Protokol pro zápis kvalitativního dotázníku Číslo Datum 26. 4. 2012 Skupina divadla Dus Vaše jméno Christina Papadopulosová Demografické údaje o respondentovi Věk 56 Pohlaví žena Studium SŠ Povolání žena v domácnosti Poznámky A: Co je náplní Vašeho volného času? B: Moc ho není. Ale když je, tak tvoření z textilu, knihy, dobré filmy, poslech hudby. Pravidelně chodím na zkoušky místního chrámového sboru, se kterým, pod výborným vedením, vystupujeme nejen v kostele v Lelekovicích. Také chodím na jógu a ráda vyrazím do přírody, bydlíme v blízkosti lesa. A: Častěji navštěvujete koncerty nebo divadla? B: Jednoznačně koncerty. Z programu končící sezóny Filharmonie Brno jsem letos slyšela rekordních 16 koncertů. A doufám, že ještě nějaké přibudou. Ale do divadla se taky občas vypravím. A: Podle čeho si vybíráte inscenaci? B: Dle doporučení mojí dcery. A: Která divadla navštěvujete? B: Kromě Husy a U Stolu jsem dlouho v jiném divadle nebyla. A: Jak často do divadla chodíte? B: Podstatně méně, než na koncerty, ale přesně nevím. A: Které divadlo byste označila za nejoblíbenější? B: U Stolu a Husa, ale jinam prakticky nechodím. A: Jak dlouho dopředu máte návštěvu divadla naplánovanou? Máte předplatné? B: O plánování nemůže být řeč.U nás se vše řeší za pochodu. A předplatné nemáme. A: Zajímají Vás divadelní recenze? Čtete je? B: Ano, když mám možnost. A: Kdo nebo co Vás přivedlo do Dusu? B: Náš milý přítel, Milivoj Husák, který je hádám jeho spoluzakladatel. A: Chodíte od té doby pravidelně? B: Ne tak jak bych si přála. A: Co všechno jste zde viděla? B: Sen směšného člověka, Boží duhu, Smrt Ivana Iljiče, Život je sen, Příliš hlučnou samotu, Šamhorodský proces, Alchymistu a asi ještě něco dalšího, na co si teď nevzpomenu... Některé kusy jsem viděla dvakrát. A: Které představení Vám utkvělo v hlavě nejvíce? B: Život je sen. A taky Boží duha. Silná vzpomínka na pana Lakomého. A: Co si myslíte o úrovni Dusu ? Stoupá nebo klesá? B: Nemohu posoudit. Těch představení jsem neviděla tolik, spíš mě zaujal ten vývoj z divadla jednoho herce na divadlo se zvětšujícím se počtem herců. Jakoby postupně nabírali odvahu pro větší formát a kvalita a hloubka zůstává velmi intenzívní. Husí kůže, slzy, mráz po zádech, s tím vším se tam člověk vždycky nějak potká. A: Liší se Dus od ostatních divadel? Má nějaká specifika? B: Ta intimní, někdy až trochu stísněná atmosféra sklepního prostoru. Kultura slova. Absolutní kultura slova. Protože mě velmi irituje, když se divadlo podbízí nízkou kulturou slova. U Stolu mě doposud nikdy nezklamali. Myslím si totiž, že národ, tolik zkažený jazykem komerčních rozhlasových a televizních stanic, by se měl znovu učit mluvit. A U Stolu mluví „jako knihy“. A: Chybí Vám tu něco/ někdo? B: Snad někdy kyslík. A: S kým do DUS chodíte? B: S manželem, přáteli, dcerou.... A: Kdo je aktivním iniciátorem v návštěvách divadla? B: Spíše ženská část rodiny. A: Takže nechodíte sama? Umíte si to představit? B: Nechodím sama. Návštěva divadla je pro mě taky událostí společensko-sociální. Je pěkné jít do divadla s někým blízkým. Ale na druhé straně vidět představení sama by mě tak úplně nevadilo, ale nevyhledávám to. A: Máte kolem sebe hodně lidí, přátel, známých, kteří chodí do Dusu? B: Naši nejbližší přátelé tam chodí rádi. Vím o jedněch známých, co dostali od dětí k Vánocům předplatné. A: Vnímáte nějak publikum v Dusu? Myslíte, že Vás ostatní nějak ovlivňují? B: V tom malém prostoru je intenzita společného zážitku někdy skoro hmatatelná. A: Doporučujete inscenace přátelům? B: Ano, hlavně bych je měla doporučit sama sobě a zase tam brzy zajít. Je pravda, že svého času jsme tam pořádali velké výpravy. Někdy jsme obsadili celou řadu. A: Znáte osobně někoho, kdo v Dusu působí? B: Milivoj Husák tam už nepůsobí, ale byl to on, kdo nás tam přivedl. A: Jak se dovídáte o tom, co se v Dusu děje? B: Někde se potkám s programem. A: Máte zde nějaké oblíbené herce? B: Spíš je pro mě každá inscenace objevem nějakého herce či herečky. A: A co režiséři? B: To nemám tak zpracované. Trochu jsem pozapomněla, kdo co režíroval. A: Znáte herce Dusu z jiných divadel, televize nebo filmů? B: Někoho z Husy, a samozřejmě z televizních Četnických humoresek, které jsem kdysi sledovala. A: Co říkáte na ceny vstupenek? B: Já vlastně ani nevím kolik stojí dnes, ale dřív byly levné, což bylo milé. A: Co doprava do a hlavně z divadla? Jste z Brna? B: Díky tomuto divadlu jsem se naučila autem prokličkovat kolem Špalíčku a nějak dojet domů, protože některá představení jsme tak trošku probírali ještě nahoře v baru a někdo řídit musel, i když nechtěl. Pro tyto případy je lepší zvolit vlak. Ale máme to štěstí, že bydlíme nedaleko Brna a cesta ke kultuře je dost snadná. Je velká výhoda.