Protokol pro zápis kvalitativního dotázníku Číslo Datum 12. 3. 2012 Skupina divadla MDB Vaše jméno Eliška Lepltová, Hanáková Eva Demografické údaje o respondentovi Věk 55 (nar. 1957) Pohlaví žena Studium VŠ Povolání úředník (Magistrát města Brna) Poznámky - Má abonmá do MDB Tak začneme tak zvolna, co ráda děláte ve svém volném čase? Ve svém volném čase…co ráda dělám, chodím po procházkách, trošku zasportuju, když se dá, kdybych měla více času, tak bych asi více četla, cestuju ráda. A jaké místo zaujímá kultura ve vašem životě? No zaujímala by mnohem větší, kdyby bylo více času. Jinak jako jo, velkou, když jsem byla mladší a neměla jsem rodinu, tak to byl největší podíl z mého života. A vzhledem k celkovému kulturnímu řekněme brněnskému využití, tak jaké místo ve vašem životě zaujímá divadlo? První. V podstatě první a pomalu asi i jediný takový vyžití kulturní. A jaká divadla nejčastěji navštěvujete? Nejčastěji Městské, protože tam mám tu abonentku a pak chodím do Mahenky, někdy do Reduty. A jaký typ divadla preferujete? Jako když to vezmem třeba na žánry, tak jestli máte radši tragédii nebo komedii, a když třeba z hlediska prostoru, jestli mate radši komornější scénu nebo velkou, třeba hudební scénu? No dneska preferuju spíš takový lehčí žánr, upřímně řečeno, že už tak vyhledávám. Je mi líp, když jdu do divadla a je tam lehčí žánr, tak mám pocit, že si víc odpočinu, jak je člověk tak vytížený hodně, tak už v tom divadle nepotřebuju se i nějak zapojovat tak těžce s nějakýma úvahama. A jestli máte nějakého svého oblíbence, herce nebo nějakého autora? Nemám. Vůbec ne, prostě zhlížím co je, to přijímám, a buď líbí, nebo nelíbí a je mi to úplně jedno a bylo mi to vždycky tak jedno. A když se zaměříme přímo jakoby na to Městské divadlo, tak myslíte si, že má určité jiné specifikum oproti jiným brněnským divadlům? No myslím si, že trošku má jiné specifikum, že je, i když je nastudování moderní v jiném divadle, tak tam se mi to zdá takový modernější, pružnější asi, o něco bych řekla, a není to možná, a není to až tak silně podbízivý, nebo já nevím jak bych to nazvala, já nemám ráda takový ty, to je třeba když se zaměřím na scénu, nebudu mluvit o nějakých textech jo, ale na scénu, když se třeba zaměřím, tak mi to přijde, že i když je to moderní, tak je to takový vstřebatelný jo, že už jsem viděla představení, kdy za každou cenu mi to přišlo, že se tak jakoby asi zavděčit moderní době a už na mě to působilo přehnaně a nebylo mi to příjemný. A podle čeho si vybíráte, na která představení půjdete? Mám to předplatný, takže si ani nevybírám. A jinak když si můžu vybrat, tak si vybírám právě takový ty žánry asi takový ty lehčí, no prostě na ten odpočinek. Neříkám, že sem nebyla i na představení a nepodívám se ráda na představení nějaký, který je takový k zamyšlení a takový jakoby těžší tematicky, ale to asi musím dopředu o tom vědět, že je to něco dobrého. A chodíte do divadla i mimo své abonmá? Chodím. A když si nebo když jdete na to určité představení, tak přečtete si buď před představením nebo po představení recenze nebo program nebo nějakou dramatickou předlohu? Vůbec ne. Před představením si většinou přečtu, abych byla v obraze, o čem to je, na co se mám asi připravit, co mám očekávat, ale recenze potom nečtu. A jste spíš aktivní nebo pasivní divák? Jste ten, kdo zve do divadla nebo se radši necháte pozvat? Jsem aktivní, ale bývá to i naopak, když si tak jako tady opravdu promítnu, tak aj vzájemně…jo. A s kým nejčastěji chodíte do divadla? Nejčastěji chodím s kamarádkou anebo s kolegyní, a teď teda mám to předplatný s dcerou. A tam se scházíme kamarádky. A když třeba jdete mimo to abonmá, tak jakoby jak rychle vybíráte to představení? Jdete si stoupnout toho patnáctého, když je ten předprodej do té fronty na pokladnu, nebo se rozhodnete týden nebo dva dny před představením? Dělávala jsem to živelně, teď už to nejde, svého času to dokonce v Mahence šlo takhle živelně, teď už to taky tak nejde, takže tam spíš vybírám přes internet jo, a potom takový to u Jakuba nebo ta Reduta a to, anebo takový ty vysloveně ty rychlý divadla ty zájezdový, tak ty dopředu. A co vás vede k tomu nebo jaký máte důvod navštěvovat divadlo? Jestli to berete jako společenskou událost, nebo divadlo jako divadlo, že se jdete uvolnit? No přesně, beru to tak jako společenskou událost, uvolnit se, jdu si tam odpočinout, vypustím úplně, přijdu na jiný myšlenky a prostě je to úplně jiný prostředí, než je všechno kolem. A spojujete návštěvu divadla s nějakou jinou společenskou událostí? Třeba vyřídíte o přestávce nějakou obchodní záležitost, nebo setkání s přáteli nebo tak? Ne. A když vám divadlo koriduje s jinou akcí, třeba v nějakém klubu hraje vaše oblíbená skupina nebo nějaký oblíbený zpěvák, a v ten den máte představení, vyberete si spíš to představení nebo jdete na ten koncert? Nestalo se mi to, plánuju to tak, aby se mi to nestalo prostě jo, když mám divadlo, tak je divadlo a přes to vlak nejede. A všímáte si v divadle složení publika? Jejich reakcí nebo jejich oblečení? Všímám jo. A dokázala byste srovnat třeba z toho Městského divadla publikum a třeba z Mahenovy činohry? Nebo i jiných divadel, kam chodíte? No přijde mi, že poslední roky je v Městském divadle vyrovnanější to obecenstvo, přijde mi, že je tam víc mužů, než bývalo. S mladýma a staršíma lidma je to takový celkem dost vyrovnaný, kdežto v Mahence jsem postřehla, že byl velký nárůst mladých lidí. Je to taky možná, jo tu Mahenku, tam se jdou lidi taky, tam jsou jakoby i slavnostněji oblečení, tam to trošku pojímají to divadlo asi trošku jinak než to Městské divadlo. To Městské divadlo je možná pro někoho jakoby, více zábavnější. A vzpomenete si na svůj první nejsilnější divadelní zážitek? Ježíšmane, to si teda nevzpomenu vůbec. To je tak strašných let zpátky, co jsem do divadla, vlastně začala jsem chodit do divadla, než jsem tady byla na škole a pak to pokračovalo, bylo to dostupný tehdy velmi, takže to bylo strašně intenzivní a v sezóně to bylo já nevím, dvakrát do měsíce běžně se šlo do divadla za celou tu sezónu prakticky každý měsíc jo, takže nevzpomenu si. Já už si nevzpomenu totiž ani na ty představení, co jsem absolvovala všechny. A kdo nebo co vás do divadla přivedlo? Já si myslím, že jsem se přivedla sama. A když to vezmem na to Městské, tak z jakého důvodu právě navštěvujete toto divadlo? Do Městského divadla mě stáhla kamarádka a ta mi právě nabídla, protože je to tam asi těžko k sehnání, tak ta mi nabídla, že se tam uvolnilo od jiné kamarádky předplatné. Tak u toho to zůstalo no. A dokázala byste zhodnotit vaše pocity po zhlédnutí dobrého nebo špatného představení? No dokázala. Dobré představení mě dobře naladí, odcházím spokojená a taková uvolněná, taková prostě fakt mám pocit, že to stálo za to jo. A špatné divadlo, nemůžu říct, že by mi pokazilo náladu nebo něco takového, ale prostě ho tak nějak odignoruju, jo tak jako úplně bez ničeho. A co vás v poslední době nebo jaké představení vás nevíce nadchlo, anebo některé, jestli se vyskytlo, nejvíc naštvalo? No to bych si musela vzpomínat. Milý bylo divadlo ty Ptákoviny, to mi bylo milý, odpočinkový bylo to Škola základ života, to myslím teď jsme byly na tom poslední, ale bylo jedno, co se mi nelíbilo a nemůžu si vzpomenout už, jak se jmenovalo a je to delší dobu. A na co se nejvíc těšíte, když jdete na představení? Na obsazení, nebo přímo ten žánr, nebo že si jdete teda odpočinout? Že si jdu do toho divadla, na to se těším, na to změnu tak jako. A u Městského divadla preferujete spíše činohru nebo muzikál? No mně je to asi jedno, je mi to příjemný, jak se to střídá v tom předplatném. A dokážete si představit, že by vás určité představení odradilo natolik, že byste o přestávce odešla nebo že by se vám tak zhnusilo, že byste odešla buď o přestávce, nebo během toho představení? No představit si to dokážu, to bylo právě to jedno představní, na který si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovalo, ale o tom jsem těžce uvažovala, že odejdu, ale jaksi něco mi vždycky v tom brání, ještě jsem to nikdy neudělala, z žádného představení. Jestli nějaká slušnost nebo prostě takový, že ti herci se s tím přece jenom něco natrápili a něco odvádí a odvádí to teda na základě požadavků někoho, jako nějakého režiséra, že svým způsobem taky za to nemůžou možná, prostě ne, neodešla jsem. A vyhovují vám v divadle přestávky? Jo. Co mi nevyhovuje, můžu k tomu? Jo. Kdyby to začínalo v sedm a ne o půl osmé. To bych…to mi třeba ta Mahenka výborně vyhovuje, jak je to na tu sedmou jo, protože jak je delší představení, tak už je fakt problém se dopravit dom potom. Kdo jede autem, to je něco jiného, ale tou MHD, my jsme třeba odkázáni na jeden spoj, tak to je potom už problém. Ta půl hodina by udělala hrozně moc. No některé začínají už v osmnáct, ale to jsou takový ty buď Pěkný podvečery, nebo sem tam se vyskytne. Ty poslední představení už přece jen trvají tři hodiny, některý tři a čtvrt a to už je takový… Je to náročný no. A navštěvujete v Městském divadle i dole restauraci Nekonečno nebo Divadelní klub před nebo po představení? Jo, jo, byla jsem tam. A jak asi často? No málo, protože to o víkendu, když vyjíždím, tak vyjíždím s dcerou a jdeme přímo, a ve všední den je to zas problém té kombinace…zkombinovat to, jestli dopravit se dom, anebo někam jít jo, tak někdy se stane tady toto, že když je dlouhý den, tak ani nejdu dom a máme sraz někde v tom Nekonečnu a záleží teda od toho, který ten den to vychází, a když je den kratší, no tak ještě jedu dom a to už bych potom nestihla zas všechno. A všímáte si, když se teda ještě vrátíme k tomu publiku, všímáte si, kdo je jak oblečený? Jo, všímám. A když je někdo nevhodně, tak jestli vám to vadí? Vadí. A jaké jiné brněnské kulturní instituce navštěvujete? Nějaký koncert občas, muzea, do muzea někdy, to by chtělo častěji, ale jaksi…samotné se mi nechce a manžel na to není, takže to je problém, jako pomalu v každé rodině že. U nás taky, naše chlapy dostat do divadla to je nadlidský úkol. (smích) to je prostě no…takže tak. Možná už jsem se ptala, ale radši ještě jednou, jaká teda, kromě Mahenky a Městského, navštěvujete ještě jiná divadla brněnská? U Jakuba, chodíme k Jakubovi, nebo teda do té Reduty a sem tam nějaký ty zájezdový, jak jsou v těch dělnických domech a tak podobně. Dobře, takže moc děkuji za rozhovor. Já taky moc děkuju.