CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX MODALITA
Modalita – věty s významem nutnosti, možnosti a záměru
Modalita je gramatická kategorie zahrnující složitý komplex otázek, které jsou v různých přístupech
různě chápány a interpretovány; je proto obtížné obsah pojmu modalita jednoznačně stanovit.
Modalita se nejprve uplatnila v logice, kde byla dlouho omezena jen na modalitu alétickou, tj. na
rozdíl mezi nutně pravdivými propozicemi a propozicemi, které mohou být pravdivé, nebo
nepravdivé. Základní termíny modální logiky jsou proto nutnost a možnost, které jsou vzájemně
vztaženy negací.
V českém prostředí se podstata modality spatřuje mezi složkami komunikačního procesu, tj. mezi
mluvčím, větou/výpovědí a objektivní skutečností. (ESČ: 2002, s. 265-7)
Věty mohou obsahovat informaci o tom, že (ne)realizace obsahu predikátů je nutná, možná nebo
záměrná (zamýšlená, úmyslná, chtěná) – těmto významům a jejich prostředkům se říká modalita
voluntativní. Ta by se dala rozdělit na dvě podskupiny:
 modalita možnostní/nutnostní – možnost/nemožnost alternativního jednání nositele
modality: Marie mohla/musela odjet.
 modalita volní – aktivní stanovisko konatele: Marie chtěla odjet.
Prostředky vyjádření modality
1. lexikální
a) výrazy, které se pojí jen s infinitivem = modální modifikátory
– vlastní modální slovesa: muset, mít, moci, smět, chtít
– modální slovesa v širším smyslu: umět, dovést, vydržet, dokázat apod.
– modální výrazy jako lze, dá se, jde.
b) výrazy, které se primárně pojí s vedlejší větou, ale lze je nominalizovat = modální predikátory
– výrazy jako být s to; je nutné, třeba, nezbytné, možno, žádoucí, radno, dlužno, vhodné apod.; mít
povoleno, dovoleno, právo apod.; hodit se, slušet se, rád by.
Hranice mezi oběma skupinami prostředků je neostrá: Slušelo by se přinést alespoň malý dárek. /
Slušelo by se, abychom přinesli alespoň malý dárek.
2. gramatické
a) slovotvorné (sufixy -telný a -ivý): Číslo děvět je dělitelné třemi.
b) infinitivní konstrukce – prostý infinitiv: Co dělat?; – je + infinitiv: Je vidět Sněžku.
c) být + k: Není to s ním k vydržení., Není to už k dostání.
 Modalita deskriptivní – mluvčí popisuje „objektivní“ stav věcí, původcem modality není
mluvčí: Eva musela odejít domů. (někdo jí to nařídil).
 Modalita preskriptivní – mluvčí vyjadřuje svůj postoj, je původcem modality: Eva musí jít
hned domů. (přikazuji jí to / přeji si to)
1
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX MODALITA
Modální slovesa (především moci, muset a mít) mohou mít podstatně odlišné významy, záleží na
kontextu:
 Vyjadřování modality z hlediska objektivních (fyzikálních) podmínek původcem→
modality nemůže být mluvčí = modalita alétická (logická): Led musel při této teplotě roztát.
 Vyjadřování modality z hlediska společenských norem, etických principů apod. →
původcem modality může být mluvčí = modalita deontická (normativní): Za tohoto stavu si
ji nemohu vzít.
 Mluvčí jimi vyjadřuje určitou míru své nejistoty k platnosti obsahu výpovědi = modalita
epistémická (pravděpodobnostní, pravdivostní)
a) mluvčí si je jistý: vím, že...
b) mluvčí si je ne zcela jistý: jsem přesvědčen, mám za to, myslím, zřejmě, asi apod.
Prostředky k vyjádření různé míry jistoty:
– lexikální: epistémické predikátory /pojící se s VV/ (myslím); epistémické částice (určitě, zřejmě);
modální slovesa (muset/moci)
– gramatické: futurum (Ta žárovka nebude dobře utažená.); ustálená syntaktická forma (Že někdo
zvoní? Jako by někdo zvonil.)
c) mluvčí se distancuje od cizího mínění
Prostředky:
– slovesa jako: říkat, psát, slyšet, zjistit, dozvědět se
– částice: prý, snad, údajně
– modální sloveso mít
NUTNOST = neexistuje alternativní řešení. Má 3 základní významy:
1. nezbytnost (kladné modální sl. muset, záporná nemoci, nesmět + další prostředky): není jiná
možnost než realizace/nerealizace děje (Jako host nebude moci hlasovat. Byl nucen odjet domů.)
2. očekávanost (mít + další prostředky): důsledek přijetí závazku (Nemáme teď vyrušovat.)
3. záhodnost/žádoucnost/vhodnost: obsahuje hodnocení, kritériem jsou obvykle společenské
normy (Není žádoucí...; Nesluší se...)
MOŽNOST = existuje alternativní řešení. Má 3 základní významy:
1. prostá možnost (kladné moci, záporné nemuset + další prostředky): existují příhodné
podmínky pro realizaci obsahu věty (Ta rovnice se může / se dá vyřešit dvěma způsoby.)
2. dovolení (smět, moci + další prostředky): někdo vytvoří podmínky alternativního řešení,
zrušil omezení pro realizaci děje (Vězni směli / mohli / měli dovoleno přijímat návštěvy v neděli.)
3. schopnost (umět, dovést, dokázat): konatel má předpoklady k ne/realizaci činnosti
ZÁMĚR = informace o výsledku rozhodnutí konatele ne/realizovat nějakou činnost nebo
dosáhnout nějakého stavu. Má 2 základní významy:
1. mít úmysl (chtít, hodlat, mínit, mít v úmyslu): ne/realizace činnosti je v kompetenci konatele
2. mít zájem/přání (chtít, mít zájem, přání): ne/realizace činnosti není zcela v komp. konatele
2
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX MODALITA
Vztah modality k záporu
Negace mění modální platnost sloves signalizujících nutnost a možnost.
možnost nutnost
moci
smět
muset
nemuset nemoci
nesmět
Petr mohl kouřit.
Petr nemusel kouřit.
Petr mohl nekouřit.
Petr nemusel nekouřit.
Petr musel kouřit.
Petr nemohl kouřit.
Petr musel nekouřit.
Petr nemohl nekouřit.
Literatura:
DANEŠ, FRANTIŠEK, HLAVSA, ZDENĚK, GREPL, MIROSLAV. Mluvnice češtiny (3): Skladba. Praha: Academia, 1987. 748 s.
Encyklopedický slovník češtiny. KARLÍK, PETR, NEKULA, MAREK, PLESKALOVÁ, JANA. Praha: Nakladatelství Lidové
noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.
GREPL, MIROSLAV, KARLÍK, PETR. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998. 503 s. ISBN 80-7198-281-4.
ŠMILAUER, VLADIMÍR. Novočeská skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 574 s.
3
CJA010 SOUČASNÝ ČESKÝ JAZYK – SYNTAX MODALITA
CVIČENÍ
Z výkladu k větným členům víme, že spojení určitých tvarů modálních sloves s infinitivem
plnovýznamového slovesa vytváří složený přísudek: Petr musí cvičit. Základní modální slovesa
muset, moci, mít, smět a chtít vyjadřují nutnost, možnost, schopnost a úmysl (záměr) konatele
uskutečnit děj označený infinitivem.
1. V následujících větách určete, které modální sloveso vyjadřuje nutnost, možnost, schopnost a úmysl.
Bouška se musel Veselému omluvit. Do zítřka se máme přihlásit na zájezd do Prahy. Tu knihu si
směl vzít domů. Bratr chce studovat fyziku. Petr přece mohl jet s námi. V tísni musel Kukleta
kopnout míč do autu. Mám ještě umýt nádobí. Chci s ním o tom promluvit sám. Matka už může
chodit. Tuto rovnici můžeme řešit dvěma způsoby. Směl jsem si prohlédnout jeho sbírku známek.
Léky máme chránit před dětmi.
Existují i jiné výrazy, kterými vyjadřujeme nutnost, možnost, schopnost nebo úmysl: hodlat, umět,
dokázat, dovést, stačit; být nucen, být povinen, schopen, s to; mít možnost, povinnost, dovolení, právo,
schopnost, v úmyslu. Srov.: Petr je nucen tu škodu zaplatit. × Velbloudi dokážou (jsou schopni) žít
dlouho bez vody.
2. Pokuste se určit, které výrazy vyjadřují nutnost, možnost, schopnost a záměr.
Máš přece právo podat odvolání. Povolení ke vstupu do areálu má pouze několik zaměstnanců.
Ostrované se dokáží potopit do hloubky 39 metrů. Za těchto okolností jsem byl nucen vařit si sám.
Kdo hodlá pěstovat kaktusy? Byl s to mluvit o čemkoli. Dokážeš mi poradit? Ještě nemá v úmyslu
odejít do důchodu. Toto množství energie stačí zabezpečit potřebnou teplotu. Advokát je povinen
hájit zájmy svého klienta.
3. Nahraďte výrazy vyjadřující nutnost, možnost, schopnost a úmysl ve cv. 2 odpovídajícím způsobovým
slovesem.
4