Protokol pro zápis kvalitativního dotázníku Číslo Datum 2. 3. 2012 Skupina divadla MDB Vaše jméno Eliška Lepltová, Hanáková Eva Demografické údaje o respondentovi Věk 35 (nar. 1977) Pohlaví žena Studium SŠ Povolání administrativní pracovník (fakturantka) Poznámky - Nemá abonmá do MDB Tak začnem tak jako volně, jak trávíš volný čas? Co ráda děláš? No flákám se. To je otázka…volný čas…s neteřema, v divadle, anebo u televize (smích). A jaké místo zaujímá kultura ve tvém životě? Tak druhý, třetí. A když vezmem jakoby celkové kulturní vyžití brněnské, tak jaké místo má pro tebe divadlo v životě? No první, jako z těch kulturních, určitě první. A jaké nejčastěji navštěvuješ divadlo? Městské, jenom Městské, jinam nechodím. Jiný nepovažuju za kvalitní divadlo, a jelikož jsem milovník muzikálů, tak je pro mě volba jasná. A jaký typ divadla preferuješ? Když to vezmem třeba na prostor, jestli máš radši větší scénu nebo komornější? Větší scénu, určitě větší scénu. A z hlediska žánru? Muzikál jednoznačně. A jestli máš nějakého oblíbence, tak sleduješ jeho působení i v jiných brněnských nebo mimobrněnských divadlo nebo ve filmu, v televizi? Určitě. A když teda se zaměříme přímo na to Městský, tak myslíš si, že má určité specifikum, kterým se odlišuje od ostatních brněnských divadel? Tak určitě kvalitnější zázemí, že jo. Zázemí kvalitní, kvalitní soubor, kvalitní režiséry, kvalitní vedení, s tím se odlišuje, ale to je otázka peněz, že jo. Protože ostatní divadla, kdyby měly větší prostor, co se týče peněz, tak by to bylo, myslím si, že by udělaly i víc, ale jak říkám, je to hodně o lidech, který se tady sešli, je to velmi kvalitní. A podle čeho si vybíráš představení, na které půjdeš? No, to je otázka. Prvně podle toho, jestli to znám, to je pro mě jedno z hlavních kritérií, protože nejsem moc milovník nějakých těch experimentů, no a druhá věc, kdo tam hraje. Což je takový hodně povrchní, ale prostě se na to podívám z toho hlediska, jestli to znám, jestli se mi líbí to obsazení a pak teprve se jdu dívat i na jiný alternace. A když si vybereš tedy už ty představení, tak sleduješ nebo čteš si předtím recenze nebo potom nebo nějakou tu dramatickou předlohu nebo literární? Ne, ne, ne. Nenechávám se ovlivňovat, hlavně recenze až teda po tom, co to vidím. Ale člověk se samozřejmě neubrání tomu, aby to, aby si tu recenzi přečetl, ale většinou se mi to podaří tak, že nejdřív vidím představení a pak teprve čtu recenze. A seš spíš aktivní nebo pasivní divák? Seš ten, kdo zve do divadla někoho nebo? Aktivní, na rovinu aktivní. A s kým nejčastěji chodíš do divadla? S kamarádkama, se sestrou anebo sama. Kolikrát jdu radši sama, abych si to pořádně užila, než aby na mě nějaký rušivý vlivy kolem mě byly, že by na mě někdo mluvil nebo tak nějak, abych si to pořádně užila to představení. A jak rychle nebo operativně vybíráš to určité představení? Jdeš si stoupnout do fronty nebo vybereš si ho na stránkách programu a jdeš si patnáctýho stoupnout do fronty? Nejdu do fronty, nejdu na předprodej, se rozhodnu třeba i dva, tři dny dopředu, že chcu jí na to a na to představení a jelikož tady mám pár kamarádů, tak si řeknu o lístek, a buď ho dostanu, nebo ho nedostanu. Zase už jako netrávím tady tolik času, co jsem tady trávila, já nevím, dva tři roky zpátky, kdy jsem chodila třeba třikrát do týdne jo. To teď tak jednou za měsíc, a to jenom vyloženě, že opravdu chci to představení vidět jo, takže asi v tomhle smyslu. A co tě vede k tomu, že chodíš do divadla? Bereš to jako společenskou událost nebo jako divadlo jako divadlo? Jak společenskou událost ne, ale spíš nějaký…jako příjemné strávení večera. Že bych byla nějakej znalec, to moc ne, spíš takovej ten, jak já říkám, konzument, a nevím, spíš strávit příjemný večer a podívat se na kvalitní představení. A spojuješ návštěvu divadla s nějakou jakoby společenskou událostí, že třeba vyřídíš o přestávce nějakou obchodní záležitost nebo? To ne, spíš jenom popovídat si se známýma, potkat se s lidma, co tady pracujou, který znám, já nevím, uvaděčky třeba, paní v šatně, které znám já a který znají mě, ale zbytečně nějaký obchodní záležitosti, to ne. A když si vybereš to určitý představení, máš lístek a třeba v Kajot aréně hraje nebo vystoupí nějaká tvoje oblíbená skupina, nebo někde jinde, něco, co máš ráda, tak co si vybereš? Jdeš na to představení nebo? No půjdu na to představení, protože nemám ráda hromadný akce typu koncertu, protože mám trauma z dětství, kdy mě málem ušlapali na nějakým koncertě, takže prostě nemám ráda davy. Takže radši, i kdyby to měl být nějakej můj oblíbenej interpret, tak prostě tam nepůjdu. Ale není to jakoby jenom preference toho, že jako…já si radši toho interpreta, toho koho mám ráda, poslechnu spíš na cédéčku, než abych chodila na koncert, to ne. Jako je jeden, na kterýho chodím jakoby na koncerty aji, ale nemyslím si, že bych volila jeho koncert oproti divadlu. I když nevím, teďka zrovna má mít koncert, nevím, kdyby tam bylo nějaký stejný představení, ale jako kdybych měla lístek, tak asi půjdu na to představení, to nenechám propadnout, pokus bych měla lístek zaplacenej, tak. Že někdy kupuju lístek v hodně případech, ne, záleží i na tom, jestli si lístek zaplatím nebo nezaplatím. A všímáš si složení publika nebo jejich reakcí nebo jak jsou oblečení? Jo, hodně, jak jsou oblečení, tak to mě až tak, to je mi jedno, tak samozřejmě pokud tam někdo půjde ve špinavých teplákách a v teniskách, tak to jo, ale pokud jde třeba do divadla někdo v riflích, tak mi to nevadí, protože sama chodím v riflích. Nejsu příznivec takových těch společenských úborů, takže na oblečení mi až tak nezáleží, spíš na tom jak se lidi chovají, jak reagujou na to představení a vůbec, jak se chovají v tom hledišti jo, na to su háklivá hodně. A vzpomeneš si na svůj první nejsilnější zážitek v divadle? No stoprocentně. West Side Story před sedmnácti lety. A kdo nebo co tě do divadla přivedlo? Sestra, jsme si koupily lístky na West Side Story a pak jsme chodily pořád. Pak jsme si oblíbily určitý herce, chodily jsme na jejich představení, a pak už ne jenom na ně, pak určitou dobu byla nějaká pauza a pak zase bylo nějaký představení, kde sem viděla někoho, kdo se mi líbil, tak jsem třeba chodila na něho, a na to se nabalovaly různý věci. Ale prvotně to byla sestra. A co tě vede nebo jaký máš důvod, že navštěvuje právě toto divadlo to Městské? Protože ho znám, protože znám lidi tady, vím, co od toho divadla můžu očekávat, protože nejsem…já jsem takovej ten objevitel jo, že objevím nějaký úplně zapadlý divadlo a řeknu si, jo tak to musím vidět, prostě mám ráda svoje jistoty a vím, že tady prostě tu jistotu mám, že prostě tady uvidím dobrý představení, že to není odfláklý a vím, že tady můžu očekávat dobý výkony a nestalo se mně, že by mě nějaký představení zklamalo tady. Tím, že prostě nemám ráda novoty, tak tady tohle, ale jinak samozřejmě, protože to je jedno z nejkvalitnějších divadel tady, že jo. Ne-li nejkvalitnější. A dokázala bys vystihnout svoje pocity po zhlédnutí dobrého nebo špatného představení? No špatnýho, to je asi znechucení, strašně nadávám a pak teda začnu o tom představení přemýšlet proč nebo jestli to má smysl, ale většinou se mi to nestane, protože to okamžitě zavrhnu a už tomu potom moc šancí nedávám no. Představení, který sem viděla, a nelíbilo se mi, tak už mě na něm nikdo nepotká. A to je jedno jediný tady v Městským, a to je Chicago, na to mě nikdo nikdy už nepotká. A po dobrým představení, to je takovej ten euforickej pocit, kdy z něho žiju ještě třeba tři dny, přemýšlím, pořád si třeba zpívám ty písničky, když si je pamatuju, že jo, ale takovej příjemnej pocit naplnění toho večera a té mé představy o tom. A co tě v poslední době nadchlo nebo znechutilo? Mě rozhodně nadchl Jekyll a Hyde, to je maximální spokojenost, a co mě znechutilo, tak bylo Chicago. To je pro mě naprosto strašný představení, a druhý takový je pro mě Mary Poppins. A když jdeš na představení, tak na co se nejvíc těšíš? Na obsazení nebo na kus nebo na určitého režiséra? No musím říct, že na představení jako celek, ale většinou já si vybírám podle obsazení, takže…třeba na Jekyllovi mě nikdo neuvidí, když ho hraje Gazdík, to prostě ne (smích), ale jsou představení, který se mně líbí jako celek, to mně je úplně jedno, kdo v nich hraje, třeba Nahá múza, která se mi hodně líbila, a bylo mně šumák, kdo v tom hraje jo a tam myslím Gazdík taky hraje ne, ten tam mohl taky hrát, tam mně nevadil. Ale jinak jako…pokud se mně nelíbí hudba, tak prostě…třeba vím, znám tu hudbu, tak mě na tom, jako ne neuvidí, jako poslechnu si to, ale víc pak to neopakuju. Záleží kus od kusu. A dokážeš si představit, že by tě nějaké představení znechutilo natolik, že bys odešla buď o přestávce, nebo během představení? Jo, jednou, ale to nebylo tím představením, ale to bylo výkonama, to nebylo tím, že by to představení bylo špatný, jo pozor, u Chicaga, to jsem chtěla odejít, ale vydržela jsem to jenom kvůli Lence Bartolšicové a Dušanovi Vitázkovi, a to představení jsem opravdu protrpěla tady tohle. Jednou jedinkrát jsem odešla a to bylo z Evity, ale to už jsem byla asi podesáté a to nesedlo vůbec nikomu, že prostě sem radši netrávila večer už tady druhou půlku na tady tom představení a šla jsem prostě pryč, to byla ztráta času. A ty máš nebo nemáš abonmá? Nemám, nikdy jsem ani neměla, to je pro mě příliš zavazující. A vyhovují ti přestávky během představení? Ano, tam nemám problém. A navštěvuješ před nebo po představení tady Divadelní klub? Samozřejmě, ne vždycky, ale velmi často. A navštěvuješ i jiné kulturní instituce brněnské? Tak málokdy, málokdy, protože mě nelákají, jako na diskotéky nechodím, na to už su stará, na koncertech mně vadí davy lidí, a jinak tak nějaký…jako to kino občas, když vezmu neteře, ale vzhledem k tomu, jak je to finančně náročný, tak ani to kino, to si radši počkám, až to bude někde na internetu. Ale to tam nedávej, nebo mě zavřou (smích). Tak mně taky minule říkal jeden student, že si to stahuje z internetu. No jasně. Působila jsem pak jako debil, když sem řekla, že jsem Avatar viděla jenom na malým netbooku, že jsem si to jako nemohla tak vychutnat, jako třeba v 3D jo. A navštěvuješ teda častěji muzikál než činohru? Tak osmdesát procent muzikál, dvacet procent činohra. A co se ti na tom muzikálu nejvíc líbí? Je to výprava nebo světelný efekty nebo? Kombinace všeho, kombinace všeho, jako primárně pro mě je hudba, to jako, ten sluchovej vjem je pro mě asi prioritní, a pak herecký výkony, výprava, scéna a kostýmy a takový spíš, ne podružný věci, mě nevadí poslouchat muzikál jenom třeba jako soundtrack. Tak jo, já jsem asi vyčerpala svůj arzenál otázek. Ještě se zeptám na rok narození, vzdělání a zaměstnání? Takový impertinentní otázky…rok narození, to se neříká u dámy ne? (smích), 1977, vzdělání středoškolský, zaměstnání fakturantka nábytku. Já děkuji. Nemáš vůbec zač.