Osnova:
II.A. hospodářsKÁ CHARAKTERISTIKA
Francie je příkladem smíšeného hospodářství, kdy se soukromé podniky doplňují se silným státním sektorem. Za své 4. místo v žebříčku světových a za 2. v žebříčku evropských hospodářských mocností nevděčí ani tak nerostnému bohatství jako dlouhé tradici zemědělské a průmyslové výroby. Francie během staletí navázala čilé obchodní styky s většinou zemí světa, a není se proto co divit, že právě obchodní činnost zaujímá jednu z hlavních složek podílejících se na jejím bohatství (nemluvě o bohatství plynoucího z koloniální politiky). Poslední desetiletí zhruba od konce 2. světové války jdou v duchu bouřlivého vývoje zejména v oblasti energetiky a dopravy. Černouhelná produkce se pomalu zhroutila a poslední doly byly v severní Francii uzavřeny v roce 1990. I přes aktivní průzkumy je výroba nafty velmi skromná a výroba plynu spíše skomírá. Produkce vodních elektráren byla posílena, nicméně v dnešní době dosahuje maxima, zatímco tepelné elektrárny na uhlí, mazut a plyn jsou jen vedlejšími zdroji el. energie. Naproti tomu se jaderná energie stala hlavním zdrojem el. energie - roční produkce přesahuje 397 kWh (údaj z roku 1996). Od roku 1974, kdy začal být realizován elektronukleární program, se Francie stala druhým největším producentem jaderné energie hned po USA. 75% závislost na cizích dodavatelích el. en. na počátku 70. let 20. stol ze tak za 20 let snížila na 50%.
Pro uspokojení svých potřeb však musí Francie dovážet většinu uhlí, ropy i plynu. Snad jen produkce niklu stojí za zaznamenání, neboť jeho těžba v Nové Kaledonii staví Francii na 3. místo ve svět. žebříčku hned za Rusko a Kanadu.
Dopravní systém zaznamenal v posledních letech značných změn. železniční síť se zmenšila (ze 40.000 km v polovině 20. st. na 31.940 km v roce 1996). SNCF nicméně uvedla do provozu nové linky TGV. Pro příštích 20 let se plánuje s výstavbou nových 4000 km železnice, jež umístí Hexagon do středu budoucího evropského železničního systému, jehož hlavní tepnou bude přirozeně železniční spojení pod Lamanšským průlivem.
Samozřejmě hlavním článkem dopravy je silnice, jež zaujímá 90 % veškeré osobní přepravy a 65 % přepravy nákladní. Silniční síť zaujímá 811.600 km (údaj z roku 1996) a dálniční síť představuje 7700 km (v roce 1996 se pro rok 2000 počítalo s 11.000 km). Letecká doprava je rovněž značně rozvinutá a je to v neposlední řadě i námořní doprava, která má svůj významný podíl ve fr. dopravě: Francie disponuje několika velkými mezinárodními přístavy, k nimž zejména patří Marseille, Le Havre, Dunkerque, Nantes a Rouen. Říční plavba zůstává nadále slabým bodem a v této oblastmi nelze očekávat velkých změn, dokud nebude dokončeno spojení mezi Rýnem a Rhônou.
Jakkoli se podíl tohoto sektoru na zaměstnanosti stal naprosto nepodstatným, zemědělství hraje nadále klíčovou roli. Obchodní bilance zemědělské produkce představovala v roce 1990 nadbytek 50 miliard franků (= 7,5 mld. €). Francie zaujímala do roku 2004 jednu čtvrtinu zemědělské výroby EU. V produkci obilovin je Francie na 2. místě hned za USA. Je zde okolo 1 milionu zemědělských živností, jejichž průměrná rozloha se pohybuje okolo 30 ha. Tradičními zemědělskými krajinami jsou nadále otevřené roviny na sever od Loiry, západofr. lučnatá krajina s lesíky (tzv. bocages) typ. i pro Fr. středohoří, nestejnorodé krajiny fr. jihu. Rovněž produkce krajových specialit zaznamenala značný rozvoj (trad. výroba sýrů, pěst. pícnin a zeleniny na západě Francie, pěst. olejnatých plodin v Pařížské pánvi, trad. chov hovězího dobytka a ovcí v horských oblastech, rozvoj ovocnářství a vinařství na jižních pláních, údolích Loiry a Rhôny a v Alsasku). Navzdory jistým potížím jsou rybolov a dřevařství nadále významnou aktivitou, jež se snaží nadále odpovídat na nové potřeby a požadavky.
Tradiční průmyslová odvětví přetrvávající od 19. stol. (ocelářství, hutnictví, těžká chemie, textilní průmysl, stavba lodí) prošla značnými proměnami, jež těžce poznamenaly zejména fr. severovýchod (masivní úbytek prac. míst, koncentrace ve městech, technická modernizace). Průmyslová odvětví druhé generace - petrochemie a hutnictví, jež se rozvíjela zejména v přístavních oblastech (Fos, Dunkerque, dolní Loira a Seina), automobilový průmysl, který v krizových oblastech posloužil k reorientaci z původní produkce na nová výrobní odvětví, ale i k průmyslové decentralizaci - se musela přizpůsobit novým nárokům a požadavkům trhu: málo produktivní továrny byly uzavřeny, zatímco technický pokrok snižoval počty zaměstnanců. Paralelně se rozvíjela odvětví budoucnosti: jemná chemie, farmaceutický, elektronický a letecký průmysl. Tento vývoj značně poznamenal průmyslovou mapu Francie. Jestliže pařížská oblast zůstává nadále národní výspou, sever a východ země ztratil na své důležitosti, jakkoli dnes představuje obnovenou průmyslovou tkáň, jíž nechybí trumfy. Západ a jižní kraje těžily z průmyslové decentralizace a umisťování špičkových odvětví.
Jako ve všech vyspělých zemích i ve Francii se terciární sektor stal hlavní tažnou silou. Obchod a distribuce, veřejné i soukromé služby, banky, komunikace, informatika, kultura, věda představovaly v posledních letech odvětví s výrazným nárůstem pracovních míst. Turistika byla hned po zemědělství oblastí s druhým nejvyšším obchodním nárůstem. Oblast zábavy a volného času dnes zaměstnává přes 2 miliony Francouzů.
I přes tato nepopiratelná pozitiva trápí francouzskou ekonomiku jisté slabiny, mezi nimiž lze jmenovat zejména narůstající deficit stát. rozpočtu, ve vztahu k Maastrichtským dohodám je to pak vysoká nezaměstnanost (12,5 % aktivní populace) a dále stále ještě nízká konkurenceschopnost vzhledem k německé a japonské produkci.
Pokud jde o zahraniční obchod, současný vývoj jen dotvrzuje změnu orientace trad. fr. partnerů jakož i fr. obchodníků samotných ve prospěch jiných oblastí Evropy (zejm. Střední a Vých. Evropy). Na druhé straně vzrostl jak dovoz tak vývoz průmyslových výrobků. Francie dováží tropické a ranné plody, ale především energetické produkty, nerostné suroviny a další průmyslové výrobky jako příslušenství. Obchodní bilance je schodková. Od vstupu Francie do Evropského společenství uhlí a oceli (CECA) a poté do Evr. hospodářského společenství (CEE), s čímž se pojí i odbourávání celních bariér, jsou její rozhodovací pravomoci v některých sektorech značně omezené (zejména v zemědělství). Její průmyslová odvětví musí rovněž čelit velké konkurenci.
- Encyclopaedia Universalis. Heslo „France“.
- Dictionnaire Hachette Multimédia. Heslo „France“.
- Koudelka, Zdeněk. „Politický systém Francie“. Universitas, 31, № 1, 1998.
- Caporal, Stéphane. Histoire des institutions publiques : de 1789 à nos jours. Paris : Hachette supérieur, 2005.