Rudolf Schlögl, Rationalisierung als Entsinnlichung religiöser Praxis? (Orig. „Rationalisierung als Entsinnlichung religiöser Praxis? Zur sozialen und medialen Form von Religion in der Neuzeit“, in: P. Blickle – R. Schlögl (Hrsg.), Die Säkularisation im Prozess der Säkularisierung Europas. Epfendorf 2005, s. 37–64). O autorovi: Německý historik Rudolf Schlögl (*1955) působil na univerzitách v Münsteru (1986-94, zde se habilitoval prací o sekularizaci v německých městech Kolíně n. R., Cáchách a Münsteru mezi lety 1700 a 1840), Düsseldorfu, Halle-Wittenbergu a Kostnici. Ve svých dosavadních pracích se věnoval dějinám komunikace v raném novověku a metodologii raněnovověkých náboženských a politických dějin (sekularizace, politická kultura, sociální dějiny náboženství). Metodologicky se v řadě případů opírá o teoretické práce Niklase Luhmanna, čímž posouvá německé debaty o náboženských dějinách poněkud jiným směrem, než jakým se doposud ubírala tamní historiografie, odvislá od sociologie náboženství v podání Maxe Webera.[1] Poznámky k článku: Jak je obvyklé v německé historiografii náboženství v posledních 50 až 60 letech, reaguje i Schlöglova studie na vlivné Weberovy teze o racionalizaci a sekularizaci společnosti. Schögl však považuje dosavadní řešení otázky historie sekularizace za nedostačující a navrhuje využít systémové teorie (Luhmann), resp. teorie komunikace a médií, která umožňuje nahlížet náboženství jako jasně vymezenou formu komunikace a jako sociální fenomén, realizující se především kolektivně sdílenými rituály. Je proto logické, že velkou pozornost věnuje médiím této komunikace, jež jsou považována za určující při obsahovém i institucionálním utváření náboženství: knihám (resp. knihtisku), kázáním, rituálům, liturgii – jinými slovy textům, slovům a performancím. Právě důrazem na specifickou mediální formu se od sebe podle tohoto konceptu od doby reformace odlišovaly jednotlivé konfese: katolická, luterská a reformovaná. Je třeba dodat, že Schlöglovo vymezení je zde nutně zjednodušené pouze na „ideální typy“, nicméně neztrácí tím na jisté relevanci. Autor se mýlí pouze v některých detailech, například v tom, že ignaciánská cvičení nepředepisovala žádnou pevně danou disciplínu ani gesta – jak víme, opak je pravdou, čemuž nasvědčují díla významných jezuitů (Coster) i praxe jezuitských sodalit s velkým důrazem na tělesnou disciplínu. Výsledek, který nakonec nabízí, v zásadě navazuje na Luhmanovy obecnější úvahy, podle nichž došlo v průběhu 18. a 19. století k tomu, že se náboženství stalo jen jedním ze sociálních systémů (vedle politiky, školství, kultury aj.), a proto i věcí volby. Zároveň s tím se měla změnit povaha komunikace mezi člověkem a Bohem (v modlitbě), stejně jako charakter sociální role náboženství. Celkově jde o zajímavý přístup, který nejenom podnětnou formou upozorňuje na (mediální) rozdíly náboženské praxe jednotlivých konfesí, ale především naznačuje další možný způsob uvažování o hlavním problému, tedy o výkladu transformačních procesů, k nimž došlo v 18. a 19. století. Schlögl tak činí z perspektivy dlouhého trvání, od 16. do 19. století, což mu umožňuje uchopit dané téma za pomoci již naznačených obecných kategorií (komunikace a její média). Otázky: * Jaký je tradiční historický výklad náboženské transformace (sekularizace) v 18. a 19. století? * Dokázali byste jmenovat základní rozdíly v předmoderní náboženské praxi tří oficiálních křesťanských konfesí? * Jaké byly zásadní odlišnosti mezi náboženstvím 16.-17. a 18.-19. století z pohledu Schlöglem aplikované teorie komunikace? Související literatura: * Marcel Gauchet, Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno 2004. * Niklas Luhmann, Sociální systémy. Nárys obecné teorie. Brno 2006. * Hugh McLeod, Náboženství a lidé západní Evropy (1789–1989). Brno 2007. * Roman Vido, Konec velkého vyprávění? Sekularizace v sociologické perspektivě. Brno 2011. ________________________________ [1] Bibliografie: Glaube und Religion in der Säkularisierung. Die katholische Stadt - Köln, Aachen, Münster - (1740-1840). München 1995; Interaktion und Herrschaft. Die Politik der frühneuzeitlichen Stadt. Konstanz 2004; Die Wirklichkeit der Symbole. Grundlagen der Kommunikation in historischen und gegenwärtigen Gesellschaften. Konstanz 2004 (ed. spolu s B. Giesenem a J. Osterhammelem); Die Medien der Geschichte. Historizität und Medialität in interdisziplinärer Perspektive. Konstanz 2004 (ed. spolu s F. Crivellarim, K. Kirchmannem a M. Sandlem).