DOBA BRONZOVÁ (2300/2100-800 př. n. l.) charakteristiky - těžba a zpracování rud o Miterrberg, šachty, odvětrávání o zpracování rudy o řemeslná specializace, zásobování z okolí o problematické doklady kovovýroby i výpalu keramiky o těžba soli - Hallstatt, solanky - předmincovní platidla o čištěná surovina (hřivny, žebra) o surovinové koláče o svitky Au drátu (např. hradecké osmičky) o bronzové depoty - rozvoj obchodu o vůz, soumaři o monoxyly, obchod námořní: vraky Uluburun, Kap Gelidonya: ingoty mědi, cínu, skla, severská vyobrazení veslic na břitvách, petroglify - populační růst a rozšiřování osídlení o odlesňování, zvyšování rozlohy orné půdy a pastvin, postupná sedimentace do niv - centrální lokality – protourbánní horizont, od mladší doby bronzové již stále přítomné - náčelnictví - sluneční symbolika o význam symboliky slunečního kotouče, kolo, loďka, vůz „apollónského typu“, hyperborejský mýtus, zlaté „klobouky“ o náboženská reforma Amenhotep IV/Achnaton (1346-1347 př. n. l.) = konec stř. DB ve stř. Evropě starší doba bronzová (2300/2100-1600) - navazuje na vývoj v pozdním eneolitu, charakteristická kostrovými hroby, pohřby ve skrčené poloze, ve střední Evropě i pohřebiště i s více než tisícem hrobů (Jelšovce, Franzhausen), u nás menší (Rebešovice, Těšetice, Únětice, Polepy) - v únětické kultuře charakteristická zejména rovinná sídliště s nadzemními kůlovými stavbami, méně se objevují výšinné opevněné polohy, ty zažívají svůj rozkvět až na sklonku starší doby bronzové = horizont protourbánních kultur - horizont protourbánních kultur, charakterizované tzv. časně mykénskými jihovýchodní a východní vlivy do prostředí stř. Evropy (1650-1600 př. n. l.) o výšinné opevněné polohy„protourbánní“ organizace sídlišť: Spišský Štvrtok: vnější a vnitřní kamenná hradba a dva bastiony u brány, Košice-Barca i Spišský Štvrtok: plánovitě využitá plocha sídliště o pohřby dětí v nádobách (pithoi) - Olbramovice, Mikulov o „mykénská“ ornamentika kostěnné a parohové industrie (postranice koňských udidel, kotouče, průvlečky) o rozšíření bochníkovitých idolů (Brotleibidole) o loďkovité záušnice, problematická dýka ze studny z Gánovců - výbuch Théry (dnes Santorini) 1627 př. n. l. střední doba bronzová (1600-1300 př. n. l.) - proměna od střední doby bronzové (s nástupem mohylových kultur, podle charakteristického pohřebního ritu) o běžná jsou otevřená nížinná sídliště, dochází k opouštění výšinných sídlišť (specifické v jižních Čechách – zůstávají ve starším stupni osídlená) o nivelizace pohřebního ritu (převládají mohylové hroby různé konstrukce, ale i bez mohyl, kostrový i žárový, různé způsoby uložení těla u popelu, postupem času narůstá počet žárových pohřbů) o výrazný nárůst bronzových depotů ovlivněných prostředím karpatské kotliny o výrazný nárůst počtu bronzových artefaktů, nové nástroje: srpy, nože, břitvy o změna distribuce bronzoviny a surovin k výrobě bronzu, progresivní metalurgie - kontinuita mezi starší a střední DB (mohylník Borotice) - otevřená sídliště s dlouhými domy 16-19×6-8 m (Slavonín), bílé omítky domů malovány - kultovní objekty (Dvory nad Žitavou- obětní jáma a plasticky zdobená oltářní deska, Uherský Brod – pohřeb koně), plasticky zdobené a malované mazanice mohou souviset i s bytovou kulturou období popelnicových polí (mladší a pozdní doba bronzová, 1300–800 př. n. l.) - pojmenovány podle charakteristického pohřebního ritu, rozšíření žárového ritu téměř po celé Evropě (v jv. části středoevropského prostoru již ve střední DB) - přechod k žárovému ritu může znamenat i výraznou proměnu religiózní - stále se objevují mohyly (KSPP – u sociálně vysoce postavených jedinců, KLPP běžně v ml. DB a méně v okrajových územích i v pozdní DB), na počátku popelnicových polí také hrobové jámy téměř o velikosti lidského těla, ale se vsypaným žárovým pohřbem (Vojkovice, Moravičany) - dále už unifikace do plochých pohřebišť, kdy převládá urnový pohřeb s doprovodným keramickým inventářem, bronzové milodary zpravidla poškozeny žárem (Klentnice, Obřany, Podolí) - na počátku horizont lokalit s depoty a násilně usmrcenými jedinci (Cezavy u Blučiny, Skalka u Velimi), interpretace od rituálních center s lidskými oběťmi po doklady ozbrojených konfliktů - ve starším stupni středodunajského kulturního komplexu bohaté velmožské mohyly, ve velatické kultuře: Velatice, Očkov, v čakanské kultuře: Čaka, Dědinka, Kolta - koncem staršího stupně popelnicových polí tato velmožská vrstva zřejmě opouští Slovensko, vymizení čakanského kulturního projevu - na sklonku DB se objevuje zajímavý horizont kostrových hrobů, i se zlatými milodary (Žuráň, Brno-Líšeň), které zřejmě souvisejí s vlivy z tzv. kimmerijského okruhu - na počátku 8. stol. je východní Maďarsko (komplex Mezőcsát) pod vlivem přičernomořských stepí obývaných Kimmerii, dříve uvažováno o přímé expanzi kimmerijských kmenů, která měla ukončit vývoj doby bronzové, zdá se, že se jednalo o koexistenci a našem území zejména o obchodní výměnu, případně pobyt malých skupin - inventář i sídliště mohylových kultur a počátku popelnicových polí na sebe plynule navazují - sídliště starších popelnicových polí jsou zpravidla otevřená rovinná (Lovčičky - doložena i první sídlištní struktura charakteru dvorce, ale bez ohrazení), méně výšinné lokality (Tabulová hora u Klentnice, Réna u Ivančic), - významný horizont rozsáhlých výšinných sídel se objevuje až v mladších popelnicových polích, zpravidla jsou to lokality významně opevněné hradbou a příkopem, i významná nadregionální centra (Obřany u Brna, Kotouč u Štramberka, Pobedim, Stillfried) - široké tvarové spektrum keramiky: amfory, šálky, hrnky, různé tvary mís, hrnce, zásobnice, i neutilitární: štěrchátka, modely picích rohů, picí nádobky aj. - v bronzové industrii se poprvé setkáme se sponami a tepanými nádobami, úctyhodný je ale především dochovaný počet bronzů