218
PROMĚNY
KNIHA OSMÁ
219
Théseus a Ariadně
Sotva se na Krétu vrátil a z lodi vystoupil na břeh, Mínós hned obětoval v dík Iovovi sto krásných býků; celý pak královský palác byl ověšen kořistí války. Zatím potupa rodu, muž býci, dvojtvarý netvor, dorostl tak, že hlásal všem nevěru Pásifainu. Mínós se rozhodl zbavit té poskvrny manželství svého, v příbytek s tisícem chodeb a tmy chtěl příšeru zavřít. Daidalos, stavitel slavný a umělec vynalézavý, založil celou tu stavbu a zmátl v ní veškeré stopy množstvím klikatých cest, jichž zákruty klamaly oči. Zrovna jak ve Frygii proud Maiandru klame a šálí klikatým tokem, jenž kupředu teče a plyne zas nazpět, sám si naproti jde, zří vody, jež připlují teprv, k prameni obrácen nyní a hned zase do moře pudí klamavé ty své proudy, týmž Daidalos naplnil klamem nesmírné množství cest, že sám se stěží jen vrátil k východu podivné stavby, jež skutečným bludištěm byla. Do ní když postavu dvojí — půl býka, půl jinocha — zavřel, po sedmi chlapcích a pannách jí Athény dávaly k jídlu v každých devíti letech. Však se třetí zásilkou přijel Théseus sám, jenž obludu zabil a vrátil se k bráně, kterou dřív neprošel nikdo a k níž ho dovedlo klubko Ariadnino. Když z Kréty ji potom ten ukrutník vezl, na břehu Naxu ji nechal a bez ní se navracel domů.
Tam ji pak opuštěnou a lkající nalezl Bakchos, který jí nabídl náruč i ochranu; k věcné pak slávě korunku s čela jí sňal a do prostor nebeských hodil. Letěla čelenka krásná až do výše k samému nebi; zatímco letěla vzduchem, tu drahé kamení její v hvězdy se změní, jež v podobě Koruny na nebi utkví uprostřed Hadonoše a Herkula, který tam klečel.
Daidalos a Ikaros
Daidalos na vyhnanství a na Krétu zanevřel zatím, zatoužil po rodné zemi, již musel opustit, byl však uzavřen dokola mořem. I pravil: „Nechť zahradí Mínós veškeré země a moře, vzduch volný je, půjdeme tudy! I kdyby všechno měl v moci, přece ovzduší v své moci
nemá!"
fiekl a v umění nové se pustí důvtipem bystrým, přírodní zákony změní. Hned do řady peruti skládá: začíná od nejmenší, vždy delší za krátkou klade, takže stoupaly vzhůru, jak Pánovy píšťaly stébla různou se zdvíhají délkou, když pastýř si vyrábí syrinx. Uprostřed sváže je nití a vespod zalepí voskem, takto složené v celek je zahne v pozvolný oblouk, ptáci jak mají svá křídla. Syn Ikaros stál vedle něho, neměl potuchy o tom, že s vlastní si pohrává zkázou, proto s úsměvem v tváři tu čiperně schytával pírka zvířená těkavým vánkem, tu měkčil hravým zas palcem žlutavý vosk; svou hrou v tom díle tak podivuhodném překážel otci. Ten naposled ruku když přiložil k dílu, výtvor si připjal a vyváživ tělo na obou křídlech, zamával jimi, tím rozvířil vzduch a ve výši utkvěl.
Poučí potom i syna a radí: „Hled, íkare, letět středem (varuji tě!), sic půjdeš-li přespříliš nízko, křídla ti zátěžka voda, když vysoko, spálí je oheň! Uprostřed obého leť! Jen nehled na Vozataje, ani na Velký Vůz ni tam, kde je Óríón s mečem, ale přímo leť za mnou!" A současně ponaučení dá mu, jak létat, a neznámá křídla mu k ramenům připne. Při této práci a radách se zrosily starcovy tváře, třesou se otcovské ruce; pak polibky synovi vtiskl,
220
PROMĚNY
KNIHA OSMÁ
221
kterého neměl už políbit nikdy, pak zdvihl se křídly, před synem letěl a o něj se bál jak samička ptačí, která poprvé vyvádí z hnízda svá písklata mladá; k letu pak vybízí syna a učí jej v umění zhoubném, jak se má na křídlech vznášet a přitom na syna hleděl.
ISejeden rybář je spatřil, jenž chytal udicí ryby, nejeden pastýř a oráč, jsa o hůl a radlici opřen, užasl při podívané a věřil, že bohové jsou to, když tak létají vzduchem. Již minuli Délos a Paros, po své levici mají již Samos, Iunoně svatý, Kalymnu, bohatou medem, a Lebinthos po pravé straně, když vtom Ikaros začal mít radost, jak odvážně létá, opustil svého vůdce a touhou po nebi zlákán, příliš vysoko vzlétl. Hned blízkost žhavého slunce vonný mu rozhřeje vosk, jenž pera křídel mu pojil. Roztaje vosková vazba, hoch holými pažemi mává, nemá už pernatá vesla, vzduch zachytit nemůže žádný. Vtom jeho chlapecká ústa, jež volala otcovo jméno, přijala modravá voda, jež po něm pak dostala jméno.
Marně nešťastný otec (však nebyl již otcem) naň volal: „Ikare, íkare, kde jsi? A v kterém tě směru mám
hledat?44
Nadarmo syna tak volal, až na vlnách perutě spatřil. Proklel ted umění svoje a do země pochoval tělo. Podle pochovaného má doposud jméno ten ostrov.
Perdíx
Syna když nešťastného tam do hrobu temného kladl, koroptev žvatlavá na něj tam vyhlédla z blátivé strouhy, křídly začala tleskat a skřekem najevo dala radost. Jediný byl ten pták a neznámý dříve; nedávno stal se tím ptákem jak trvalá výčitka tobě,
Daidale! Vlastní sestra mu svěřila, neznalá sudby, synáčka na vyučení. Ten chlapec dvanáctkrát teprv slavil své narozeniny, a k učení schopnou měl duši.
Perdíx, tak zval se ten hoch, si povšiml páteřní kosti v rybě, ty kosti měl za vzor a podle nich vyřezal v tvrdé oceli v pořadí zuby; tak vynašel k užitku pilu. Vytvořil kružidlo též. On první dvě raménka z kovu v jediném ohbí tak spojil, že z obou, vždy vzdálených
stejně,
jedno kruh opisovalo a druhé nehnuté stálo.
Daidalos závidí jemu a z athénských hradeb jej svrhne,
lživě se vymluví na to, že nešťastnou náhodou spadl.
Athéna, přející vlohám, jej náručím zachytne v pádu,
peřím mu obalí tělo a Perdíka učiní ptákem;
ale ta dřívější živost, jíž vynikal bystrý duch jeho,
přešla mu do nohou, křídel. 1 dřívější jméno mu zbylo,
řecky jež koroptev značí. Však vysoko nevzlétá nikdy,
nestaví ve větvích hnízd, ni ve výši v korunách stromů;
nízko při zemi létá a vejce v krovinách snáší,
bojí se výšek, vždy pamětliv toho, jak zvysoka spadl.
Kaly donský lov
Daidala unaveného již hostila sicilská země. Kókalos král, ten příznivec laskavý, za prosebníka pozdvihl k ochraně zbraň. Již pro slavný Théseův skutek Athény přestaly platit daň krvavou Min ót aur ovi: věnci chrámy své zdobí, zvou k oběti Athénu, Iova, s nimi pak ostatní bohy, jimž skládají povinnou úctu zvířecí krví a skvostnými dary i kadidla vůní. Pověst po celém Řecku jde přeslavná o Théseovi, kterého na pomoc zvou snad veškeré achájské obce, kdekoliv nebezpečí a nějaká nastala tíseň.