Protokol pro zápis kvalitativního dotázníku Číslo Datum 21.11.2011 Skupina divadla MDB Vaše jméno Dorota Lichvárová Demografické údaje o respondentovi Věk 23 Pohlaví žena Studium Nutriční specialista Povolání student Poznámky - Není abonent - Poprvé v divadle v 7-8 letech - Poprvé v Brně v divadle v 19 letech - Slovenka Na co se těšíš, když se chystáš do divadla, anebo teda když jdeš do divadla na představení? Na atmosféru, na hudbu, na…na to koho tam potkám, když jdu. Protože většinou tam potkám někoho známého. Potom na…a to je asi tak všechno, nevím. No tak celkově na to, zajímá mě, jaké to bude. Dobře a teď kvůli čemu se…například když se těšíš na obsazení, tak jakože…respektive máš nějaké přímé věci vydělené, na které se přesně těšíš, a teda když ano, tak jakože na co z toho? Tak asi ta hudba se přesně oddělená, že to si všímám, a někdy i například, když přijdu z toho představení, tak si někdy vyhledám tu hudbu, tak asi tak nějak. A herců, celkově jich moc nepoznám, takže co já vím, jako…když jdu do nějakého divadla, tak někdy si všimnu, že se tam opakují někteří herci, takže to si tak všímám. Protože jako už vím, že jsi je viděla v nějaké hře, ale jako že by sem se nějak extrémně na herce zaměřovala…a ještě potom na kulisy. Takže rozlišuješ, jestli jdeš na muzikál nebo na činohru? Ano. Radši na muzikál. A teda, když jdeš na ten muzikál, tak řešíš, jestli je to světový muzikál anebo přímo český anebo původní jakože od Městského divadla? Řeším, ale není to úplně, že by sem to kladla až takový důraz, ale řeším to, jakože dám si na tom záležet, jestli je to česky, ale když je to…jako preferuju takové ty světové, jestli mají nějaké změny, jakože zvuk, ale na druhé straně, když mi někdo doporučí dobré české, tak jo. Takže dáš na doporučení? Ano, dám na doporučení. A necháš se přemluvit i na činohru a teda jakože…? Myslím, že už jsem byla na činohře, ale to už bylo dávno. A až tak jako úplně. že by sem to měla ráda…ale už jsem byla na činohře, a bylo to fajn. Takže z výpravy se těšíš, co já vím, na nějaké efekty? Asi ano. Nebo na kostým nebo…? Aj na kostýmy, ale to až tak zase ne. Spíš takové to, co ti udělá úplně strašnou atmosféru v tom divadle, to znamená proto hudba, kulisy, osvětlení, takový to, což tě až vtáhne do děje. A co tě vede k návštěvě Městského divadla konkrétně? Například? No abych se přiznala, tak většinou jsou to zlevněné lístky, nebo tak (smích). Prostě, když je nějaká akce, anebo když mě nějací kamarádi zavolají, že mají odněkud lístky a nemusí být zlevněné a že nás půjde víc, anebo tak. Anebo potom vysloveně, když je něco takového, o čem hodně mluví a ve městě, že jsou nějaké billboardy a tak, a potom ten člověk řekne, že na to byl a že to bylo super, takže tak. Takže dáš na tu venkovní reklamu? Ehm. Že to nějak přitáhne tvoji pozornost? Já nejsem takový člověk, co by si to nějak zjišťoval v časopise a tak, to znamená, že já se až tak nějak nedozvím z jiných věcí jako skrz to. Jo, takže spíš je ten jiný člověk iniciátorem té návštěvy? Ale už se to stalo i tak, že já jsem dostala lístky do divadla a já jsem sehnala lidi, ale většinou co jsem byla, tak většinou to byl někdo. A říkáš teda, že to pro tebe znamená setkání s přáteli nebo? Aj to, že vlastně je to taková společenská událost, že jdeme rovnou a ještě pak potom někam jdeme po tom divadle. Že nikdy to není takové, že bysme jen do toho divadla šli. Ano, takový celý zabalený balíček, jdem do divadla a potom někam. Ano, přesně. Takže chodíš do divadla s přáteli a ne s někým jiným? S přáteli. A připravuješ se nějak na návštěvu divadla? Tak většinou se snažím zjistit, co se obléká, protože vždycky na to zapomenu, a nikdy to nechci nějak přehnat anebo tam zase přijít jako bych šla někam do kina. Takže ano, dávám bacha na to, jak se oblékám, ale nepřeháním to nějak. Vím, že většinou jsem oblečená jako méně z těch diváků, jsem oblečená jako všichni ostatní co jsou tam. A věnuješ tomu nějakou zvláštní přípravu, aby si se připravila? Třeba pár hodin před tím? Investuju do toho v tom smyslu, že se obleču lépe, ale ne že by sem šla ke kadeřníkovi anebo že by sem si koupila nové šaty, tak to ne. A ve smyslu přípravy, zjistíš si teda, na co jdeš anebo popřípadě, kdo to režíroval, nebo autora daného kusu? Většinou si zjistím, o čem to je a asi víc nic. A nečteš ani recenze? Recenze ano, to čtu. Ještě předtím? Ano, předtím. Recenze a o čem to je, ale jako že by sem zjišťovala přímo, kdo tam hraje anebo kdo to režíruje, tak to ne. A mohlo by se například stát, že jdeš no to, už jsi rozhodnutá, jste dohodnutý, že jdete parta, a předtím si přečteš recenze, které to absolutně strhají, že by tě to odradilo. Jako, že by tě to odradilo natolik, že by si zrušila návštěvu toho divadla? Podle toho, jestli nemám koupený lístek, tak jakože to je jen v plánu. Asi kdyby to byly příliš záporné recenze, tak by sem na to asi schválně šla, jakože aby sem to viděla. Ale kdyby to bylo vysloveně tak, že by zahráli na city v té recenzi, že by tam něco vypíchli, s čím se neumím vypořádat, jakože fakt nudné nebo kdyby to bylo takové pobuřující, tak to tam ještě jako naschvál půjdu. Ale kdyby to bylo nudné, tak by sem tam asi nešla. Protože to divadlo není tak levné, že by sem vyhodila peníze úplně za nic. Takže divadlo je pro tebe, konkrétně Městské divadlo, finančně nákladná záležitost? Asi ano, i když jsou tam nějaké slevy, ale asi ano. Jako nic takového, co by sem si mohla dovolit každý týden víš. Jasně. A vadí ti, když přijde do divadla někdo nevhodně oblečený? Ne, ne. Já to nějak neřeším, akorát pokud nejde vysloveně nevhodně, jako tak že to křičí, jako že to ani do školy bys tak nepřišla oblečená jo, ale když nemá nějak předepsané, že nemá černé kalhoty, anebo nemá nějaké…nebo že přijde v riflích, tak to mě asi nevadí. Takže to vlastně neřeší? Ne. Ale dívám se okolo, víš, jako když tam sedíme a tak si jako všímám, kdo se jak obleče, ne že by sem to po nich vyžadovala, ale tak když vidím, že přišel v riflích, tak aspoň v duchu pochválím, za tu odvahu víš (smích). Jasně. A taková praktická otázka, vyhovují ti přestávky v divadle? Myslím jejich délka, to jak jsou umístěné? Nevím, já jsem zažila, jen když byla…ne byla už víckrát přestávka. Víš co, aj jo, mně tak tak ani nevadí. Vadí mi přestávky v televizi neskutečně, ale v divadle asi ne. Mně to tak jako, že jsem si protáhla nohy a tak. A tedy když už jsi v té přestávce, na co ji využíváš? Většinou se jen tak jdeme projít, protože když tam vlastně vidíš v tom publiku někoho známého, tak za ním jdeš a skrze tu přestávku si s ním popovídáš. Ale jinak že bysme…ani nechodíme někde do kaváren… Že ten bufet nevyužíváš? Bufet nevyužívám. A je to kvůli tomu, že je to finančně nákladné nebo o to nemáš zájem? Víš co, aj si myslím, že je to asi aj finančně nákladné… ale tam je tolik lidí vždy, že se tam nějak nehrnu, jako z toho důvodu, že se mi tam nechce čekat, a to ani…nevím. Ale myslím, že jsem si tam už asi jednou koupila vodu, ale není to úplně nákladné nebo já nevím co, ale… A zaujmou tě někdy ty výstavy, které jsou před činoherní scénou? Tam je na to prostor. Jo, no víš co, asi nevím, jestli by mě zaujaly, ale asi by sem se podívala, o přestávce víš, kdybych neměla co dělat, když se chceš protáhnout a jdeš ven, tak jako se podíváš na ty výstavy. Ano. Navštěvuješ divadelní klub? Ne. Dobře, a dokážeš si představit, že by si odešla z divadelního představení před ukončením? Ne. Proč? Protože si myslím, že je to vysloveně neslušné strašně. Fakt by sem neodešla, nevím. Jednak si myslím, že by ti rušilo ty lidi, no ale kdyby přes přestávku, kdyby se něco vyskytlo, nějaký problém někde v soukromí nebo tak, tak ano. Ale vysloveně postavit se uprostřed představení a odcválat, ne. A tedy dejme tomu, že by si byla nucená odejít po dobu té přestávky, musel by to být jen nějaký ten soukromý problém anebo by to dokázalo udělat i to, že by se ti nelíbilo to, na co se díváš? Ne, to by sem asi už zůstala, to by sem měla zaplacené, to by sem zůstala. Já by sem spíš doufala, že se to zlepší po té přestávce, ale asi by sem neodešla. Tak to by nebyl důvod. A už se ti to stalo, například že si byla takto nucená odejít kvůli nějakým rodinným důvodům anebo? Ne. A zažila jsi někoho, kdo odešel? Nic, co by sem si pamatovala, ale z mých známých asi nikdo. Já jsem to myslela spíš, jestli si viděla někoho a jestli tě to nějak ovlivnilo? Aha, no víš co, asi by mě to ovlivnilo v tom smyslu, že kdyby se postavil…jako nemám to ráda, já si myslím, že je to horší než přijít nevhodně oblečený do divadla. Ale nevím, nemyslím si, že jsem to už zažila. Aspoň…asi ne. Aspoň ne nic, co bych si všimla, anebo co bych si zapamatovala. A navštěvuješ i nějaké jiné kulturní instituce, například kino, filharmonii…? No tak kino, kdyby to nebylo tak drahé…ale kino ano, potom, co ještě vlastně…jsem zvyklá chodit, když jsem byla mladší na různé koncerty, moje babička učí a vlastně celkově rodina, takže to jsem chodila do těch parků kultury a oddechu na nějaké koncerty a tak, to jsem chodila hodně krát. A například nějaké sportovní akce, výstavy? Sportovní akce ano, sem tam, ale velmi občas, výstavy občas, tak asi nejfrekventovaněji to kino, z těch kulturních akcí. A vzpomeneš si, například za poslední měsíc, jestli jsi navštívila nějakou kulturní akci? To je jedno jakého rázu. Asi to kino za poslední měsíc, a jinak jsem byla na knižní výstavě, tak to. Zajímáš se o knihy? Hm (smích). Ano, zajímám se o knihy. A například z té televize tě něco zaujalo? Já v televizi už absolutně nic nenacházím, fakt, vyhlašuju čestně, já už tam nedokážu ani sedět, už kvůli těm reklamám, co jsou stále. Nic mě nezaujalo v televizi. Navštěvuješ i jiná divadla kromě Městského divadla Brno? Ještě naše domácí divadlo, a to je asi všechno. A proč ho navštěvuješ, proč právě to, kvůli repertoáru? Asi proto, že je to jediné takové velké divadlo, které hraje takové no…no jiné než ty alternativní divadla, ale když už nějaký muzikál víš, tak je lepší v tom divadle. Když jdu na něco lepšího, tak jdu do toho divadla. Ještě tě poprosím takové úplně praktické otázky. Tvůj rok narození? 1988. Jsi studentka anebo zaměstnaná? Studentka. A obor? Nutriční specialista. A bydliště, býváš v Brně? V Prešově, ale v Brně studuju, takže tam. Místo, kde se dlouhodobě zdržuješ. V Brně. A vzpomeneš si, kdy jsi byla poprvé v divadle, kolik jsi asi měla roků? Myslím, celkově v divadle. Nevzpomenu, ale asi to bylo se školou, někdy na základce, takže to muselo být, když jsem měla nějakých sedm, osm roků. A vzpomeneš si, kdy jsi byla poprvé v městském divadle? To bylo taky někdy tak, takže sedm, osm roků. Já myslím, že to bylo jedno z prvních. První bylo asi nějaké loutkové divadlo, ale to další už bylo městské velké. Takže fakt nějakých sedm, osm, devět roků. A v Brně jsi byla poprvé v divadle? Asi když jsem měla devatenáct. Děkuji za rozhovor. Nemáš za co.