdůrazňuje, že Lutherovy spisy dosud litevsky dostupné nebyly, byly jen písně a Elementa qua>-dam Catechetica od jeho nebožtíka bratrance (fratris patruelis mei... pice memoria?) Martina Mažvyda. Po onom «dříve» (ante), vztaženém k době Albrechtově (tl568), Vilent bezmála deset let překládal (propemodum decennium elaboraui) evangelia a e-pištoly. V lituanistice se jeho údaj pokládá za přehnaný a první vydání Enchiridion se klade «1575. Berme však těch 10 let vážně: sane hcec ipsa interpretatioaperitissi-mis quibusdem eius linguce, et intelligentibus doctrinam nostram saniorem, approbata est; na překlad a následné schválení církevním sborem je to doba odpovídající. 1579   ENCHIRIDION || Catechifmas || maBas/ dael pafpalitu || Plebonu ir Kóznadiju/1| Wokijchku lieBuwiu para= ||jchits per Daktara Mar= || tina Lúthera. || O ifch Wokijchka leiBuwia ant || Lietuwifchka pilnai ir wiernai pergul = || ditas/ per Baltramieju Willentha || Plebona Kara-lauczuie ant I Schteindama. || Jjchjpaujtas Karalau= || czui per Juri OJterber= || gera/Metu Diewa|| M. D. LXXIX — Vyslov konvolutus litevským překladem evangelijních a epištolních čtení. Dochovány 2 exempláře. Popsáno v oddíle Biblické překlady. 1586  ENCHIRIDION Der kleine Catechifmus... Durch D.Martin.Luther. Nun aber aus dem Deudjchen ins vndeudfche gebracht... — Lotyšsky.
Příručka pro Němce pracující s Neněmci. Titulní list, nadpisy, prováděcí poznámky jsou v němčině, vlastní lotyšský text však paralelně německy uváděn není. Kolektivní dílo. V předmluvě stojí: Wir wollen auch etwas fůr die arme, einfeltige Vndeudfche zu warem vnd mehrem vnterricht vnd trojt jrer Seligkeit aus Deudfcher Sprache in die Vndeudfche vertiren vnd Jetzen, Damit Tie dejto was vnterrichtet, von jrer Ab-gótterey, Aberglauben, Zauberey, Hexenwerck vnd andern Júnden mehr erleytet vnd zum warem erkentnis Gottes ins gemein, jung vnd alt gebracht werden mochten. 1612   ENCHIRIDION || Catechifmas || maBas/ dael pajpalitu || Plebonu ir Kóznadiju/ Wo = || kifchku lieBuwiu para= iJchits/ per I D. Martina Luthera. || O ifch Wokijchka leiBuwia ant || Lietuwijchka pilnai ir wiernai per= || gulditas/ per Baltramieju Willentha || Plebona Karalauczuie ||
Polský katechismus 1547 obsahuje i návod, jak se naučit číst a psát, stejně jako litevský 1547.
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
9
A f Nu Diewuj ant garbes/ bei || Chrikjchc^onims ant naudos/ per Lazaru || Sengftack/ Lietu-wosPlebonaKara= || liaucrios atnaugintos. || Ijpauftas per Jona Fabrickí/1| MetuMDCXII. — Nové vydání Enchiridion ve Vilentově překladu, zároveň se čtením z evangelií a epištol. Popsáno v oddíle Biblické překlady. 1670-1751 celkem šestkrát vyšel D.Martini Lutheri Catechismus minor, Germanico-Polonico-Lithuanico-Latinus [redaktor i překladatelé neznámí]. Je to po Sengstackově reedici (1612) nejbližší další dochovaný -i vůbec jen doložený - katechismus opět v litevštině. 1680   v Královci jednorázově vychází litevský dětský katechismus pro kalvíny z velkoknížectví.
Dogmatika je na rozdíl od katechismů potřebná i v domácí, vévodskopruské podobě. «  1544   Wyznanie wiary chrzešcijaňskiej Jana Seklucjana [sine loco, sine anno] 1547   Rozmowa o pogrzebie krzešcijaňskim i papieskim [Seklucjan]
1569 vychází v polském překladu Repetitio corporis doctrinae Prutenici [Jeroným Malecký] « 1589 14.x píše Bretkunas vévodovi Jiřímu Fridrichovi, že přeložil do litevštiny - vedle bible a postilly - i 4 doktrinální texty: Paruum Corpus doctrinae Christianae Mathiae Judicis; Cor-pusculum doctrinae Christianae Johannis Wigandij [Johannes Wigand, biskup sembský a po-mezanský]; Augustana Confefiio; Schmalcaldiij Articulj. Nic z těch čtyř nevyšlo tiskem a rukopisy překladů se - na rozdíl od dopisu - nedochovaly. 1600 MARGARITA || THEOLOGICA, || Collecta & conjcripta || ä || M. ADAMO FRAN— || cifci, Iegerndorfenfe, Mona- \\fterij Heilsbrunnenfis Abbate. || Zemc^uga Theologifchka || kuri | Sawieie apturf trumpa parodima/ ir|| ijchguldima/ Wiriaujiúiu daliu moxlo Chrik= [[ Jconijchkoio/ pro Ba^niczes ir JJchkallas || Orthodoxifchkojes Confejsies || Augujtanos/ alba SaJJu. I Onu: | Lituwijkaiirapergulditaper || SimonaWaifchnorawarnijchki|| PlebonaRagai-nes I JJchfpauJta Karaliaucziuie Pru= ||ju/ per Jurgi OJterbergera/ mae= || tuje Chriftaus 1600.
APIE DVSCHES || ZMONIV NVMIRV. || SVIV, KAIP SV IOMIS || DESTISI. || Iaku-bas Herbrandas D. ||
MALDA APE PRA= || SIPLATINIMA KA= || RALISTES DIEWO || APIE POPIESZISCH= llKAIE MISSCHE|| D. JEgidius Hunnius. || Jednotně vypravený svazek. Titulní strana oznamuje pouze dílo Margarita Theologica a pouze k ní se vztahují i předmluvy, jedna latinská, dvě litevské, jež uzavírá Malda, ieig ifchgani-tingai f numirtumbei; navazují Errata a Dalis moxlujchu knigaeliu. Až sem je svazek nečíslovaný, dále jsou číslovány listy: ŽEMCŽVGA || SCHWENTOIA || RASCHTA (1-258), pasáž z Heerbranda reprodukovaná výše (258-269), modlitba za rozšíření království Božího (1 nečíslovaný list) a traktát Hunniův (listy 1-40 nového číslování). Autor modliteb uváděn není, byl identifikován jako Johann Habermann (Michelini 1997).
Biblické překlady. Pro němčinu platí autorita Lutherova překladu, jiný nevzniká. Dlouhou dobu vůbec není nutné německou bibli v Průších tisknout: stačí objednat ve Wittenbergu. Ani polský tisk bible se pruskému vévodovi nevyplatí, nemluvě o litevském. Ten proto nevyjde, i když celá bible byla včas do litevštiny přeložena. 1554   Testament nowy Pana naszego Jezusa Chrystusa, z greckiego na polski z pilnošcia. preložony.
1551-1553 vycházel po částech, 1554 v celku. První biblický překlad do polštiny.
Vydání připravil a komentáři opatřil Jan Seklucjan, přeložil nejspíš Stanislaw Murzy-
nowski, vytiskl Alexander Augeszdecki (Oujezdecký).21 1579  Euangelias bei|| Epiftolas / Nedeliu ir Jchwen= |j tuju dienoju jkaitomojias/ Baßnic70= ||ju ChrikJcYoniJchkoJu/ pilnai ir wiernai per= || gulditas ant Lietuwifchka S^od^ia/ per || Baltra-mieju Willenta/ Plebo= || na Karalauc7ui ant || Schteindama. || Priegtam/ ant gala priedeta ira
21 Hned na první vydaný svazek reaguje ostrým protestem Malecký: Hcereses et errores in commenta-rio Ioanis Seclutiani in Matthceum (rukopis, 1551).
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
10
HiJto = I ria apie muka ir Jmerti Wiefchpaties mufu || Jejaus Chrijtaus pagal kieturiu || Euange-liftu. || Jjchjpaujtas Karalaucjui per Juri|| OJterbergera / Metu|| M. D. LXXIX.
Překlad oficiální, neboť schválený církevní komisí, jak zdůrazňuje předmluva. Byl obecně uznávaný, a to do té míry, že z něho ve své postille (1591) cituje i Bretkúnas, který přitom měl vlastní překlad celé bible. Za vzor litevského biblického textu sloužil dokonce ve velkoknížectví, kde podle něho ve svých postihách citují novozákonní místa jak katolík Daukša (1599), tak kalvínsky anonym (Morkunas 1600). Vytištěno v konvolutu, jenž začíná litevským Enchiridion. Jeho titulní list kryje celý svazek. Enchiridion nemá vlastní předmluvu - kromě autorské Lutherovy v litevském překladu - ani jinou individualizující pasáž. Teprve následující Euangelias bei Epijtolas jsou poznamenána individualizujícím aktem, dedikační promluvou překladatele k markraběti Jiřímu Bedřichovi. 1587   Euangelia vnd Episteln aus dem deudjchen in vndeudjche Sprache gebracht. — Lotyšsky.
Jednorázová zakázka pro kuronského vévodu. Tisk obsahuje i pašijový text. 1590   BIBLIA || tatai ejti || Wifsas Schwentas Rajchtas, || Lietúwijchaki pergúlditas || per || Jaana Bretkuna Lietúwos Ple= ||bona Karaliauc^iúie. || 1590
Úplný text bible přeložený do litevštiny podle Lutherova německého překladu (Lukáš dle Vulgáty) s přihlédnutím k řeckým a hebrejským originálům. 1.900 stran rukopisu, 8 svazků. Text schválila zvláštní církevní komise. Pruský stát překladateli zaplatil, překlad však nikdy nevydal. 1612   Evangelias/ bei|| Epijtolas / Nedeliu ir Schwen= ||tuiu dienoju Jkaitomajias/ Bafinic^oju CrikJJchc^oniJchkoJu/ pilnai ir wiernai pergúlditas || ant Lietuwijchka Bod^ia/ per Baltramieju Willenta/ Plebona Karalouc^ui || ant Schteindama. || Priegtam/ ant gala priedeta ira/ Hijtoria apie muka ir Jmerti Wiejchpaties muju Jejaus || Chrijtaus/ pagal kieturiu || Evangelijtu. || A Nu Diewuj ant garbes/ bei || Crikjchcronims ant naudos/ per Lazaru || Sengjtak/ Lietúwos Plebona Karaliauc^ios || atnaugintos. || IJchJpauJtas Karalauc^uie per Jona || Fabriciu/ Metu M.DC.XII. — Nové vydání Euangelias bei Epijtolas ve Vilentově překladu, zároveň s Enchiridion. Zachovává strukturu vydání 1579: nejprve je řazeno Enchiridion, jež nemá žádnou předmluvu (kromě autorské Lutherovy) ani jinou individualizující pasáž; pak následují Evangelias bei Epistolas, uvedená původní Vilentovou promluvou k markraběti Jiřímu Bedřichovi. Za tu jsou nově přidány dvě promluvy Sengstackovy: k markraběti Janu Zikmundovi (L.S. se chlubí, že Vilentův překlad «pilně vylepšil a opravil»), a ke spolubratřím farářům. 1625   Der Pjalter Dawids || Deutjch und Littawijch. || PSALTERAS DOWIDO || WOKISCHKAI || BEI LIETUWISCHKAI. || Karaliaut30Je PruJJu per Lorintz Segebadu/1| MaítoJJa Chrijtaus 1625. Částečné vydání Bretkúnova překladu bible. Litevské znění žalmů upravil Johann Rhesa (Rehsa), aby lépe odpovídalo Lutherovu německému, jež bylo k němu zrcadlově otištěno.
1701   poprvé vychází v litevském překladu celý Nový zákon, společný překladatelský i vydavatelský počin litevských luteránů z vévodství a litevských kalvinistů z velkoknížectví.
Vyšly dvě varianty s odlišnými titulními listy a odlišnými předmluvami, jedna pro vévodské Prusy, druhá pro velkoknížecí Litvu. Pruský stát nařídil svým litevským farnostem, že každá si tento výtisk musí opatřit. Místní duchovní však překlad odmítali, že má cizí jazykový základ («kédainiškas vertimas»). Král proto pověřil superintendanta J.J.Quandta, aby pořídil překlad nový
Pjalteras Dowido || LietuwiBkay ir IB naujo JuraBytas/1| Ju || kiekwieno
1727   Naujas|| Tejtamentas || MuJůPono|| Jejaus Krijtaus/1| ir WokiBkay || ant || Maloningiaujo Prujů Karalaus || Jjákimo
Perjkirimo trumpu || PraneBummu/1| ir || reikalingu Pa^enklinimu tů pačiů || ^od^iú, kittoja Perjkirimmoja I randám||ú. || Karaláuc^uje, Méte 1727.
Výsledek práce Quan|5vy skupiny. U žalmů jde o upravené vydání Rhesovo, přetištěné 1728 samostatně (německo-litevsky). 1740 a 1749 byly Nový zákon a žalmy vytištěny znovu, vždy v jediném konvolutu. 1734   z Quandtova podnětu poprvé vychází v Praších německý překlad celé bible.
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
11
1735 BIBLIA, || Tai ejti: || WiJJas || S3wentas II RaBtas, || Seno ir Nauio || Tejtamento, || pagal WokiB-ka. Pérguldima. || D. Martino Luteraus, || Su|| kiekwieno Pérjkyrimo || trumpu PraneBimmu, || ir I reikalingu Pa^enklinnimu tů pacjů ^od^ú, || kurrie kittoje Perjkyrimoje randomi, || Nů kellú || MokytojůLietuwoj' || LietuwiBkaypérguldytas. || Karaláuc^uje, 1735, || RáBtaisiflpáuf-tas pas Jona Endriki Artunga, o pardadamas || pas Pilippa Kristupa Kanteri.
Druhé vydání litevské bible v tomto překladu vychází 1755. Třetí (1816) i čtvrté (1824) pak pořídil Ludwig Rhesa. Po prvním vydání začínají v litevštině samostatně knižně vycházet i biblické příběhy, výklady a dějeprava pro děti. Ještě před vydáním celé bible vyšly v litevštině samostatně apokryfy (1734). 1738  z Quandtova podnětu poprvé vychází v Průších polský překlad celé bible.
KÁZÁNÍ představují potřebný a dosti i spotřební žánr. Litevská produkce je obdivuhodná. 1556  Posty 11a polska domowa [Lutherův text přeložil Grzegorz Orszak, vydání pořídil Jan Sekluc-jan; vyšlo v Královci]
1573 ISCHGVLDIMAS I EVANGELIV PER WISVS MET=||TVS, SVRINKTAS DALIMIS ISCH f DAVGIA PASTILLV, TAI EST || ISCH PASTILLAS NICVLAI HE= || MINGY, ANTONY CORVINI, JO= IANNIS SPANGENBERGI, MAR= | TINILVTHERI, PHILIPPI MELANTHONIS, JO ANNIS || BRENTY, ARSATY, SCHO= | PER, LEONARDI KVLM= NI IODOCY WILICHlI IR ISCH KI= || TU. &. || PIRMA DALLIS.
TRVMPI A PRAŠTI ( ISCHGVLDIMAI EVAN||GELIV SCHWEN=||TY NOG WELI= || KV IKI AD VEN = || TA. & || ANTRA DALLIS
Svod kázání, která vznikala a kolovala mezi litevskými duchovními v Průších. Originalita souboru spočívá ve volbě a výběru předloh. Dle místa uchování se nazývá Wolfenbůttelská postilla. Rukopisný sešit s průběžným číslováním listů (celkem 295), obsahově rozdělený do dvou dílů. Nikdy nevyšla. Datace stanovena podle dle kolofonu prvního dílu: In 3 woch 2 tag druch Gottes htilf aufigefichrieb Ao 73 den 2 Septembris [foliům 151 recto].
1574 Postilla domowa [Lutehrův text přeložil a vydal Jeroným Malecký]
1589 byla hotova Postilla Coruinij in Euangelia Dominicalia v litevském překladu Jana Bretkuna (dokládá to jeho dopis vévodovi z 14.x 1589, zmíněný v oddíle dogmatika). Nikdy nevyšla, text překladu se ztratil.
1591   POSTILLA || Tataiejti|| Trumpasir| Prajtas Jjchguldimas || Euangeliu/ Jakamuiu Bafinic^oie
Krikjchc^ionijchkoie/ nůg Aduento || ik Waeliku. Karaliauc^iuie Prujůfu. || Jjjpaude Karaliauc^iuie
Per I Jana Bretkuna Lietuwos Plebona Jurgis Ojterbergeras. || Maeta Pono 1591
POSTILLA! tatai ejti|| Trumpas ir|| Prajtas Jjchguldimas|| Euangeliu/ Jakamuiu
Per I Jana Bretkuna Lietuwos Jurgio Ojterbergero. || Ma?ta
Baßnic^oie || Krikjchc^ionijchkoie/ nůg Waeliku || ik Aduento. Plebona || Karaliauc^iuie Prujůju. || Jjjpaujta Karaliaucriuie/ Pono 1591.
2 díly (od adventu do velikonoc, od velikonoc do adentu) dochované v jednom tištěném svazku se samostatným číslováním (433 + 528 stran). Jde o vlastní kázání Bret-künova, tedy o první velký původní text v litevštině. Dochovalo se téměř 30 výtisků.
Zpěvníky jsou žánrem «nejspotřebnějším». Vycházejí opakovaně ve velkých nákladech. Zde jsou uváděny německé zpěvníky, pokud vycházely v Královci (kromě nejstarších), polské vydané vůbec v Průších (tedy i v Toruni), litevské, jež vycházely jenom v Královci, a lotyšské vydané jednorázově tamtéž.
1527 Etliche newe verdeutschte unnd gemachte ynn göttlicher schrifft gegründte Christliche Hymnus un geseng [vyšlo v Královci]. První pruský luteránský zpěvník.
1540 Concentus noui triům uocum, Ecclesiarum usui in Prussia praecipue accomodati [složil J.Kugelmann, vyšlo v Aukšpurku/Augsburgu].
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 12
1547   Piesni duchowne a nábožne [Seklucjan]. — První polský zpěvník (35 položek), obsahuje i noty
(k 25 položkám). Adaptace českého bratrského zpěvníku 1541 (kromě 3 položek). 1547   Catechismusa prasty szadei... — obsahuje 11 písní a žalmů i s nápěvy. 1549   Giesjme S. Am= || braBeijaus, bey S. Au-1| gujtina, kure wadin: Te || Deú laudamus. Su gej|| memis ape ijch numirujiu|| priekelima Jejaus Chri-1| staus, Jjgulditas per M. || MoJJuida Waitkuna rc.[?] || Ant naudos Ragaynes|| BaBniczey ir kitu etc. 1559   Piesni chrzešciaňskie dawniwjsze i nowe [Seklucjan; písně vlastní i přejaté; kolik?] 1559   Giejme ducha ||wna/apemuJuS.Chrik||jtaJuguldita nůg || D.Mart: Luthera. || Chrijt vnjer Herr
3um|| Jordán kam. Litevská píseň i s notami, kterou se uzavírá Forma chrikjtima.... 1566   Gejmes Chrik= fljczoniskas gedomas Bafí= || niczoju per Aduenta ir Ka= || ledas ik Gram= ||
Metu Diewa/1| M.D. LXVI. Welikas ir Sekmi=||nias ik
niczu. D Jjch Jpaujtas Karalau= || czui nůg Jona Daubmana 1570   GESMESf Chrikjczoniskas ge=|domas baßniczoju per
Aduenta. || Jjchjpauftas Kara= || lauczui/ nůg Jona || Daubmana. || Mem Diewa/1| M.D. LXX. || Soli Deo Gloria.
Připravil Mažvydas (t 1563). Po jeho smrti ve dvou dílech vydal Vilentas. První díl (94 strany) obsahuje 31 píseň, druhý (350 stran) přes 100 písní. 1587   Vndeudfche PSalmen vnd geijtliche Lieder oder Gejenge... — Lotyšsky.
Jednorázová zakázka pro kuronského vévodu. 58 písní, některé i s notovým zápisem, přeložených doslovně z němčiny, takže se v lotyštině vůbec nedají zpívat: lotyšský překlad může sloužit jen jako vysvětelní německého zpěvu. Tisk obsahuje německé poznámky pro faráře o pořadu pobožností a liturgických úkonech. — Zpěvníky polské i litevské jsou celé tištěny výlučně v příslušném jazyce, a hlavně ve verších, které se dají zpívat.
1587 Cantional: Albo Piesni Duchowne, z Pisma S. ku Cžči a chwale samému p.Bogu w Troycy iedynemu [P.Artomius], Toruň 1587.
Polský luteránský zpěvník používaný i ve vévodských Průších, leč vydaný v Průších královských.
1588 Geistliche Lieder und Psalmen durch D.Mart.Luther, Königsberg 1588.
1589 Giejmes|| Duchaunas/ ijch|| Wokijchka ing Lietu= || wijchka ließuwi/ Per ne=||kurius Plebonus Her= || cegiftes Prufu/ per= || gulditas. || Jjjpaujtas Karaliauc7u= || ie/ per Jurgi Ojterbergera I 1589.
PARAPHRASIS, || permanitina poteraus mal= || da/ per Martina Mojwi || da ischguldita.
Kancionalas || nekuru Giejmiu/ Ba= || ßniczioie Diewa/ ant di= || ďziun Schwencziun Ja?nu| budu giedamuiu. I Jjfpaujtas Karaliauczuie/per || Gurgi Ojterbergera 1589.
KOLLECTAS || Alba || Pajpalitas Maldas/ pra=||staju Nedeliafu ir did-zoju Schwen= || teju/ per wijjus maetus Hercegi= fjteie Pruju giedamas/|| ijch|| Wokijchko ließuwio/ ing I Lietuwijchka pergulditas/1| Per || Jana Bretkuna. || M. D. LXXXIX.
Konvolut 4 samostatných děl - dva zpěvníky a dvě modlitební knížky v uvedeném
pořadí - jež bez zvláštního společného pojmenování vydal Bretkúnas, když zpracoval
Vilentovu pozůstalost (v ní byla jako dosud nevydaný text Mažvydova Paraphrasis).
První zpěvník (Giejmes duchaunas) obsahuje 76 písní bez not (42 pocházejí z Mažvy-
da), druhý (Kancionalas) obsahuje 17 písní i s notovým zápisem (12 z Mažvyda). 1601   Cantional, To iest: Piesni krzeščiáňskie, ku chwale Boga w Troycy Jedynego, Toruň 1601.
Polský luteránský zpěvník používaný i ve vévodských Průších, leč vydaný v Průších
královských.
1612   GIESMES || Chrikjczionijchkos || irDuchaunifchkos/1| Per || Wiflus maetus Baßniczoie Die = || wa giedamos/ ijch Wokijchkia bei Len= || kijchkia ingi Lietuwijchkia ^odi nekuruu || Plebonu perwerjtos || Nu Diewui ant garbes bei ChrikJchc7Ío= || nims ant naudos per Lazaru Sengjtak || Lietuwos Plebona Karaliaucziuie || atnaugintos. [| ANNO || M D XII. || Jjchjpaujtos Karaliau-cľiuie Prujuu/1| Per Jona Fabriciu.
Celkem 151 píseň i s nápěvy, 90 převzato z Mažvyda a Bretkuna, 44 nově přeloženy, zbytek ze zdrojů nám jinak neznámých (Sengstack u některých uvádí i překladatele).
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
13
1666  Neu-vermehrtes und vollständiges Preussisches Gesangbuch Lutheri, und anderer geistreicher Männer, Königsberg.
1666 2üv to) ©eô). Neu I Littaujches/ verbeffert=und mit vielen neuen j| Liedern vermehretes || Gefangbuch/1| Nebjt einem/ nie ausgegangenen || Gebetbuchlein/1| Auch einer Teutjchen/ hochnotig=unterrichtlicher| Vorrede an den Lejer. || NAUJOS|| GIESMJU KNYGOS, || Kur-roje Jénos Giesmes Ju pritárimu || wijjü Ba^nyc^os Mokitoju per muju Lietu= || wa yra pagé-rintos/ U O náujos grá^os Giesjmes pridétos. I Taipajegfl MALDU KNYGELES || diďŤaufey Bá^nyc7oJe wartojamos/1| Su labay priwálingu Pirm= pamokinnimu || ßias Knygeles Jkaitan-c^uju/|| Patogiey Juguldytos ir išdůtos. I KARALAUCZUJE || Jšjpaude Jawo ijjirádimais || PRIDPJKIS REUSNERIS || Metuje || M. DC. LXVI. [Daniel Klein] 229 písní: 121 Klein převzal od předchůdců, 108 složil nebo přeložil sám.
Po Sengstackově zpěvníků nejbližší další vůbec známý litevský zpěvník (v konvolutu s modlitební knihou). Přetištěn 1685 a 1705, vždy o několik desítek písní rozšířenější. 1732   Iš naujo perveizdétos ir pagerintos Giesmú Knygos [F.Berentas], Karaliaučius 1738   Kancyonal albo piesni duchowne, Królewiec
Nové zpěvníky, litevský a polský, vydané v Královci z Quandtovy iniciativy. Nemám vědomosti o německém zpěvníku vydaném při stejné příležitosti. Michelini (2010) dokládá po 1666 jedině Vollständige Kirchen- und Haus-Music: darinnen außerlesene Gesänge, Psalmen undHimni [...] durch D.Martin Luthern und andere Gottflirchtige Männer gestellt, Breßlau 1699. Tento kancionál jistě mohl sloužit i ve vévodských Průších, záhy samoprohlášených v království.22
Modlitby jsou žánrem stejně «spotrebnim» jako zpěvníky, s nimiž často vycházejí zároveň. Modlitební knížky se nejrychleji opotřebovávají a nejhůř uchovávají. 1572   Z vévodské účtárny víme, že 23.07. bylo zaplaceno 6 marek za tisk modlitebních knížek
v jazyce německém, polském a litevském. Nedochovaly se (Kaunas 1996:168). 1574   Z vévodské účtárny zaplaceny 4 marky a 30 šilinků za tisk modlitebních knížek v jazyce německém, polském a litevském. Nedochovaly se (Kaunas 1996:168). 1589   Paraphrasis..., Kollectas... — První dochované modlitební knihy v litevském jazyce, vydány
v konvolutu se zpěvníky. 1666  Naujos, labai privalingos ir dušioms naudingos maldu knygelés... nůg M.Danjelo Kleino. Nejbližší další známá, navíc i dochovaná modlitební knížka po vydání 1589. Jde o vlastní Kleinovy texty, jak v titulu zdůrazněno. Vyšla v konvolutu s Kleinovým zpěvníkem a byla spolu s ním i přetiskována.
Lotyština představuje ojedinělou zakázku ze strany kuronského vévody, který poslal do Královce nejen peníze, ale i redaktora a korektory, aby práce šla rychleji. V rozmezí 1586-1587 vytiskl Osterberger: Enchiridion (1586), Undeutsche Psalmen (1587), Evangelia und Episteln (1587). Titulní listy jsou pouze německy. Katechismus začíná předmluvou, jež dílo dedikuje Fridrichu a Vilémovi, synům vévody Gottharda Kettlera. Podepsali ji čtyři duchovní, Němci, které musíme pokládat též za překladatele, byť jejich hlavní činnost byla jistě pastorační (Wir wollen auch etwas fur die arme, einfeltige Vndeudjche zu warem vnd meh-rem vnterricht vnd trojt jrer Seligkeit aus Deudjcher Sprache in die Vndeudjche vertiren vnd Jetzen), v předmluvě je jako překladatel výslovně zmíněn Johan Riuis, opět Němec, jemuž náhlá smrt nedovolila dílo dokončit; passio[Qm] přiloženou k evangeliím přeložil výslovně uvedený Gothard Reimers. Všechny tři texty vyšly znovu 1615 v Rize, tentokrát jako jedno-
Vycházejí paralelně ke Quandtovu vydávání biblických překladů v litevštině, polštině — a němčině.
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
14
svazkový konvolut, byť se třemi samostatnými titulními listy. Obsah se nemění a žel ani nelepší, pouze zpěvník je podstatně rozšířen.23
I litevština se v Královci může tisknout pro zahraničí. Jde o pomoc kalvínům ve velkokní-žectví, kteří jsou ke konci xvn století menšinou již jen slabou a utlačovanou. Takto vychází z podnětu Ludviky Karolíny, rozené Radvilové, markraběnky braniborské dětský katechismus (1680) a Knyga nobainystés (1684).
23 Kuronsko-pruská spolupráce nepokračovala, protože hned 1588 byla založena tiskárna v Rize. O dvě století později naopak z Královce do Rigy pošle k vydání mnohé své rukopisy profesor Kant.
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 15
Slovníky a gramatiky. Litevská filologie
1639 ReceJJvs generalis der Kirchen Vijitation Injterburgijchen und anderer Litauischen Embte in Herzogtum PreuJJen konstatuje, že málo Litevců je ochotno dát své děti na theologická studia, a přijede-li theolog z Německa (k čemuž je těžké koho přemluvit), nemá se ani z čeho litev-sky učit. Vévoda proto nařizuje, aby se co nejdřív vydaly alespoň krátká litevská gramatika a slovník, a dále, aby na tilsitské vévodské škole zkušený učitel znalý litevštiny vyučil několik desítek tamějších chlapců, kteří by pak šli jako stipendisté studovat theologii do Královce.
1651 předkládá Christophor Sappuhn královecké universitě k posouzení latinsky psanou stručnou gramatiku litevštiny (Compendium) a slovník latinsko-litevský (Nomenclator). Dostal pro ně povolení k tisku, leč práce nevyšly. Compendium vydává 1673 Theophil Schulz, Nomenclator se ztratil.
1653 GRAMMATICA || Litvanica || Mandato & Autoritate || SERENISSI ELECTORIS || BRANDENBURGS || adornata, I & praevia Cenjurá || primům || in lucem edita || á|| M.DANIELE Klein/ II Pastore TilJ.Litv. || Praemiffa eft ad Lectorem Praefatio || nonminús utilis, quam necej-Jaria. || Cie. de Clar. Orat. || Nihil Jimul eft inventum & perfectum. || REGIMONTI, || Typis & Jumptibus JOHANNIS REUSNER, || Anno xpio-oyovíac. M.D.LIII.
V latinské předmluvě ke kurfiřtu Fridrichu Vilémovi německy ocitován recessus generalis (1639), který vydal jeho otec Jiří Vilém. Klein výslovně píše, že kurfiřtovi předkládá novou gramatiku zároveň s německým kompendiem a litevským slovníkem. Gramatika i kompendium vyšly (1653, 1654), slovník ne — a nedochoval se.
1654 M.DANIELIS KLEINU || COMPENDIUM || LITVANICO -GER = || MANICUM, || Oder || Kurt? e und gantz deutliche An= || führung -zur Littaufchen Sprache/1| wie man recht Littaufch lejen/schreiben |f und reden Jol. || Cum Privilegio S.R.M.Pol, et Seren. || Elect. Brandenb. || Königsberg/II Gedruckt und verleget durch Johann Refnern/1| M. DC. LIV.
1673 sub his alis plus ultra ad solemi COMPENDIUM || GRAMATICE LITHVANICE|| Theo-phili Schultzens \\ Past: Cattenov. || REGIOMONTI: || Typis Friderici Reüfneri:\\ Ser.EL.Br. Typogr. I AD 1673.
V předmluvě autor čtenáři sděluje, že vydává práci, na níž už přes třicet let leží prach, Kryštofa Sapuna (Christophor Sappuhn), jenž se mezitím též v prach obrátil.
1706   filologická diskuse o kultuře a kultivaci jazyka: Mörlin - Perkhun - Keimel - Schultz
^xvii Lexicon Lithvanicvm in vsvm eorvm conscriptvm. Malý rukopisný slovník německo-li-tevský (na 7.200 litevských slov). Pokládá se za opis/výtah ztraceného slovníku Kleinova.
Mxvii clavis Germanico-Lithvana. Velký rukopisný slovní (2 svazky, 2.518 stran). Je spojován s Matějem Praetoriem.
!4xviii dochovaly se 3 rukopisné slovníky německo-litevské. Jeden, zvaný Richterův, pochází z Halle, kde byl litevský seminář, dva byly uchovávány v Královci (jeden z oněch dvou za druhé světové války zmizel).
1728   vznikl v Halle rukopis latinsky psané litevské gramatiky.
1730 VOCABVLARIVM II LITTHVANICO — || GERMANICVM, || ET ]| GERMANICO-|| LITTHVANICUM, f Darin alle im \ Neuen Teftament und PJ"alter \\ befindliche Wörter nach dem Alpha = || beth enthaltenfind; \\ Nebft Einem Anhang || einer kurtjgefaften \\ Litthauifchen || GRAMM ATIC. || Auf gefertiget \\ von\\ Friedrich Wilhelm Haack/ || S.S. Theol.Cultore, || zur Zeit Docente im Litthauifchen Seminario zu Halle. \\ HALLE, || Druckts Stephanus Orban, UniverJ.Buchh.
První skutečně vytištěný slovník. Opírá se o litevský Nový zákon 1727. Vychází zároveň se stručnou gramatikou coby přílohou, což nadále bude obecná podoba žánru.
1720   filologická diskuse coby politický boj o jazyk: Heinrich Johann Lysius - Gabriel Engel
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 16
1745 Betrachtung || der || Littauijchen || Sprache, || in ihrem || Ursprünge, Wesen und Eigenschaften; || Aus vielen Scribenten, und eigener Erfah= || rung, mit Fleiß angeftellet, || und zu reiferer Be-urtheilung der Gelehrten, || ^um Druck gegeben, || von|| Philipp Ruhig, || Pfarrer und Seniore ^u Walterkehmen, || im Hauptamt Infterburg. || Königsberg, || druckts und verlegts Johann Heinrich Härtung, 1745.
1747 Littauijch=Deutfehes || und|| DeutJch=LittauiJches|| Lexicon, || Worinnen|| ein || hinlänglicher Vorrath I an Wörtern und Redensarten, || welche Jowohl in der H.Schrift, als in allerley Handlungen und || Verkehr der menjehlichen Gejelljchaften vorkommen, || behandlich ift:
Nebjt II einer Hijtorijchen Betrachtung liehen und erweiterten II Grammatick,
der I Littauijchen Sprache; || Wie auch || einer gründ-mit möglichjter Sorgfalt, vieljährigem Fleiß, und Beihülfe I der erfahrensten Kenner diejer Sprache gebammelt || vonf Philipp Ruhig, || Pfarrerund Seniore "7U Walterkehmen, || Infterburgijchen Hauptamtes || Königsberg, druckts und verlegts J.H.Hartung, 1747.
Anfangsgründe || einer || Littauijchen || Grammatick, || in ihrem || natürlichen Zujammen-hange|| entworfen! vonll Paul Heinrich Ruhig, J| der Gottesgelahrtheit Beflijjenen, || zur Zeit Docenten im littauijchen Seminario zu Königsberg. || Königsberg, || druckts und verlegts Johann Heimich Härtung, 1747.
Konvolut slovníku a gramatiky. Slovník napsal otec, gramatiku syn s využitím
otcova materiálu.
« Vzxviii Lexicon Germanico-Lithvanicvm et Lithvanico-Germanicvm von Iacobo Brodowskij Praecentore Trempenji. Dochoval se neúplný první, německo-litevský díl (asi 1000 stran). Z titulního listu se dozvídáme, že pokrývá slovní zásobu Starého i Nového zákona (úplná bible vyšla až 1735), stejně jako slova domácí, pořekadla, hádanky a jiné. 1791   Neue I Littauijche || Grammatik || ans Licht gefteilt || von|| Gottfried Ojstermeyer, || der Trempenjchen Gemeine Pastore Seniore und der || Königlich: Deutjchen Gejelljchaft zu Königsberg! Ehren:Mitglied. || Königsberg, 1791. || gedruckt bey G.J.Härtung, Königl.Preuß. Hofbuchdrucker und Buchhändler. 1793  Erste littauische Liedergeschichte [Ostermeyer; Königsberg 1793]
1800 Littauijch-deutjches! undl| Deutjch-littauijches || Wörter-Buch, worinn|| das vom Pfarrer Ruhig! zu Walterkehmen || ehemals heraus gegebene ^war^um Grunde gelegt, || aber mit Jehr vielen Wörtern, Redens-Arten || und Sprüchwörtern zur Hälfte vermehret || und verbejjert worden || von Chrijtian Gottlieb Mielcke, || Cantor in Pillckallen. || Nebjt einer Vorrede des Verfaßers, || des Herrn Prediger Jenijch in Berlin, || und || des Hrn. Krieges- und Domainen-Raths II Heilsberg, II auch einer Nachjchrift des Herrn || Profejfor Kant. || Königsberg, 1800. || Im Druck und Verlag der Hartungjchen Hofbuchdruckerey.
Anfangs-Gründe I einer || Littauischen || Sprach-Lehre, || worinn'zwar die || von dem Jüngern Ruhig I ehemals || herausgegebene Grammatik || ^um Grunde gelegt, || aber mit Jtarken ZuSä^en || und || neuen Ausarbeitungen || verbejjert und vermehrt worden || von Chrijtian Gottlieb Mielcke, || Cantor in Pillckallen. || Königsberg 1800. || Druck und Verlag der Hartungschen Hofbuchdruckerey.
Opět kovolut slovníku a gramatiky. Gramatika obsahuje - což dosud nikdy nebylo -též litevskou poetiku.
1806  Senos ir naujos krikszczoniszkos giesmes [Mielcke]
«  1800  filologická diskuse coby osobní spor: Ostermeyer - Mielcke
Pruská vlastivěda a litevská umělecká tvorba
LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE
17
#
Jan Seklucjan = Ioannes Seclutianus = Johann[es] Seclutian (1510/1520 - 1578) Polák, pravděpodobně z Královských Prus. 1536 se imatrikuluje na universitě v Lipsku (ještě katolické), 1538 jako baccalaureus artium odchází pracovat do Poznaně. Tam přestoupí na luteránství a 1544 utíká do Prus Vévodských. 1544 se imatrikuloval na královecké universitě, zároveň se stává prvním kazatelem polské luteránské obce v Královci. Zřejmě pro ni tehdy vydává Wyznanie wiary chrzešcijaňskiej Jana Seklucjana [sine loco, sine anno]. Byl předním hybatelem ve vydávání polských luteránských textů, byl hodně kritizován za jejich kvalitu.
jan malecki = Ioannes Maletius = Johann[es] Malecki («1482 - 1567)
1522-1528 v Krakově jako socius artis impressoriae, impressor librorum. 1536 přichází do
Vévodských Prus a tam přijímá luteránství. 1537 jmenován superintendentem v Elku, kde
později se svým synem Jeronýmem (Hierony[us]) zakládá tiskárnu a 1552 vydává zkušební
arch Nowy Testament z przeloienia Erazma Rotterodamskiego. Žádal pro tiskárnu o vévod-
skou podporu, ale tu nedostal, 1558 otec a syn Malečtí prodávají svou tiskárnu Daubman-
novi. Jan Malecki reaguje veřejnými latinskými dopisy na události své doby:
1547  Defensio uerce translationis corporis catechismi in linguam polonicam, aduersus
annotatiunculas Ioannis Secluciani; per Ioannem Maletium ministrům ecclesiae
Lyccensis (tisk)
1551   Hcereses et errores in commentario Ioanis Seclutiani in Matthceum (rukopis) ****  Epištola ad Georgium Sabinum de sacrificiis et idolatria veterum Livorum et Borusso-rum. Reaguje na Sabinovu báseň Elegia napsanou 1545, vydanou 1550. Sama. Epištola vyšla 1551 v Královci ve svazku Livonice história in compendium ex analibus contrac-ta a Thomo Hornero Egrano Jeroným Malecki (1525 - 1583/1584) přeložil do polštiny luteránské Kirchen-Ordnung 1558 (vyšlo 1560) a další z 1568 (vyšlo 1571). Dále přeložil Luterův Malý katechismus (vyšel 1561 a 1570) a Luterovu Domácí postihu (Postilla domowa 1574)ť Vydal polský překlad Repetitio corporis doctrinx Prutenici (1569).
janas bretkunas = Johannes Bretkius [Bretchius] = Johann Bretke (1536 - 1602) Vydal tiskem v jednom konvolutu 2 zpěvníky + 2 modlitební knihy (1589) a dvojdílnou postihu (1591), přeložil celou bibli (1590; nevyšla, ale dochovala sp), Corvinovu postihu (nevyšla, nedochovala se) a dogmatické texty (nevyšly, nedochovaly se). O nevydaných textech víme z dopisu vévodovi (4.x. 1589), jehož přílohou je soupis Libellj á Johann Bretkio Borufio in Lithuanicam linguam translatj.
Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae
18
Odkazy a doklady
Biržiška, Vaclovas. 1960-1965. Aleksandrynas í - ra. Chicago. — Summa bibliographica Lithuanica Gustafson, Alrik. Dějiny švédské literatury. Brno, Masarykova universita 1998. Kaunas, Dornas. 1996. Mažosios Lietuvos knyga. Vilnius, Baitos lankos.
Lukšaité, Ingé. 1999. ReformacijaLietuvos DidžiojojeKunigaikštystéjeirMažojojeLietuvoje. Vilnius, Baitos lankos.
Michelini, Guido. 1991. La versione in lituano antico del xvi capitolo delľ Articulus di Hunnius. Miláno, Casa editrice II Salice.
Michelini, Guido. 1997. Simono Vaišnoro 1600 metu Žemczuga Theologischka ir jos šaltiniai. Vilnius, Baltos lankos.
Michelini, Guido. 2000. Martyno Mažvydo raštai ir ju šaltiniai. Vilnius, Mokslo ir encikopediju lei-dybos institutas.
Michelini, Guido. 2010. 1612 m. GIESMES Chriksczionischkos ir Duchaunischkos -.renesansinio cihlo pabaiga II Gli Inni Christiani e Spirituali del 1612 : la fine del ciclo rinascimentale. Vilniaus universitetas & Universita di Parma. Vilnius, Versus aureus.
Rimša, Vaidotas. 2001. Jano Maleckio irJano Sekluciano polemika děl katekizmo kanoninio vertimo. Vilnius, Lietuviu kalbos institutas. Bibliothea Archivi Lithuanici 2.
Stang, Christian Schweigaard. 1929. Die Sprache des litauischen Katechismus von Malvydas. Oslo.