CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX HIERARCHIZACE VĚTNÉ PROPOZICE
Hierarchizace větné propozice
Jazyk umožňuje popsat identickou událost z hlediska některého z jejich účastníků,
tj. Hierarchizovaně:
a) Představitelé města a potomci původních majitelů v loňském roce po dlouhé rekonstrukci
slavnostně otevřeli vilu Tugendhat.
b) Vila Tugendhat byla po dlouhé rekonstrukci v loňském roce slavnostně otevřena představiteli města
a potomky původních majitelů.
c) Vila Tugendhat se po dlouhé rekonstrukci v loňském roce slavnostně otevřela.
 Odrazem toho je rozmístění aktantů sémantické struktury věty v různých větněčlenských
(syntaktických) pozicích – jednotlivé pozice mají různou závažnost. V (a) je situace
ztvárněna z hlediska agentu. V (b) a (c) je táž situace ztvárněna z hlediska patientu, agens je
odsunut do pozadí (b) nebo zcela upozaděn (c).
 Vztahy mezi aktanty sémantické struktury věty a jim odpovídajícími větněčlenskými
pozicemi syntaktické struktury věty se nazývají vztahy diateze. Rozlišujeme diateze
subjektové a diateze objektové.
1. Diateze subjektové
 Možnost umístit různé aktanty v subjektové pozici, např. agens: Ředitel slíbil Petrovi
odměnu., patiens: Odměna byla ředitelem slíbena Petrovi., recipient: Petr má od ředitele slíbenu
odměnu.
 Věty s primární diatezí – věty, jež mají v pozici subjektu umístěn aktant se sémantickou
rolí agens či kauzátor a predikát má formu rodu činného.
Zedníci postavili školku za dva roky.
Požár zničil prodejnu potravin.
 Věty se sekundární diatezí – věty, v nichž je aktant se sémantickou rolí agens či kauzátor
odsunut z pozice subjektu. Věty se sekundárními diatezemi nazýváme
deagentní/dekauzativní a proces jejich derivace ze struktur s diatezí primární, tj.
odsouvání agentu/kauzátoru z pozice subjektu, nazýváme deagentizační/dekauzativizační
transformace.
Školka byla postavena zedníky za dva roky.
Prodejna potravin byla zničena požárem.
 Podle toho, jaký aktant se může do pozice podmětu přemístit, rozlišujeme základní typy
deagentizace/dekauzativizace:
agens/kauzátor – patiens a agens/kauzátor – recipient.
1
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX HIERARCHIZACE VĚTNÉ PROPOZICE
1.1 Typy diateze
A. subjektová pozice obsazena agentem
 deagentizace agens – patiens Pavel umývá podlahu.
Podlaha je umývána Pavlem.
Šéf mi slíbil, že dostanu vyšší plat.
Bylo mi slíbeno, že dostanu vyšší plat.
V případě deagentizace agens – patiens je agens odsunut z pozice subjektu a na jeho místo se
u predikátorů tranzitivních dostává aktant s rolí patientu nebo situační aktant s rolí informace.
U predikátorů intranzitivních derivované struktury pozici subjektu neobsahují.
 deagentizace agens – recipient Pavel slíbil Petrovi návštěvu ZOO.
Petr má od Pavla slíbenu návštěvu ZOO.
V případě deagentizace agens – recipient je agens nebo procesor odsunut z pozice subjektu a na jeho
místo se dostává aktant s rolí recipient. Pokud lze v derivovaných větách vyjádřit agens, zaujímá
slabou valenční pozici s formou od + gen.
B. subjektová pozice obsazena kauzátorem
 dekauzativizace kauzátor – patiens Bahno zaneslo koryto řeky.
Koryto řeky bylo zaneseno bahnem.
V případě dekauzativizace kauzátor – patiens je kauzátor odsunut z pozice subjektu a na jeho místo
se u predikátorů tranzitivních dostává aktant s rolí patientu. Pokud lze v derivovaných větách
vyjádřit kauzátor, zaujímá slabou valenční pozici s formou instr. nebo s formou od + gen.
 dekauzativizace kauzátor – recipient Lítost sevřela Petrovi hrdlo.
Petr má hrdlo sevřeno lítostí.
1.2 Prostředky subjektových diatezí
1. opisné pasivum (OP)
 pouze u předmětových sloves
 tranzitivní slovesa mají v pasivu obsazenu subjektovou pozici
 ostatní předmětová slovesa jsou v pasivu bezpodmětná
 agens – patiens, kauzátor – patiens
2. reflexivní forma slovesná (RFS)
 nelze vyjádřit personální agens
 užívá se i u predikátorů majících v pozici subjektu sémantickou roli procesor
 agens – patiens
2
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX HIERARCHIZACE VĚTNÉ PROPOZICE
3. rezultativní konstrukce
 mít / dostat + participium trpné: Petr má přikázáno vrátit se včas. Petr dostal přikázáno
vrátit se včas.
 agens – recipient, kauzátor – recipient
4. transpozice slovesných forem
 transpozice 3. os. pl.: V Itálii už zase stávkují.
 transpozice 2. os. sg.: S poctivostí nejdál dojdeš.
 transpozice 1. os. sg.: Když něco slíbím, tak to taky splním.
 transpozice 1. os. pl.: Před ale píšeme čárku.
1.3 Funkce subjektových diatezí
 Diateze patientní a recipientní slouží zejm. k možnosti vyjádřit tutéž situaci z hlediska
různých aktantů. Motivů je však celá řada a často působí vzájemně. Záměrem mluvčího
může být:
1. agens/kauzátor odsunout a příp. jej eliminovat ze sémantické struktury, tedy ztvárnit
výsledný stav bez ohledu na agens/kauzátor;
2. agens/kauzátor odsunout do pozadí a tím přeskupit komunikační relevanci aktantů;
3. agens odsunout do pozadí a současně jej anonymizovat (Moje motorka se opravovala asi
týden.);
4. agens odsunout do pozadí a současně jej generalizovat (Králík se peče asi dvě hodiny.);
5. agens pouze anonymizovat (Motorku mi opravovali asi týden.);
6. agens pouze generalizovat (V televizi hlásili, že...);
7. zdůraznit jinou sémantickou roli agentu (např. proživatelskou: Matematika se Petrovi
studovala snadno.).
Upozaďování agentu
 Založeno na predikátorech, které implikují min. dva agentní aktanty, které se účastní na
ději. Vyjadřují se buď jménem v pl. nebo jmény v koordinační skupině. V derivované
struktuře se jeden z aktantů přesouvá do méně závažné syntaktické pozice, a tím je
upozaďován:
Petr a Pavel se bijí. → Petr se bije s Pavlem.
Pavel se bije s→ Petrem.
2. Diateze objektové
 Jejich podstatou je možnost umístit různé sémantické složky téže situace v pozici
předmětu s formou akuz., a tím je zvýraznit.
Petr napustil vanu vodou. → Petr napustil vodu do vany.
3