CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX JAN KLAŠKA
AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VĚTNÉ
Aktuální členění větné (AČ)
Pojem zavedený do české lingvistiky Mathesiem, který se týká členění oznamovací věty (z hlediska
významu) na to, o čem se mluví a to, co se o tom vypovídá. Pro první z těchto dvou pojmů se užívají
termíny základ, východisko, téma věty, pro druhý (odpovídající nové informaci, popř. novému vztahu
mezi prvky danými) mají různé přístupy termíny jádro, ohnisko věty, réma.
Na Mathesia, který rozlišoval mezi východištěm a jádrem výpovědi, navázala řada lingvistů,
podrobnou a ucelenou koncepci AČ vypracoval především Firbas (známé jako funkční perspektiva
větná). V posledních desetiletích se studium jevů AČ velmi rychle a široce rozvíjí i v řadě
zahraničních směrů. (ESČ)
Mluvčí řadí jednotlivé prvky výpovědi s ohledem na svou komunikační perspektivu podle jejich
informační závažnosti a také podle míry zapojení do kontextu. Interpretaci řazení složek výpovědí
z hlediska jejich informační nasycenosti nebo míry kontextové zapojenosti se říká aktuální členění
větné nebo funkční perspektiva větná.
informační nasycenost kontextová zapojenost
téma – to, o čem se mluví (nejméně
informativní)
východisko – to, co je v dané situaci
známé (nejméně informativní)
réma – to, co se o něm říká (nejvíce
informativní
jádro – to, co je informačně nejzávažnější
a současně není známé z kontextu
 Členění na téma – réma a východisko – jádro si je v mnohém blízké, nelze ho ale
zaměňovat. Téma není na rozdíl od východiska jednoznačně determinováno kontextem.
 Základem AČ je dichotomie dvou komplementárních složek, tématu (T) a rématu (R).
Vedle toho je relevantní známost/novost jednotlivých složek a stupeň jejich výpovědní
dynamičnosti.
 T výpovědi je ta její část, která vyjadřuje, o čem se v ní mluví. R výpovědi vyjadřuje, co se
o tématu tvrdí.
Zbraslavský zámek // byl založen roku 1292 jako cisterciácký klášter králem Václavem II. Na jeho
počest // byl nazván AULA REGIA. Ve 14. století // patřil k nejvýstavnějším klášterům v českých
zemích.
 Toto členění výpovědi nelze zaměňovat s formálním členěním věty na část podmětovou a
přísudkovou. Aktuální je toto členění proto, že je závislé na konkrétní komunikační
situaci (kontextu) – změnou situace (kontextu) se mění, kdežto formální členění nikoliv.
Kontext: Kde pracuje váš bratr? → Můj bratr pracuje // na univerzitě.
Kdo pracuje na univerzitě? → Na univerzitě pracuje // můj bratr.
Situace: Tu vázu (To) rozbila // Justýna!
 Volba tématu není libovolná, musí vždy souviset s hypertématem (tj. T většího
kontextového úseku): *Byl jednou jeden král a ten měl dlouhé uši. Uši jsou čidla sluchu. Nevěřil
svým uším.
1
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX JAN KLAŠKA
AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VĚTNÉ
Výpovědní dynamičnost (VD)
 Složky výpovědi se liší podle míry informační nasycenosti. Každá část výpovědi přispívá
svou měrou k rozvíjení a obohacování obsahu sdělení.
 Relativní míra, s níž jednotlivé jazykové složky sdělení přispívají k jeho rozvíjení, se nazývá
stupeň VD.
 V češtině VD vzrůstá obvykle zleva doprava.
 Dělení na T – R vyžaduje jemnější nástroje – minimálně můžeme rozlišit vlastní T (centrum
T) v rámci celé tematické části a vlastní R (centrum R) v rámci celé rematické části.
 Některé koncepce rozlišují podle míry VD kromě T a R ještě další složky:
Tranzit – část stojící mezi T a R; část, která se podílí na zapojení výpovědi do jistého
kontextu, a to z hlediska času a způsobu (obvykle to bývají určité slovesné tvary).
Diatéma – část tematické části výpovědi, která má v jejím rámci nejvyšší stupeň výpovědní
dynamiky (obsahuje prvky, které přinášejí nové informace.
Petr ji včera pozval na večeři. → Petr, včera – diatéma; ji – téma; pozval – tranzit; na večeři –
réma
Výrazové prostředky AČ
 Čeština nedisponuje žádným specifickým prostředkem AČ, na jeho signalizaci se podílí
obvykle kombinace následujících prostředků.
 V klidném, nevzrušeném projevu je rematická složka výpovědi signalizována v podstatě
těmito způsoby:
– postavením po tématu výpovědi
– větným přízvukem (intonačním centrem)
– popř. úsekovým předělem
1. Slovosled
 V češtině flexibilní; neutrální je řazení podle VD zleva doprava.
 Různé možné typy kontextů, v nichž může být dané věty užito, ukazují na různé možné
slovosledné a intonační varianty věty v závislosti na tom, které větné složky patří v daném
konkrétním případě k T a které k R. Navíc může jít buď o pořad subjektivní, nebo
objektivní (viz níže).
Pavel dostal nové kolo. (Co dostal Pavel?)
Nové kolo dostal Pavel. (Kdo dostal nové kolo?)
Dostal Pavel nové kolo. (Dostal Pavel nové kolo?)
Pavel dostal kolo nové. (Jaké dostal Pavel kolo?)
2. Úsekový předěl
 Pokud je výpověď natolik dlouhá, že dochází k jejímu frázování na úseky, odděluje
tematickou a rematickou část úsekový předěl: Na takovou příležitost // jsem netrpělivě čekal
celý svůj život.
2
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX JAN KLAŠKA
AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VĚTNÉ
3. Větný přízvuk (intonační centrum)
 Klade se na centrum rematické části, tj. na vlastní R. Pokud stojí na konci výpovědi, bývá
větný přízvuk umístěn na posledním slově. Mluvčí ovšem může větný přízvuk přesunout
na jiný prvek vícečlenné rematické části. Tuto zásilku pošleme okamžitě zpátky. × Tuto zásilku
pošleme okamžitě zpátky.
Některá specifika AČ
1. Subjektivní pořadí/pořad (slovosled)
 R se někdy klade před T – v projevech vzrušených, citově zabarvených, mluvených. Mluvčí
zde nejprve vysloví to nejzávažnější a pak teprve dodává okolnosti méně důležité, popř.
zřejmé.
Objektivní pořad (T – R): Petr vystřelil z otcovy staré pušky.
Subjektivní pořad (R – T): Z otcovy staré pušky vystřelil Petr.
2. Vytýkací částice
 Užívá se jich ke zdůraznění částí výpovědí, zvláště R. Souvisí s přízvukem.
 Typické jsou zejm. částice i a ani. Na tomto projektu // se podílejí i vědci z Řezna. Na
klimatologickou konferenci // nepřijel ani Václav Klaus.
 Funkci vytýkacích částic mají i slova jiná, často původem adverbia: již, už, hned, ještě, teprve,
právě, zrovna, dokonce, pouze atd. Tuto rovnici vyřešil až/jen/pouze Petr. Ten vlak jezdí jen v neděli.
Také při subjektivním slovosledu: I princezny jsou na draka! Jen v neděli jezdí tento vlak.
3. Předsouvání východiskových/tematických a jádrových/rematických komponentů
 Obě složky lze vysunout před výpověď. Ve vlastní výpovědi pak na jejich místě stojí
odkazovací výrazy.
A: Má manželka pojede v létě do Indie. B: Do Indie (?), tam jsem byl už třikrát.
Proč si bereš deštník? Dobrou bundu, tu by sis měl vzít do tohoto počasí!
4. Dodatkové zpřesňování rematické složky
Tak ta naše Maruška pojede do Paříže, v září, studovat.
5. Opakování výrazů
 Rematický komponent bývá někdy zdůrazněn opakováním, často doplňovaným nějakým
intenzifikujícím výrazem: Byla to vražda, jasná vražda!
Testování částí výpovědi – otázkový test
 U oznamovacích vět. Tázací výraz otázky odpovídá R odpovědi. Ty prvky odpovědi, které
se vyskytují i v otázce, tvoří T výpovědi.
Pavel potkal Marii. → Koho potkal Pavel? (OK)
→ Kdo potkal Marii? (nelze) Marii potkal Petr.
3