Listina Přemysla Otakara I. z roku 1223, jíž se potvrzují práva, která udělil městu Uničovu
markrabí Vladislav


Text listiny

Části listiny

(doplňte)

† C † Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého amen.


Poněvadž nemá být to, o čem je vědomost, že bylo zbožně a chvályhodně zařízeno od předchůdců nebo
od nich řádně povoleno, královskou štědrostí měněno nebo zmenšováno, nýbrž spíše uchováváno a
zvětšováno,


proto já, Otakar, který se zve i Přemysl, z boží milosti král český, se svými syny


oznamujeme všem, jak přítomným, tak budoucím,


že jsme totéž právo a touž ve všem svobodu, kterou povolil náš bratr Vladislav blahé paměti, někdy
moravský markrabě,


našim milým měšťanům z Uničova, jenž jest Nová ves,


v témž městě nebo mimo ně,


touž svobodu jsme jim královskou laskavostí kázali štědře povoliti a slavnostně podati v hodnověrné
listině. Totiž aby byli povinni z kteréhokoli městiště v dříve řečeném městě, ať malého nebo
velkého, platit každoročně na svátek svatého Martina šest denárů a z kteréhokoliv popluží orné půdy
čtvrt hřivny stříbra a tři měřice obilí, totiž jednu žita, druhou pšenice, třetí ovsa. Rovněž
měšťanům povolujeme, aby byl svobodný les, který dostali k vykácení do třiceti let, z nichž již
deset minulo, aby kterýkoli z nich v něm mohl kácet. Dále z královské moci přikazujeme, aby jim
byly zachovány svobodné a pokojné hranice jejich újezdu, jak v lesích, tak v polích a pastvinách,
prve spravedlivě určené od řečeného našeho bratra markraběte. Také jim povolujeme, aby soudili
podle svých zvyklostí všechny viny tak, jak doposud mezi sebou a při sobě soudili z povolení našeho
bratra, jestliže by to nebyla těžká a velká vina, která má být právem vyřízena před námi nebo před
našimi úředníky. Také týmž měšťanům milosrdně chceme uděliti v souhrnu totéž magdeburské právo a
tytéž právní zvyklosti, jichž užívali naši měšťané z Bruntálu. K tomu chceme, aby vladařství neboli
rychtu, které řečený náš bratr, jak známo, udělil rychtáři Dětřichovi a jeho dědicům, v klidu držel
týž Dětřich a jeho dědici, jak jim byla rychta darována.


Aby pak toto naše povolení bylo stálé a pevné, utvrzujeme je touto listinou a ochranou naší pečeti,
žádajíce ctihodného otce Roberta, biskupa olomouckého, jenž byl také přítomen, aby připojil svou
pečeť k větší pevnosti tohoto povolení; a to také učinil.


Stalo se v Brně léta vtělení Páně 1223, indikce 11.,


rukou našeho notáře Vigberta za přítomnosti mnohých svědků, jejichž jména jsou tato: Zdislav,
probošt u svatého Petra v Brně, Konrád, brněnský písař, Štěpán z Medlov, Jindřich, syn Vítkův, a
jeho bratr Vítek mladší, Diviš, Svatopluk, Holas, Kojata a Zemislav kasteláni olomoučtí, Bavor,
komorník olomoucký, Záviše, Stibor, Veliš, sudí olomoucký, Zpytata, Petr z Lozic a jeho bratr
Mikuláš.