Protokol pro zápis kvalitativního dotazníku






    Číslo                        -                                              Datum 22. 3.
2012



Skupina divadla HaDi                             Vaše jméno  Michaela Dragounová








           Demografické údaje o respondentovi



            Věk                 28                                Pohlaví       mužské



   Studium         VŠ student                                Povolání      bankéř





·         Jak trávíš volný čas?

·         S počítačem, u piva, s kamarády.

·         Jakou pozici ve Tvém žebříčku hodnot zaujímá kultura?

·         Nevím. No, minoritně.

·         Do kterého divadla chodíš nejčastěji?

·         Poslední dobou je to HaDi. Předtím to byla Husa. Občas MdB.

·         Co Tě vedlo k tomu, že si začal víc chodit do HaDi, než do těch jiných typů divadel?

·         Teď ty možnosti toho co hrají. Za rok by to mohla být zas Husa.

·         Takže vyloženě podle toho co je teď v repertoáru. A kdo Tě do toho divadla přivedl?
Vyhledal si to podle recenzí, reakcí kamarádů?

·         Nikdo extra, ne jako jeden člověk. Na vejšce, jsme začali hodně chodit do divadla a pak
už to tak pokračovalo. Tady mám kolegu, s kterým hodně chodím do divadla.

·         S kým nejčastěji chodíš do divadla?

·         S kolegou.

·         Ovlivňuje Tě názor toho kolegy, nebo někoho jiného nato co si třeba viděl?

·         Nechám si doporučit, co se mu líbilo. On je hodně sečtělí, hodně navštěvuje divadlo,
opery a nechám si doporučit.

·         Máte spolu pak třeba nějaký rituál. Jdete to, co jste viděli potom někam probrat?

·         Jdeme třeba na víno. Bavíme se samozřejmě i o tom co jsme viděli.

·         Vzpomeneš si na nějaké představení, které Tě nadchlo nebo naopak úplně znechutilo?

·         Něco co mě znechutilo, nemám asi. Nicméně pamatuju si, respektive nepamatuju si, ale mám
emoční zážitek z jedné surrealistické hry. Ta mě bavila. Jmenovalo se to „Krokodýl“ nebo tak. To mě
nadchlo.

·         Vzpomeneš si v jakém divadle?

·         Podle mě to bylo v HaDi nebo ještě v nějakým ještě menším.

·         Co se Ti na tom nejvíc líbilo, co Ti nejvíc utkvělo v hlavě?

·         Byl to hlavně ten pocit z toho.

·         Takže emoční stopy.

·         Tím, že to bylo surrealistický, tak je těžký poznat co z toho konkrétně.

·         Měl si někdy chuť z divadla odejít a už si to někdy udělal?

·         Určitě jsem měl chuť odejít, ale nikdy jsem to neudělal.

·         A proč bys to…?

·         Protože ta druhá část byla úplně jiná a ta mě bavila.

·         Takže kvůli tomu očekávání si řekneš, že třeba se to změní?

·         Jo.

·         Setkal ses s nějakou nemístnou reakcí publika. Něco co by Tě třeba vytočilo a přišlo Ti
to úplně mimo?

·         Nemístnou reakci asi ne, ale lidi se třeba baví přitom divadle. To mi vadí.

·         Kdybys měl nějak charakterizovat ten styl HaDi. Co Tě na tom divadle jakoby nejvíc táhne?

·         Já to asi nemám vyhraněný.

·         Podle čeho si vlastně vybíráš, v tom divadle, na co půjdeš?

·         V divadle jsem byl na hodně představeních právě díky tomu svému kolegovi. Něco mi
doporučil, na něčem jsme byli společně.

·         Co si naposledy viděl a jak se Ti to líbilo?

·         Byla to „Porucha“.

·         Co se Ti na ní nejvíc líbilo nebo nelíbilo?

·         Mě se to líbilo, že měli všichni ostatní hry. (?) Bylo to takový, co se týče efektů,
jiný. Drželo se to her bez racionálního náboje.

·         Slýcháš sám nějaké reakce na HaDi, kromě toho svého kolegy?

·         Ne.

·         Recenze nebo tak.

·         Ne.

·         Vnímáš styl oblékání, který se do některých divadel nosí? Nebo liší se podle Tebe styl
oblékání v jiných divadlech,

·         Diváků?

·         Jo.

·         Liší se samozřejmě. V MdB je to něco jinýho než když jdu do HaDi nebo do Husy.

·         Jak se to Tobě jeví? Co je Ti příjemnější.

·         Mně to nevadí. Když už bych měl něco posuzovat, tak spíš to jak se ti diváci chovají. Je
oblečený společensky, ale když během toho představení mluví, tak je mi to míň příjemný než když je
tam někdo oblečený jak mu to vyhovuje a chová se normálně.

·         Jak bys popsal, přímo publikum HaDi? Jak ho vnímáš a jsou tam podobně zaměření lidé jako
ty nebo ne?

·         Já tam byl za poslední půlrok nebo možná ani ne. Za posledních pár měsíců jsem tam byl
párkrát, asi čtyřikrát. A bylo tam právě vždycky jiné osazenstvo těch diváků. Takže těžko říct.
Jednou tam byla nějaká skupina ze školy, mladý děcka. Pak lidi v našem věku, starší lidi. No,
nevím.

·         Takže myslíš, že je to takovej mišmaš.

·         Jo.

·         Chystáš se tuto sezónu ještě na něco do divadla, třeba do HaDi?

·         Hm.

·         Máš už něco…?

·         Není tam, ale nic konkrétního.

·         Už si viděl nějaké představení, které se zakládalo na knize nebo filmu? A asi to
zobecníme.

·         Ano. Husa hraje často věci založené na dílech autorů, spisovatelů. Mám pocit, že většinou
ruských.

·         Stalo se Ti, měl si chuť, když si přečetl knihu jít pak na představení, které se na tom
zakládalo nebo naopak, Stalo se Ti to už někdy?

·         Ano. Tak třeba na tu „Markétku“ jak jdeme dneska. Už jsem ji viděl teda třikrát. Poprvé
to bylo takové překvapení, jak to uchopili. Libí se mi to.

·         Máš tendence srovnávat ten film nebo knížku, s tím představením?

·         Já myslím, že když člověk čte nějaké dílo, tak si něco představuje, vizualizuje si. Takže
když vidí v divadle něco obdobnýho, tak si to musí porovnat. Ale to uchopení může být jiný a není
to ke škodě. Jiný úhel pohledu.

·         Čemu dáváš přednost, filmu nebo divadlu?

·         Já se na filmy v podstatě nedívám. Divadlo mě baví, protože si sedám do první řady, abych
toho byl součástí. Ale proti filmu nic nemám, pokud to nejsou nějaké blbosti.

·         Takže to divadlo Tě víc táhne, právě pocitem, že si toho součástí?

·         S divadlem souvisí další věci. Musíš se tam oblíct, musíš tam jít, trávit cestu tam,
trávit cestu zpátky. Potkáš se s přáteli. Film si můžeš stáhnout doma.

·         Takže je to pro Tebe taková společenská událost?

·         Taky. Ale baví mě, jak to ty lidi uchopí.

·         Tak jo, děkuju.