CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)
1 Přísudek (predikát)
Větně konstitutivní syntaktická pozice, ve které je výraz
 kterým se o někom/něčem něco říká, tj. kterým se přisuzuje někomu/něčemu nějaká vlastnost (Petr je
starý), stav (Petr sedí), změna (Petr zestárl) nebo činnost (Petr kouří);
 příp. současně signalizuje vztah někoho/něčeho k někomu/něčemu (To auto patří Petrovi);
 který umožňuje tyto příznaky/vztahy aktualizovat, tj. časově orientovat vzhledem k momentu promluvy
(Petr sedí, Petr seděl, Petr bude sedět);
 který umožňuje tyto příznaky/vztahy modálně charakterizovat z hlediska způsobu jejich platnosti (Petr by
seděl, Seď).
Morfologická forma predikátoru v konkrétní výpovědi je determinována různými faktory.
 Formy morfologické kategorie času a způsobu nejsou závislé na žádném výrazu ve větě, jsou to
kategorie syntakticky nezávisle proměnné, někdy nazývané kategorie predikační. Slouží primárně ke
vztažení propozice vzhledem k momentu promluvy a k vyjádření způsobu platnosti propozice.
 Formy morfologické kategorie osoby a čísla jsou kategorie syntakticky závisle proměnné, vyjadřující
závislost výrazu v pozici přísudku na výrazu v pozici podmětu, nazývají se proto kategorie shodové
(kongruenční).
 Je-li predikátor v minulém čase, v trpném rodě nebo podmiňovacím způsobu, jeho tvary vyjadřují také
shodovost rodovou.
 Má-li věta podmět v NOM, forma predikátoru vyjadřuje jak kategorie predikační, tak kategorie
kongruenční (Já píši / psal jsem / budu psát). Predikátor zde má formu kongruentní (osobní).
 Má-li věta podmět vyjádřen GEN, VV nebo INF, forma predikátoru vyjadřuje pouze kategorie
predikační (Pět chlapců odchází odešlo / odejde / odchází). Pouze kategorie predikační vyjadřuje predikátor
také v jednočlenných větách. Predikátor zde má formu inkongruentní (neosobní).
1.1 Přísudek slovesný
 Vyjádřen slovesnými predikátory ve formě VF.
 Plnovýznamové sloveso může být někdy zastoupeno slovesem být; méně určité než vyjádření slovesem
plnovýznamovým – být může zastupovat několik významově různých sloves. (Bratr se dlouho léčil
v nemocnici. – Bratr dlouho ležel v nemocnici. – Bratr se dlouho zdržel v nemocnici.).
 Plnovýznamové sloveso může být někdy zastoupeno citoslovcem. (Žába žbluňk do vody.)
1.2 Přísudek slovesně-jmenný (jmenný se sponou)
 Vyjádřen slovesem ve formě VF a jménem. Jmennou část tvoří především autosémantika: přídavné jm.,
podstatné jm., číslovka, příslovce (Maruška je lehkomyslná., Otec je člověk., Bylo nás pět., Venku je chladno.),
okrajově jiné slovní druhy (Už je mi hej., Jak dlouho už jsou svoji?). Neslovesná část přísudku může být
vyjádřena také vedlejší větou. (Obloha byla, jako by ji vymetl.)
 Rozlišujeme dva typy slovesně-jmenného přísudku:
a) s ryzím predikátorizátorem být
b) s kategoriálním predikátorizátorem (Petr se stane jaderným fyzikem., Já mám hlad., Neměj mi to za zlé.)
1
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)
1.2.1 Spojení se slovesem být
a) Přídavné jméno
 Vedle NOM je možné užít i INSTR
- je-li třeba odlišit jmennou část přísudku od přívlastku (pokud se přísudkové adjektivum dostane těsně
před substantivum) (Není podstatnou námitka, že o tom nevěděl. vs. Není podstatná námitka, že o tom nevěděl.);
- vyjadřuje-li se ve slovesné části predikátoru význam implikující změnu (Přestal být pověrčivý. vs. Přestal být
pověrčivým., Kdy začal být hrubý? vs. Kdy začal být hrubým?, Kéž bych byl bohatý. vs. Kéž bych byl bohatým.)
 Přísudkové přídavné jm. může být i v GEN
- PL je-li v podmětu výraz, jehož základem je jméno v numerativu (Několik žáků je dnes nemocných., Pět
jablek bylo červivých.);
- SG je-li v podmětu zájmeno co, něco, nic, cosi, cokoli apod. (Cosi je na tom divné/divného., Něco je v jeho chování
nepřirozené/nepřirozeného.)
 Přísudkové přídavné jm. může být i v AK, tvoří-li slovesnou část místo slovesa být sloveso mít (Petr má
matku nemocnou.)
 V přísudcích lze užít dlouhé/složené a krátké/jmenné tvary adjektiv.
b) Podstatné jméno
 Může být v různých pádech, základními jsou NOM a INSTR. NOM se užívá tehdy, nejsou-li důvody
užít speciálního prostředku, tj. INSTR (motivy: sémantické, disimilační a stylistické – komplikace
spojené s volbou pádu vznikají proto, že uvedené faktory působí ve vzájemné souhře).
- NOM je základní, označuje-li přísudkové substantivum třídu, do které je to, co je označeno podmětem,
včleňováno jako podtřída (Kočka je savec., Kaktus je rostlina milující teplo. ALE Kočka je savce, ale savcem/savec je
i velryba., Z vědeckého hlediska je velryba savcem/savec. ALE Alkohol je jedem tehdy, když ho vypijeme velké množství.,
Velbloud je na poušti dopravním prostředkem. – chceme-li vyjádřit, že objekt vyjádřený v podmětu funguje
jako objekt vyjádřený přísudkovým substantivem).
- NOM je základní, označuje-li přísudkové substantivum třídu, do které včleňujeme to, co je
označeno podmětem jako jedinečně určený prvek (Bratr je kuřák., Náš soused je houbař. ALE Petr je kuřák,
ale kuřák/kuřákem je i Karel. ALE Otec je učitel/učitelem.)
- Pouze NOM, má-li predikátor význam hodnotící či expresivní (Petr je tlusťoch., On je nešika.)
a je-li podmět vyjádřen zámenem to (To je lékař., To je závodní kolo.).
 GEN lze užít, je-li substantivum současně rozvito adjektivem a takové predikátory označují vlastnost
podmětu (Ten člověk byl vysoké postavy. Většinou je ale možný pouze přívlastkový GEN: Přišla k nám dívka
modrých očí. / *Ta dívka je modrých očí.)
2
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)
 Ve spojení s VF být se přísudkem stávají rovněž výrazy v pádech prostých i předložkových. Často jde
o predikátory ustálené co do formy i významu.
c) Součástí přísudku mohou být i příslovce, číslovky a jiné slovní druhy.
Není mi dobře. Ve sklepě je mokro. Dnes je pěkně. Chlapců bylo pět. Dnes je dvacátého. Jsem z toho nesvůj. Je mi to fuk.
Už jsou svoji! On je do všeho hr.
d) Infinitiv
 je + infinitiv u sloves smysl. vnímání a poznávání (Odsud je vidět Říp., Ten rámus je slyšet už zdaleka.) Ve spis.
češtině jsou tyto konstrukce bezpodmětové, být má tvar inkongruentní (Bylo vidět Sněžku.), v češtině
hovorové se však vedle AK užívá i NOM, a tak se struktura mění na podmětovou, v níž má být tvar
kongruentní (Byla vidět Sněžka.).
1.2.2 Spojení s kategoriálním slovesem
a) Spojení sloveso stát/stávat se, dělat/udělat, činit/učinit + konkrétní substantivum/adjektivum
Tato slovesa představují mutační predikátory k nemutačnímu predikátoru být (Je ředitelem. – Stal se ředitelem. (prostá
mutace) – Udělali ho ředitelem. (akční mutace)).
b) Spojení sloveso kategoriálního významu + dějové nebo stavové substantivum (Mám hlad., Přivedl mě do
rozpaků., Dělal hluk.).
Taková víceslovná spojení tvoří významovou jednotku, po stránce formálně syntaktické se však chovají jinak.
 Jakožto frazeologická jednotka tvoří také jednotku syntaktickou, tj. slovesně-jmenný predikátor (vzít na
vědomí, uvést do rozpaků, dát v sázku).
Substantivum není možné nahradit zájmenným příslovcem ani zájmenem (Vlak se dal do pohybu. / *Vlak
se dal do něho., Vešlo to rychle ve známost. / *Vešlo to rychle tam.).
 Tvoří dvě syntaktické jednotky, tj. Slovesný predikátor a jeho valenční doplnění (provádět kontrolu, dát
rozkaz, dělat potíže).
3
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX PŘÍSUDEK (PREDIKÁT)
Cvičení
1. Určete, zda jde o přísudek slovesný, či slovesně-jmenný.
Jindra byl náhle nemluvný. Dům byl postaven za půl roku. Prý upíři jsou! Nejlepší byla jahodová
zmrzlina. Budeme klukům a děvčatům z celé Řásnovky vzorem a budeme pořádat různé hry a závody
pro nečleny klubu. Jedenáct závodníků mohlo být odměněno hodnotnými cenami. Jsou dosud lidé,
kteří neumějí ani číst ani psát. Bertík z toho byl úplně vyjevený. Bude z něho dobrý automechanik.
Krokodýlové a aligátoři jsou masožravci, a proto jsou jejich zuby dobře přizpůsobeny k uchopení
kořisti.
2. Která plnovýznamová slovesa může sloveso být zastupovat?
V rohu místnosti byla kamna. Porada byla v pátek. Křída je v levé zásuvce. Letadlo bylo právě nad
mořem. Sestra je na zahradě. Hosté konference byli v restauraci. Myslivecký ples byl minulý čtvrtek.
Žáci už byli ve třídě. Loď byla v přístavu jen několik hodin.
3. Určete přísudky a řekněte, jakým slovním druhem je vyjádřena jmenná část.
Pavel je vedle. Jiří Mičánek byl tentokrát třetí. U nováků je vždycky tak útulno! Ten Petr je vždycky do
všeho hr! Jak dlouho už jsou svoji? Při otvírání té restaurace bylo pivo zadarmo. Ty hodinky jsou na
baterie. Vzpěrač musí být silný. Ty pomeranče jsou z Kuby? Je mi to úplně fuk. Dveře jsou v té
místnosti troje. Okna jsou tam někdy dokořán. Ten kabát není do deště. On je jako hlemýžď.
4. Řekněte, který tvar přísudky byste použili. Pokud je možno užít obou tvarů, vysvětlete významový rozdíl.
Tvůj nápad je hloupost/hloupostí. Pan novák je voják z povolání / vojákem z povolání. Pět je
prvočíslo/prvočíslem. Řešení rovnic je pro mě zábavou/zábava. To je nesmysl/nesmyslem. Pes je
nejlepší přítel člověka / nejlepším přítelem člověka. Bořek Crha je vynikající ortoped / vynikajícím
ortopedem. Kaktusy jsou rostliny/rostlinami. Praha je hlavní město ČR / hlavním městem ČR. Ten
kluk je nešika / nešikou. Favorit závodu / favoritem závodu je Michael Schumacher.
4