CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX NEGACE
Negace (zápor)
Definice
 „V podstatě operace, která neguje pravdivostní podmínky kladné (oznamovací) věty.“
(ESČ)
 „Negace v jazyce je z logického hlediska syntaktickosémantický proces operující na
propozici, jímž se odmítá platnost vztahu mezi participujícími členy sémantické predikační
relace.“ (MČ 3)
1 Prostředky negace
 záporný prefix (záporka) -ne
Netvař se tak otráveně! Nepřečetl jsem jediné knihy! Petr nebyl doma. Tu smlouvu už nelze zrušit.
V analytických tvarech slovesných je postavení záporky nejednotné:
neváhali jsme – neváhali bychom – nebudeme váhat
nebyli jsme váhali / byli jsme neváhali; nebyli bychom váhali / byli bychom neváhali
 záporné částice ne/nikoli(v)
Viděl jsem s ní ne Pavla, ale Petra. Nikoli(v) v Bulharsku, v Rumunsku jsme jsme letos byli!
 záporný prefix ni- u záporných zájmen a příslovcí (vázán na negativní prefix ne- u sloves)
Nikdy jsem tě nemiloval! Nikdo nevěří, že Aštar Šeran skutečně existuje. To nikam nevede.
 expresivní lexikální prostředky typu čerta, pendrek, houby, starou belu, hovno atd.
Starou belu Aštar přistane! Houby/prd něco přinese.
 lexikálně syntaktické prostředky (předložka bez, prostředky místo aby, než aby)
Lorencovi teď jsou bez peněz. (nemají peníze) Byl příliš chytrý, než aby přišel. (nepřišel)
2 Formy negace
 Rozlišujeme dvě formy záporu: mluvnický a slovní (lexikální).
2.1 Zápor mluvnický
a) větný zápor
Přidáním záporky (předpony) -ne k přísudkovému výrazu: Nejdu do školy. Nechce se mně
pracovat. Tu práci dělat nebudu! Nelze s ním počítat.
b) členský zápor
Přidáním záporky -ne k nějakému nepřísudkovému výrazu (členu) ve větě: Stalo se to
ne/nikoli(v) mou vinou. Petr miloval ne/nikoli(v) Marii, ale Zdeničku.
Okrajově také výrazy typu čerta, pendrek, houby, starou belu, hovno atd.
1
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX NEGACE
2.2 Zápor lexikální
 záporná slova, a to substantiva (nekuřák, nepřítel, neplavec, nerozvážnost), adjektiva (nezdravý,
nepřítomný, nekonečný) či adverbia (nevhodně, nesmyslně, nezdravě)
 cizí prefixy a- a -anti (asymetrický, antikomunista, antidepresiva)
3 Funkce negace
 Rozlišujeme negaci totální (úplnou) a negaci parciální (částečnou).
a) negace totální
Popření obsahu věty jako celku, negována je platnost obsahu predikátu – vyjadřuje se
proto pouze formou záporu větného. Dochází současně ke změně neurčitých zájmenných
výrazů na ně- na výrazy záporné s prefixem ni-: Někdo mě viděl. → Nikdo mě neviděl. Někdo
něco někomu koupil. → Nikdo nic nikomu nekoupil.
b) negace parciální
Týká se vztahu obsahu nepřísudkových výrazů k predikátu.
Příznakovou formu má zápor členský, běžně se však užívá také záporu větného, který je
dokonce běžnější: Přijeli ne autobusem. × Nepřijeli autobusem.
Zápor členský vyjadřuje vždy parciální negaci, kdežto zápor větný je nejednoznačný:
Nestalo se to mou vinou.
– „nestalo se to, a já jsem to zavinil“ negace totální→
– „stalo se to, ale ne mou vinou“ negace parciální→
Neudělala to z lásky.
– „kvůli její lásce se to nestalo“
– „udělala to z jiných důvodů“
4 Specifické aspekty negace
 negace negace
Setkají-li se negace mluvnická a negace lexikální, je smysl věty kladný: Tento výrok není
nepravdivý. Nepřišel jsem jako nepřítel. Dvojí zápor vyjadřuje klad s jistou výhradou: Ta šifra
není neluštitelná. (= ta šifra je luštitelná, ale...)
 oscilace mezi kladem a záporem
Mezi kladem a záporem může být postupný přechod (výrazy typu málem, skoro, téměř):
Pavlínka si málem zlomila nohu. Zuzanka to dnes málem nestihla.
 transpozice kladu a záporu
Kladná forma má smysl záporný a naopak: Pak že jste se připravili! Pak že to neumíte!
2
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX NEGACE
 záporová shoda
Při totální negaci mohou být do záporné podoby převedeny neurčité zájmenné výrazy; za
projev záporové shody lze považovat i ekvivalenci vytýkací částice i a vytýkací částice ani.
Přišli všichni. → Nepřišel nikdo.
Chlastalo se všude. → Nechlastalo se nikde.
Popral se i dědeček. → Nepopral se ani dědeček.
Záporným protějškem výrazů každý, všechen, veškerý je obvykle výraz žádný:
Každý student u mě složí zkoušku z HOPO. → Žádný student u mě nesloží zkoušku z HOPO.
Petr nakonec zaplatil všechna piva. → Petr nakonec nezaplatil žádné pivo.
To ale není nutné: Nepřišli všichni. Nepilo se všude.
Takové věty jsou však homonymní a jejich smysl potom rozlišuje intonace:
Nepřišli všichni. = Nepřišel nikdo. × Nepřišli všichni. = Někdo přišel.
 negace modálních sloves
Negace mění modální platnost sloves signalizujících nutnost a možnost.
možnost nutnost
moci
smět
muset
nemuset nemoci
nesmět
Petr mohl kouřit.
Petr nemusel kouřit.
Petr mohl nekouřit.
Petr nemusel nekouřit.
Petr musel kouřit.
Petr nemohl kouřit.
Petr musel nekouřit.
Petr nemohl nekouřit.
Literatura:
DANEŠ, FRANTIŠEK, HLAVSA, ZDENĚK, GREPL, MIROSLAV. Mluvnice češtiny (3): Skladba. Praha: Academia, 1987. 748 s.
Encyklopedický slovník češtiny. KARLÍK, PETR, NEKULA, MAREK, PLESKALOVÁ, JANA. Praha: Nakladatelství Lidové
noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.
GREPL, MIROSLAV, KARLÍK, PETR. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998. 503 s. ISBN 80-7198-281-4.
ŠMILAUER, VLADIMÍR. Novočeská skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 574 s.
3