Morfologie I (CJA006), podzim 2012
Markéta Ziková
2. Lexikální vs. gramatické morfémy
• lexikální morfémy: mají komplexní sémantickou strukturu → referují k individuím
(pes, měst-o), vlastnostem (hloup-ý, mal-ý), událostem (běž-e-t, toč-i-t)
• gramatické morfémy: obsahují gramatické rysy jako [Anim], [Masc], [Sg], [Pl],
[Mass], [Perf], [Ml], [Adr], [Poses] a jejich kombinace
• lexikální a gramatické morfémy se realizují různými formami (tj. různými typy
morfů):
(1) lexikální morfémy a jejich morfy gramatické morfémy a jejich morfy
- nejsou nulové - mohou být i nulové
- alomorfy se liší alternacemi - alomorfy jsou fonologicky nezávislé
- mají nízkou homonymii - mají vysokou homonymii
2.1 Problém s terminologií (kořeny, volné morfy)
• lexik. morfémy se označují také jako kořeny, mezi gram. morfémy jsou pak řazeny
afixy, auxiliáry (= pomocná slovesa) a fční slova obecně
• problém v jazycích s bohatou morfologií jako je č. → i auxiliár jsem a fční slova jako
např. relativa který, kdo nebo osobní zájmena my, on mají identifikovatelnou vnitřní
strukturu, tzn. jsou polymorfémové
• tvrdit, že formy auxiliáru /jsem/, /jsi/, /jsme/, /jste/ jsou gramatické morfy, je tedy
zavádějící → jsou to tvary, které se evidentně skládají z více morfů: [[jskořen]emsufix],
[[jskořen]isufix], [[jskořen]mesufix], [[jskořen]tesufix]
• je tedy třeba počítat se dvěma typy kořenů: a) autosémantické kořeny (tj. kořeny
uvnitř N, A, V, ADV), b) synsémantické kořeny (tj. kořeny fčních slov a auxiliárů)
• autosém. kořeny se typicky považují za volné morfy → fungují jako samostatná slova
• ale!: ve většině případů jde vlastně o kořeny spojené s nulovými sufixy → rozdíl mezi
formou a morfologickou strukturou, s níž je asociována:
(2) a. Přiběhl /pes/ = [[peskořen]ØNom,Sg]
b. Petr přišel /bos/ = [[boskořen]ØNom,Sg,Masc]
c. Nevím, proč jsem tam /lez/ = [[[lezkořen]ØPart]ØMasc,Sg]
• existují i vázané autosém. kořeny (tj. kořeny obligatorně spojené s nějakým
nenulovým morfem):
(3) a. vy-cház-e-t (x vy-chod-i-t, chod-i-t), pře-náš-e-t (x pře-nos-i-t, nos-n-ý), za-táč-k-a
(x za-toč-i-t, toč-n-a), na-kláp-ě-t (x na-klop-i-t, klop-i-t)
b. na-z-ou-t, vy-z-ou-t, ob-ou-t
c. biblio-grafie, biblio-téka, biblio-filie
2.2 Gramatické morfémy
2.2.1 Afixy
• afix = vázaný morf → musí být spojen s kořenem, popř. kořenem a jiným afixem
(výjimka: metajazykové užití typu „na počátku 20. stol. se umění hemžilo různými
ismy“
• afixy se klasifikují podle pozice vůči kořeni:
• prefix-kořen
(4) na-let-ě-t, po-vy-skoč-i-t, po-po-strč-i-t, ne-jas-n-ý, pra-věk, pa-věd-a
• kořen-sufix
(5) sluh-a, dom-eč-ek, skoč-i-t,ob-nov-i-tel-n-ý, mil-ost-iv-ě
• koinřfixen – v č. infixy chybí; typické pro semitské jazyky, např. klasická arabština:
(6)
perfektum = CaCVC
↔ /rkb/ ‘jet’ → rakib
↔ /fr/ ‘utéct’ → farar
• cirkum-kořen-fix – v č. gramatikách se za slova obsahující cirkumfixy považují N a A
typu (7a):
(7) a. pod-pat-ek, ná-krč-ník, ná-rož-í, zá-praž-í, pří-moř-sk-ý
b. [[podpatPP]ekN], [[přímořPP] skN]
2.2.2 Auxiliáry
• za auxiliáry se považují tvary jsem atd. v préteritu
• ?? Definujte co nejvíc rozdílů, jimiž se liší auxiliár být od plnovýznamového a
sponového být (Ještě tady jsem, Byl jsem napaden jako první)
• v germánských a románských jazycích (němčina, angličtina, italština atd.) existuje
vedle auxiliáru být i auxiliár mít
• o auxiliáru mít se v č. (a ve slovanských j. obecně) uvažuje v případě konstrukcí typu
mám uklizeno
• ?? V čem se toto tzv. slovanské perfektum liší od perfekta v germánských j.?